Stav českého progamingu

Úvod
Tradice českého profesionálního, nebo řekněme klanového hraní, nakročila již do svého druhého desetiletí. Jak se od dřevních dob změnily podmínky, které herní kluby svým hráčům nabízejí? Co je dnes pro hráče standardem a jaké jsou jejich požadavky na profesionální herní tým? Jak v současné době vypadá ideální podoba českého multigamingového týmu a kolik stojí provoz nejlepších českých herních klanů? I na tyto otázky se budeme snažit hledat odpověď v našem obsáhlém článku. Nejprve si však pojďme nastínit některé zlomové události, které byly klíčové pro rozvoj českých herních klanů.

Z historie…
Od 1.1.1997, kdy vznikl dnes již proslavený herní tým Necroraisers, uplynulo deset let, během nichž se české profesionální hraní hodně vyvíjelo. Za dobu deseti let jsme byli svědky několika vrcholů a pádů zpátky do minulosti. Můžeme říci, že český fenomén e-Sports byl na svém vrcholu v letech 2003 – 2004. V těchto letech dva největší české kluby nEophyte a Necroraisers měly se svými hráči uzavřené hráčské smlouvy a hráči za svoje předvedené výkony dostávali pravidelnou měsíční mzdu. Jedním z nejslavnějších momentů české herní historie bylo tehdy senzační páté místo CS týmu nEophyte na World Cyber Games 2002. V lednu roku 2003 se tehdejší sestavě nEophyte dostalo přijetí i od ministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Následujícího roku, taktéž v lednu, odcestoval pro změnu klub Necroraisers na turnaj v americkém Las Vegas. Nechvalně proslulé Cyber X Games nicméně skončily obrovským fiaskem, a to díky mnohahodinovému výpadku STEAMu (organizátoři si tehdy nezajistili pro akci offline verzi této aplikace), který nakonec vyústil v rozhodnutí zrušit hojně očekávaný Counter-Strike turnaj. Celou soutěž tehdy navíc poznamenaly krádeže herního vybavení, včetně počítačů či monitorů. Necroraisers a ostatním týmům bylo přislíbeno proplacení nákladů na cestu. Čeští hráči si na turnaji v Las Vegas nezahráli. Po Cyber X Games následovala krize u dvou výše zmiňovaných českých týmů, která vyvrcholila založením AMD Cyber Teamu začátkem července 2004. I tento tým si zakládal na hráčských smlouvách a pravidelných platech hráčům. Trend hráčských výplat se podařilo udržet až do roku 2005, a to až do chvíle, než profesionální tým nEophyte vyhořel v české ESWC kvalifikaci. Od této doby můžeme hovořit o období úpadku českého hraní. Od léta 2005 již, s výjimkou Giacoma, žádný český hráč nefiguroval na výplatní pásce nějakého českého týmu.

Hráčské výplaty se pohybovaly v řádech tisíců korun. Bohužel hráči tehdy ještě nebyli na tak velký skok připraveni. Pravidelné měsíční příjmy je nemotivovaly k lepším výsledkům a intenzivnějšímu tréninku. V momentě, kdy manažeři herních klubů Cyber Team nebo nEophyte odmítli hráčům zaplatit, došlo k nutné kolizi, která později vedla v odchod či úplný zánik týmu (rozuměj herní sekce). Od té doby se vedoucí představitelé týmů zdráhají českým hráčům platit, v současné době se spíše sází na systém odměn – za dobré výsledky mají hráči slibené menší finanční částky (v řádech desítek stovek) popřípadě HW či jiné bonusy od sponzorů.

Stav českého klanového hraní dnes anebo zakládáme multiklan
V současnosti se českému hraní opět začíná blýskat na lepší časy. Během posledního roku vzniklo na české herní scéně několik multiklanů, které dnes můžeme nazývat pokud ne profesionálními, tak minimálně poloprofesionálními. Tyto týmy nevznikly jen tak, nýbrž díky dlouhodobé zkušenosti jejich zakladatelů v oblasti profesionálního hraní. Kromě stálic typu nEophyte se za poslední období na scéně objevilo několik týmů, kterým se podařilo prosadit se do širšího povědomí hráčů u nás, za zmínku stojí určitě týmy eSuba a inteRaction popř. cZklan. Zkusme si tedy nyní zodpovědět otázku, co je třeba udělat pro vybudování úspěšného multiherního týmu.

Podmínky vzniku klanu
„Musíte mít chuť se tomu věnovat a hlavně mít loajální lidi a hráče, kteří do toho půjdou s vámi,“ míní Karel Neffe, manažer inteRaction a má bezesporu pravdu. Vybudovat prakticky z ničeho prosperující herní klub chce v první řadě velkou trpělivost a soudržnost lidí, kteří do „toho“ jdou s vámi. Samozřejmě se nebavíme o klanech, které vznikají každým dnem a jsou určeny především pro pobavení hráčů samotných, nikoliv za účelem získání sponzorů či dokonce generování zisku. Založit úspěšný tým totiž není procházka růžovým sadem a pokud dopředu nepočítáte s komplikacemi a především nemáte jasně danou vizi, které chcete dosáhnout, nevyplácí se takový podnik vůbec rozjíždět. „Trvalo nám tři roky, než jsme našli partnera, který by nám poskytl to, co máme dnes,“ potvrzuje tato slova Karel Neffe. Tým inteRaction je příkladem týmu, který si svoje renomé jedné z předních českých hráčských organizací budoval postupně. Dosáhnout statutu „úspěšný“ nebo „profesionální“ tým lze však i jinými způsoby. Jeden z nich vystihuje manažer jiného velkého českého klubu eSuba Ladislav Dyntar: „Na začátku je potřeba velká finanční injekce, která dokáže klan a hráče zajistit resp. zajišťovat do doby prvních sponzorů, kteří ovšem hned od
začátku také neposkytnou vše.“ Dyntar hovoří o způsobu vedení týmu, který můžeme nazvat „ztrátový“. Při něm dojde k tomu, že uspíšíte rozjezd klanu tím, že investuje značnou část svých osobních financí a doufáte, že se vám jednou peníze vložené do hráčů vratí, potažmo že se vám podaří oslovit sponzory, kteří chod klubu zaštítí. Na bázi plné podpory od sponzora, který hradí drtivou většinu nákladů klanu, funguje v Čechách pouze jediný klub, a to nEophyte.

Nutnou podmínkou pro dosažení úspěchu je dále nejenom kvalitní webová prezentace, nadprůměrné herní sekce, ale také „doplňkové služby“, které přítáhnou k vašemu klanu hráče respektive fanoušky, kteří budou pravidelně váš web navštěvovat. Trendem poslední doby je kvalitní klanová redakce, která přináší novinky nejenom o dění v týmu jako takovém, ale také informace ze světové herní scény. V současnosti zažívají klanové redakce obrovský boom a můžeme říci, že Česká republika v tomto ohledu kopíruje model zavedený již několik let v západní Evropě, kde týmy pochopily obrovský potenciál přinášení aktuálních informací z herní scény mnohem dříve. „Kvalitní redaktoři jsou něco jako samotní hráči her – když dělají dobře to co umějí nejlépe, natáhnou na stránky čtenáře. Od jejich počtu se poté odvíjí možnost přesvědčit sponzora,“ naprosto přesně vystihuje alfu a omegu klanových redakcí Ladislav Dyntar. Mnohem snadněji se oslovuje potenciální sponzor, pokud můžete svojí nabídku obohatit přiloženým grafem návštěvnosti, kde hodnoty neklesají pod řád tisíců.

Hráčské nároky
V momentě, kdy mají týmy vybudované zázemí, je třeba se poohlížet po kvalitních hráčích, kteří budou reprezentovat dobré jméno klanu. Špičkový tým se od průměrného pozná v tom, že si svoje hráče vybírá a sám oslovuje, nikoliv že hráči oslovují samotný tým. V tuto chvíli také nastává základní dilema každého manažera, totiž otázka výhod, které může oslovovaným hráčům nabídnout. Základním předpokladem oslovení hráče manažerem totiž je, že manažer má co nabídnout. „V dnešní době by měly být samozřejmostí jakési základní podmínky v podobě webového zázemí, komunikačních a herních serverů, možnosti volného tréninku v herně, poskytnutí herního příslušenství či možnosti slev, proplácení nákladů na domácí turnaje a samozřejmě reprezentativní klanový dres,“ dává dohromady seznam základních výhod, kterými seriózní tým ohánějící se nalépkou „kvalitní“ musí disponovat, manažer nEophyte Roman Bucháček. V tomto ohledu se odpovědi všech tří dotazovaných manažerů neliší a jak inteRaction, tak nEophyte a eSuba může svým hráčům tyto základní podmínky vesměs nabídnout. Vrcholem možností českých herních klubů v současnosti je nabídka výjezdu na některý ze zahraničních turnajů. V tomto ohledu jasně vede nEophyte v závěsu s eSubou. Oba dva týmy mají totiž s návštěvami zahraničních akcí svoje zkušenosti. Tým nEophyte letos v únoru vyslal dvě herní sekce na dánský turnaj shgOpen a hráči eSuby měli za posledního tři čtvrtě roku možnost navštívite hned tři zahraniční LAN turnaje.

Jak zlákat sponzora?
Klíčem k přežití každého multiklanu, jehož ambice jsou ty nejvyšší, patří schopnost oslovovat sponzory respektive sponzory získat na svojí stranu. Právě na tomto bodě troskotá drtivá většina snažení i těch lepších týmových manažerů. Co je tedy klíčem k získání sponzora? „Kvalitní webová prezentace, nejlépe informační portál s tisíci přístupy denně, a zastoupení na špičkové úrovni ve světově proslulých hrách. Nešlo by to ani bez kvalitního managmentu s dobrými kontakty. Známí a přátelé ve vhodných firmách jsou 50% úspěchu,“ míní Ladislav Dyntar. Jeho slova potvrzuje a velice trefně vystihuje Karel Neffe. „Co je třeba? 1.být nejlepší, 2.mít štěstí, 3.nebát se někoho oslovit, ale zároveň umět jednat s lidmi a za 4.mít známé – dnes už nejdůležitější kritérium,“ jmenuje přehledně jednotlivé body Neffe. Konečně Roman Bucháček dodává, že bez profesionálního přístupu to jednoduše nejde. Bucháček tak narazil na kámen úrazu většiny českých rádoby manažerů. Je důležité umět sepsat email, ve kterém je třeba stručně vysvětlit obor, ve kterém se ten co nabízí pohybuje a nastínit co nejvíce možností, které mohou potenciálního penězodárce zlákat k souhlasu se sponzoringem – tedy nikoliv začít vyjmenovávat seznam požadavků a vše zakončit větou „dáme vám na web reklamu“. Je však hořkou pravdou, že většina českých sponzorovaných klanů získala své sponzory přes známost a jen málokdy se jedná o opravdový manažerský úspěch, kdy se dotyčnému podaří zvládnout všechny fáze jednání se sponzorem od začátku až po získání konkrétních prostředků.

Druhá otázka na přední české manažery se nese v podobném duchu. Proč je tak těžké nalézt sponzora? „Protože se jedná o naprosto nové odvětví, které ve srovnání se standardními druhy investic do reklamy dokáže oslovit stále zatím poměrně malou část veřejnosti,“ zní názor Romana Bucháčka. Jiný pohled na situaci má Karel Neffe. „Protože tým, pokud není opravdu vidět, nemá vůbec šanci být svému sponzorovi prospěšný. Mnoho lidí nechápe, že sponzoring není o tom dát někomu něco zadarmo, ale že je to investice která se musí vrátit. Vy jako sponzorovaný objekt uděláte reklamu a k firmě přijdou zákaznící, kteří tam utratí peníze.“ Neffův i Bucháčkův názor je správný. Oba dva naráží na problém, se kterým se české hraní bude muset ještě dlouho potýkat. Do té doby, dokud nedostane progaming prostor ve významných médiích (zpravodajské online portály jsou první krok), je toto odvětví pro sponzory prakticky nezajímavé.

Kolik stojí multiklan
Od teoretické roviny výkladu o stavu českého multiklanového hraní se nyní pojďme podívat, jak takový chod klanu vypadá v praxi. Již jsme si nastínili ony „základní“ možnosti, které dobré týmy dnes svým hráčům nabízejí a teď je třeba se podívat, kolik stojí převedení těchto možností do řeči peněz. „Náklady jsou samozřejmě každý měsíc jiné, v období Invexu a nebo v momentě výjezdu na zahraniční LAN rapidně stoupají. Mezi pravidelné výdaje našeho týmu patří platby za několik zahraničních serverů a proplacení 3-5 mezihernových turnajů měsíčně. Bohužel však nemohu zveřejnit, jaké jsou průměrné měsíční náklady nEohyte,“ říká k otázce týmové režie Roman Bucháček. Byť neprozradil konkrétní sumu, lze si částku jednoduchým způsobem orientačně vypočítat. Zahraniční server stojí v průměru okolo 20 euro za měsíc (cca 540 Kč) a poplatky za mezihernový turnaj činí 1,500Kč na pětičlenný tým. Pokud uvažujeme, že tým nEophyte platí tři zahraniční servery, čtyři mezihernové turnaje a proplácí hráčům cesty na LANky, dostáváme se k průměrné částce cca 8,000Kč za měsíc. Manažeři inteRaction a eSuby tento odhad víceméně potvrzují. „Hodně záleží na měsíci, ale když to zprůměruji z rozpočtu na celý rok, je to cca od 8 000 do 12 000 měsíčíně, a to včetně HW, herního vybavení, serverů, turnajů, oblečení apod.,“ je v otázce nákladů zcela konkrétní Karel Neffe. Podobně hovoří i třetí tázaný manažer – Ladislav Dyntar. „Když započítám i účasti na mezinárodních turnajích a vydělím je počtem měsíců v roce, dostáváme se spolu se servery, mezihernovými turnaji, hostingem a ostatními službami na cca 7850Kč/měsíc,“ potvrzuje. Z těchto čísel tak můžeme sestavit rozpočet špičkového herní klubu v České republice, který se pohybuje v rozmezí od 80 000 do cca 120 000 Kč za rok. Jenom eSuba vynaložila za posledních 9 měsíců cca 60 000 Kč za účast v zahraničních turnajích. Zhruba stejnou částku vynaložil tým nEophyte na výpravu na shgOpen do Dánska. Letošní rozpočet největšího a nejznámějších českého klubu se tak při započtení průměrných nákladů 8 000 Kč na měsíc dostává někam ke 150 000 Kč. A to už je velice slušné číslo, za které by se nemusel stydět kdejaký tým střední resp. východní Evropy.

Co hraní v Čechách chybí?
V předposlední kapitole se budeme zabývat tím, co je třeba udělat pro to, aby se profesionální hraní v Čechách dostalo na vyšší úroveň. „Chtělo by to nějaký velký a kvalitní progamingový portál s dobrými redaktory. V ČR je zatím buď jedno, nebo druhé, ale nikdy ne obojí dohromady. A potom je to opět pozornost sponzorů, která brání účasti našich nadějných hráčů v turnajích po Evropě a za mořem. Výkonostně na tyto turnaje Češi mají,“ myslí si Ladislav Dyntar. Jeho slova dávají smysl – čeští hráči v některých hrách vůbec nezaostávají za evropských průměrem či nadprůměrem, chybí právě tolik omýlané peníze a prostředky pro uskutečňování nákladných výprav na zahraniční LAN party. K rozhýbání stojatých vod by přitom stačilo jediné – výrazný úspěch českého týmu na zahraničním turnaji. O tento by se pak v závislosti na schopnostech manažera mohly zajímat i české televize či papírové deníky (připomeňme, že již o výpravě eSuby loni do Holandska připravila krátkou reportáž TV Prima). Jakmile by se něco takového stalo, český progaming by se stal atraktivní i pro sponzory a došlo by tak k narušení bludného kruhu, ve kterém se v současnosti české hraní nachází.

Úplně jinak otázku toho, co v ČR hraní nejvíce chybí, pojali Karel Neffe a Roman Bucháček. „Je to sebekritika ze strany hráčů. Každý hráč se vidí jako ten nejlepší a jako ten, co si zaslouží veškerou podporu. Hráči se nejdříve ptají, co mohou od klanu dostat a ne, co mohou nabídnout. Stávající situace podle mého už nebude lepší, dokud si to hráči neuvědomí sami,“ míní Neffe a Bucháček se s ním shoduje. Otázka přístupu hráčů je další důležitá věc, kterou nemůžeme opomenout. Byla to právě nezralost nebo spíše nepřipravenost hráčů, která vedla k tomu, že v minulosti hráči přišli o luxus měsíčních platů.

Problém hráčského přístupu je však zakořeněn někde jinde a opět se nejde zbavit dojmu o pobíhání v bludném kruhu. Hraní počítačových her totiž českou veřejností stále není přijímáno jako regulérní druh koníčku resp. zábavy, která může plnohodnotně nahradit jiné činnosti. V českých myslích je stále zakořeněná představa, že co hráč, to zakomplexovaný, tlustý a nespolečenský tvor, neschopný se zabavit jinak. Tato představa je naprosto mylná, stačí se podívat na to, jak vypadají hráči v zahraničí – ne, ti skutečně ničím z výše uvedeného netrpí. V momentě, kdy začne být na hraní her nahlíženo jinak, zvedne se i motivace hráčů, kteří se již nadále nebudou vzpouzet tréninku, budou mít ambice se neustále zlepšovat, díky čemuž poroste i ochota profesionálních týmů je za jejich výkony odměňovat.

Pohled do budoucnosti
Minulostí jsme začali, skončeme v budoucnosti. Pohledem předních českých herních manažerů se pojďme podívat na stav české herní scény za pět let. „Myslím, že scéna elektronických sportů u nás bude v mnohém kopírovat dění u našich západních sousedů z EU. Je jasné, že obecná podpora bude přímo úměrně stoupat s velikostí hráčské on-line komunity. Od roku 1996, kdy se objevily první progamingové tituly, zatím zájem o tento druh zábavy poměrně strmě stoupá. Myslím, že tento trend bude pokračovat i příštích pět let,“ zní optimistická předpověď Romana Bucháčka. V protikladu k Bucháčkovu optimismu jsou slova Ladislava Dyntara. „Nebude se jednat o žádný velký skok, Českou republiku brzdí a i nadále bude brzdit přístup sponzorů, kteří nejsou, narozdíl od Asie a Ameriky, ochotni do progamingu vrážet tolik potřebné peníze, a to i když by se v případě dobře promyšleného tahu mohlo jednat o velice slibnou investici,“ je Dyntar skeptický ve své předpovědi. Oba dva přístupy mají svým způsobem pravdu. Záleží, jak rychle bude stoupat obliba online her ve společnosti. Tento trend je nezvratitelný – do styku s počítačovými hrami se dnes dostávají prakticky všichni kluci ve věku od cca 7 let a roste i procento dívek, kterým pojem počítačové hry zdaleka není cizí. Pokud se vyrůstající generace zasadí o větší propagaci elektronických sportů potažmo počítačových her ve společnosti, není vidina české Jižní Koreje zase tak nereálná, byť je to výhled nikoliv do budoucnosti vzdálené pět, ale řekněme deset či patnáct let. Závěrem si proto nechme slova Karla Neffeho, který se nad blízkou budoucností zamyslel slovy: „Progaming jde sám o sobě nahoru, takže by nás nic horšího čekat nemělo.“