Procesory v roce 2007

V minulém roce jsme byli opět svědky technologického paradoxu. Zatímco výkon procesorů opět významně stoupl, cena za kousek, na kterém rozjedete všechny hry v nejvyšším rozlišení, zase příjemně klesla. Nejen procesory se vyvíjí závratným tempem, kterému vývojáři aplikací, v našem případě her, nestačí. Ale obzvlášť u procesorů je to viditelné. Na naprostou většinu současných hitů bohatě stačí nějaké to obyčejné dvoujádro, doplněné o slušný počet historicky levné operační paměti a výkonnou grafickou kartou. Jednojádrových procesorů jsme využívali celá léta, doba vyhrazená pro ty vybavené dvojnásobným počtem jader je výrazně nižší. Začátkem roku 2005 přinesl Intel Pentium D coby první dvoujádrový procesor. Tehdy k němu panovala ještě velká nedůvěra, která se definitivně zlomila až s příchodem Core 2 Duo, respektive podobně stavěných Athlonů. Uplynul ale sotva rok a trend už je někde jinde – dvoujádra jsou sice stále oblíbená, zejména z důvodu nízkých cen a zmíněnému faktu, že zatím bohatě stačí, přičemž tento stav ještě nějakou dobu potrvá, ale výrobci procesorů už nám nutí čtyřjádrové kousky. Pojďme se podívat, jak vůbec vypadala oblast CPU v minulém roce.

Nevyužítá čtyři jádra

V lednu se do masového prodeje konečně dostávají vyhlížené čtyřjádrové procesory od Intelu, z nichž tím nejvýkonnějším je Core 2 Extreme QX 6700, za který bylo v době vypuštění nutné vysolit bezmála třicet tisíc korun. Intel prostě zabalil dvě dvoujádra do jednoho procesorového domečku a spojil je rychlým Frontside Busem. To by v případě využití všech čtyř jader, která by se mohla opírat až o osmi megabytovou sběrnici, znamenalo teoretické zdvojnásobení výkonu oproti Core 2 Extreme X6800. Také počet tranzistorů se dostal na rekordní úroveň, překonávající půl miliardy maličkých součástek. Ale nejen počet jader, i cache a počet tranzistorů se zdvojnásobily. O poznání méně vábivě promluvila energetická spotřeba. Ta také stoupla takřka jednou tolik. Ze 75 Wattů na 130, čímž se Intel dostal zpět na úroveň starých Pentium 4 modelů. Aspoň že rychle se objevivší novinka neznehodnotila základní desky pro Core 2 Duo, tedy ty vybavené čipsety 965 nebo 975X. Některé desky sice vyžadovaly update BIOSu, ale oproti konkurenčnímu AMD s novým socketem to znamenalo značnou výhodu.

 

Největším problémem výrobců čtyřjádrových procesorů je skutečnost, že o několik mílových kroků předběhli softwarové inženýry, především tvůrce her. V testech tak QX 6800 dokonce zaostávalo za svým dvoujádrovým příbuzným, a to zejména kvůli nižší frekvenci (2,93 vs. 2,67). Hry totiž mnohem více těžily z těch několika megahertzů navíc, než z dvojnásobného počtu jader. Teprve tehdy, když se na pozadí rozjelo například dekódování DVDčka, ukázalo čtyřjádro svou sílu. Ani výsledky v takovém Supreme Commanderovi, který čtyři jádra podporoval, nebyly natolik přesvědčivé, aby dokonale ospravedlnily nákup tohoto teoreticky brutálně výkonného, ale prakticky ještě brutálněji drahého výrobku. Dá se dokonce říci, že čas pro čtyřjádro nepřišel ani rok po jeho premiéře. Hry jako Alan Wake, jež by jeho výkonu doopravdy využily, jsou totiž stále v nedohlednu. Samozřejmě hovoříme o hráčském pohledu. Například program Cinema 4D už ze čtyř jader dokáže těžit opravdu efektivně (padesátiprocentní nárůst výkonu) a nakonec každý počítač se dá zatížit nejrůznějšími souběžně probíhajícími procesy. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik to vše potřebujete.

Jde to i levně

Intel si uvědomil, že čas pro čtyřjádrové procesory ještě tak úplně nenastal. Možná se na ně v určité fázi soustředil až příliš, což pomohlo AMD, které svou agresivní cenovou politikou začínalo znovu získávat ztracené zákazníky a prodávalo slušné počty svých dvoujádrových Athlonů 64 X2. Některé modely přitom byly opravdu výhodné, byť se AMD nikdy se srovnatelnými parametry nepodařilo velkého konkurenta překonat. Stále docházelo ke zvyšování frekvencí a k pokusům o úspory energie, prakticky po celý rok ale AMD žilo ze stávající technologie a teprve na podzim se konečně probudilo, ale o tom později.

 

Intel byl každopádně donucen reagovat. Proto přinesl nové verze svých Core 2 Duo procesorů, do jejichž popisných čísel byla vepsána další padesátka. Vznikly tak E6350, E6450, E6650, E6750 a E6850. Frekvence byla sice zvýšena pouze minimálně, takže na první pohled by se mohlo zdát, že jde o pouhé přejmenovávání či snahu prodat staré výrobky, ovšem na druhý pohled byly viditelné důležité zásahy do architektury. Intel u těchto procesorů zvýšil FSB z 1066 na 1333 a zdvojnásobil sběrnici. Zlepšení výkonu o pěkných pár procent na sebe pochopitelně nedalo dlouho čekat.

Intel však uvedl i osekanější Core 2 Duo. Stalo se jím E4300, které čerpalo výhody z dvou jader, mělo solidní frekvenci nastavenou na 1,8 GHz s velkým potenciálem přetaktování, L2 Cache byla solidních 2 MB, pouze FSB muselo vystačit s hodnotou 800. Chtěl-li někdo ušetřit, a přesto se těšit z velmi dobrého výkonu, tato „malá" verze dvoujádra ho musela dokonale uspokojit.

Velký souboj koncem roku

V listopadu se konečně začaly objevovat nové procesory od AMD s označením Phenom. Po dlouhé době šlo od této společnosti o novou technologii, která má vystřídat již hodně zaprášené Athlony 64. Phenom odstartoval s několika modely té nejvyšší série, tedy X4, která konečně i procesorům AMD dala možnost využívat čtyři jádra. V plánu jsou ale pochopitelně i dvoujádra na stejné technologii s označením X2, což je jasné, protože i v roce 2008 bude zájem o dvoujádrové a čtyřjádrové procesory přinejmenším vyrovnaný, ne-li opět nakloněn ve prospěch prvních jmenovaných. K těmto dvěma vlajkovým lodím se připojí ještě Phenom X3, jakýsi hybrid se třemi jádry, určený nejspíše těm, kdo se nemohou rozhodnout mezi dvěma klasickými variantami.

Papírově je na tom Phenom výborně a odvážní analytici mu dopředu prorokovali zářnou budoucnost. Je tady dodatečná L3 Cache o velikosti 2 MB pro komunikaci s pamětí. K tomu se AMD postaralo o vylepšení pro multimédia a hry důležitých SSE funkcí. Skvěle působila také nízká energetická náročnost, způsobená především chytrým chováním procesoru, který má zapínat pouze tolik jader, kolik reálně využije. A návdavkem s Phenomem získáte Hyperthreading 3.0, rozšiřující komunikační kanál pro tok informací mezi procesorem, RAM a grafickou kartou. Všech těchto vychytávej je Phenom schopný využít pouze s novým čipsetem AM2+, ale v omezenější formě funguje také na obyčejném AM2.

 

Pod takovým náporem už by se Intel mohl začít třást, ale ani on se nechce nechat zahanbit a přichází s novou technologií Penryn. Jména Core 2 Duo a Core 2 Quad zůstanou zachována, pouze se zvýší číselné označení. Dosavadní Core 2 Quad-6000-série se přemění na 9000, Core 2 Duo potom pod Penrynem získá označení 8000. Tou nejdůležitější novinkou oproti předchůdcům je ale změna výrobního procesu. Ten se ze 65nm dostal na 45nm. Díky mnohem menší struktuře bylo docíleno lepších výsledků při spotřebě proudu. Čtyřjádrový Penryn se potom může těšit z fantastické 12 MB Cache a i on dostal do vínku nový SSE engine, takže si ještě lépe rozumí s hrami. Pro nový intelácký procesor je vhodné si obstarat novou základní desku, například Nforce 7, či některou s čipsetem ze série Intel X38/48. Ale někteří výrobci připravili update BIOSu, takže v těchto případech by neměl být problém s rozjetím na čipsetech Intel 965 a 975. Rozhodně je ale třeba se o této možnosti dopředu informovat.

 

A jak tento souboj dopadl? Inu, šťastná hvězda pro AMD se nepotvrdila a Intel opět zůstal ve vedení. Zatím nepředstavil zdaleka všechny své Penryn procesory, ale dá se předpokládat, že právě on bude mít opět navrch – přinejmenším do představení nových jader. AMD sice zlepšilo technologii, se stejnými takty se dostalo na mnohem lepší výkony, snížilo přehnanou spotřebu, ale na vítězství to stále nestačí. Nedá se svítit, za vítěze procesorového klání roku 2007 musíme jednoznačně prohlásit Intel!