Nanooblek z Crysis skutečností? Ano, možná.

Ať se to vezme z jakéhokoliv pohledu, Crysis je prostě bezesporu (ačkoliv hra ještě nevyšla) fenoménem dnešní doby. Ať se jedná o propracovanou grafiku, rozsáhlé využití fyziky, nebo možnosti, jež poskytuje nanooblek, vždy je Crysis na předních příčkách. Slovy klasika – můžeme odporovat, můžeme nadávat, ale to je asi tak vše, co s tím uděláme. A právě nanooblek, který mají na sobě jednotky delta vyslané do oblasti konfliktu, si rozebereme v dnešním netradičním tematickém článku. Podíváme se na technologie použité v obleku trochu z jiného pohledu a sice z pohledu dnešních možností a technologické vyspělosti. Podíváme se, zda existují podobné možnosti, jako má hlavní hrdina hry a zda je vůbec něco takového možné. Pojďmě se nejdřívě podívat na videu, co vše oblek ve hře umí.

Hlavními funkcemi obleku tedy je Rychlost, Pevnost, Síla a Neviditelnost. Proberme si je postupně.

Rychlost
Jak jsme mohli vidět ve videu představujícím možnosti obleku, je nárůst rychlosti hlavního hrdiny způsoben vstříknutím adrenalinu z obleku skrze kůži přímo do krve. Tato funkce je asi nejreálnější ze všech, ačkoliv rozhodně není tak jednoduchá. Adrenalin je hormon vyměšovaný dření nadledvin. V normálním stavu je jeho hladina nízká a tělo je tak v klidu. Jakmile ale dochází k nějaké výkonnější stresové činnosti, jako je příprava na útok nebo obranu před útokem, jeho množství je nadledvinami zvyšováno a dochází tak k větší funkci srdečního svalu a vůbec krevního oběhu, který začne hustit krev do orgánů jako jsou srdce, mozek a svaly. Funkce by se dala přirovnat k funkci nitro v závodních autech. Svalové cévy se rozšíří, srdeční činnost se zrychluje a srdeční sval mnohem více pumpuje (místo 4,5 litru krve za minutu se rozběhne na 25 litrů za minutu!), rovněž dochází k lepší funkci plic a tělo je tak dočasně výkonnější a nepociťuje únavu a v určitých mezích i bolest. Zlepší se zrak a sluch a napnou se všechny svaly v těle, člověk je schopen rychleji reagovat na podněty. Adrenalin umožňoval našim pravěkým předkům přežit v krutých a drsných podmínkách.

   

Z předchozího odstavce lze tedy vydedukovat, že za určitých podmínek by oblek mohl obsahovat zásobníčky s adrenalinem, které by mohlo jít řízeně vpouštět do krve a zvyšovat tak výkonnost těla. Problémem je uchovávání adrenalinu v obleku a možnost jeho předávkováním. Pokud by byla dávka moc velká, může dojít až ke zničení srdce nebo jiného orgánu hromadící se krví. Stejně tak by bylo třeba dávky stále zvyšovat, protože tělo si časem na přísun adrenalinu přivykne a stejná dávka by neplnila stejnou funkci. Rychlosti také napomáhá vhodná konstrukce obleku, který musí co nejméně odporovat vzduchu a spíše ho "řezat", ale zde jsou rozdíly minimální a projeví se až mezi špičkovými atlety v řádu maximálně sekund. Což pro naše podmínky není žádné řešení.

Konstatování: Za dodržení určitých podmínek (vhodné dávky, …), je taková funkce možná.

Odolnost (pevnost)
Neprůstřelné vesty patří mezi základní vybavení všech policejních a vojenských jednotek. Již od dob výskytu prvních střelných zbraní se vyvíjely protiopatření. Proti obyčejnému luku a šípu stačila indiánům kostěná nebo dřevěná vestička, ale proti vysokorychlostním střelám již taková věc nestačí. A tak se hledají materiály co nejlehčí, nejpevnější a nejsnadněji vyrobitelné, které by dovedly ochránit jednotky proti střelám všeho druhu. Jedna z velmi dobrých technologií přišla v sedmdesátých letech – Kevlar. Jeho vysoká pevnost a nízká průraznost ho přímo předurčuje k využití v této oblasti. V roce 1985 bylo objeveno vlákno Spectra, které, pokud je složeno v rovnoběžných rovinách a zalito pryskyřičnou maticí, dokáže vytvořit velmi pevnou látku. Vesty ze Spectry jsou schopny vydržet i vysokorychlostní střely z pušky M16.

  
 

   

A jak vesta funguje? Důvodem je vysoká pevnost vláken v tahu. Většina střel se při zásahu deformuje a rotuje, čímž zachytává vlákna a snaží se je natáhnout. Ale vlákna jsou velmi pevná a tak nedochází k jejich přetržení, ale pohlcení pohybové energie a její rozložení do plochy. Pro větší odolnost bývají do vest vloženy ještě pláty titanu, oceli nebo keramiky. Stručně řečeno – účelem vesty je dosáhnout deformace střely ještě před vstupem do vrstvy kevlaru a rozložit energii na větší plochu. Velkou budoucnost mají pavoučí vlákna, která jsou při své tenkosti neuvěřitelně pevná a pružná a také chitin, který je součástí krovek hmyzu a je také neuvěřitelně pevný.

Co z toho všeho plyne? Mít celo-tělní neprůstřelný oblek není až tak velký problém, problémem je jen jeho správné navrhnutí a rozložení vycpávek a zesílených oblastí podle pravděpodobnosti zásahu při zachování maximální pohyblivosti a flexibility jednotlivce.

Konstatování: Sehnat takový oblek není nic nereálného.

Síla
Již dnes existují materiály, které při energetickém impulsu dokáží změnit svou povahu a zpevnit svou strukturu nebo naopak povolit. Pokud by se dokázala tato technologie usměrnit tak, aby fungovala s ohledem na tělesnou konstrukci lidského těla a dokázala by zpevnit potřebné oblasti (hlavně kolem důležitých svalů rukou a nohou), člověk by skutečně mohl být silnější, případně unést větší náklad než obvykle a to vše při zachování rozměrů, které znatelně nezvětšují velikost těla.

       

Další možností je hydraulický oblek ala robotický skelet z Vetřelce, do kterého si Replayová stoupla a ovládala ho. Ten by sice člověku zcela nepochybně zvětšil sílu a nosnost a to až několikanásobně, ovšem jeho celková velikost je úplně jinde než bychom pro náš oblek potřebovali, takže využít ji nelze. Něco podobného ale v menším měřítku je již funkční v japonsku, kde se plánuje jeho využití v centrech pro pohybově postižené, kde jsou sestřičky nuceny zvedat pacienty z postele silou. Pomáhá jim v tom speciální hydraulicko vzduchový oblek, jehož snímek můžete vidět nad odstavcem, který umožňuje unést až 180 liber při vyvinutí síly odpovídající poloviční váze. Oblek skutečně není nijak extra módní ani malý, nicméně je funkční a použitelný.

Konstatování: Dnes ještě veřejně neexistuje možnost, jak něco takového vyrobit v rozumné velikosti.

Neviditelnost
Už od časů nejstarších lovců si člověk přál být neviditelný. Tehdy využívali zamazání bahnem, aby splynuli s okolím, ale princip byl stejný jako u dnešních maskovacích obleků. Neviditelnost se dá rozdělit na dva druhy. Neviditelnost pro radary a lokační zařízení a neviditelnost fyzická. První možnost využívají letadla s technologií stealth (například supermoderní bombardér B-2), která mají povrch modelovaný tak, aby neodrážel rádiové vlny a objekt nebyl pro radar viditelný. Výroba takového stroje je mimořádně nákladná a složitá na údržbu, protože sebemenší nečistota by stroj prozradila. Stále je však takový stroj fyzicky vidět a to je právě druhá varianta neviditelnosti – fyzická.

    

Možností pro fyzickou neviditelnost je několik, podíváme se jen na ty nejzajímavější.

Změna odrazu světla – Již od konce 80. let je v testování uniforma, která by se barevně přizpůsobila barvě okolního prostředí. Chemická cestka k výrobě se neujala a tak se využilo jevu elektrofosforescence a v laboratorních podmínkách skutečně existuje materiál, který při vnějším elektrickém podnětu mění svou barvu, ale jen v určitých odstínech. Dále byl úspěšně odzkoušen materiál ze světlovodivých vláken (ten barevný snímek nad odstavcem), které zajistí vedení paprsku světla kolem objektu a objekt se tak stává neviditelným i pro přímý pohled. Zatím byla tato vlastnost dokázána a otestována na radarových vlnách, před kterými vědci dokázali skrýt 30cm váleček.

Tekuté krystaly – Viděli jste Bonda „Dnes neumírej" a jeho Aston Martina Vanquish, který se uměl zamaskovat tak, že nebyl vidět? Tak přesně takovou technologií již disponuje, v omezené míře, americká armáda. Povrch testovacího tankovacího letounu (to je to letadlo, které umí ve vzduchu doplňovat palivo) je pokryt jakýmisi LCD panely, které promítají obraz z fotosenzorů na druhé straně letadla a letadlo je tak teoreticky neviditelné. Neviditelné je však pouze pro oko, jelikož každé LCD má určitou obnovovací dobu a tak třeba fotoaparát, který fotí rychleji než je obnovovací frekvence LCD by letadlo dokázal zachytit. Ve vývoji však jsou i ohebné displeje, které by dokázali zastat stejnou funkci jako zmíněná LCD a bylo by možné je vymodelovat do tvaru těla.

   

Hologramy – Technologie hologramů je ještě hodně v plenkách, ale její možnosti jsou obrovské. Hologramy jsou rychlé, neovlivňují objekt, který schovávají a za určitých podmínek dokáží zakrýt cokoliv. Principem je vytvoření holografického obrazu prostoru za objektem před ním a opačně a objekt je pak neviditelný. Tato technologie by se asi nejvíce hodila pro použití v obleku Crysis, ale dnes ještě funkční prototyp veřejně znám není.

Ohýbání světla – Jako filmový Predátor lze za určitých okolností pomocí elektromagnetického pole a narušování molekul vzduchu v okolí letadla odklánět fotony světla (samozřejmě čistě teoreticky) a učinit tak objekt naprosto neviditelným (absolutní neviditelnost). Obrovskou nevýhodou je enormní energetická náročnost v řádech gigawatů, na vytvoření pole dostatečně velkého, aby zakrylo bojový letoun standardní vělikosti.

Konstatování: V laboratorních podmínkách už to prý funguje, takže možná za pár let, ale dnes ještě určitě ne.

   

Závěrem

Jak jsme si ukázali, není nanooblek z Crysis až takový scifi prvek, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pokročilá miniaturizace, miniaturní ovládací počítače a malé jaderné reaktory by takový oblek mohly skutečně pohánět a to v rozumné velikosti a při zachování pohyblivosti vojáka. Největším problémem asi je zásobovaní energií, které by vydrželo oblek pohánět aspoň několik hodin, nejlépe samozřejmě dní. Každému musí být jasné, že nelze použít pár tužkových baterií, ale řešením by mohl být malý jaderný reaktor nebo nějaké vodíkové reakční články. Takové technologie však dnes nejsou volně dostupné, ale kdo ví co mají na skladě armádní špičky světa (článek jsme sepisovali pouze podle veřejně dostupných a ověřených materiálů). Další otázkou je finanční náročnost, která by bránila masovému nasazení takové technologie, ale pro specializované týmy se takové technologie pravděpodobně časem dočkáme. Druhou stranou mince je ale možnost zneužití ze strany teroristických organizací a zlodějů, kterým by rozhodně neviditelný oblek udělal radost. Každopádně lze řící, že budoucnost je v tomto ohledu nesmírně růžová a možná už za pár let uvidíme stejné technologie v přímém přenosu.