Herní sumář roku 2014

Hry v roce 2014

V roce 2014 se všichni hráči těšili na nové hry, kterými chtěli nakrmit své next-gen konzole PlayStation 4 a Xbox One. Bohužel se jim příliš krmiva nakoupit nepodařilo. V prvním čtvrtletí roku vyšlo jen pár her, které ovšem byly HD portem svých bratříčků, jež vyšly na podzim roku 2013. Jednalo se například hry jako Assassins Creed IV: Black Flag, Fifa 14 či NFS Rivals a další. A právě u tohoto dílu Need for Speed na chvíli zůstaneme, protože se na dlouhou dobu stalo jedinou pořádnou závodní hrou pro konzoli PlayStation 4. Slibovaná závodní hra Driveclub musela zpět na rýsovací prkna (o této hře se povíme ještě později), i když byla přímo z úst Sony slíbena na start nové konzole v listopadu 2013.  

Na konzoli Xbox One to bylo pro závodní nadšence mnohem lepší a hned z kraje svého prodeje jste si mohli koupit Forzu Motorsport 5, která sklízela velmi slušné recenze. V druhé čtvrtině roku (tedy duben až červen) vyšly hned dvě nadprůměrně hodnocené hry, a to Watch Dogs a Wolfenstein: New Order.  Hráčské nadšení ovšem po těchto dvou hrách opět upadlo a vrátilo se až s podzimem roku 2014, kdy hráči nestíhali krmit své mechaniky novými hrami. Některé by si ovšem zasloužili alespoň měsíční odklad. Řeč je samozřejmě o Assassins Creed: Unity a Driveclubu.

Ostuda jménem Ubisoft

Co ovšem herní vydavatele vede ke kroku, vydávat nedokončené hry plné zásadních technických chyb? Vezměte si například takový Ubisoft. Jeho věhlasná série Assassins Creed definovala nový herní žánr. Jenže tento francouzský vydavatel začal svoji značku poslední dobou neuvěřitelně ždímat. Každoroční vydávání nového dílu (v roce 2014 vydal Ubisoft dokonce dva díly) se u něj stalo tradicí, a protože prodeje každého nového dílu byly obrovské, nechtěl své fanoušky zklamat. To se ovšem stalo díky špatné PR kampani, v které Ubisoft oficiální zprávou informoval herní média, že AC: Unity bude mít 30 fps, aby hra vypadala více filmově. Za nedlouhou se provalilo, že rozlišení obrazu bude degradováno z Full HD na nižší, protože Ubisoft nechce zvýhodňovat jednu next-gen konzoli před druhou. To se samozřejmě nelíbilo spoustě hráčům a Ubisoftu svou nevoli dali patřičně najevo.

Dalším PR vysvětlením svého předešlého sdělení se Ubisoft do celého tématu zamotal, takže veškeré další snahy o uklidnění rozzuřených hráčů přišlo vniveč. Vše dokonal únik informace, že i přes varovné signály interního betatestovacího oddělení, které požadovalo odložení AC: Unity alespoň o čtvrt roku, vydavatelství bohužel nevyslyšelo a hru vydá ve stanoveném termínu. Jak to dopadlo, víme všichni – Ubisoft vydal naprostý paskvil, který opravuje pomocí patchů dodnes. Mimo jiné v České a Slovenské republice vyšla hra s českými titulky, které jsou pouze u dialogů, a jedná se tak o klamání zákazníka. Tomuto tématu jsem se dostatečně věnoval na vícero českých webech o hrách a založil jsem na oficiálním fóru technické podpory vlákno, kde bojuji společně s ostatními hráči za možnost přepnout si celou hru do našeho mateřského jazyka, protože na disku se hrou je kompletní překlad. Pokud nás chcete podpořit, zde je odkaz.

Pověst celé značky tím hodně utrpěla. Akcie Ubisoftu klesly téměř o 9 procent a pohlaváři tohoto francouzského gigantu si nepohlídali další únik, kterým je Assassins Creed: Victory. Tento únik ještě více přilil oleje do ohně, protože Ubisoft dělá na pokračování místo toho, aby AC: Unity opravil v co nejkratším čase. Ke konci roku 2014 se však tento nenažraný gigant zachoval férově – přiznal svoji chybu a nabídl všem hráčům bez rozdílu připravované DLC Death Kings, které bylo původně součástí Season Passu. A hráči, kteří si zakoupili Season Pass společně se hrou dostali na výběr zdarma jednu z her, kterou Ubisoft nedávno vydal. Hráči si tak mohli nadělit pod stromeček například i naprosté novinky jako The Crew či Far Cry 4, jako omluvu za nedodělanou hru. Otázka je však následující – stálo Ubisoftu za to vydaní AC: Unity v daném termínu, výměnou za všechnu tuto negativní reklamu? Na to si musí vedení této společnosti odpovědět samo, ale já doufám, že se do budoucna poučilo.

Tlak vydavatelů na vydávání nedokončených her či jejich odklady

Nedodělané hry a rok 2014 jsou jako jing a jang – neoddělitelně k sobě patří. Je jedno, zda se jedná o Ubisoft s AC: Unity, Evolution Studios a jejich Driveclub nebo dokonce tolik ambiciózní a tolik očekávané Destiny a pokračovat můžu klidně dále – Sunset Overdrive, The Project Spark či Daylight (první hra využívající Unreal Engine 4 dopadla naprosto katastrofálně). Všechny tyto velmi očekávané hry nedokázaly naplnit svůj potenciál a udělaly svému vydavateli minimálně ostudu. Ti rozumnější sebrali veškerou odvahu a svou hru odložili. Potkalo to mnoho her a nemá cenu je zde všechny vyjmenovávat. Jen dodám, že díky tomu se minimálně první polovina roku 2014 nejspíš zapíše do dějin jako vůbec nejsušší období herní historie.

Jedno je neoddiskutovatelně jisté – herní vydavatelé nevěřili novým konzolím PlayStationu 4 a Xboxu One a nezačali pro tyto konzole vyvíjet tituly dostatečně s předstihem. Téměř všichni se totiž zaměřili na monstrózně se rozpínající trh s mobilními a tabletovými hrami. Jenže to byla obrovská chyba a my hráči jsme zažili herní sucho, jaké ve svém životě doposud nepamatuji. Na podzim už bylo naštěstí lépe. Ale přeci jen se vyskytl jeden černý puntík a to v podobě hry Driveclub, kdy závodně založení jedinci cítili jisté rozčarování, když nedostali svou slibovanou PS Plus verzi Driveclubu dodnes. A ti, co si ji poctivě koupili, kroutili nechápavě hlavami stejně jako já, protože hře prošpikované sociálními funkcemi měsíc nefungovaly servery. Něco podobného postihlo i ambiciózní titul Destiny, z které mělo být velkolepé akční RPG s rozmáchlým příběhem. Jenže díky špatné komunikaci mezi Activisionem a studiem Bungie došlo k tomu, že se půl roku před vydáním musel přepracovávat celý koncept hry, což je dost zásadní událost. I proto jsme se dočkali veškerých textů popisujících příběh obšírněji v doprovodné aplikaci, která vyšla na mobily a tablety.

Z Destiny se rázem stala střílečka s lehkými RPG prvky a málo kdo se pozastavoval nad tím, že mělo Destiny v době vydání tak málo obsahu. Pozdější aféra s plánovaným vydáním dvou velkých DLC za peníze, které byly uzamčeny na disku se hrou, je jen malou kapkou v moři toho, co si velké korporace k hráčům v dnešní době dovolují.

Soumrak českých lokalizací?

V dřevních dobách naší herní scény jsme byli zvyklí na amatérské češtiny v PC hrách. Sám jsem vedl projekt Čeština do hry Icewind Dale, tudíž jsem se i podílel na překladu tohoto báječného izometrického RPG. Doba však pokročila a na náš trh vstoupily firmy, které chtěly přinést hráčům profesionální českou lokalizaci. Hlavní důvod byl jasný – prodat více kusů lokalizované hry a hernímu vydavateli tak zajistit větší zisk. Ovšem zdá se, že tato doba pomalu a nenávratně mizí. Centrála EA zrušila svou českou pobočku v létě roku 2013, ale dopady jsme naplno pocítili až na konci loňského roku, kdy pro PC nevyšla oficiálně lokalizovaná, ani nijak podporovaná amatérská čeština velmi úspěšná série Dragon Age se svým třetím dílem, který nese podtitul Inquisition.

Pokud si říkáte, že Dragon Age II byl přeci lokalizovaný, máte pravdu. Jenže v jeho případě šlo o amatérskou češtinu oficiálně podporovanou ze strany EA Czech. To se s třetím dílem nestalo, a jak je vidět, ani nejspíše nestane. Doba prostě pokročila, a pokud herní vydavatel nedovolí amatérskému týmu jakékoliv úpravy herního enginu za účelem vytáhnutí textů ze hry a následním vložení přeložených textů i bez vidiny zisku, dopouští se tento tým nelegálního zásahu do softwaru, za což ho může distributor hry žalovat. Další věc je velká náročnost celý projekt vůbec realizovat. Vezměme v potaz, že překlad jedné normostrany stojí v průměru 150 Kč a jedna RPG hra má v průměru 2.000 normostran textu v angličtině. To dohromady dělá 300.000 Kč. Připočítat ale ještě musíme programátora, který daný text ze hry vyjme a vloží zpět, aniž by rozbil hru. Dále musíte zaplatit korekci textu a betatestery. Finální částka za kompletní neoficiální poloprofesionální lokalizaci a její dílčí části se tak klidně může vyšplhat k půl milionu korun. Je jasné, že takovou částku nelze amatérskými překladateli vybrat na Startovači či podobných webech od hráčů. Tudíž se po odchodu EA Czech, která se v minulosti zasadila o nejvíce překladů, stahují nad češtinami do her mračna.

Jediný subjekt, který zatím pravidelně podporuje češtiny do her, je Playman (Ubisoft). Objektivní jsou ještě češtiny do free 2 play titulů, protože počáteční velkou investici vyváží neustálý příliv hráčů klidně i v průběhu několika let. V češtině tak nejdeme například World of Tanks, World of Warplanes a League of Legends. Abych tento poslední odstavec nějakým způsobem uzavřel, zmíním celkem jasnou rovnici – pokud budou hráči více kupovat novinky, které mají oficiální lokalizaci v den vydání a za plnou cenu, tím více u nás lokalizací vznikne. Teď jsme tedy na tahu my, hráči!