Giacomo: Hraním jsem si vydělal přes půl miliónu

Dnes čtyřiadvacetiletý rodák z Liberce Michael “Giacomo” Hladík má za sebou úspěšnou progamingovou kariéru. Ať už jsou profesionální hráči v české kotlině jakkoliv vysmívaní, všechny posměšky jdou stranou, podíváme li se na Michaelovy úspěchy. Za svou herní kariéru si nejenom dokázal vydělat na výhrách více než půl milionu Kč, ale také se podíval do řady světových metropolí, ať už se jedná o Singapur, Paříž, Londýn, New York a nebo Seattle. Stejně jako kariéra špičkového fotbalisty se po dosažení třiceti let věku pomalu chýlí ke konci, i Giacomo vytušil, že je čas začít se věnovat i jiným věcem. V současné době pracuje v mezinárodní firmě a dokončuje si svoje vzdělání. Návrat k progamingu vylučuje, a to přesto, že nadcházející RTS pecku Starcraft II si minimálně vyzkouší. Rozhovor s tímto fascinujícím člověkem si můžete přečíst na řádcích níže.

Od kdy jsi o ukončení kariéry uvažoval?

O ukončení kariéry jsem uvažoval už začátkem minulého roku, kdy jsem odešel z mousesports kvůli nedostatku aktivity, který byl zapřičíněn celkovou malou motivací týmu. Může to znít sice divně, když se to takhle řekne, protože v klanu jako je mousesports se motivace asi vždycky najde, jenže u mě prostě chyběla. Bylo to hlavně díky tomu, že i přesto, že jsem se dostal s týmem na dva největší ligové LAN turnaje, tedy na finále WC3L a NGL One, tak se nám stejně nikdy nesešla nejsilnější sestava, a to mě hlavně v případě WC3L dost zklamalo a demotivovalo, protože já osobně jsem opravdu hodně trénoval, a to nejen doma, ale i na bootcampu, který nám vedení mousesports zařídilo přímo v Kolíně nad Rýnem.

  

 

Jaký byl ten bootcamp?

Mělo se nás tam sejít celkem pět a nakonec jsem tam byl jen já. Znamenalo to, že jsem se každý den musel dopravit přes celý Kolín do té bootcampové místnosti (tehdy to bylo místo, kde se rozjíždely nové kanceláře SK Gaming a mousesports, myslím, že tam jsou dodnes) a tam jsem celý den seděl u PC a hrál ladder. Nehledím ani na to, že jsem si každý den musel kupovat jídlo a pití za svoje, což v Kolíně nebyla úplně nejlevnější záležitost. Já s tím tedy počítal, ale to jsem si myslel, že to bude bootcamp se vším všudy jako ho mívají ostatní týmy. To byl můj první a poslední bootcamp, na kterém jsem si nepřipadal jako profi hráč, ale spíše jako nějaký blázen, co musí jet stovky kilometrů někam do Německa jenom kvůli tomu, aby si tam hrál PC hry.

Jak jste nakonec v tom finále dopadli?
Na samotné WC3L finále se dostavili tři z pěti dobrých hráčů – Titan opět nedostal v Rusku vízum a Fly100% z Číny měl ten samý problém. To byla taková další kapka, kdy si člověk uvědomí, že celou dobu trénoval jenom kvůli tomu, aby nakonec doufal v to, že ostatním se nějakou čistou náhodou podaří vyhrát proti maximálně natrénovaným hráčům ze světových toptýmů. Ve výsledku jsem na finále nevyhrál ani jeden zápas, což bylo způsobeno už tím, že mi chyběla zmiňovaná motivace a celému týmu pak týmový duch, kterého ostatní týmy opravdu nepostrádaly a bylo to na nich vidět.

“Dodnes mě mrzí, že jsem nepokračoval ve studiu, ušetřilo by mi to dnes spoustu času. Všechno má ale své pro a proti a já rozhodně nelituju toho času, který jsem Warcraftu věnoval.“

Zmiňoval jsi i nepovedené NGL finále. Jak probíhalo?

O NGL finále platí to samé. Před ním jsem akorát nemusel jet na žádný bootcamp. Namísto Titana a Flye se tentokrát dostavili poloaktivní HasuObs a Spell. HasuObs tenkrát nevyhrál ani jedené zápas a Spell jeden. Mně se podařilo porazit FoVa na Twisted Meadows, ale k vítězství našeho týmu to ani trochu nepomohlo.

  

 

Zažil jsi na NGL finále i nějakou vtipnou příhodu?

FoV nebyl po prohře se mnou určitě nadšený, což se odrazilo asi i v tom, že ten den doslova rozmlátil klávesnici. Všude kolem lítaly klávesy, a to samé udělal v ten samý den i Sweet. Každopádně po všech těchto příhodách jsem přestal Warcraft III trénovat a moc se mu nevěnoval, takže jsem se s mousesports rozloučil. Pro ně jsem už nebyl příliš využitelným hráčem a já sám jsem s tím počítal, byla to jen otázka času.

Přispělo k tvému rozhodnutí skončit i něco jiného než dva nevydařené turnaje?

Samozřejmě i čím dál tím horší ceny v českých turnajích a celkový úpadek české scény. Tyhle věci na tom měly taky svůj velký podíl. Když si vezmeme, jaké byly ceny na MČR před pěti lety a jaké tam byly naposledy – 30.000 Kč před třemi roky za první místo a loni navigace za 4.500 Kč, to bylo prostě směšné. Tohle byla asi ta chvíle, kdy jsem chtěl s Warcraftem definitivně skončit.

Jak dlouho se vlastně už Warcraftu věnuješ?

Warcraftu jsem se věnoval asi čtyři a půl roku. Možná i déle, ale nedokážu si teď přesně vybavit, kdy jsem tenkrát přešel ze Starcraftu na Warcraft 3. Prakticky jsem se Warcraftu věnoval od samého počátku, téměř už od jeho betaverze, kterou jsem měl možnost si díky Jendovi z PG tenkrát zahrát. Dost mě ta hra uchvátila, více než Starcraft. Hlavně jsem v tom už tenkrát viděl větší budoucnost a mnozí to i tvrdili, takže přechod ze Starcraftu na Warcraft 3 byla jasná volba. Ostatně mi i Warcraft šel lépe než SC:BW, ve kterém jsem po skoro “vyhraném” mistrovství ČR skončil druhý a pár měsíců na to se začal maximálně věnovat Warcraftu.

“Když se na to podívám zpětně, tak si uvědomuji, že jsem nikdy neměl na to, patřit mezi řekněme pět nejlepších hráčů světa a umisťovat se průběžně na dobře placených místech, ale pořád jsem to zkoušel a bojoval a nakonec se mi podařilo vyhrát nějaké ty středně velké turnaje a pochutnat si na cenách, které byly celkem slušné.”

Takže jsi už od té doby hral Warcraft s veškerým zaujetím? 

Tenkrát jsem ještě dodělával školu a potom pracoval u jednoho známého jako pomocník na různých předváděcích akcích. Celkem slušné jsem si u něj vydělával, i na dnešní poměry by to byla pořád slušná měsíční výplata, ale bohužel jsme se neshodli ve spoustě věcech, protože byl tak trochu víc vznětlivý a já to samozřejmě vždy odskákal. Nebyl to ale úplně špatný člověk, ale dodnes mě mrzí, že jsem nepokračoval ve studiu, ušetřilo by mi to dnes spoustu času. Když se na to teď podívám zpětně, tak jsem u Warcraftu strávil opravdu hodně dlouhou dobu, větší, než jsem kdysi určitě předpokládal. Každopádně všechno má své pro a proti a já určitě nelituju toho času, který jsem Warcraftu věnoval. 

  

 

Kdy přišel ten zlom, že jsi si řekl, že bys chtěl ve hře něco dokázat a začít ji hrát na vyšší úrovni?

Ten pravý zlom přišel až ve chvíli, kdy jsem začal za hraní Warcraftu pobírat nějaké  peníze. Tenkrát jsem začal dostávat určitou částku od nEophyte, konkrétně od vlastníka týmu Viktora Wanliho s Intelem za zády, jako hlavním sponzorem. Prostě mě tenkrát napadlo, že bych si v budoucnu mohl díky této hře v budoucnu přivydělávat nebo dokonce i vydělávat, kdyby to šlo nahoru tak rychle, jak se to tenkrát rýsovalo. Když si to představíte, jenom na MČR člověk mohl vyhrát 30.000 Kč a k tomu dostával od týmu nějakou menší částku a měl proplacené různé zahraniční turnaje, což pro mě bylo to hlavní, mít nějakou šanci vyhrát nebo se opravdu dobře umístit na nějaké velké akci, jako WCG, ESWC, CPL a podobně. Když se na to podívám zpětně, tak si uvědomuji, že jsem nikdy neměl na to, patřit mezi řekněme pět nejlepších hráčů světa a umisťovat se průběžně na dobře placených místech, ale pořád jsem to zkoušel a bojoval a nakonec se mi podařilo vyhrát nějaké ty středně velké turnaje a pochutnat si na cenách, které byly celkem slušné. Koneckonců, chtěl jsem se prostě živit něčím, co mě opravdu bavilo, a to se mi na několik let i splnilo.

“Warcraft mi stoprocentně vzal 4.5 roku života, který jsem mohl strávit něčím jiným, studiem nebo získáváním praxe v nějaké normální práci a dneska bych z toho určitě vytěžil víc, než z Warcraftu. Zanedbával jsem i svoji přítelkyni. Dalo by se skoro říci, že u mě byla až na druhém místě.”

Proč se to vše najednou pokazilo? 

I když se česká scéna na začátku roku 2003 začala opravdu dobře vyvíjet a všechno vypadalo tak, že za pár let tu bude progamingovych týmů a hráčů více, třeba jako v Německu, tak bohužel, někde se stala chyba. Spousta lidí háže vinu na PG, což byla prakticky jediná organizace v ČR, která se progamingem tenkrát zabývala (e-Sports.cz nepočítám, protože tato organizace či společnost neměla moc šanci se prosadit a když to zkoušela, tak bohužel neúspěšně). PG si po čase vytvořilo monopol, který progamingu určitě neprospěl. Podle mě na tom úpadku progamingu v ČR PG podíl určitě má. Ale je to jedno, prostě jsem měl jistou “vizi”, které jsem se držel a pro kterou jsem Warcraftu věnoval tolik času. Z části jsem ji naplnil a z části ne, takový
je život.

  

 

Co myslíš, že ti hraní Warcraftu přineslo a co myslíš, že ti naopak vzalo?

Tuhle otázku jsem hodněkrat kladl i já sám sobě. Nikde jsme se netajil tím, kolik Warcraftu věnuji času. Byl to prostě nesmírný počet hodin strávených u PC. Warcraft mi tedy stoprocentně vzal 4.5 roku života, který jsem mohl strávit něčím jiným, studiem nebo získáváním praxe v nějaké normální práci a dneska bych z toho určitě vytěžil víc, než z Warcraftu. Vzpomínám si, jak jsem zanedbával moji bývalou přítelkyni, která moje hraní hodně tolerovala a za to jsem si ji opravdu cenil, protože někdy, když jsem musel trénovat třeba na WCG, MČR, ESWC, Dreamhack a podobně, tak jsem opravdu celé týdny, dny a noci trávil u Warcraftu a na ní si udělal čas jenom výjimečně. Dalo by se skoro říci, že u mě byla až na druhém místě. I když to jsem možná přehnal, každá dívka, do které jsem zamilovaný, je u mě na prvním místě, ale pokud se snažím něčeho dosáhnout, tak tomu musím něco obětovat. Ona mi nikdy nic neřekla a chápala to, stejně tak, jako já jsem chápal její iniciativitu ke studiu na vysoké škole (což považuji za samozřejmost). Úplně to samé platí i u moji současné přítelkyně, která mě také plně podporovala, ale nakonec byla ráda, že jsem s hraním skončil, což plně chápu. Věřte mi, že takových holek moc není.

Typický dnešní obrázek progamera, jak si ho představuje většina neznalé veřejnosti, je tlustý obrýlený kluk sedící za počítačem. Ty se této představě naprosto vymykáš, čím to? 

Když se na to podíváte z laického hlediska, tak člověk, který si vydělává hraním, jak asi může vypadat? Hraje celé dny, denní světlo vidí málokdy, už jen to, že “jenom” hraje jednu hru, tak to ho degeneruje a zanedbává ostatní věci, jako pohyb, zdraví jídelníček apod. Tohle všechno si představí většina lidí a já sám bych si to taky představil. Naštěstí jsem takový nebyl a věnoval jsem se různým sportům, jako je floorball, fotbal a fitness a dodnes se jim věnuji, takže jsem úplně nezakrněl
a dokázal se udržovat ve “formě” jak fyzicky, tak i psychicky. Tyhle věci jsem bral jako “pomůcku” k úspěchu nejen v životě, ale i v hraní. Myslím si, že když je člověk v psychické a fyzické pohodě, tak dokáže snázeji zvládnout věci, kterých chce dosáhnout, než člověk, kterému tyto věci chybí. Určitě mě ale hraní bavilo a díky Warcraftu se mi podařilo procestovat půlku
světa, což mi do života dalo určité zkušenosti. Každopádně to bylo pár let pohodlného života.

  

 

Dokážeš odhadnout nebo spočítat, kolik jsi si progamingem vydělal a za co jsi vydělané peníze utratil?

Určitě bych dokázal odhadnout nějakou přibližnou částku, kterou jsem za celou tu dobu vydělal, ale opravdu se mi ji nechce zveřejňovat. Dejme tomu, že jsem si vydělal něco mezi 500.000 Kč až 1.000.000 Kč. Asi bych to i sám těžko odhadoval, protože jsem spoustu peněz utratil. Když si ale vezmete, že jsem se tomu věnoval asi 4.5 roku, tak to taky není žádné terno. Alespoň, že mě to po celou tu dobu bavilo a měl jsem možnost procestovat svět zadarmo. Něco se mi podařilo našetřit, za něco málo jsem si pořídil auto a zbytek jsem prostě prohýřil za všechno možné. Nejvíce jsem samozřejmě pobíral v době, kdy jsem byl v ACT a poté v mousesports. Poslední rok hraní, potom, co jsem skončil v mouz, jsem si měsíčně vydělával opravdu
málo, protože tým, ve kterém jsem působil (ieS) nebyl schopny nabídnout více peněz a já už nebyl tolik zajímavý pro ostatní týmy, protože pro ně jsem byl už starý a málo motivovaný, což byla koneckonců pravda. Prakticky na to, abych měl takový ten průměr, jsem musel něco někde vyhrát, což se mi naštěstí ještě občas podařilo. Teď už jsem ale rád, že jsem s hraním skončil a můžu ten čas věnovat jiným, více výdělečným věcem, které mají určitě větší budoucnost, než má hraní PC her pro člověka v mém věku.

“Setkával jsem se spíše s kladnými názory na to, že si hraním vydělávám Samozřejmě, že mi tenkrát pomohli hodně rodiče a velká podpodra ze strany mého táty, který je na mě pyšný za to, co jsem v hraní dokázal.”

Během svojí kariéry jsi procestoval takřka všechny světové kontinenty. Na kterou akci vzpomínáš nejvíce?

Určitě ze všeho nejvíce si pamatuji na World Cyber Games v Singapuru. Byla to tenkrát fakt skvělá akce na skvělém místě. Dobré také bylo, že se tam sešla celkem slušná parta lidí z Čech a ze Slovenska, takže jsme si dost užili. V Singapuru nebylo sice tenkrát úplně nejideálnější počasí a cesta tam byla asi tou nejdelší, kterou jsem za celý život dosud absolvoval, ale i tak to považuji za nejlepší výlet že všech. K turnaji se asi ani moc vyjadřovat nemusím. Ve skupině jsem měl tenkrát Zeuse z 4Kings a Philbota z mousesports, který byl tehdy jedním z nejlepších undeadskych hráčů. Se Zeusem jsem neměl téměř žádné problémy, byla nám vylosována mapa Lost Temple a na té jsem měl proti elfům velkou úspěšnost. Proti Phillbotovi to už bylo těžší, ale měl jsem připravenou velmi dobrou strategii na jeho DK/fiends, takže se mi podařilo ze začátku hry získat výhodu
a potom už jsem to jenom dohrál do úspěšného konce. Ze skupiny jsem postoupil, ale klasicky jsem skončil na 8-16. místě a žádná oslava se nekonala. Tedy oslava ne kvůli výsledkům, “oslavy” jsme potom samozřejmě podnikly.

  

 

Jak takové “oslavy” v Singapuru probíhaly?

Jednou večer, když jsme se nudili, jsme vyrazili do ulic prohlídnout si Singapur v noci. Čistě “náhodou” jsme tenkrát narazili na takovu “větší” pražskou Perlovku a musím říct, že bylo opravdu z čeho vybírat a na co se koukat. Některé holky byly opravdu
hezké a někdy jsme měli velký problém rozpoznat, jestli je to chlap nebo ženská. Já osobně jsem se to naštěstí ani nepokoušel zjistit, ale jistí jedinci si tam tenkrát dost užili. Nebylo se čemu divit. Ceny byly opravdu “lidové”. Singapurská zoo byla taky něčím jedinečným, co jsem ještě nikde jinde neviděl. Volně vypuštěná zvířata a noční projížďka tou krásnou krajinou byla prostě úžasná. Ze Singapuru mám spousty historek, které by tu asi nebylo úplně nejvhodnější rozebírat, ale byla to
prostě nejlepší akce, které jsem se zúčastnil.

Tak jednu z historek nám ještě určitě převyprávět můžeš… 

No, nesmím určitě zapomenout na historku o Calebovi, který reprezentoval ČR ve Starcraftu. Jeho pozdní příchod do letadla ještě s jedním Slovákem, když jsme odlétali nazpátek, byl opravdu dost zábavný. Když jsme nastoupili do letadla, tak jsme zjistili, že dva lidé chybí a to už byl vstup do letadla zavřený a letuška nám říkala, že už bohužel nemůžeme čekat. Kluci měli letět domů nějak jinak a asi i za svoje peníze. To mi připadalo jako dost zábavná představa, když vím, jak na tom byl Caleb s angličtinou. Ve finále se ale oba dostali do letadla na poslední chvíli a vše dobře dopadlo. Později jsem se dozvěděl, že Caleb si vybíral na letišti nějakého hezkého plyšáka. No, asi to musel být hodně drahý plyšák. Když už jsme u Caleba, on měl tenkrát docela dlouhé vlasy, a to se asi dost zamlouvalo jednomu transsexuálovi v oněch uličkách. Caleb měl co dělat, aby se ho
zbavil. Celkově beru WCG v Singapuru jako báječnou akci. Doufám, že se mi podaří se tam ještě někdy podívat a budu mít více času si prohlédnout město.

  

 

Jak se změnil pohled tvých příbuzných na to, že hraješ, když jsi domů začal nosit první věcné ceny?

Spoustu lidí to ze začátku vůbec moc nevnímalo. Já jsem to nedával ani moc najevo, že bych si tím chtěl někdy vydělávat, to přišlo prostě samo. První věčné ceny jsem začal nosit domů celkem brzy, ale tenkrát to nebylo ještě nic extra a bylo to spíše takové přilepšení ve formě hardwaru, takže jsem z toho měl hlavně dobrý pocit. Jak už jsem ale jednou byl v tom, tak se
tomu spoustu lidí samozřejmě začalo divit, čím že si tím začínám vydělávat. Musím říci, že většina měla nakonec pochopení a shledal jsem se spíše s kladnými názory, než se zápornými. Samozřejmě, že když k tomu přicházely ještě lepší a lepší výsledky, tak o to to bylo snažší někomu vysvětlovat, proč to vlastně dělám. Nejen, že mě to opravdu hodně bavilo, ale
také jsem z toho měl celkem “slušný” zisk. Samozřejmě, že mi tenkrát pomohli hodně rodiče a velká podpodra ze strany mého táty, který je na mě pyšný za to, co jsem v hraní dokázal. Časem se mě lidé začali spíše vyptávat na to, kdy s tím skončím a já jsem si nikdy nebyl jist, kdy s tím vlastně chci skončit. Já jsem jim vždycky říkal, že až mě to přestane bavit a uspokojovat, tak s tím seknu. A tak se stalo právě teď.

“Za tu dobu skoro pěti let jsem odehrál opravdu velké množství turnajů, ale tohle zmiňované období si pamatuji nejvíce díky tomu, že jsem v této době vyhrál poměrně dost peněz a dokázal jsem se umisťovat na vyšších příčkách na mezinárodních turnajích, což mě samozřejmě motivovalo víc a víc.”

Mezi tvé nejvýznamnější angažmá patřilo to u mousesports. Kolik jsi si tehdy v týmu vydělal?

To si teď už moc nepamatuji. Byl jsem v týmu něco málo přes půl roku, takže dejme tomu, že to bylo asi 30-60.000 Kč. Samozřejmě větší částku se mi podařilo vyhrát v turnajích a ligách, na které jsem se díky týmu dostal. Tenkrát ty platy
nebyly ještě tak extra, jako dnes. V dnešní době si lidé v mousesports vydělávají 5xtolik, co já tenkrát, což je docela velký rozdíl. Je to hlavně tím, že se mousesports začalo hodně dařit a když vyhráli jednou finále NGL One, tak jim sponzoři prý dali pěkně tučný šek na výplaty a různé jiné aktivity. Alespoň takhle jsem to slyšel.

  

Které období svojí kariéry považuješ za pro tebe nejlepší?

Asi to bude období, kdy jsem byl zároveň v mousesports a také v AMD Cyber Teamu. V této době jsem měl možnost se zúčastnit poměrně velkého množství turnajů, a to díky oboum týmům. V rozmezí cca osmi měsíců jsem navštívil desítky turnajů a hrál spoustu různých online lig (to hlavně díky mousesports). Mezi ty největší turnaje bych považoval asi WCG, WSVG kvalifikaci v Londýně a samozřejmě samotné finále WSVG v New Yorku. Pak tam bylo samozřejmě hodně českých lanek, o kterých se moc neví. Určitě bych neměl zapomenout na už zmiňovaná finále NGL One a WC3L, turnaje Dreamhack ve Švédsku, Invex a pár turnajů v Německu, kam jsem jezdil hodně rád, ale nazpátek jsem se vracel většinou s druhým místem, což mě vždycky mrzelo. Jeden úspěch na první příčce ale mám. Za tu dobu skoro pěti let jsem odehrál opravdu velké množství turnajů, ale tohle zmiňované období si pamatuji nejvíce díky tomu, že jsem v této době vyhrál poměrně dost peněz (na WSVG Londýn 2.500$, na Dreamhacku 1.300$, na WSVG finále počítač za cca 2200$ atd.) a dokázal jsem se umisťovat na vyšších příčkách na mezinárodních turnajích, což mě samozřejmě motivovalo víc a víc. Bohužel to v jednu chvíli úplně upadlo.

“Jednou jsem na WCG v Monze stál a pozoroval někoho jiného, jak hraje a přišel ke mě Sky, že jestli jsem ten “velmi” dobrý undead z Evropy (Sky jako jeden z mála uměl trochu angličtinu, ale opravdu málo) a jestli s ním nechci potrénovat.”

Bavil tě Warcraft po celou dobu, co jsi ho hrál?

Warcraft mě bavil jenom do doby, než jsem odešel z mousesports. Do té doby jsem rád trénoval a připravoval se na různé turnaje, kde jsem mohl porovnávat svoje síly s ostatními hráči, což mě bavilo. Já jsem prostě hráč, takže mě vždycky bavilo hrát a vyhrávat (prohrávat moc ne). Vyhrávat ale samozřejmě nejde bez tréninku, který většinou není tolik zábavný, ale je nutný. Začátkem minulého roku mě přestal trénink bavit úplně a hrával jsem méně než předtím. Od toho se samozřejmě odvíjely moje výsledky a musel jsem si najít jiný tým, ve kterém už ta motivace nebyla skoro vůbec (a ostatně nebyla ani potřeba) a hrával jsem spíše “pro zábavu”, prostě bez maximálního nasazení. Když to shrnu, Warcraft mě bavil cca 4 roky a poslední rok jsem spíše dohrával a trénoval už jenom z donucení. Myslím si, že jsem s tím měl seknout už před tím rokem a dneska bych se měl mnohem líp.

Na různých turnajích jsi se potkal s hráči světové extratřídy jako je Grubby, ToD a další. Jsou tito hráči namyšlení? Jak na tebe působili?

Ze začátku na mě někteří hráči působili dost namyšleně, zejména ToD. On vlastně namyšlený i je, ale když ho člověk pozná trochu víc, tak se s ním dá rozumně pokecat a občas i dobře popít. Celkově jsem vycházel se všemi top hráči, které jsem znal osobně, velice dobře. ToDa, Zeuse, DIDI8, MadFroga, Grubbyho a FoVa jsem poznal více, protože jsem je celkem často potkával na turnajích. S hráči z Asie jsem díky jazykové bariéře skoro vůbec nekomunikoval a ani netrénoval (až na FoVa, který uměl trochu anglicky). Jednou jsem na WCG v Monze stál a pozoroval někoho jiného, jak hraje a přišel ke mně Sky, že jestli jsem ten “velmi” dobrý undead z Evropy (Sky jako jeden z mála uměl trochu angličtinu, ale opravdu málo) a jestli s
ním nechci potrénovat. Samozřejmě, že mě to docela potěšilo, protože s asijskými hráči bylo téměř nemožné trénovat kvůli lagům, takže jsem s nimi nikdy moc her nenahrál. V tréninku jsem od něj ale dostal pěkně naloženo, takže na to moc hezkou vzpomínku nemám. Nakonec jsem se na WSVG v New Yorku velmi dobře poznal s Grubbym, protože jsme byli ubytování spolu na pokoji. Dozvěděl jsem se opravdu spoustu zajímavých věci, jako třeba kolik si vydělávají ostatní top hráči, jací jsou, co plánují do budoucna a podobně. Samozřejmě, že se našlo i pár top hráčů, které jsem neměl vůbec v lásce, ale těch moc nebylo a radši si jejich jména uchovám v paměti.

  

 

“Většina mých kamarádů si na to časem zvykla. I když musím přiznat, že někteří se divili tomu, jak si můžu vůbec něčím takovým vydělávat. Tomu se diví spoustu lidí i dnes. Někde byla závist, někde byl obdiv a někteří mě měli za blázna.”

Neuvažuješ o tom, že bys zkusil hrát Starcraft 2 až vyjde a nebo končíš s hraním nadobro?

Momentálně jsem skončil s hraním na dobro a o tom, co bude za rok (v tu dobu předpokládám, že Stacraft 2 vyjde) opravdu teď moc neuvažuji. Spiše se zaměřuji na jiné věci, ve kterých pro sebe vidím větší budoucnost, než na hraní PC her. Koneckonců už nejsem tím “mladíkem”, kterým jsem býval, když jsem začínal a věk se na hraní hodně podepisuje. Až vyjde Starcraft 2, tak si ho určitě rád zahraji, ale hrát to na top úrovni určitě nebudu. Jsem si téměř jistý tím, že na to totiž nebudu mít čas, bez kterého se dobrým hráčem jen tak nestanete. Momentálně si zahraji pouze o víkendech, kdy hraju nějaké ligy za tým SGC a Neophyte. Pokud budou v ČR kvalifikace na ESWC a WCG, tak se jich také rád zúčastním, ale trénovat na ně nebudu. Minulý týden jsem ostatně zjistil, že i když netrénují, tak dokáží pořád uhrát solidní výsledek jako 1.místo v Rýmařově mezi česko-slovenskými hráči – Poláka Terrora, který se momentálně věnuje Warcraftu na maximum, nepočítám, tomu jsem dal ve finále free win a ani jsem se nesnažil, abych se netrápil a zbytečně neztrácel čas.

Pro to, aby se člověk udržel na špičce, musí hraní věnovat hodně času, jak vnímali například tvoji kamarádi to, když jsi jim řekl, že s nimi nikam nejdeš, že musíš trénovat?

Většina mých kamarádů si na to časem zvykla. I když musím přiznat, že někteří se divili tomu, jak si můžu vůbec něčím takovým vydělávat. Tomu se diví spoustu lidí i dnes. Někde byla závist, někde byl obdiv a někteří mě měli za blázna. Já jsem si časem zvyknul taky a bral jsem to tak, jak to bylo. Koneckonců, když někdo chce něco dělat pořádně, tak tomu vždycky
obětuje nějaký ten osobní čas, a to by se mělo do jisté míry respektovat. Asi určitě jsem se hraním více izoloval od vnějšího
světa, což mě na tom docela mrzelo, ale už to nevrátím a nijak extra toho ani nelituji. Život jde dál a teď mám zase o trochu jiný životní styl.

“Jediné, co vím určitě je, že profesionálně hrát PC hry už určitě nebudu. Když jsem ještě hrával Warcraft, tak jsem si sem tam zahrál nějakou jinou hru (naposledy Crysis), ale teď, když pracuji, tak ve volném čase dělám raději nějaké užitečnější věci. Asi jsem z toho “konečně” vyrostl!“

Navažme na předchozí otázku – jak šel skloubit život profesionálního hráče s běžným životem obyčejného smrtelníka?

Tak skloubit, ono to bylo víceméně skloubené tím, že si tím člověk vydělává. Prostě jsem hrál, vydělával peníze a dělal všechny ostatní věci, jako jiní lidé. Nebylo na tom nic extra odlišného třeba od práce nějakého úředníka, který pracuje za PC. Rozdíl byl jenom v tom, že jsem si hrál, kdy se mi zachtělo a u toho PC jsem trávil trochu víc času. Kromě toho to, že jsem byl profesionální hráč PC her neznamená, že bych byl ještě nesmrtelný. Měl jsem prostě jenom více volného času, se kterým
jsem nakládal, jak jsem uznal za vhodné, což mi velice vyhovovalo.

Čemu se budeš věnovat nyní, když jsi se rozhodl hraní Warcraftu pověsit na hřebík?

Momentálně pracuji v jedné mezinárodní firmě v Praze a získávám si nějakou tu praxi, abych se dostal do normálního světa a trochu na sobě zapracoval. Taky si ještě pořád dodělávám maturitu (hrozná otrava) a příští rok to doufám budu mít už za sebou. Pak se uvidí, co bude přesně dál. Mám nějaké menší plány, kterým bych se chtěl do budoucna věnovat, ale ty si nechám pro sebe. Jsem jakž takž spokojený a určitě bude lépe. Jediné, co vím určitě, je, že profesionálně hrát PC hry už určitě nebudu. Toho času, kterého je k tomu potřeba, to je pro mě už nereálná představa. Když jsem ještě hrával Warcraft, tak jsem si sem tam zahrál nějakou jinou hru (naposledy Crysis), ale teď, když pracuji, tak ve volném čase dělám raději nějaké užitečnější věci. Asi jsem z toho “konečně” vyrostl!

  

 

Je a nebo není podle tebe progaming srovnatelný s běžnými sporty a proč?

Podle mě je progaming pořád ještě ve vývinu. Ještě musí uběhnout hodně dlouhá doba na to, aby se to dalo přímo srovnávat s normálním sportem, jako je třeba fotbal nebo hokej. Myslím si ale, že v budoucnu bude progaming hodně populární, protože hlavně mladí lidé tráví u PC víc a víc času a celkově se tato komunita dost rozrůstá. Řekl bych, že až vyjde Starcraft 2, tak se to vše o 100% zlepší, protože spojením Starcraftu, Warcraftu a komunit z ostatních strategických her (podle mě přejde na SC2 určitě hodně lidí z her jako C&C, Age of Empires apod.) získáte velké množství hráčů, kteří budou hrát jedinou hru a to se bude velice líbit sponzorům, kteří tento průmysl prakticky živí. Až tohle všechno nastane, tak si teď nechci ani představit ty platy, co budou tyto většinou ještě “děti” dostávat (když vím, že průměrný hráč v dnešní době má více jak 500$ za měsíc, dobrý hráč má kolem 1500$ a top hráči mají 4000$ a více, k tomu samozřejmě nepočítám výhry z různých lig a turnajů). Na jednu stranu mě mrzí, že už jsem moc starý na to hrát Starcraft, ale zase na druhou stranu jsem rád, že jsem stál u zrodu progamingu a podařilo se mi v něm něco dokázat.

Vzhledem k tomu, že se s největší pravděpodobností jedná o poslední rozhovor v tvojí kariéře, budou závěrečná slova patřit tobě. 

Určitě bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří mě v hraní podporovali, hlavně moji rodině, sponzorům a týmům, ve kterých jsem působil. Také bych chtěl hodně poděkovat týmu nEophyte, kde jsem začal a důstojně zakončil svojí kariéru a který mi poskytoval veškerou podporu, kterou jsem potřeboval. V neposlední řadě chci poděkovat té malé hrstce lidí, kteří mi vždycky fandili. Díky moc všem!