Pokud jste dodnes o této aféře neslyšeli, můžeme začít třeba tím, co je to vlastně Gamergate. Celé této kauze dal jméno herec Adam Baldwin, který si zahrál například v seriálu Firefly. V podstatě se tato aféra dá označit za naprostou demagogii herních médií směrem k hráčům a směr, jakým se již po několik let nebojí vydávat. Jde o pokrytectví toho nejhrubšího zrna a sám se vůči tomuto směřování nejen herních, ale i mainstreamových médií vymezuji. Zkuste si schválně vyhledat slovo Gamergate přes Google. Dozvíte se, že jde o spiknutí bílých privilegovaných misogyních (misogynie – nenávist vůči ženskému pohlaví) mužů, kteří se snaží sexistickou kampaní a nenávistnými urážkami vypudit ženy z herního průmyslu a od hraní her obecně. Jenže pravda leží úplně jinde a je otázkou, zda se nám ji vůbec podaří někdy najít díky systematickému promazávání příspěvků, falešných účtů, desinterpretací a podobně.
Ještě než začneme, je potřeba si říci, že Gamergate zasáhla i naše území a to díky obvinění českého studia Dana Vávry Warhorse, která dělá na hře Kingdom Come: Deliverance. Tu ozbnačili zahraniční novináři za rasistickou, protože se ve středověkých Čechách neobjevují černoši a rovněž za sexistickou, protože ve hře nejsou ženské postavy v rytířské zbroji. Co k tomu dodat… Ale pojďme si dané téma vysvětlit pěkně od začátku.
Spouštěč číslo 1
Amatérská vývojářka jménem Zoe Quinn udělala malou textovou adventurou Depression Quest, která se podobá gamebookům a pojednává o depresích. Na webu Kotaku (jedna z největších herních stránek na světě) se hře dostalo nečekané pozornosti a hru zhodnotili pozitivně, i když se v podstatě jedná o odflákle zpracovanou webovou stránku. Za svou hru dostala na jednom nejmenovaném indie festivalu cenu a stala se hvězdou mnoha konferencí. Brzy se však začaly dít věci. Zoein ex-přítel napsal blog, kde ji označil za manipulátorku a holku, která chodí na přeskáčku s pěti redaktory Kotaku. Netrvalo to dlouhou a hráči se na Kotaku rozzuřili, protože zveřejnilo pochvalnou recenzi na „hru” výměnou za sex s Zoe Quinn. Vztek se začal šířit přes Reddit a 4chan a nepotvrzené informace se tak dostaly do oběhu rychlostí světla. Zoe Quinn bylo vyhrožováno znásilněními a smrtí a Zoe se zanedlouho z obavy o svůj život přestěhovala ke svým známým. Na Kotaku však vyšlo upozornění, že má Zoe poměr pouze s jedním nedávno přijatým externistou, který ani její hru nerecenzoval. Zpráva však zapadla. Této události se chytla další média, z nichž některé Zoe Quinn bránily. Zároveň s tímto začalo masivní promazávání příspěvků spojených s negativním postojem k Zoe, takže se čtenáři po celém světě začali ještě více polarizovat. Díky tomu vzniknul hashtag #Quinnspiracy, na kterém je dodnes k nalezení spousta pravdivých i lživých informací, avšak žádná z nich není potvrzená. Avšak zdá se, že Zoe kázala vodu a pila víno, protože zatím co se tvářila celou svou herní kariéru jako oběť sexistického herního průmyslu, fotila porno, spala s herními novináři, šéfem a organizátorkou herního indie festivalu, na kterém dostala za svou hru cenu. Spouštěč číslo 1 narostl do obřích rozměrů, protože se týká potenciálního ohrožení etického kodexu redaktorů a také otázky, jak se postavit k výhružkám zaslaným přes internet.
Spouštěč číslo 2
Feministická aktivistka Anita Sarkeesian chtěla v roce 2012 vybrat na Kickstarteru 6.000 dolarů, aby mohla natočit youtube seriál o pěti nejhorších stereotypech, které se točí kolem ženských postav ve hrách. Opět se začaly proti Anitě šířit nenávistné komentáře, a opět se Anity začala zastávat některá média, což opět vyústilo k polarizování čtenářů a nenávisti vůči této feministické aktivistce. Dokonce vznikla hra, v které jste mohli Anitu Sarkeesian mlátit pěstmi do obličeje a vytvořit ji tak realistické modřiny a otoky, o výhružkách smrtí a znásilněním ani nemluvě. Anita vše zveřejnila a díky tomuto kroku se objevilo ještě více médií než v případě Zoe Quinn, které začaly Anitu chránit. Některá z médií pohrozila imaginárním prstem zlým misogynním hráčům, což naštvalo hráče, kteří s touto událostí neměli nic společného – a to byla bohužel ta hráčská většina. Anita nakonec na Kickstarteru vybrala 26 násobek požadované částky a seriál i přes nespočet výhružek tvoří dodnes. Jenže vše přerostlo přes únosnou mez, když byla zveřejněna adresa jejího bydliště společně s výhružkami znásilnění a následnou smrtí. Anita na nic nečekala, odstěhovala se do bezpečí a celou věc předala FBI, která hledá člověka, jenž výhružky zaslal. Anita v poslední době začala přednášet a dělá rozhovory i do neherních médií a její témata? Útoky na její osobu zobecňuje jako útoky na všechny ženy, což kritiky Anity Sarkeesian dohání k nepříčetnosti a bylo ji vyhrožováno i několika bombovými hrozbami, což se zejména v USA bere více než vážně.
Spouštěč číslo 3
Na webu Gamasutra, který je zaměřen hlavně pro vývojáře her, se objevil článek s názvem Gamers are over. Jeho obsah si lze vyložit tak, že hardcore hráči a recenzenti nejsou pro herní průmysl důležití, protože přišel čas nové generace více variabilních hráčů – hry se prostě už nebudou dělat pro bílé privilegované heterosexuální muže, ale pro široké spektrum hráčů včetně žen. Článek také obviňuje hardcore hráče, že když už nejsou pro herní vývojáře důležití, hledají si zálibu v útocích na lidi jako Zoe Quinn a Anita Sarkeesian. Podobných článků se v totožné době objevilo na několika předních herních webech (například Polygon, Kotaku…) a zdá se, že celá věc byla domluvena mezi jejich redaktory. Navíc veškeré diskuze pod těmito články jsou výrazně cenzurovány, což ještě přilévá pověstný olej do ohně. Jenže když toto téma vezmeme z druhé strany, zjistíme, že hrou je například Goat Simulator, stejně jako Dark Souls či Entwined – hry prostě nemají jasně vymezené hranice a jejich publikum je dostatečně široké a různorodé již od počátku herní historie, takže toto rýpnutí do hráčů podle mého názoru naprosto postrádalo smysl. Jenže znáte to, hardcore hráči požadují oddělit casual hry od skutečného světa her a autorka článku Gamers are over požaduje, aby hry byly tematicky více zaměřeny pro ženské publikum.
Spouštěč číslo 4
Radikálně feministická skupina The Fine Young Capitalists se rozhodla, že pomůže vybraným ženám, aby si mohli odzkoušet vývoj her v game jamu. Naprosto v přátelském duchu tuto charitativní akci rozjeli. Jenže do všeho se vložila Zoe Quinn, která tyto feministky začala kritizovat jako sexisty, protože by vítězná skupina na svém projektu v game jamu pracovala zadarmo (není to pravda, ve smlouvě měli nárok na výdělek ve výši 8 % z celkových zisků) a navíc je TFYC transhomofóbní, ať už to znamená cokoliv. Této roztržky si všiml diskusní portál 4chan a jejich lidé se v paradoxní reakci stali největšími propagátory a sponzory zmiňovaného game jamu, přitom celou dobu špinili Zoe Quinn. Následovala mediální kampaň na podporu projektu TFYC na Indigogo, kterou ovšem někdo hacknul a vydal zkreslující zprávu, že se charitativní projekt pro podporu nových herních vývojářek ruší. Co následovalo? Frustrace všech zúčastněných a úspěch Zoe Quinn, která si založila vlastní Game Jam a úspěšně se znovu medializovala.
Rozbuška
Všechny tyto události byly rozbuškou dlouhodobé hráčské frustrace z toho, že média se změnila ze zdroje informací o hrách v nástroj propagandy bojovníků za svobodu, radikálních feministek a dalších aktivistů, kteří mají pramálo společného s hrami a jejich vývojem. Hráči všech zemí začali hledat informace hlouběji a našli znepokojující souvislosti. Například, že Philu Fishovi udělila cenu za hru FEZ porota, jejíž členové jsou zároveň investory v jeho firmě a někteří spali se Zoe Quinn. Jenže to nejpodstatnější odhalení nás teprve čeká. Novináři totiž o těchto kauzách zarputile mlčeli a až se odhodlal Adam Baldwin celou kauzu pojmenovat, spustila se neuvěřitelná ofenzíva vůči hráčům, která byla podporována předními herními a mainstreamovými weby, která vyústila v jediné. Hráči se ještě více naštvali a vznikl hashtag #notyourshield, pod kterým se hráči všech barev pleti a pohlaví vyjadřovali svůj názor, aby novinářům zavřeli pusy. Novináři začali písemně útočit na tyto jedince, ale nikdo z jejich řad se neměl k tomu, aby danou věc objasnil a oficiálně ji v médiích propagoval. Z tohoto plyne jedna zásadní věc. Nikdo z hráčů s novináři nesympatizuje, ale bohužel se nenajde téměř nikdo, kdo by měl odvahu porušit zaběhnutou linii. Zdá se, že je drtivá většina světových médií ovládaná aktivisty, kteří se nebojí vydávat lživé informace a na svých diskusních kanálech provozovat masivní cenzuru. Naštěstí herní média ve větší míře nahrazují youtubeři, kteří se v tomto boji postavili na správnou stranu a kteří získávají stále větší vliv. Jedno mne ovšem zaráží – když je toto chování možné v herní novinařině, co se potom děje v politice?
Zdroj: Wikipedia, LEVEL, www.tlamiczka.com, The Escapist
"..jde o spiknutí býlích privilegovaných mysogyních ". Ach ten pravopis.
to je to oč běží v první řadě... a ta moc stejně znamená ve výsledku mít moc na penězi.
Taky mě to dost zarazilo. Celkem do oči bijící. Z prva jsem si myslel, že je to tak schválně, ale asi ne.
Tento svět je nablití. Všude samá feministka další podřadné obludy. IQ na hranici verbální debility, ale co naděláte, když kryplové se nesmí házet ze skály jako se to dřív dělávalo. Nad tím obviněním na hru Vávry jsem se hodně pousmál. Ví vůbec ti podřadní emigranti, kde naše země leží?
aktivisti nemaj strpat rypák do věcí po kterejch jim nic neni a kterejm nerozuměj.
"Aktivista" začíná bejt sprostý slovo - a proč? Většinou kvůli pár neurotickejm, histerickejm, zlejm kravám a volům.
A herní novinařina?
To není novinařina se všema morálníma a zopdpovědnejma důsledkama, ale jen recenzování - který v důsledku ovlivní strašlivý prachy. Bylo by divný kdyby to nesmrdělo.
Ten pravopis :D:D:D