Pokud jste na světě alespoň posledních cca 5 let a máte oči otevřené, jistě vám neunikl fenomén, který bychom mohli jednoduše nazvat „zombie mánie“. Zombíci tady, zombíci támhle a z obrazovek monitorů se jim dokonce podařilo prodrat se i na televizní obrazovky… Mezi herními vývojáři tak často kolujou poměrně zajímavé historky o tom, kolik studií mělo na přelomu tisíciletí připravenou skvěle propracovanou hru se zombíky, kterou však nikdo nechtěl vydat. Ne, že by snad do té doby zombie hry nevycházely vůbec! Zmiňme alespoň legendární House of the Dead, který jste si mohli užít jak na PC, tak zejména s kamarádem a pistolí v ruce formou maringotkových her nebo nezapomenutelné Zombies Ate My Neighbours. Koncept byl však často odmítaný jako primitivní a vágní. Z dnešního pohledu je to při nejmenšim úsměvné – minimálně s ohledem na celkový úspěch „zombie mánie“. Na druhou stranu, když porovnáme repertoár příšer a kreatur z titulů jako Quake a Doom, je celkem pochopitelné, že otrhaní zombíci mohli vedle proslulých impů působit poněkud vágně.
Jak to ale dopadne, když to v uvozovkách „přeženeme“, abychom získali něco, co tu možná ještě nebylo? A to sice, když aplikujeme zombie tématiku na Vikingy respektive severskou mytologii? Vznikne tak už opravdový kýč kýčů a nebo záležitost, kterou bychom mohli označit jako potencionálně zábavnou? No, asi záleží na tom z jakého úhlu pohledu se na to chcete dívat, tak si to pojďme trochu rozebrat. Celé to začíná drobnou potyčkou mezi Odinem a Lokim, které asi není třeba blíže představovat, kort po tom, co byli adaptováni gigantem zvaným MARVEL. Ne každý však sleduje jen mainstreamové filmy a ne každý je znalcem severské mytologie či religionistiky – proto si je velmi stručně představíme. Zatímco Odin je velký šéf, často stotožňován s Jupiterem, který zaujímá mezi bohy primární místo a díky svému havranovi, který je jeho druhým okem vidí vše. Loki, který je pokrevním bratrem Odina (ač původně byl obr a při Ragnaroku – což je nordická apokalypsa – stojí proti němu) bývá často viděn jako bůh podsvětí, temnoty nebo zla. Taková interpretace je však často mylná. Loki je totiž specifický tím, že je prostě šprýmař. A to takový typ šprýmaře, který se příliš netrápí tím, že vám svými šprými může způsobit potíže…
Celý náš příběh začíná přímo v „kanceláři“ Odina, kde se věnuje svým každodenním povinnostem, které mu z jeho privilegované pozice vyplývají a zároveň se kochá svým tradičním kopím, když v tom do pracovny vlítne Loki, samozřejmě ne s jiným záměrem než páchat neplechu a šprýmovat. Krátka roztržka končí tím, že Loki vezme Odinovi to jeho jediné a poslední oko a jako nedopatřením ho ztratí, načež se vypaří. Takovou prekérní situaci je třeba neodkladně řešit a tak se Odin uchyluje k nouzovému řešení, které by se dalo bez větších servítek nazvat černou magií. Ano, možná už tušíte správně – právě zde přichází moment, který má logicky ospravedlnit a legitimizovat přítomnost zombíků. Věřte nebo ne, ale velký šéf Odin se nám úchýlil rovnou k samotné nekromancii a rozhodl se, že k získání svého oka využije sil záhrobních. To udělá tak, že zkrátka provede resurekci vaší party.
Než se dostaneme k jejímu obsazení, rádi bychom zmínili, že už zde se začíná projevovat specificky ironický a satirický humor, který vás bude doprovázet po celou hru a který je postaven na očekávání na následné dokonalé ironizaci celé situace. Třeba jako, když čekáte na slíbenou odměnu za úkol přímo od Odina a místo příslibu velké kupy zlata, nablýskaného brnění s ohnivým mečem a půl království k tomu vám je řečeno: „Ne, nic za to nedostanete, prostě mi jděte najít to oko…“. No sami uznejte, že málokterý příběh začíná tím, aby se hlavní hrdina vydal vstříc ohrožujícímu dobrodružství jen tak bez motivace a odměny. Exemplární příklad toho, že tahle hra jde prostě na věci jinak, než byste mohli očekávat. Ostatně, několikrát vás o tom stihne ještě následně přesvědčit.
Naši zombíci vypadají na první pohled, jako prima parta. Genderově vyvážená a i role mají celkem smysluplně rozdělené. Každý vyniká v něčem trochu jiném a líší se třeba i speciálními schopnostmi. Tak pro představu tu máme opravdu otylou válečnici, která nejen, že skvěle tankuje v předních liniích, ale dokáže se také jaksi nafouknout a potom provést silný AoE útok, který zasáhne všechny nepřátelé kolem ní. Roli válečníka zaujímá i další nešťastník, který má místo ruky chapadlo a vlastně je vůbec tak nějak spojen s chobotníci, jakoby v symbiotickém stavu. Další představitelkou je naše vražeďkyně, která sice nesnese tolik ran, ale za to dokáže efektivně podřežávat krky přímo zezadu ale najdeme zde i stvoření podobající se Critters. Čaroděje zde nenajdete, magie bohužel evidentně není parketou zombíků, ač nemrtví mohou mít názor odlišný. Tak či onak si každý jistě najde svého oblíbence a tím bychom vám také chtěli sdělit, že si ji samozřejmě můžete vybrat.
Co je pak opravdu příjemné je fakt, že si hráč nevybírá pouze samotného zombíka, se kterým se chce na honbu za okem vydat, ale do jisté míry i vybavení, především pak zbraň. To není v žádném případě pouze záležitost kosmetická a naopak je to právě zbraň, která váš gameplay afektuje a ovlivní nejvíc. Každá postava má svou startovní a paralelně s postupem ve hře se vám jich odemkne celá řada dalších – občas možná i nějakou najdete. Některé vám přidají životy a tak jsou skvělou volbou pro ty, jež se drží v prvotních řadách. Jiné vám naopak trocha života uberou, ale odmění vás splash (hromadným) útokem nebo zvýšenou rychlostí útoku, a tak je uvítají pravděpodobně ti, jejichž úkolem je spíše rozsévat smrt než bránit ostatní členy party. Kromě rozličných zbraní jsou na výběr také runy. Ty jsou schopny po svém aktivování jednoduše zvýšit opět počet životů nebo třeba rychlost útoku. Málem bychom zapomněli na to, že drtivou většinu zbraní a run si musíte zakoupit (kromě těch, které najdete přímo ve hře), a to za nic jiného než klasické goldy. Ty získáváte za zabíjení nepřátel ale i ničení objektů.
Nutno říci, že hra není lineární. Ačkoliv je postavená na dosti lineárním konceptu, který je znám převážně ze starších her, kdy zkrátka postupujete neustále dále do prava na 2D obrazovce a likvidujete přicházející nepřátelé. V tomto případě však hra na hráče myslí a snaží se ho neustále něčím zabavit. Tuhle netradičním eventem, tuhle zajímavým boss fightem a tady zase nepředvídatelnou překážkou. Celý gameplay tak můžeme nazvat dynamickým. Těžkopádnost zde určitě nehledejte – hra příjemně odsýpá, úrovně nejsou příliš dlouhé, často jsou vhodně zakončené a i grafické znázornění kontinuálního postupu má sympatické zpracování. Postup se totiž odehrává přímo na starobylé mapě, kde váš tým postupně popojíždí v legendárním drakkaru a vy tak přímo vidíte, jak rychle se přibližujete svému cíli – tedy získání Odinova oka. Co je pak velmi důležité zmínit je, že hra je zaměřena zejména na multiplayer! Nejen proto vyšla primárně na konzole, kde si ji můžete užít až ve 4 hráčích. Na PC je tomu obdobně a pokud vlastníte gamepad (funguje i starý joystick) rozhodně kamaráda nebo rovnou kamarády k Zombie Vikings přizvěte.
Požitek ze hry je totiž naprosto diametrální! Zatímco v singleplayeru se jedná o poctivou plošino-bojovku, která vás pravděpodobně zaujme svým provedením, ale vzápětí otráví jistou jednotvárností – multiplayer eskaluje herní zážitek úplně jinam a přidává tak na hodnocení slušnou dávku procent. Důvod je celkem jednoznačný – když hrajete ve dvou a více lidech, rázem se vám otevřou možnosti, které jsou jinak zapovězeny. Nejde jen o to, že se přirozeně můžete krýt a poměrně signifikantně si pomáhat, ale také kombinace jednotlivých speciálních abilit dokáže vykouzlit divy. Máte-li tu možnost, neváhejte se vydat cestou s ukazatelem „mutiplayer“. Vyplatí se vám to.
Za zmínku stojí také neobvyklé grafické zpracování, které působí příjemným, kresleným dojmem. To, že hra se tváří jako 2D není žádné novum, ale to, že veškeré postavy jsou ve skutečnosti „ploché“ na to už si musí hráč poněkud zvyknout. Při otáčení tak zjistíte, že postava by přímo ze předu vypadala jen jako černá čára a veškeré vyobrazení se nalézá jen po stranách – zajímavé. Zombie Vikings určitě není hrou na kterou budeme ještě po letech vzpomínat, ale odsoudit ji jako pouhou hříčku by mohlo být také chybou. Náš verdikt je tak jednoznačný – pokud máte kamaráda s kterým si můžete zahrát na gamepadu, rozhodně Zombie Vikingy zkuste, při nejhoršim si uděláte zábavné odpoledne. Pokud jste však odsouzeni k věčné samotě, hru doporučujeme pouze tehdy, máte-li tento typ her rádi (pak budete pravděpodobně nostalgik) popřípadě jste-li milovníkem ironie. A to jsou vlastně nakonec ty dva nejdůležitější pojmy, které byste si měli představit, když se řekne Zombie Vikings: Ironie a multiplayer… za obě zmíněné si od nás hra odnáší kulantních 69 %.
