Zeno Clash

Zeno Clash bychom při troše pesimismu mohli zařadit ke hrám, které jsou originální tak moc, že mainstreamem otrávení kritici sice v recenzích nešetří chválou, ale vyjma několika nadšenců si je nikdo nekupuje. My však z celého srdce doufáme, že právě Zeno Clash se komerčnímu neúspěchu velkým obloukem vyhne, protože už dlouho jsme nehráli nic nápaditějšího či chytlavějšího. Hru pořídíte za pár babek, ale zážitek, jaký za to na oplátku dostanete, je penězi prostě k nezaplacení. Vývojářům z Chile se podařilo naprogramovat horečnatý sen, převedli na monitory blouznění pokřivené mysli; zplodili obskurní fantasy svět, jaký jste ještě rozhodně neviděli. A povedlo se jim to výtečně, vskutku výtečně.

Pusťte z hlavy elfy, hobity a další provařenou fantasy havěť a raději si zkuste představit, co vznikne, když tvůrci opravdu zapojí fantasii, místo aby slepě spoléhali na Tolkienem prefabrikované představy o magickém světě, jak to ve větší či menší míře dělají všichni ostatní. ACE Team jde vlastní nekonvenční cestičkou – a když po ní vykročíte i vy, zakusíte něco ohromujícího. Zeno Clash na vás udělá dojem. Dojem, který klidně může být i vyloženě negativní: hlavní však je, že tahle indie hra vám utkví v paměti na hodně dlouho.

 

 

V podstatě jde o mix střílečky a divoké rubačky, ale upřímně řečeno, byl by hřích takhle jednoduše Zeno Clash zaškatulkovat, protože hra se vymyká veškerým standardům. Umění se zde snoubí s funkčností, zvláštní svět obývají zvláštní bytosti vedené zdánlivě nepochopitelnými pudy a všechno je spojeno podivným příběhem, který začne dávat smysl teprve, až když se do univerza Zenozoiku zcela ponoříte. Hlavním protagonistou je mladý Ghat, potomek hermafroditní bytosti, jež na svět kromě něj přivedla i stovky dalších dětí. Vlastní sourozenci jdou hrdinovi zuřivě po krku, protože spáchal nejtěžší zločin ze všech: zavraždil svého otce-matku. Jediným trestem připadajícím v úvahu je samozřejmě smrt, a tak Ghat prchá z rodného města, kde prožil většinu svých dní. Spolu s ním utíká i přítelkyně Daedra, poněvadž ona jediná chce pochopit, proč byl hrozný čin spáchán.

 

 

Příběh není vůbec komplikovaný, ale forma vyprávění, kdy se kolem sebe ovíjí minulost a současnost jako šroubovice DNA, může zpočátku leckoho zmást. Když dáte Zeno Clash šanci, odmění se vám dramatickým příbehem s překvapivou pointou, což spolu s perfektně zpracovanými lokacemi učiní ze hry nezapomentulný zážitek. Letitý Source engine ještě rozhodně neřekl poslední slovo, tvůrci využili všech možností mocného nástroje a vymodelovali úchvatný svět. Čeká vás úžasný vizuální trip. Spatříte pestrobarevné louky, zádumčivou mlhu, z níž vystupují jen stonky pichlavých keřů; projdete bažinami a pod děsivě cizí hvězdnou oblohou stanete na palubě kostěné lodi. Vizuální stránka je prostě omračující, originální, snivá a melancholická. Jen stěží uvěříte, že něco takového vzešlo od týmu, který dosud nevydal jedinou hru! (Tedy nepočítáme-li právě Zeno Clash.) Některé lokace – jako například pláž, na níž leží obrovská mrtvá velryba (která je podivně povědomá a přitom se nepodobá tvorům z našich moří) – působí jako surrealistický obraz, obraz namalovaný zatraceně dobrým malířem, jenž se vzepjal k vrcholnému výkonu a převedl všechny své smutky na plátno. A Dalího pokříveným světem putuje větrem ošlehaný vychrtlý mladík, z jehož chraplaveho hlasu jasně cítíte, že tento skorochlapec prožil během několika let víc, než většina lidí prožije za celý život. 

 

 

Po většinu doby budete bojovat s rozzuřenými sourozenci a corwidy, což jsou velice zvláštní stvoření, o nichž se více dozvíte v přiloženém traileru. Ghat exceluje v soubojích tváří v tvář, umí se ohánět pěstmi (pravačkou zasazuje drtivé údery) a bezohledně, krutě a brutálně ukončuje bídné existence nepřátelských bytostí. Souboje jsou rychlé, syrové a působí neobyčejně reálně. Když někomu dáte kolenem do obličeje, téměř ucítíte praskání nosních chrupavek… Ghat je drasticky efektivní, vystačí si jen s několika úspornými pohyby. Přišlo mi až děsivé, jak nevybíravě se vypořádává s těmi, kdo mu usilují o život. A když vezme do ruky klacek, nebo nedejbože kladivo, stává se z něj nezastavitelná mašina na zabíjení. Tedy pokud stojí proti jednomu či dvěma protivníkům. Obvykle ale čelí větší přesile, a vězte, že boje nepatří k nejjednodušším a musíte najít efektivní způsob, jak se vypořádávat s nepřáteli. Mně osobně nejvíce vyhovala taktika “hit and run”, kdy zasprintujete vstříc bráškovi, loktem ho srazíte na zem a přidáte kopanec, aby se jen tak nezvedl, a zaběhnete vstříc rozzuřené sestřičce, kterou uklidníte pravým hákem. Načež utečete do relativního bezpečí otevřeného prostoru (není kde se schovat), odkud za moment podniknete další výpad. Neosvědčilo se mi používání obranných postojů, protože nepřátelé jsou dosti mrštní a nepředvídatelní, takže se špatně odhaduje, kdy se krýt.

 

 

K dispozici je i škála palných zbraní. Designéři evidentně čerpali inspiraci z filmové šílenosti jménem eXistenZ, protože uvidíte kousky sdrátované z kostí ryb a jiných živočichů. Hra však klade důraz spíše na pěstní souboje, neboť zbraně nejsou příliš účinné, bez výjimky mají malé zásobníky, přebíjení trvá docela dlouho a během něj jste příliš zranitelní. Sáhnout po zbrani se obecně vyplatí spíše na rozlehlejších prostranstvích a pouze ve chvílích, kdy čelíte veliké přesile, jíž byste při boji na blízko nepochybně podlehli (když Ghata obklíčí, má to téměř spočítané, i když je protřelý drsňák). Musíte ale umět dobře manévrovat, protože stačí i slabý úder, aby vám puška vypadla z rukou. Takže nakonec stejně přijdou ke slovu tvrdé pěsti…

 

 

Jediným výraznějším nedostatkem je délka, hru při troše snahy dojedete za jediné odpoledne. Ale na druhou stranu, nedočkáte se žádných hluchých míst, žádných kompromisů, žádných odfláknutých pasáží, které by nabourávaly celkový dojem. Vše funguje jako dobře namazaný stroj, autoři si dali záležet i na maličkostech, takže těch 6 hodin, které vám hra na nejtěžší obtížnost zabere, prožijete naplno, protože do Zeno Clash někdo vložil srdce a duši. To se dnes už moc často nevidí.

 

 

Dobrým příkladem, jak tvůrci při práci zohledňovali i zdánlivě nedůležité detaily, je situace, kdy musíte zlikvidovat partičku corwidů, v jejichž čele stojí bubeník. Bubeník obnovuje hitpointy ostatních, takže ho musíte odpravit jako prvního. Jak postupně vyplyne z děje, Ghat mezi corwidy pobyl nějaký čas v zajetí a od corwidského mistra poznal (a pochopil) jejich přístup k životu. A částečně se s ním i ztotožnil, ergo stal se jedním z nich. Když tohle víte, napadne vás – jako napadlo mě –, že bubeníkova hudba by měla ovlivňovat i Ghata. A přesně to dělá! Takže musíte porazit bubeníka, který vás nechtěně udržuje při životě a děláte to s vědomím, že pak už nebude nic, co by vás chránilo… Atmosféra by se v té chvíli dala nožem krájet..  

 

 

Hra neobsahuje multiplayer, což někomu možná bude vadit, ale já osobně jsem spíš rád, protože Zeno Clash si nejlépe vychutnáte o samotě a v klidu, aniž by vás rušila honba za fragy. Kromě příběhové kampaně máte k dispozici i sérii jakýchsi výzev, kdy procházíte několikapatrovou věží a čelíte stále náročnějším protivníkům. Stěžejní částí je však Ghatovo putování, při němž otrlého mladíka doprovázíte téměř až na konec světa…

 

 

Dlouho jsem přemýšlel, jak Zeno Clash uchopit, jak tuto éterickou akci výstižně popsat několika slovy a jaké jí vlastně udělit hodnocení. Zeno Clash se mi líbil, a hodně. Je to neskutečné zjevení v dnešním světě plném nudných sázek na jistotu, je to fantaskní počin, o kterém bych – a kdybych jej před chvílí nedokončil – s neotřesitelnou jistotou tvrdil, že se jej nikdo neodváží vytvořit, a pokud ano, půjde o nepovedenou slátaninu. Opak je naštěstí pravdou. V chilském studiu se z ničeho zrodil nový svět, cizorodý a originální tak moc, že mnozí lidé zvyklí na tradiční hry bez nápadu mu možná nedokážou přijít na chuť. Zeno Clash se vám buď zalíbí, nebo ne – ale každopádně půjde o osvěžující zážitek. Škoda, že takových her – a za takovou cenu – nepřichází na trh podstatně víc. 84 %