X-Blades

Popravdě, ruské hry nepatří k nejlepším a do povědomí hráčů se vepsaly především svým frekventovaným vycházením, stejně jako mizernou kvalitou, případně rovnou zabugovaností, která mnohdy vede až k nehratelnosti. Navíc se zdá, že jejich doba přece jen pominula, a zatímco ještě před několika lety jsme každý měsíc recenzovali nějakou „zaručeně super akci-RPG-vesmírný simulátor-rubačku“, dnes už se k nám titulů z Ruska dostává o poznání méně. Těžko říct, zda pánové z největší země světa omezili produkci, nebo se jen nenacházejí vydavatelé, kteří by byli ochotni tuto produkci vyvážet za ruské hranice. Na druhou stranu musíme dodat, že některé kousky z Ruska nás za poslední dobu velmi dobře pobavily. Jmenujme především Kings Bounty, což byla a je vynikající tahová strategie říznutá RPG. Dalším titulem, který se snaží vylepšit renomé ruských vývojářů, je X-Blades. Hra, o níž už se mluví docela dlouho, a přestože se nikdy neumisťovala v žebříčcích nejočekávanějších her, působila místy docela zajímavě. Snad každému bylo sice jasné, že tahle akce žádnou velkou díru do světa neudělá, ale možná proto působila sympaticky – autoři ze studia Gaijin Interactive vypadali, že se nenakazili ruským syndromem z komplexnosti a že vědí, co dělají.

Navíc tu bylo ne úplně tradiční téma. Sice se jedná o koncepčně poměrně jasnou rubačku z pohledu třetí osoby, ovšem zázemí hry stojí za zmínku. Jedná se totiž o velmi stylizovaný anime styl, který je vlastní především Japoncům. Byli jsme docela zvědaví, jak to dopadne, když se ho chopí pánové z Ruska. Ti se navíc nebáli a zašli ještě dále. Do hlavní role umístili fešnou hrdinku Ayumi, která má několik specifik. Jednak je jí zřejmě horko nebo si nelebedí v zálibě většiny slečen jejího raného věku, tedy v nakupování. Je totiž oděná tak spoře, že největším kusem látky na jejím těle jsou pravděpodobně mini tanga. Dále se vyznačuje opravdu dlouhými copy. Přesně takovými, jaké by si opravdová bojovnice nechala hned ustřihnout. Jenže Ayumi je i tak hodně drsnou hrdinkou. Kam se na ní hrabe Lara Croft a další virtuální slečinky. Tohle je totiž skutečné kvítko. Představte si, že se pídí za artefakty a nejrůznějšími poklady. Co působí jako velmi bohulibá činnost, je však pro Ayumi jen a jen zdrojem zištného zisku. O ten se navíc nechce s nikým dělit – proto nemá žádné parťáky. Jede na vlastní triko a zpočátku má opravdu ostré průpovídky, které ale časem bohužel poněkud ustanou.

Na počátku X-Blades vás čeká průměrně zpracovaný tutoriál. Vidíte Ayumi, jak prochází jakousi úrovní a bez většího vysvětlování říká, co má za lubem – nalezení dosud největšího úlovku, jakéhosi artefaktu s bájnou mocí. Ještě než se k němu ale dostane, musíte si osahat ovládání. Vše se sice naučíte poměrně dobře, přesto by ale tutoriál mohl být zpracován o poznání svižněji a dynamicky. Je však pravdou, že to by se o něco musela proměnit celá hra, jelikož první úroveň je jen odrazem zbytku, akorát v trochu menším měřítku. Takže se připravte na kosení neustále se obnovujících nepřátel ve stejných prostředích, a to do té doby, než se hra smiluje a nechá vás jít o kousek dále. Pokud vás tedy tutoriál vyloženě odrazuje, vězte, že to sice později bude o něco záživnější, ale naprosto stejně primitivní. A to někomu prostě nemusí vyhovovat.

Hra se opravdu rozjede teprve ve chvíli, kdy Ayumi přistoupí ke kýženému artefaktu, a přes varování jeho strážce si ho míní přivlastnit. Jenže jaké je její překvapení, když zjistí, že bájná moc artefaktu není jen povídačkou, ale skutečností. Ayumi je ale silná, a tak ji artefakt nezabije, ale z nějakého důvodu přenese do jiné dimenze, která je postavena ze série arén, jimiž naše hrdinka musí projít a probít se, aby došla stylového osvobození. Připravte se na to, že nebudete vědět, jak se to celé seběhlo a nikdo vám to neosvětlí ani v závěru. Přitom na začátku to vypadalo, že X-Blades budou vyprávět aspoň nějaký příběh. Obzvlášť když z Ayumi padaly vcelku vtipně postavené hlášky. Bohužel, toho už je v dalších úrovních minimum a vše tak ustupuje do pozadí na úkor prostého kosení nepřátel.

Jak už jsme naznačili, design úrovní X-Blades je postaven velice striktně a jednoznačně. Ono je možná nadnesené vůbec mluvit o úrovních. Jedná se totiž spíše o jakési arény, které postupně dobýváte. Zkrátka se zjevíte na větším palouku, který je ale poměrně dost omezen okolním prostředím, a jen co uděláte pár kroků, už se na vás vrhají první monstra. Autoři si „vyhráli“ s vyvážením, takže nejprve se potýkáte jen s jednotkami protivníků, kteří jsou třeba pomalejší a slabší. Navíc na vás nastupují postupně. Jakmile zabijete například dva, vylezou ze země další dva atd. Postupem času se příval monster začne zhutňovat. Je jich více a jsou lepší. To leckdy ústí ve velmi nepříjemný chumel nepřátel, který vás dokonale pohltí a je docela problematické se z něj vysekat, protože pořádně nevidíte ani, kde hrdinka je. Když se vám jednu arénu podaří vymlátit, jdete do dveří, kde se vám nejprve zobrazí kompletní statistika, na kterou můžete být jistě hrdí a potom jste vpuštěni do arény další, kde se vše opakuje. X-Blades tak není ničím jiným než rubačkou, která je snad ještě přímočařejší než třeba Painkiller nebo Serious Sam, byť je svým důrazem na kontaktní boj poněkud odlišná.

Právě ono rubání může nějakou dobu působit uspokojujícím dojmem, ale osvědčilo se nám, že X-Blades nejdou hrát příliš dlouhou dobu v kuse. Dát si vždycky deset dvacet minut, proč ne – člověk aspoň vypne, ale hrát to dvě hodiny? Tak to prosím ne. Ayumi je přitom zajímavě vyzbrojená. Na jedné ruce má připevněny čepele, kterými rozsévá zkázu mezi okolostojícími protivníky, zatímco na druhé ruce má pistole, kterými střílí po monster, které jsou dosud dále, nebo se nacházejí ve vzduchu, takže na ně není možné jinak dosáhnout. Jakmile si tuto kombinaci trochu osaháte, je možné s ní zabíjet neuvěřitelně efektivně a úsporně. To jsme se navíc ještě nezmínili o schopnostech. Těch speciálních má Ayumi celou řadu, ale musí si je nejdříve odemknout, popřípadě časem vylepšovat. Činí tak na základě nashromážděných duší, které vypadávají, jak jinak, ze zabitých nepřátel a brzy se počítají na tisíce. Schopnosti jsou docela šikovné a v některých případech nutné. Na různé typy nepřátel totiž platí různá taktika. Někteří vyžadují zásah ledem, jiní ohněm atd. Potěší možnost vyskočit a tvrdě dopadnout, takže rozpoutáte takové malé zemětřesení. Nebo se teleportovat z hloučku protivníků do jejich zad a rychle to s nimi vyřídit. Časem si vylepšíte také své zbraně, ale jelikož konstantně sílí i nepřátele, větší efekt moc nepocítíte.

Grafika je nejlépe patrná z obrázků. To, zda se vám bude líbit, dost záleží na vašem vztahu k anime. Autorům se ho totiž povedlo vyvést docela dobře. Arény nevypadají špatně, stejně jako flexibilní model Ayumi. Horší už je to s kvanty nepřátel, kteří trochu postrádají detaily a většinou se jedná jen o jakousi divně zformovanou hmotu. Takže ani neoceníte, že typů je opravdu spousta. Řízná, ale občas i melancholická hudba se docela povedla. Pokud bychom měli X-Blades nějak zhodnotit, nemohli bychom být kdovíjak pozitivně naladění. Je to spíše průměrný počin, který možná zaujme na první pohled, brzy se však ukáže jeho vnitřní pustota. Jak už bylo řečeno, jako kratochvíle může obstát, ovšem coby plnohodnotná hra, kterou si opravdu užijete, to už je na pováženou. 50%