Wolfenstein II The New Colossus

Je tomu zhruba 24 hodin, co na herní scénu dorazila očekávaná akce Wolfenstein II: The New Colossus, jež rovnou dopadla na tři platformy – Windows, PlayStation 4 a Xbox One. V příštím roce (2018) se pak dočkají i majitelé konzole Nintendo Switch. Místo zrození hry se nikterak nemění. I tentokrát je v hlavní roli vývojářské studio MachineGames a vydavatelem Bethesda. Druhý díl Wolfensteina přímo navazuje na události jedničky. Právě proto nám hra hned v úvodu stručně představuje vše důležité, co se odehrálo v předchozí hře. V roli dobře známého Williama “B.J.” Blazkowicze se po pětiměsíčním kómatu probouzíme v ponorce a zjišťujeme, v jak žalostném zdravotním stavu vlastně jsme.

 

Nejenom, že vůbec nemůžeme hýbat nohama, ale v kritickém stavu máme i vnitřní orgány. Jedinou dobrou zprávou je, že jsme na palubě ponorky ovládané našimi spojenci. Již pár minut po probuzení se však plavidlo ocitá pod silným útokem nacistů, kterým velí šílená Frau Engel. Co naplat, hrdě ignorujeme veškerou bolest a vrháme se na kolečkové křeslo se samopalem v ruce. Okamžitě tak začínáme brázdit kovové monstrum, abychom všechny soupeře eliminovali. Ačkoliv se nám podaří prostřílet kamkoliv potřebujeme, jsme spolu s dalšími kamarády zajati a situace nedopadne úplně dobře. V duchu překvapení a zvratů se ostatně nese celá příběhová linie. Konečně se tak objevila hra, ve které nenajdeme jeden zázračný úspěch za druhým a opravdu v málokteré hře jsem byl tolikrát zaskočen zcela jiným průběhem událostí. Příběh skutečně dokáže zapůsobit a vytvořit atmosféru, jež by se dala rovnou krájet. Jedinečný říz titulu dodává i zmíněná Frau Engel a klidně bychom ji mohli zařadit mezi ty nejzajímavější herní záporáky (jejich výčet najdete zde).

 

Hra věrně simuluje dokonce i chování kolečkového křesla. Pohyb je tedy tak trochu trhavý, protože křeslo po roztočení kol postupně zastavuje a krátce po roztočení je zase nejrychlejší. Vývojáři podobně zpracovali i celou řadu dalších detailů, které hráče příjemně potěší. Chůze nám ale nakonec je přece jen umožněna a to díky futuristickému superobleku, který si nasadíme. V dalším dění potkáme dokonce i svou ženu, která čeká dvojčata. Narazíme i na mnoho zmínek z dětství. Nejenom, že nám titul předkládá řadu dávných vzpomínek, kdy nás otec týral, ale nakonec se do domu z dětství skutečně znovu podíváme. Onoho „zlého“ otčína zde potkáváme a zjišťujeme, že naši matku udal jako židovku a nacisté ji už násilně odvlekli. Otec nejenom, že nemá žádné výčitky, ale dokonce se nám postaví i fyzicky. Jak asi dopadne tenhle střet, který zažíváme již od útlého dětství?

 

 

 

Odhlédneme-li od důvodů boje, čeká nás řádný boj proti několikanásobné přesile. Nemile nás překvapil dosti omezený arzenál zbraní. V prvních hodinách se nám do rukou dostane zhruba jen 5-6 zbraní. Většinu z nich nosíme stále u sebe, takže když nám v některé z nich dojdou náboje, stačí zbraně jednoduše vystřídat. Aby byla orientace v nich o něco složitější, jejich názvy jsou navíc v němčině. Některé zbraně jsou opravdu mimořádné – tak třeba jedna střílí elektrický paprsek, jež rozpustí různé kovové překážky, ale i soupeře. Právě tuto superzbraň ukazuje náš gameplay hned na začátku. Více než vítaná je možnost každou z těchto zbraní vylepšit ve třech rozměrech. Stačí najít speciální předmět a už můžeme zdvojit kapacitu zásobníku určité zbraně, přidat tlumič nebo třeba zvýšit damage vůči obrněným soupeřům. Na rozdíl od většiny her, zde upgrade přidává výraznou výhodu.

 

Na skilly rovnou zapomeňte. Hra nám nabídne jen automaticky se vylepšující pasivní schopnosti. Pokud tak například neustále zabíjíme soupeře pomocí prostředí (střelíme do výbušného sudu), získáváme zkušenosti v této oblasti a s novou úrovní se v této problematice zlepšíme. Díky tomu nás třeba výbuchy takových sudů již tolik nepoškozují. To je sice fajn, ale osobně bych spíše uvítal klasické úrovně a možnost zvolit si jeden ze skillů.

Díky hermínu automatu si nakonec budeme moci zastřílet i ve slavném počinu Wolfenstein 3D a to se vším všudy. Nechybí ani ukládání hry nebo vyhodnocení na konci levelu. Pokud ale chcete raději trénovat střelbu v novém Wolfensteinovi, zkuste využít střelnici, kterou ponorka oplývá.

 

 

 

Občas hru zpestří vynoření se nějakého toho bosse, nejčastěji gigantického robota, který nám cestu vpřed více než znepříjemní. Přesto není typů nepřátel zdaleka tolik, kolik bych očekával. Nenechte se ale odradit počáteční stereotypností. Hra postupně nové nepřátele i několik málo zbraní přece jen uvolní. Celkově mě však akční část nového Wolfensteina spíše zklamala. Ačkoliv jde o áčkovou hru, nečeká na nás nic extra zajímavého a v podstatě jde o všední střílečku z pohledu první osoby. Často ani není třeba se krýt a stačí do každé z rukou vzít zbraně a vše vyřešit sprintem a plnou palebnou silou (platí pro střední obtížnost). A protože je mnohdy cílem dostat se k určitým dveřím, lze dokonce houfem soupeřů proběhnout k oněm dveřím a „projít“, čímž se mise ukončí a žijící nepřátele za námi hra už zkrátka neřeší.

 

Co naopak k pochvale vyloženě svádí, je grafika. Řada lokací je svým zpracováním opravdu mimořádná, ať už v naší ponorce, kde se můžeme volně pohybovat, nebo na povrchu ovládaném nacisty. Vývojáři si zde zkrátka očividně pořádně mákli a milióny očí hráčů to jistě ocení. Zaměříme-li se však na detaily tváří, je vidět, že přece jen nejde o absolutní špičku.

 

Po spuštění nás bohužel čekalo hned několik problémů. Za prvé hra využívala jen část monitoru a bylo potřeba změnit rozlišení. Hra také neodhadla výkon našeho herního PC, takže jsme přenastavili i detaily. To jsou však drobnosti, které se v krátkém čase opravily. Horší bylo zobrazování kurzoru myši přímo ve hře, který občas trochu rušil. Kurzor se dokonce promítl i do našeho gameplaye. Podobné, ale i mnohem horší problémy hlásí i hráči na Steamu, což se k dnešnímu datu zřejmě promítlo do chladného hodnocení hry – 6/10 z 1383 reakcí.

 

 

 

Wolfenstein II: The New Colossus hráče potěší výborným příběhem s mnoha nečekanými zvraty, více než povedeným grafickým zpracováním a v neposlední řadě také různorodým atraktivním prostředím. Samotná akce dosahuje jen lepšího průměru a titul od vydání trpí i řadou technických nedostatků. Lze však očekávat, že vývojáři hlavní problémy v blízké době opraví. Naše redakce hru hodnotí na solidních 80% a vzhledem k ceně 60 euro ji doporučujeme spíše fanouškům série, než lidem hledající špičkovou akci. Naopak pokud je pro vás prioritou příběhová linie, přidejte si k hodnocení 5 až 10%.