Hororový titul Witch Hunt nás vezme do osmnáctého století, kde se ujmeme role postaršího otce a manžela. Tomu temné neznámé síly vyvraždily celou rodinu, a tak se dal na studium všeho, co nepřirozeně zabíjí živé. Když pak slyšel o podivném vymírání obyvatel městečka Bellville, neváhal a okamžitě si to sem namířil. Po cestě mu sice něco vyplašilo koně, po svých to však do města nakonec zvládl.
Nedá se říct, že by zdejší populace byla kdo ví jak přívětivá. Mnoho místních zemřelo a ti zbylí se bojí vycházet ven. Do řeči se ale můžeme dát třeba s místním starostou, který je ochoten nás podporovat v našich snahách o vyřešení krveprolévání. Pár vět prohodí i zástupce nedávno zemřelého kněze, jež pro změnu kdykoliv zdarma vyléčí naše rány. Většina domů je však zamčených a nedá se do nich dostat. Několik málo budov je sice přístupných, avšak nikdo v nich nežije a při nejlepším tu získáme nějaké užitečné předměty.
Jak je jistě zřejmé z názvu hry, na nás není nic menšího než se vydat do okolního lesa, abychom zde lovili všechny nadpřirozené potvory, které si na lidi brousí zuby. Ačkoliv takhle to vyznívá, že máme jasnou převahu a nepřátelé se nám budou vyhýbat velkým obloukem, ve skutečnosti tomu je spíše naopak. Nejrůznějších příšer je tu celá řada a jejich damage je nečekaně velký. Obvykle nás zvládnou zlikvidovat během 2-3 vteřin a my v podstatě máme omezený počet možností, jak střet přežít.
První možností je přesný výstřel naší dlouhé pušky. Připomeňme, že jsme v 18. století a střelné zbraně zde fungují na zdlouhavém napěchování střelného prachu a kulky do hlavně. Nabíjení tak trvá zhruba 4 sekundy, což je čas, který prostě nemáme. Musíme tak dobře mířit a pokoušet se trefit často rychle pohybující se cíl. V moment výstřelu se do okolí pušky rozletí dým jakožto zbytky proběhlé reakce a my tak vlastně nevidíme, jak vše dopadlo.
Proto bez ohledu na výsledek okamžitě vytahujeme pistoli fungující na stejné bázi, která však nemá zaměřovač a bránit se s ní tedy lze pouze na blízko. Než se však dým rozplyne či ho obejdeme, případný soupeř je již stejně jen malý kousek od nás. Druhý výstřel tak znamená druhou šanci. Stříbrná kulka zde drtivou většinu nepřátel zabije na jednu ránu, takže v případě úspěchu si už nemusíme dělat starosti s konkrétním protivníkem. Výstřel je však bohužel poměrně hlučný, takže může přilákat i blízké soupeře, o kterých třeba ani nevíme. Musíme se tak neustále rozhlížet do všech stran a být neustále v pozoru. Pokud nám nesedne ani druhá rána, stihneme ještě pomocí klávesy „F“ vytáhnout svůj meč, kterým však lze seknout zhruba jednou za 1-2 sekundy a musíme se tedy znovu přesně trefit. Pokud ani zde neuspějeme, bleskurychle zemřeme.
V takovém případě se objevíme na poslední uložené pozici, což je buď magický kámen, u kterého jsme hru uložili za 50 % své many, případně se hra ukládá při rychlém cestování mezi lokalitami. Ano, rychlé cestování hráčům ušetří čas, ačkoliv ho najdeme málokde. Nejdříve je třeba odhalit speciální cedule, které umožňují okamžité cestování zdarma. Důležité je také vědět, že při smrti se hra vrátí jakoby zpět v čase. Vše, co jsme odemkli, získali či ulovili od posledního uložení tak bude nenávratně pryč. Mnohokrát najdeme zajímavé lokality, úspěšně zabijeme sérii soupeřů a třeba i získáme nějaké ty cennosti, avšak než se dostaneme zpět, nějaký ten soupeř si na nás smlsne. Vše je pak ztraceno.
Případný ústup navíc značně komplikuje do značné míry podobající se prostředí, které velmi komplikuje orientaci. Osobně jsem se neustále ztrácel a určitou pomoc jsem získal teprve s nalezením mapy. Pokud si však u obchodníka nekoupíme kompas, neukazuje mapa naši současnou lokalitu, takže je orientace stále dosti obtížná. Prostředí tvoří převážně řeky a zejména les z opadaných černých stromů. Mezi nimi najdeme také mnoho pařezů, díky kterým není z dálky jasné, zda jde o nepřítele či pařez. Přestože vývojáři připravili mnoho různých objektů jako je mystické pohřebiště, pavoučí skrýš, jeskyně zasypaná kameny či kdejaká chalupa, působí zdejší lokalita stále poněkud stereotypně. Jak je vidno z přiložených screenshotů, kdo ví, jakou chloubou není ani grafika. Vzhledem k dílu jediného muže by však byť průměrná grafika byla spíše překvapením.
V prostředí narazíme na řadu různých monster, ať už jde o nemrtvé lidi, psy, hada, ale třeba i přerostlého pavouka či ducha, kterému se musíme vyhýbat, protože jej nelze zabít. Má však černou barvu a ve zdejším temném prostředí je téměř nemožné jej včas zahlédnout, zvláště pokud sprintujeme. Bez sprintování bychom zase po okolí bloudili nesnesitelně dlouho, takže si člověk zrovna nevybere. Jakmile nás duch dohoní, ubere nám značné množství životů a zmizí.
Naším primárním úkolem je však zabít obrovského vlkodlaka, který se prohání po mapě. Jakmile se přiblížíme do určité vzdálenosti, kdy jej ještě nevidíme, uslyšíme najednou buchot srdce. Okamžitě tedy víme, že si máme dávat pozor a případně se připravit. Pro tuto situaci máme k dispozici dva speciální předměty. První je totem, který jednorázově ukáže směr, kterým je ono stvoření, druhým pak magický kříž, který na značnou vzdálenost zvíře udeří. Způsobí mu tak značné poškození a zároveň nám ukáže, v jakém místě jej trefilo, takže ihned víme kudy se rozběhnout. Když na mě vlkodlak jednou vybafl, trefil jsem ho obratem puškou, což stačilo, aby se dal na útěk. Místo pořádného boje tak vlkodlaka budeme opakovaně hledat, protože se snadno vyděsí. Přímý lov tak může trvat klidně i desítky minut. Mimo vlkodlaka zde však pobývá i mocná čarodějnice, která bude mnohem větším oříškem.
Nakonec má i naše postava menší magické schopnosti, kvůli kterým sbírá manu z padlých nepřátel, případně ji dobije skrze obětní kameny, kde přijde o část životů. Mimo teleport či možnost přežít smrt jde zejména o možnost vidět chvíli očima zvířete, které zrovna lovíme. Kvůli velmi podobnému okolí však ani tak nejde, o kdo ví jak velkou pomoc. O to víc je třeba spolehnout se na vylepšování své postavy skrze obchodníka. Ten nám prodá pasivní bonusy jako je třeba více zdraví, stříbrné náboje, šance na odehnání nepřítele při zranění či rychlejší nabíjení. Bohužel bonusů je tu zhruba jen 15 a k dispozici nejsou ani jiné zbraně. Zhruba po hodině hraní už jsem měl všechny důležité bonusy odemčeny a zbývající mě nikterak nelákaly.
Pokud vás teď napadá otázka, kdo za tímhle zajímavým dílem vlastně stojí, pak vás dost možná odpověď překvapí. Witch Hunt totiž vytvořil jeden jediný nezávislý vývojář. Jeho jméno je Andrii Vintsevych a pod svou aktovkou vydal už několik menších her, stejně jako několik úspěšných map pro Counter-Strike.
Witch Hunt člověka zabaví lépe, než by se z obrázků dalo odhadnout. Temná atmosféra by se dala doslova krájet, a i když hra nemá kdo ví kolik obsahu, díky napínavému lovu a nutnosti být neustále ve střehu je originální survival akcí, kterou je třeba ocenit. Ačkoliv grafika je zastaralá, objektů není tolik a hra by mohla nabídnout pestřejší zážitek, na dílo jediného člověka je to stále více než obdivuhodný výsledek. Pro nás je však nejdůležitější fakt, že hra dokáže skutečně zabavit, a i když vyžaduje značnou dávku trpělivosti, dostává od nás 8 bodů z deseti.
