Warriors Orochi

Klasické monstrózní rubačky jsou od vždycky záležitostí konzolí. Ale v našich zeměpisných šířkách ani na konzolích neslaví hry z tohoto žánru příliš velké úspěchy. Zkrátka od pradávna jsou záležitostí Japonska a Číny. Čas od času se dočkáme i na PC nějaké té konverze, což je právě příklad dnes recenzovaného Warriors Orochi. Po pravdě řečeno poslední podobný titul, který jsem hrál a pamatuji si ho, je Dynasty Warriors 4: Hyper. Nejen samotné názvy jsou si poměrně podobné. Dokonce i tvůrce mají obě hry stejné – japonské studio Omega Force. Právě ti se tímto specifickým žánrem proslavili a na svém kontě jich mají mnoho. Warriors Orochi je jejich nejnovějším počinem, který se snaží skloubit právě prvky z Dynasty Warriors a Samurai Warriors. Chtělo by se říci, že tentokrát to už bude jen pomyslná třešnička na dortu, tvůrci se určitě poučili ze svých předchozích chyb a všechno nyní doladili k dokonalosti. Je tomu skutečně tak?

  

Story Mode
Pilířem hry se stal opět Story Mode, v němž najdete čtyři samostatné a příběhově propletené kampaně. Jmenují se skutečně příhodně – Shu, Wei, Wu a Sw. Každá z nich přitom obsahuje jiné bojovníky a výhrami si postupně odblokováváte další mise. Těch nabízí Warriors Orochi dohromady úctyhodných 60, bohužel jsou si až příliš podobné, takže si občas připadáte, jako kdybyste dělali pořád tutéž. Příběhová linie vypráví o králi Orochi, který vyvádí na zemi různé potíže a snaží se získat na svoji stranu udatné bojovníky. Pochopitelně my jsme na straně těch, jež se mu snaží v jeho nekalostech zabránit. Mně osobně příběh absolutně nijak nezaujal, což je možná dáno i jeho slabým podáním. Později jsem se tedy uchýlil i k odklikávání všech nudných „videí" a bral jsem hru jako čistou řezačku. Ostatně ona opravdu ničím jiným ani být nemůže. Postupem v kampani získáváte přístup do dalších úrovní, nové hratelné postavy i zbraně. To všechno lze následně využít v druhém módu, jímž je obyčejná volná hra. Vyberete si dle libosti jednotlivé parametry a hurá do boje.

  

Tisíce padlých bojovníků
Všechno se tady točí okolo pouhého bušení do klávesnice. Kromě pohybových kláves totiž neustále mačkáte klávesy J, I a L, které slouží pro různé typy útoků. Dobře, k tomu můžete někdy přidat ještě jednu pro výskok. Každá postava oplývá nějakým speciálním hodně silným typem útoku (ten se skrývá pod klávesou L). Jejich použitím spotřebováváte musou, což je pro laiky řečeno jakási mana. Postupně se vám dobíjí a nebo nalézáte zvláštní předměty, jež vám ji doplní. Alespoň za zpracování těchto speciálních útoků musíme chválit, protože vypadají docela k světu. Rozhodně nepočítejte s tím, že byste procházeli úrovněmi a čas od času narazili na nějaké nepřátele. Budou jich na vás nabíhat desítky najednou a vy jen musíte rychle bušit do zmíněných kláves. Právě na tom je postaven celý systém soubojů.

RPG prvky
Opět musíme porovnat s Dynasty Warriors 4: Hyper – RPG systém ani tady nechybí a zdá se mi opět úplně stejný. V boji získáváte za každého padlého bojovníka pár zkušenostních bodíků, přičemž za bossy jich je o něco více. Za zkušenosti pak vylepšujete své vlastnosti a dovednosti: život, musou, útok, obrana a rychlost. Vcelku tradiční sestava.

  

Novinky pod lupou
Pokud jste dočetli až sem, musí vám být jasné, že mne Warriors Orochi ničím nepřekvapilo, nezaujalo a označil bych ho jako prachobyčejný klon. Přeci jen pár (doslova) nových lákadel si tvůrci nechali v rukávu. Nejprve se zaměříme na Team Battle Systém, v rámci něhož lze vytvářet tříčlenné týmy. K čemu se to hodí a jak to funguje? Docela jednoduše – zatímco jeden borec bojuje, ostatní si dávají siestu. Během toho nabírají musou a život, aby byli opět čilí a připravení na boj. V případě potřeby se jednoduše prostřídají jako útočníci v hokeji. Spíš než kvůli odpočinku se hodí z důvodu taktizování. Každý má totiž jiné vlastnosti a běžně můžete bojovat s ryzím útočníkem, a když se soupeř dostane do početní převahy, naskočí defenzivní bojovník. Na jednodušší obtížnost (resp. z počátku kampaně) to příliš nevyužijete, protože stačí mlátit a nepřátelé se skoro nebrání. A tou druhou, ohromně „převratnou" novinkou jsme měli na mysli Weapon Fusion. Díky tomu můžete různě kombinovat zbraně a vytvářet z nich ještě silnější kousky. Kromě těchto dvou nových a tvůrci značně proklamovaných prvcích, jsem opravdu na nic jiného zásadnějšího nenarazil.

  

Konverze
Samozřejmě ani tentokrát nebyla hra vyvíjena primárně pro PC, ale na konzole. Již na konci září 2007 vyšla pro PS2 a Xbox 360. Samotná konverze se nakonec relativně povedla, i když bychom si ji po půlroční práci dokázali představit lépe. Naštěstí i na klávesnici jakžtakž funguje ovládání, takže nepotřebujete gamepad. Špatné je pouze zpracování kamery. Bohužel nemám možnost porovnat s konzolovou verzí, jestli na ní byla stejně nepraktická. Shledal jsem dva hlavní nedostatky: je umístěna příliš blízko za vaším bojovníkem a její natáčení se mi zdálo velmi nepraktické.

  

Grafika a ozvučení
Nyní si řekněme něco o tom vlastně dost možná úplně nejhorším na celé hře – o vizuálním zpracování. Hned první problém nastal při pokusu o změnu na obvyklé rozlišení 1280×1024, protože nic takového hra vůbec nezná. Maximum se zastavilo na dnes již archaických 1024×768 a podle toho hra také vypadá. V grafickém zlepšení jsem čekal alespoň minimální změnu, která se však nedostavila. Právě pro názorné porovnání jsem vytvořil obrázek, jež najdete pod tímto odstavcem. Vlevo vidíte dnes recenzované Warriors Orochi, vpravo jeho více než dva roky starého předchůdce Dynasty Warriors 4: Hyper. Není žádných pochyb, že engine se nijak nezměnil. Více mne zarazila spíše podobnost v samotném vymodelování postav, stejné textury oblečení a dokonce i úplně shodné obličeje. Malinkými (spíše jen kosmetickými) změnami prošlo HUD. Ale to staré z DW4: Hyper se mi líbí možná i více. Bídně dopadlo i tentokrát zpracování okolního prostředí, v němž pobíháte. Neobsahuje téměř žádné detaily, jen neustále se opakující nekvalitní textury. Spokojený jsem nebyl ani s ozvučím, které je takové typické „japonské". Fanoušci ho možná dokážou ocenit, běžnému hráči ale spíš utrhne uši. Pustit si během nekonečného řezání nepřátel nějakou vlastní mp3 je rozhodně lepší volba.

 

Porovnání obrázků z Warriors Orochi a dva roky starým Dynasty Warriors 4: Hyper

Stateční bojovníci
Celkově mám z Warriors Orochi pocit, že se opět neposunulo oproti dva roky starému Dynasty Warriors 4: Hyper ani o kousíček dál. Podobné hry sice nehraji úplně denně, ale stejně by měla být změna na první pohled patrná. Všechny tituly od Omega Force na mne působí naprosto stejně a v dnešní době skutečně nadmíru zastarale. Ani příběh mne nijak nezaujal, neskutečně mě štvala přihlouplá kamera, okamžitě jsem musel vypnout zvuky, grafika postrádá alespoň nějaké detaily i kvalitu textur. Pokud jste tomuto žánru her nikdy neholdovali, Warriors Orochi na tom rozhodně nic nezmění. Pořád se jedná o tu samou bezduchou řežbu, v níž coby udatný rytíř obstojíte proti stovkám protivníků. Na druhou stranu příznivci právě tohoto konceptu se mohou opět skvěle vyřádit a na další desítky (možná stovky) hodin. Pokud bych měl hodnotit co nejobjektivněji z pohledu běžného hráče a s přihlédnutím ke všem herním aspektům, přes 35% jít nemohu. Prozatím není jasné, zdali se vůbec hra dostane do prodeje v klasické krabicové verzi a je distribuována jen prostřednictvím internetu za cenu 30 dolarů.