War Front: Turning Point

Pokud jste se domnívali, že s příchodem nového roku skončí příval realtimových strategií s tématem 2. světové války, musíme vás zklamat, případně potěšit – to podle toho, zda už je nemůžete vystát nebo jste se jich ještě nenabažili. Všechny nás však může těšit fakt, že kvalita těchto projektů kus od kusu roste s tím, jak autoři dovádějí k dokonalosti zacházení s enginem i vyvážením her. I proto jsme si koncem minulého roku mohli libovat nad vynikající Company of Heroes od Relicu, která, ač válečná, získala leckde ocenění pro nejlepší strategii roku. Podobné ocenění by se jistě líbilo i maďarskému studiu Digital Reality, jež se v poslední době na válečné strategie přímo specializuje.

War Front ke své roli nepřistupuje tak, jak by se od něj dalo očekávat. Jeho autoři si totiž rozhodli pohrát s historií, a tak nám představují svou vlastní verzi toho, jak to v na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století vlastně bylo. Podařilo se jim skvěle skloubit skutečné události s chytře vymyšlenou linkou. Takhle si představujeme alternativní historii. Proti sobě stojí Němci, Spojenci a Rusové, kteří si však zahrají zcela odlišné úlohy než tomu bylo v reálu. Pouze Spojenci jsou stále ti dobří – pouze z jejich pohledu samozřejmě. Příběh je na RTS nebývale propracovaný a spoléhá se na vyprávění pomocí poměrně dlouhých sekvencí. Ty však nejsou hrané, ani renderované, nýbrž hodně efektním způsobem zpracované v enginu hry. To však vůbec nevadí, jelikož jsou až na všudypřítomné rozmazání hodně povedené. Sází především na vtipnost nejrůznějších situací, jak jen to je ve spojení s 2. světovou představitelné. Charaktery jako neohrožený americký hrdina John Lynch, který stále touží po nějakých těch krasavicích, ale může se spolehnout akorát tak na trvalý přísun nacistů, nebezpečná ruská špionka Nadia či francouzský partyzán Sanier, jemuž národní hrdost brání v pomoci Britům – to jsou tak výborně propracované charaktery, že se na sekvence po dokončené misi budete těšit jako na odměnu.

Hra nabízí dvě kampaně. Jednu za Spojence, druhou za Němce, přičemž obě mají po jedenácti misích. Ty zřídkakdy trvají více než pětačtyřicet minut, jelikož mají hodně velký spád. Projet si je lze na tři obtížností stupně, přičemž teprve ten nejvyšší představuje určitou výzvu. Pokud se ptáte, kde jsou Rusové, musíme vás zklamat. Autoři kdovíproč tuto hodně zajímavou stranu zařadili pouze do multiplayeru, případně si je můžete vyzkoušet ve skirmishi proti počítači. Nemusíte se však bát, že by se na ně kašlalo – jsou stejně, ba možná ještě více propracovaní než zbylé dvě frakce.

Na začátku každé mise vás čeká jednak animace a jednak poměrně rozsáhlý a rovněž vtipnou formou vedený briefing, ze kterého zhruba dozvíte to, co se od vás čeká. Vyplatí se poslouchat i okolnosti, které zpočátku mohou vypadat bezvýznamně. Zpravidla se totiž časem nějak promítnou do dalších úkolů, ať už hlavních či vedlejších. Splněním jednoho úkolu mise ještě zdaleka úspěchem nekončí. Tvůrci vsadili na dynamičnost, takže se questy s novými událostmi pravidelně mění a další přibývají. Moc příjemné je, že vedlejší úkoly, které nejsou nutné pro dokončení mise, lze plnit takříkajíc za pochodu, maximálně jen s krátkou odbočku. Většinou sice dáte všanc něco ze své armády, ale šťavnatá odměna vám bude dostatečným zadostiučiněním. Na mapě jsou pak rozmístěny i tzv. „droppointy“, kde čas od času letadlo vyhodí proviant, například peníze či nové vojáky, které takto jednoduchým způsobem lze získat do svých služeb. Je skvělé, že přestože na mapě panuje fog of war, tedy zamlžení oblastí, v nichž nejste aktuálně přístupní, zobrazuje mapa zcela jasně významné body, ať už se týkají hlavních nebo vedlejších úkolů, případně oněch droppointů. Ačkoliv nejsou mapy nikterak velké, je příjemné, že se nemusíte zdržovat blouděním a můžete se věnovat výhradně akci. Abychom vás navnadili, musíme říci, že náplň kampaňových misí se autorům povedla na jedničku a prakticky nikdy neděláte tu samou činnosti jako předtím. Ať žije variabilita. Někde se musíte bránit, jinde ničit malé, ale po zuby ozbrojené ruské základny po celé mapě, pak zase odkloníte vlak se zadržovaným německým pohlavárem, kterého chcete využít pro svou věc, tam zase musíte prchat z léčky, do níž se vám podařilo (vzhledem k linearitě a spínačům aktivujícím další události to ani jinak nejde) padnout.

V úvodních misích to vypadá, že na bojišti půjde o dobře hratelnou, ale jinak veskrze tradiční RTS. Je to pravda jen z té menší poloviny. Na počátku skutečně bojujete výhradně klasickými bojovými prostředky z 2. světové války, jako jsou nejrůznější typy pěchoty, tanky, transportéry, letadla apod., ovšem po několika odehraných hodinách začnou hru infiltrovat nadmíru zajímavé technologie, které mají původ v oné alternativní historií, jíž se tak tvůrci neohánějí jen po příběhové stránce, ale zakomponovali ji i do hratelnosti. Hlavně Němci se v tomto směru ukázali jako hodně progresivní, vždyť už před šedesáti lety podle údajů War Front měli bojové roboty, kteří jakoby vypadli z Mechwarriora, nebo tanky se schopností se zahrabat a pohybovat se pod zemí a tím nenápadně infiltrovat nepřátelskou základnu. Spojenci pak mají různé vrtulníky a silné letectvo a jsou v této oblasti zřejmě nejvíce přízemní. To Rusové to zase dokázali pěkně rozbalit. Z jejich tanku se zamražovací zbraní vám zůstane rozum stát. A stát zůstanou i jednotky, které tato mocná zbraň „lízla“. Zapomenout nesmíme ani na hrdiny. Každá strana má tři. Ti v boji získávají zkušenosti, což se děje i u klasických jednotek, ovšem hrdinům se tím zvýší nejen síla, ale mohou si aktivovat i některou ze speciálních vlastností. Tyto jsou většinou orientovány jako bonusy, například k peněžnímu kontu nebo okolním jednotkám, kterým zvyšují třeba dohled, dostřel či morálku.

War Front je hodně rychlou strategií, a to i přesto, že vás skoro v každé misi čeká výstavba základny. Nemusíte se ale bát nudy – jednak na vás počítač neustále vysílá své jednotky, jednak si mezitím můžete plnit vedlejší úkoly a v neposlední řadě stavba ani tvorba jednotek netrvá vůbec dlouho. Dá se říct, že limit na jednotky, který se s každou misí zvyšuje, naplníte za nějakých deset minut. Pak už se lze vydat do velkolepých bitev. War Front jednotkami totiž rozhodně nešetří, ba právě naopak – každá je nahraditelná, ani ve chvíli, kdy padne hrdina, se neděje vůbec nic. Pravda, tučný poplatek za jeho vzkříšení vám může zasáhnout do rozpočtu, ale hru při takové události ani nenapadne skončit. Bitvy jsou tak hodně zábavné a hlavně nefrustrují, protože vlastní jednotky se chovají nadmíru ukázněně. Nejenže poslouchají vaše příkazy, ale v případě potřeby se snaží i o vlastní iniciativu.

Na hru se moc hezky dívá, a to nejen proto, že se plynule střídá noc a den, ale i díky pěkným efektům. Všechno také moc hezky zvučí i hraje, takže po audiovizuální stránce nemáme výhrad. I jinak je War Front: Turning Point nadmíru povedenou strategií, která sice nemá na propracovanost Company of Heroes, ale jinak se v davu válečných strategií rozhodně neztratí, a to především díky alternativnímu pojetí. Zapomenout nelze ani na multiplayer se třemi poměrně rozdílnými stranami. Zkušební hry ukázaly, že je podobně svižný jako singleplayerové mise a ani vyváženost by neměla být problémem. Jelikož se nám hra doopravdy líbila, neváháme vyřknout pozitivní ortel. 83%.