Venetica

Německá vývojářská škola začíná být v posledních letech poměrně významná. Stačí si vybavit tituly nebo rovnou celé série jako Gothic, Anno nebo Crysis. Přinejmenším v evropských končinách jde o prvotřídní hity. Rovněž adventurám se v Německu daří. Na vysoké úrovni a v docela hojné míře je produkuje například studio Deck 13, které se vyšvihlo především sérií Ankh. Jenže adventury mají přeci jen omezené publikum, a ať vývojář dělá co dělá, jen tak ho nerozšíří. Asi proto se v Deck 13 vrhli na projekt, který sice má adventurní rysy, ale až ve druhé nebo třetí řadě. Naopak upřednostňuje výraz akční a hrdinský (ve smyslu RPG). Tenhle projekt se jmenuje Venetica a už na první pohled vypadá opravdu zajímavě, místy snad až tajemně.

 

 

To vychází už ze skutečnosti, že není úplně jednoduché Veneticu žánrově zařadit. Jistě, dá se říct, že jde o akční RPG, jenže když se podíváte na obrázky, hlavní hrdinka vám tak trochu připomene Laru Croft z Tomb Raidera. Přesto se ale takové hratelnosti nedočkáte – přeskakování plošinek a plnění logických hádanek tu chybí. Jenže ani zařazení do RPG škatulky není úplně bez výhrad. Jistě, nechybí tu vývoj postavy, ale není nijak hluboký a vyzná se v něm začátečník. V průběhu hry sice sbíráte předměty, ale zdaleka jich není tolik jako v akčních RPG typu Titan Quest nebo seriózních jako Gothic. Svět se navíc při nejlepší vůli nedá označit za otevřený, tady se pro změnu hra přibližuje třeba Zaklínačovi. Jenže zase uspokojí mnohem méně hardcore hráčskou skupin než epos kolem Geralta. A jak už bylo řečeno, dostalo se sem i leccos z adventury. Takže věru bytelný mix.

 

 

Že si autoři se svým dítkem opravdu vyhráli, dokládá už samotný začátek, který je sice zároveň tutoriálem, ale po těžkopádné suchopárnosti prvních misí z jiných RPG tu není ani stopy. Hra vás dokáže chytit od prvního okamžiku a naprosto nenásilně vám vštípí jednoduché ovládání pomocí klávesnice a myši, které snad ani nemůže fungovat lépe. Ocitnete se ve vesnici, kterou přepadli bandité, a vy je samozřejmě musíte vysekat. Ačkoliv je tento úsek hry záměrně jednoduchý, mlácení vás začne prostě bavit. Sice jen klikáte levým myšítkem, ale pěkné animace hrdinky podložené živelnými zvuky dodávají tu správnou bojovou atmosféru. Ani se nenadějete a Venetica už vás pohltí. Některé hry svým začátkem dokáží znechutit. Tohle je ale přesně opačný případ. Při loadingu, jenž předchází dalšímu dění budete netrpělivě poklepávat do klávesnice i myši, natěšení pustit se do dalšího dobrodružství.

 

 

Na počátku hry je hlavní hrdinka Scarlett ještě nevinná a neposkvrněná. Jenže tragický začátek se postará o své. Řekneme jen, že její románek s Benedictem nevyšel podle plánu. Po tragédii se jí ve snu (ale je to opravdu jen sen?) zjeví podivná postava, která sama sebe prohlašuje za Smrt, a shodou okolností také jejího otce. Náhle objevený tatík navíc prohlásí, že Scarlett má důležitý úkol – musí do Benátek. Ale ještě předtím si musí obstarat zvláštní zbraň. Kosu, kterou může zabíjet i na věčnosti. Už v tomto prvním snovém rozhovoru můžete volit odpovědi, což pokračuje v průběhu celé hry. Hrdinka a spolu s ní i hráč se každopádně dostává do nebývalého víru dění a začne o sobě objevovat velmi zajímavé informace. Postupem času se stává stále sebevědomější a spolu s tím se může suverénněji rozhodovat o svém postupu – zda bude brutální nebo spíše lidumilná.

 

 

Brzy zjistíte, že se vám o otci jen nezdálo, ale že to vše je pravda. A zjistíte to opravdu netradičním způsobem. Jelikož vesničané dávají vinu za přepadení právě cizince Scarlett, rozhodnou se dva místní ňoumové vzít spravedlnost do svých rukou a Scarlett zabijí. Ovšem díky mocným silám svého otce se hrdinka může určitou dobu pohybovat mezi světem skutečným a světem mrtvých. Pak stačí jednou kliknout a dostanete se zpět do reality. Oba vrazi na zmrtvýchvstání civí s vyraženým dechem, a pro Scarlett nastává chvíle prvního vážného rozhodnutí. Nechá hlupáky běžet, nebo se jim náležitě pomstí? Takových rozhodnutí budete muset učinit v průběhu hry celou řadu. O pár desítek minut později už ale kápnete na gró celé věci. Pět mocných pánů vedených poblázněným nekromantem se spolčilo a svými choutkami ohrožují jak skutečný svět, tak „druhý břeh“. Jenom jedna osoba je dokáže zadržet – Scarlett. Zajímavý a dobře vyprávěný příběh patří k silným.

 

 

Na Venetice je pozitivní, že se neustále něco děje. Také krátce po začátku potkáte například dva bratry, kteří vám chtějí pomáhat, ale brzy je záhadně – mimochodem ve skvěle inscenované sekvence – zabije kamenitá lavina. Aspoň vás nadále budou podporovat jako duchové z říše mrtvých. Tato lavina ale každopádně zavalila jedinou cestu vedoucí do Benátek. Je evidentní, že někdo nechce, abyste se tam dostali. V první polovině hry plynou úkoly víceméně přímo z hlavního děje a motivace charakterů, které vám je zadávají, jsou velmi pochopitelné (například: obstarejte kováři hezčí dílnu). Přitom se jimi budete posunovat stále vpřed – tedy do Benátek. Bohužel, zhruba od poloviny hry začíná kvalita questů, dialogů a charakterů řídnout. Zatímco do té doby jsou vynikající, pak už se dají označit jen jako docela dobré. Nicméně, to nic nemění na tom, že Venetica nabízí milovníkům dobře promyšlených her více než ostatní RPG tituly (vzato prizmatem příběhu a úkolů).

 

 

Jak už jsme zmínili, hře nechybí ani systém vývoje postavy. Scarlett klasicky stoupá po úrovních a při dosažení nové dostane bodíky na obyčejné vlastnosti síly či konstituce a samozřejmě také na pořizování nových schopností ze dvou stromů – buď bojového nebo magického. Tyto schopnosti se však musí naučit od mistrů, které potkáte v rámci questů, případně v gildách, do kterých budete mít možnost vstoupit, ať už to bude gilda bojovníků, zlodějů nebo nekromantů. Levelování nemá žádný strop, což jistě ocení pečliví hráči, kteří si tak budou moct postavu pěkně vypiplat. Oba stromy schopností jsou totiž dostatečně rozvětvené.

 

 

Venetica nabízí čtyři základní typy zbraní, přičemž je docela zásadní, kterou zrovna držíte v ruce, protože na určité nepřátelé platí třeba jen kladiva nebo sekyry. Ty ostatně budete využívat nejčastěji, stejně jako „kosu smrti“, s níž je možné z nepřátel čerpat stínovou energii. Zato kopí a meče jsme používali jen v nutnosti. Zbraně je každopádně zapotřebí často střídat, a to i přesto, že nepřátelé zrovna neoplývají vysokou umělou inteligencí. Spíše se spoléhají na počet. Boje jsou nicméně velmi akční a dynamické, přičemž jim v tomto ohledu pomáhají rychlé úhybné manévry. Pravda, po čase se bitky trochu omrzí, jelikož bojový systém sám o sobě je jednoduchý, ale nejde o žádnou tragédii, kvůli níž byste se hrou sekli. V uzavřených prostorách ale trochu hapruje kamera, což někdy vyústí v nezaviněnou porážku.

 

 

Nutno dodat, že Venetica vypadá opravdu dobře. Hra je laděná lehce komiksově, ale přesto si udržuje vcelku autentickou, místy malebnou, místy temnou atmosféru. Především prostředí se opravdu povedla, navíc jsou variabilní. Pohybovat se nebudete jen v Benátkách, ale také v Africe nebo na vojenské galéře. Potěší i fungující rytmus dne a noci. Jak už jsme ale řekli, otevřený svět je tu jen iluzí. Sice nemusíte pochodovat koridory, ale hra si čas od času pomáhá loadingy a ne úplně přirozenými bariérami. Trochu bychom zkritizovali také část ne úplně povedených animací postav a upozornili na četné bugy, jejichž velkou část ale už odstranil první patch.

 

 

Venetica se tak dá označit za velice povedenou hru a pro všechny, kdo o jejím vývoji skoro nic nevěděli – a takových je stále spoustu – půjde o hodně příjemné překvapení. V zásadě jde o akční RPG s takřka adventurním příběhem, jež vám zabere mezi 25 a 40 hodinami hraní – podle toho, jak moc se budete věnovat vedlejším úkolům. Zatímco první polovina hry je opravdu špičková, v druhé už nadšení trochu opadá. Přesto ale Veneticu doporučujeme všem fandům dobře vyprávěných dobrodružných her – 80%