Turok – recenze české verze

Turok není vůbec neznámým jménem. Jednak existují stejnojmenné komiksy, ale především hry. Vyšlo jich několik (první v roce 1997), přičemž některé verze byly jen pro Nintendo 64. To už je ovšem poměrně historií, protože od roku 2002 jsme se s žádným titulem, který by vlastnil tuto licenci, nesetkali. Po šesti letech přichází určité vzkříšení, na něž se rozhodně těšili nejen fanoušci filmů Jurský park. Zkrátka postavit se tváří v tvář hladovým masožravým dinosaurům, to je pořádná výzva.

Joseph Turok
V první řadě se zaměřme na příběh, jenž nás bude hrou provázet. Hlavním hrdinou je Joseph Turok, člen speciálního komanda, se kterým se vydáváme na nebezpečnou misi. Samozřejmě někam do nebeského ráje, kde vládne mír, bychom s těmito hochy na dovolenou neputovali. Letíme na zajímavou planetu připomínající Zemi někdy v období druhohor. Ještě před přistáním je ovšem naše vesmírná loď sestřelena. Vy jste jedním z několika málo přeživších a v podstatě právě v tuto chvíli se dostáváte do hry a máte první úkol – utéct z této vybuchující lodi. Vypadá to jako typickém béčkovém akčním filmu. Rázem zapomenete na primární úkol této mise a všechno soustředění se přesouvá na nový cíl – přežít a dostat se z této zatracené planety. Samozřejmě k tomu vás hra táhne pomocí navazujících úkolů, jejichž nápaditost se ovšem nějak vytratila. V reálu zkrátka jen běžíte dál a dál kudy to jde a za úkol máte povětšinou někoho najít nebo prostě pouze doběhnout na konkrétní místo. Příběh mne osobně nijak zvlášť neohromil, stejně tak jako naprosto lineární mise.

Dinosauři žerou maso. Ty jsi maso. Utíkej!
Jak jsem již zmínil v minulém odstavci, na oné planetě se malinko zastavil život, resp. někdo si tam pravděpodobně malinko hrál s genetikou. Zvířectvo, které planetu obývá, totiž na Zemi vymřelo zhruba před 65 miliony lety. A právě kvůli tomu musíte bojovat v podstatě se dvěma protivníky – místní faunou a armádou nepřátelských jednotek. Kdo vám dá více zabrat? Inu, jak kdy. V každém případě právě ukrutné souboje s obrovskými dinosaury mají svoje kouzlo a v žánru FPS přeci jen představují i určitý prvek originality, na rozdíl od běžných vojáků. Tvůrci od začátku vývoje prohlašovali, že všechno zvířectvo bude mít speciální umělou inteligenci a nebude se primárně chovat jako nepřítel. Zkrátka jen se bude snažit uspokojit svoji potřebu hladu. Nakonec to ale nefunguje úplně podle našich představ. Ano, občas můžete například z úkrytu pozorovat, jak na pěkném paloučku nějaký Tyranosaurus požírá nepřátelské jednotky. Ty se mu naopak snaží (většinou marně) bránit. V podobných situacích se vyplatí hezky z povzdálí pozorovat a počkat si, jak to dopadne. Jakmile však vstoupíte na scénu vy, povětšinou jste pro ně primárním cílem. Proč? Nedokážeme odpovědět, jedině snad že jim připadáte nejchutnější, kdo ví. Malinko zvláštní se nám zdálo, že se vůbec nikdy nepojídali dinosauři navzájem mezi sebou, což odporuje přírodním úkazům. Přeci vždycky slabší prohrává, takže když nějakého přerostlého ještěra střelíte, měli by se ostatní vrhnout na něj, což se neděje. V tomto směru pomůže jedině speciální zbraň, díky níž můžete takříkajíc označit nějakého dinosaura, a pak ho berou jeho kolegové jako cíl. Umělá inteligence není vůbec špatná a musím se přiznat, že mne mnohokrát sakramentsky potrápila a nevyhnul jsem se opětovným (poměrně dlouhým) loadingům.

Systém soubojů
Arsenál zbraní každého FPS fandu určitě mile potěší, protože si vystřídáte poměrně širokou škálu zbraní. Všechny nemáte hned na začátku k dispozici, ale dostáváte/nacházíte je až v pozdějších fázích hry. Nemá smysl zde všechny vyjmenovávat, poněvadž jde vesměs o klasické kousky, zaměřme se čistě na ty zajímavější a originálnější. Vybral jsem tři takové – plamenomet, luk a obyčejný nůž. Začněme od konce, tedy nožem. Právě ten bude vaši takříkajíc poslední záchranou, pokud dojdou náboje v ostatních zbraních. Musím se však přiznat, že jsem mnohdy chodil čistě s ním a proti dinosaurům máte tak mnohdy větší šance na úspěch, ačkoli to může znít zvláštně. Ale co, hlavně že je to zábavné. Když se totiž k některému „zvířátku” přiblížíte a použijete nůž, přepne se hra do speciálního módu. V něm se nekoukáte z pohledu první osoby, avšak vidíte Turoka ze strany, jak chytá nepřítele a podřezává mu krk. Naštěstí to nevypadá vždycky stejně, někdy mu například zabodne nůž do temene, apod. Ještě jiná situace nastává ve chvíli, kdy po vás dinosaurus skočí, prackama se zachytne a snaží se vám třeba ukousnout ruku. V tu chvíli se opět dostáváme do zmíněného pohledu a musíme co nejrychleji mačkat určitá tlačítka, abychom ho od sebe odstrčili. Povětšinou jde o klávesy A, D nebo tlačítka na myši. Tento systém nepřináší nic světoborného ani revolučního, přesto se nám v praxi líbil a osvědčil. Docela zajímavé zpestření jinak přeci jen lineární a místy až stereotypní akce. Další na řadě máme luk, který by asi nikdo v takového lehce futuristické akci plné hektolitrů krve nečekal. Funguje však docela dobře a především můžete střílet dobře z nějakého úkrytu, na dálku a bez povšimnutí. Na závěr nám zbyl plamenomet. Pravda, s ním se můžete setkat v mnohých akčních titulech, ale zde ho vyzdvihujeme kvůli jeho skvělému zpracování. V použití na dinosaury se nám zkrátka skutečně líbil a osvědčil.

Prostředí
Když se tady bavíme o dinosaurech a celkově početné fauně, nemůže samozřejmě chybět ani flóra. Každý asi správně očekává různé džungle, v nichž tyto zvířátka pobývají. Přesto se toto tropické exteriérové prostředí docela často střídá s interiéry, většinou zavítáme do různých polorozpadlých budov (někdy spíše komplexů), které zde vybudovali nepřátelé. Navržení džungle nás mírně frustrovalo, protože nemáme při jejím procházení takřka absolutně žádnou volnost. Prostě si jen jdete dál a dál a kosíte všechno, co se hýbe. Bohužel chvílemi se nám dokonce zdálo, jako bychom pořád chodili dokolečka, poněvadž všude to vypadá skoro stejně. Do designérské stránce však dopadly úplně nejhůře interiéry, které jsou nezáživné, obyčejné a postrádají jakýkoli „šmrnc”.

Crysis to není
Vizuální stránku věci zajišťuje moderní a výkonný Unreal 3 engine. Grafické zpracování není vůbec špatné, ale samozřejmě na „dokonalost” v podobě Crysis prostě nemá. Nerad právě s Crysis porovnávám, ovšem v tomto případě to ohromným způsobem svádí. Veškeré prostředí džungle se mi totiž zdálo, jako by se právě tomuto hitu z loňského podzimu snažilo alespoň přiblížit. V první řadě zpracování džungle v Turokovi není zdaleka tolik detailní, ba naopak je značně strohé. Všechny keříky se pořád opakují a vaše oči z toho nebudou mít takové potěšení. Docela pěkně se povedlo zpracovat postavy, včetně jejich obličejů. Po vizuální stránce musíme skutečně pochválit za skvěle zpracované dinosaury. Modely jsou opravdu kvalitní, stejně tak textury. A především když se dají do pohybu, opravdu z nich jde strach a působí reálně. Takže vlastně to úplně největší lákadlo Turoka se povedlo zpracovat na jedničku.

Česká verze
V tuzemsku vydává Turoka společnost CD Projekt, která se již tradičně postarala o kompletní lokalizaci a cena nepřevyšuje tisíc korun. Právě tuto verzi včetně českého dabingu jsme měli možnost hrát a nyní se s vámi dělíme o naše dojmy. Po delší době mohu říci, že jsem opět s českým dabingem vcelku spokojený, přesto mám pár výhrad. Dialogy v in-game videích zní docela pěkně a věrohodně, snad jen škoda, že některé hlasy jsou občas tak zvláštně tiché a znějí, jako by ona osoba mluvila z velké dálky, přestože stojí opodál. Při samotném hraní mi však později začaly vadit hlášky, které občas (resp. až příliš často) „vyjdou” z úst Turoka (nebo jeho spolubojovníka). Docela často se opakují a na hlase je zkrátka až příliš znát prostředí studia. Prostě podobně by nikdo v průběhu tvrdého boje uprostřed džungle nemluvil.

Kam zařadit Turoka?
Pokud všechno na závěr shrneme, vyjde nám naprosto běžná FPS. Skutečně přesně takový totiž Turok je. Z počátku hraní nás příliš nezaujal, což se ovšem s přibývající herní dobou změnilo. Užijete si v něm dostatek kvalitní, zajímavé a rychlé akce, u níž se občas pěkně zapotíte a vylekáte. Na druhou stranu příběh se mohl rozhodně více rozvinout, především nám chyběla jakákoli zápletka, zvrat nebo jen pocit očekávání co přijde dál. Nedočkali jsme se bohužel ani žádného náznaku originality, a proto můžeme hodnotit jen nadprůměrně 75%. Přestože se tedy nejedná o naprosto špičkový titul, můžete se v něm vcelku solidně „akčně” vyřádit.