Tropico 3

V dnešní době už nejsou tycoony a všechny ty budovatelské strategie tak populární jako ještě před pěti a více lety. Doba už je zkrátka rychlejší a poptávka je po mnohem instantnějších titulech než těch, jejichž největší předností je možnost rozjímat nad utěšeně rostoucím panstvím a bavit se promyšleným trápením a pak zase hýčkáním obyčejných lidiček. Zase se ale nemusíme bát, že by tento žánr vymřel úplně. Na světě je pořád dostatek hračičků, kteří chtějí něco piplat. Už je tomu devět let, co jim dala ideální příležitost hra Tropico. V ní se hráč chopil role vládce jednoho karibského ostrůvku a mohl si dělat prakticky vše, co se mu zachtělo. Pokračování bylo sice stále kvalitní, ale tematicky už ne tak poutavé – zaměřilo se totiž na piráty. Nicméně po něm už se zdálo, že je série Tropico mrtvá.

 

 

Kdyby se jí z ničeho nic nechopilo bulharské studio Haemimont Games podpořené kapitálem nadějně se rozrůstajícího vydavatele Kalypso, asi by mrtvá skutečně byla. Naštěstí se ale nestalo a v Haemimontu se po propracovaných, ale tak trochu nemastných hrách točících se kolem Říma (Imperium Romanum, Glory of the Roman Empire…) se pustili do něčeho mnohem atraktivnějšího a poutavějšího – do třetího dílu Tropica. Ten však není ani tak pokračováním, jako spíše remakem jedničky, která má u řady hráčů doslova kultovní status a z tohoto pohledu si předělávku do moderní podoby určitě zaslouží. A my si pokusíme odpovědět na otázku, zda remake udržel kouzlo skvělého originálu.

 

 

Také Tropico 3 jednoznačně těží z geniálního nápadu, který měli původní tvůrci. Myšlenka, že se stanete politicky naprosto nekorektním diktátorem banánové republiky, prostě láká. Cíl hry je přitom poměrně jednoduchý – zůstat co možná nejdéle v úřadu a nakrást si co možná nejvíce veřejných prostředků na své švýcarské konto (abyste měli na důchod). Že se Tropico 3 nebere vůbec vážně – a je tomu tak jedině dobře – poznáte už ve velice dobře zpracovaném tutoriálu. Vyhlídka na nudného průvodce ovládáním hry, který je u podobných titulů kvůli jejich komplexnosti nutný, se rozhodně nenaplnila. Tutoriálem totiž provází vtipně hovořící podržtaška, jenž snad v každé větě dává najevo, kdo je tu pánem, a že si ten pán s ostrovem a jeho obyvateli může dělat vlastně úplně všechno. Jen je občas plebsu vhodné něco předhodit, aby se nebouřil, postavit nějakou tu budovu apod. Ve skutečnosti je to samozřejmě mnohem složitější a jakž takž vyhovět všem skupinám obyvatelstva je téměř nemožné. Ještě štěstí, že nevládnete demokratickému státu, kde by vás hodně rychle hnali. K ruce máte samozřejmě armádu a celou řadu nekalých triků. Nakonec to můžete zaonačit i tak, aby vás lidé měli ještě rádi.

 

 

Dobře vládnout takovému ostrůvku není úplně snadné. Vaším denním chlebem bude výstavba budov, ať už pro turisty, zemědělství, průmysl nebo propagandu, starost o export v zahraničí žádaných artiklů, jako je cukr, tabák, doutníky, rum apod. Nesmíme zapomínat ani na zahraničněpolitickou orientaci, která může být buď neutrální nebo vedená směrem na Sovětský svaz, případně Spojené státy americké. V neposlední řadě jsou tu obyvatelé ostrova, z nichž každý má svůj život, svá přání a samozřejmě i svůj politický názor, který se budete snažit zmanipulovat.

 

 

V Tropicu 3 je takřka všechno propojeno. Mechanismy spolu zkrátka souvisí jako ve skutečném životě a ve skutečné politice či hospodářství. Kdo chce například z vypěstovaného tabáku vyrábět lukrativní doutníky, potřebuje nejen příslušnou fabriku, ale také několik odborníků. Ty je možné získat dvěma způsoby: buď je najmete ze zahraničí, nebo postavíte univerzitu a vychováte si je sami. První možnost je zpočátku levnější a rychlejší, vadí ovšem nacionalistům a není to žádné systémové řešení. Druhá možnost vám zajistí trvalý přísun expertů, zvýší ale požadavky na demokratičnost systému. To se zamlouvá Američanům, ale o hodně méně už Sovětům. Odborné síly mají navíc větší nároky na bydlení – nestačí jim nuzné chýše, ale chtějí přinejmenším paneláky, ne-li rovnou apartmány. Fabrika na doutníky ke všemu znečišťuje okolí, takže není dobré stavět ji kolem obydlených oblastí. Jenže její umístění daleko od domů zase znamená delší cesty lidí do práce a menší efektivitu výroby. Nebo se rozhodnete vydat prezidentský dekret, kterým rozhodnete o důrazu na co nejmenší znečištění fabrikami. To ale znamená větší náklady na provoz.

 

 

Tropico 3 je komplexním titulem, i když se to na první pohled nemusí tak úplně zdát. Ovládá se totiž docela jednoduše, tabulky jsou přehledné a základy se dají pochopit rychle. Tohle zdání ale klame. Abyste byli úspěšní, potřebujete opravdu dobré naplánování, jelikož vaše rozhodnutí se ve hře neprojeví hned. Například nespokojenost obyvatel se zdravotnictvím se odpáře teprve tehdy, když jich většina navštíví novou nemocnici, kterou jste postavili. Do farem zase musíte nějakou dobu hodně investovat a teprve po několika měsících se těšit z výnosů. Neuvážlivými kroky a bezhlavou výstavbou se dá rychle skončit v bankrotu a s naprosto nespokojenými lidmi. Hra vás sice upozorňuje na nespokojenost určitých skupin obyvatel, ale nijak systematicky. Hráč musí sám pozorovat určité trendy a být neustále bdělý. Spousta se toho navíc dá vypozorovat jen ze statistik, například již zmíněné znečištění.

 

 

Mnohem důležitější ale je, že Tropico 3 patří k logickým a promyšleným hrám, které na vás nechystají žádné podrazy a kde se navzdory všudypřítomnému humoru projevují ekonomické či politické kroky velmi reálně. Ve volné hře, která nabízí náhodně generované ostrovy a tím i odlišné startovní podmínky a vhodnost pro určitý typ strategie, se můžete hodně vyřádit a zvolit prakticky jakoukoliv cestu. Můžete se stát krutým samovládcem se spoustou represí, pokusit se vytvořit apolitickou společnost s důrazem na turizmus, zaměřit se na vlastní produkci nebo se pokusit orientovat na USA a stát se baštou demokracie. K dispozici je také kampaň s celkem patnácti misemi, které mají odlišné podmínky vedoucí ke splnění a které občas osvěží nějaká předdefinovaná událost. Na nějaký příběh či spojitost ale zapomeňte.

 

 

Kampaň je jednou z mála novinek, které Tropico 3 přináší oproti prvnímu dílu. Ty další se točí zejména kolem osoby prezidenta a jeho předvolebních slibů. Nově si totiž můžete vybrat nebo vytvořit prezidentskou figurku, kterou pak budete ve hře ovládat. Občas se s ní hodí pronést řeč z paláce, jindy zase urychlit stavbu vlastní přítomností a propagandistickými hesly. Do svých předvolebních řečí můžete zakomponovat sliby pro určité kategorie obyvatel, které vám u nich zvednou popularitu – samozřejmě jen tehdy, jsou-li naplněny. Na první pohled nejvýraznější novinkou je pak zbrusu nové, trojrozměrné zpracování, které se vcelku povedlo, i když někdo by mohl namítat, že se ztratila špetka karibské atmosféry.

 

Tropico 3 je opravdu povedeným titulem, který patří k současné špičce žánru. U nás navíc vyjde díky společnosti CD Projekt kompletně v češtině. Možná není ve všem úplně nejmodernější, což tkví do jisté míry v tom, že se orientuje na devět let starého předchůdce, ale pod povrchem toho nabízí opravdu hodně. Pakliže jste trpěliví a rádi zkoušíte různé herní cesty, budete si tady jednoznačně libovat. Navíc, téma hry je stále jedinečné, lákavé a zábavné – 80%