„Zpátky ke kořenům!“ řekli si tvůrci z finského studia Frozenbyte. Po fiasku Trine 3 v trojrozměrném světě bylo potřeba udělat rezolutní rozhodnutí. Pokusit se ve třetím rozměru pokračovat a možná tak sérii Trine poslat do věčných lovišť zapomnění, nebo uznat chybu a vrátit se ke dvěma rozměrům? Tvůrci se rozhodli skvěle a tak se Trine s novým dílem vrací zpět ke kořenům, opouští neumně zpracovaný třetí rozměr posledního dílu a opět využívá jen 2.5D prostředí. Od tvůrců ze studia Frozenbyte se jedná o strategický tah, jak vrátit hru tam, kde si v ní sami byli jistí.
Děj čtvrtého dílu se tentokrát točí kolem pyšného prince Celia. Ten i přes přísný zákaz nahlédl do čarodějnické knihy a zmizel. Zároveň se princovi povedlo zhmotnit jeho noční můry, které se bez předchozího varování objevují a útočí na každého, kdo je princovi v patách. Je tak opět na zlodějce Zoye, čarodějovi Amadeovi a rytíři Pontiovi, aby prince našli a kletbu z něj sejmuli.
Je příjemné, jak vás hra přivítá. Stejně jako v předchozích dílech hrajete zpočátku postupně za každou postavu, abyste si osvojili její staré známé, ale i nově nabyté schopnosti. Krátkým tutoriálem tak hra představí hlavní postavy, až dojde k jejich shledání na cestě za ztraceným princem. Poté již budeme moci mezi postavami přepínat a kombinovat jejich schopnosti.
Každá postava má několik nových vlastností, díky kterým je hraní okořeněné o nové postupy, ale zároveň i hádanky tak mohou být složitější než dříve. Amadeus se může pohybovat, zatímco ovládá levitující předměty. Pontius má skok daleký a může používat svůj štít jako zrcadlo pro odraz světla nebo vody, či s ním udělat stoličku pro ostatní hráče při překonávání vysokých překážek. Zoya má zas po čase hraní ohnivé a ledové šípy. Ledový šíp nejenže zmrazí zasažené předměty nebo udělá na vodě ledovou kru, je také skvělou zbraní proti ohnivým nepřátelům. Ohnivé šípy zas při kontaktu vybuchují, takže se jimi dají ničit překážky, na které by jinak Pontius se svým mečem nedosáhl. Všichni tři hrdinové nově umí běhat po lanech jako zkušení artisti. Do toho připočítejte strom schopností každého hrdiny, který si postupně odemykáte za nasbírané flakónky.
Pár věcí naopak ubylo. Pontius už s sebou kromě meče nenosí masivní kladivo, místo toho ho tvůrci vybavili schopností po výskoku prudce narazit do země, což třeba na páce znamená vymrštění předmětu nebo spoluhráče do výšky. Amadeus zas ztratil schopnost vyčarovat plošiny a musí se tentokrát obejít pouze s kostkami.
Hra nově obsahuje dva herní režimy. Standardní režim známe z předchozích dílů. Jedná se o hru maximálně tří hrdinů. V případě kooperace dvou hráčů je možné si přepínat mezi postavami, aby pokryly všechny tři charaktery. Pokud však hrají tři, každý z nich zastupuje pouze jednu roli. Druhý režim dovoluje hrát až čtyřem hráčům najednou, z nichž každý má možnost ovládat jakoukoli postavu. Na scéně se tak mohou objevit třeba čtyři Amadeové. Samozřejmě se dá hrát klasický singleplayer, ale upřímně série Trine vždy mířila na hraní ve více lidech a nutnost kooperace. Stejně tak lze hrát lokálně na jednom stroji, nebo využít online multiplayeru, ale opět v tomto případě vítězí společné hraní v jedné místnosti.
Kromě procházení světem zleva doprava a řešení hádanek jsou součástí světa Trine 4 také souboje. Škoda jen, že občasní temní nepřátelé z nočních můr, kteří nahradili gobliny z předchozích dílů, jsou spíše akčním ozvláštněním než pevnou součástí hry. V jedné chvíli se objeví na obou stranách obrazovky fialové stěny, případně i několik dalších fialových oblak, která tvoří patra, na nichž se zhmotní nepřátelé v podobě vlků nebo jiných postav. Boj s kouzelníkem Amadeem je velmi omezený, takže ke slovu se musí přihlásit Pontius se svým mečem a Zoya se svým lukem. Souboje sice nejsou těžké, ale náhlá změna tempa a vlastně i žánru hry nemusí být pro každého. Naštěstí jednotlivé střety nejsou příliš náročné, a pokud hrajete s možností volby kteréhokoli hrdiny, dva Pontiové udolají nepřátele za pár vteřin.
Oproti občas otravným soubojům s nepřáteli jsou velmi příjemnou lahůdkou souboje s bossy. Ne všechny lze udolat bezhlavým sekáním a uhýbáním útoků. Na některé platí určitá strategie, jiné zas lze porazit rozlousknutím nějaké hádanky.
Příjemným plusem je česká lokalizace, díky které se společně s pohádkovým herním prostředím může zdát, že Trine 4 je hra pro děti. Ty však tvrdě narazí na vyšší obtížnost některých bossů a komplexní hádanky, jejichž vyřešení dokáže na pár vteřin potrápit i mozkové závity dospělce. Zejména flakónky, které je potřeba sbírat pro vylepšování postav, jsou ukryty na těžko dostupných místech a k jejich získání je potřeba využít kooperaci nejméně dvou postav.
Například bodáky na stropě kousek od truhly s pokladem značí, že se do nich dá zapíchnout Amadeem vyčarovaná kostka. Jenže bodce v sobě skrývají mechanismus, který po připevnění kostky stáhne bodce i s kostkou o patro níže jako výtah, takže se k pokladu nedá dostat. Řešení je triviální, ale vězte, že nám trvalo dobrých pár minut, než jsme na něj přišli. Stačí, aby Zoya vystřelila ledový šíp na mechanismus, čímž ho zmrazí. Poté už do něj jde zapíchnout Amadeem vykouzlená kostka bez toho, aby sjela i s bodci dolů. Pak už nic nebrání tomu, aby Zoya vystřelila šíp s lanem a přitáhla se k pokladu.
Co opět vítězí na celé čáře, je grafická stránka hry. Malovaná pohádková grafika je plná barev, odlesků a jiskřiček. Z 2.5D světa neustále něco přechází blíž k nám, nebo se naopak vzdaluje. To všechno ve světě, kde se neustále pohybuje listí, rozkvetlé vlčí máky se pohupují ve větru a stíny s paprsky světla si hrají na honěnou. Tu malebnou krásu doplňuje fantastická hudba finského skladatele Ari Pulkkinena, který doprovází Trine už od prvního dílu. Mimochodem studio Frozenbyte uvolnilo kompletní soundtrack k volnému poslechu.
Trine 4 je vysloveně krásnou hrou. Jednoduchý příběh nás provází pohádkovým prostředím, staví nám do cesty překážky a občas nás konfrontujte s nějakým bossem. Pokud máte parťáka na hraní u jedné obrazovky, strávíte u Trine 4 pohodových osm hodin, než uvidíte finální titulky. Novinek je ve čtvrtém díle jen pár a to drobných. Koncept, který fungoval v prvních dvou dílech, zůstal však zachován a nabízí další nahlédnutí do naivního pohádkového světa. Škoda jen plytkých soubojů s řádovými nepřáteli, které celkovou atmosféru narušují.
