Trine

Žánr arkádových hopsaček už nepatří mezi ty nejobsazovanější. Přitom v osmdesátých a devadesátých letech patřil k premiantům herního průmyslu. Jenže doba pokročila a vývojáři se dnes snaží maximálně zužitkovat všechny nabyté technologie, které jim umožňují tvořit tituly trojrozměrné a bezmála ve fotografické kvalitě. Jenže tento důraz na realismus není všem po chutí. Vždyť hry jsou tu od toho, aby nás bavily a vtáhly do jiných, byť třeba humorných a neuvěřitelných světů. A v minulosti jsme se už několikrát přesvědčily, že jednoduchý koncept může z tohoto hlediska fungovat mnohem lépe než komplexní herní mechanismy, do kterých se hráč akorát zamotá, v lepším případě využívá jen některé a ve výsledku se cítí ochuzen.

 

 

Samozřejmě, arkádové hopsačky dnes asi nelze prodávat za plnou cenu tříáčkových titulů. Jejich vývoj je několikanásobně levnější a hráči to vědí. Pokud jim ale uděláte dobrou cenu a vytvoříte zábavný kousek menších rozměrů a ambicí, může se stát, že vám utrhnou ruce. Na tuhle kartu vsadilo finské studio Frozenbyte, které známe z menších, ale povedených arkád Shadowgrounds. U arkádového žánru sice zůstali, avšak jinak se v případě nového titulu Trine změnilo zhola vše. Pohled shora dolů nahradil klasičtější a pro tuto tématiku vhodnější pohled ze strany a sci-fi prostředí bylo vystřídáno pohádkovým světem. A to světem přesně takovým, jaký si malé děti musí představovat, když jim někdo čte knižní pohádky. Autoři přitom spoléhají na to, že v každém zůstala trocha toho dítěte a že radost z pohádek nemizí ani v pokročilém věku. Ačkoliv by to tak z některých obrázků mohlo vypadat, Trine rozhodně není kouskem primárně určeným dětskému publiku. Naopak, pohádkový svět, který se z idylky změní v prostředí plné nemrtvých a hrozeb, jež je třeba vymýtit, je pouze zástěrkou pro chytrý, místy až černý humor a příjemně objevné herní mechanismy, které poutají především dobře umístěnými hádankami.

 

 

Tahle plošinovka dokáže okouzlit na první pohled, a to hned v krátkém tutoriálu, kde si osaháte každou z celkem tří postav: zlodějku, rytíře a kouzelníka. Už jejich zapojení do hry jednoho hráče je sympatické. Díky příběhovým kličkám to tvůrci zaonačili tak, že vlivem tajemného artefaktu se z této trojice čirou náhodou stalo něco jako trojjediná bytost. V každém okamžiku si můžete vybrat, za koho chcete zrovna hrát. Ale není to tak, že zbylé dvě postavy by běhaly po úrovni s vámi řízeny umělou inteligencí. Při hře jednoho hráče je na obrazovce vždy jediný, právě vybraný charakter. Vtip je v tom, že kamkoliv se s ním dostanete, tam můžete přeskočit na charakter jiný a pokračujete opět od tohoto místa. Rozhodně se nikam nevracíte a nezdoláváte stejné pasáže s jinou postavou. Proměna je přitom okamžitá, což zejména v pokročilejších fázích skýtá nebývalé možnosti z hlediska postupu. Většina pasáží se sice dá řešit s kteroukoliv z postav, ale některá je daný úsek jasně stavěná a zdoláte ho s ní mnohem lépe než s jinou.

 

 

Abyste to lépe pochopili, musíme si popsat vlastnosti a schopnosti jednotlivých charakterů. Zlodějka vypadá ze strany tak trochu jako ženská obdoba Altaira z Assassins Creed. To však není podstatné. Důležitější je, že v rukou třímá luk, s nímž dokáže eliminovat nepřátele na větší vzdálenost. Šípy mají ale jasně danou trajektorii, s níž se musíte naučit pracovat, zejména pokud střílíte skutečně na větší vzdálenost. Může se navíc stát, že šíp na místo určení ani nedoletí. Možná ještě podstatnějším vybavením zlodějky je hák na provaze, který může vystřelit a zachytit se tak u stropu. To z ní dělá ideálního adepta na zdolávání propastí, na jejichž dně se nacházejí bodáky. Na provaze přitom může slaňovat i stoupat výše. Rytířova úloha je víceméně jasná. Mlátit kostlivce a ostatní kreatury po hlavě mečem, kterážto zbraň dozná v průběhu hry i změny. Kromě toho se proti útokům nepřátel můžete krýt štítem. Asi nejvariabilnějším charakterem je kouzelník, můžete vytvářet různé předměty z pouhého vzduchu nakreslením symbolu myší. Zároveň s ním také lze telekineticky pohybovat s nepřipevněnými, ale i připevněnými předměty (ty však nevyrvete z pantů, ale třeba je jen roztočíte). Tyhle schopnosti jsou však vykoupeny skutečností, že kouzelník nedokáže přímo zaútočit. Musí si vypomoct třeba právě nějakou tou hozenou krabicí. To je v ožehavých chvilkách docela pomalé a spíše se vyplatí na chvilku ho vystřídat. Všechny postavy jinak po úrovních běhají a skáčou stejně.

 

 

Hratelnost Trine je velmi příjemná i díky dobře odladěnému ovládání, které je přizpůsobeno klávesnici a myši. Zatímco s pomocí čtyř kurzorových kláves se pohybujete a skáčete, dvě tlačítka myši jsou dedikována na schopnosti, jež má každá postava dvě. Kromě toho s kurzorem myši můžete pohybovat, což je důležité zejména u zlodějky při střelbě z luku a práci s hákem, ale i u kouzelníka při kreslení symbolů a pohybování s okolními předměty. Tohle ovládání přejde do krve opravdu rychle, a pak už si hráč může jen užívat nápaditých úrovní. Sem tam se bojuje, pak se zase skáče po pohyblivých plošinkách, tu vás na chvíli zbrzdí složitější úsek spojený s nějakou tou hádankou. Vždy je ale poměrně jasné, co se po vás chce – jen přijít na ten nejlepší způsob, a pak ho ještě provést. Trine není složitým titulem, mozek spíše jen tak lechtá a nezaváří. Díky tomu se hraje svižně a příjemně a dá se u ní i odreagovat.

 

 

Trine je opatřeno velmi jednoduchým získáváním zkušeností, na jehož základě se v průběhu hry zlepšují schopnosti postav. Za zmínku také stojí, že je hra do značné míry postavena na fyzikálních hrátkách, které dobře pasují do světa. Pojí se s nimi ale i pár drobných chybek. V chod je totiž uvádí zejména kouzelník. Když se tak dostanete například k točícímu kolu, na které je třeba vyskočit a pak roztočit ve správném směru a v pravý okamžik vyskočit, je to místy poněkud komplikovaná operace a stresujícím elementem v ní je, že nemáte nekonečně mnoho možností, jak se může zdát. Kouzelník totiž postupně vyčerpává svou magickou energii, a pokud ji vyčerpá úplně, máte problém, protože tohle jsou ta místa, kde se bez něj dále nehnete. Je sice možné vracet se úrovní a hledat ukryté flakónky many, ale to už nám přijde jako poněkud brzdící faktor. Může se navíc stát, že žádné nenajdete a budete muset restartovat od posledního checkpointu.

 

 

Ta opravdová legrace ale nastává teprve se hrou tří hráčů zároveň. Stačí připojit k počítači dva gamepady a můžete jít na to. Tehdy se na obrazovce objeví už všechny tři charaktery a Trine svou hratelností začne připomínat legendy typu Lost Vikings. Abyste postoupili dále, musíte spolupracovat a starat se o to, aby překážky překonala celá družina. Pokud si ale chcete jen zablbnout, můžete spoluhráčům třeba i škodit a strkat je do propastí s bodáky. Je proto nepochopitelné, proč autoři možnost kooperativní hry zahrabali hluboko do nastavení a navíc ji zjevně neodladili tak, jak měli. Zábavu tak poněkud kazí přetrvávající funkce pro přepínání mezi postavami. Ostatní ji nemají, ale jakmile ji první hráč použije, automaticky se transformují ve zbylé postavy. To také trochu ubírá na složitosti hry, která by v kooperativní variantě měla spočívat ve spolupráci. Jenže takhle se dá jednoduše navolit ideální charakter pro každého při zdolávání toho kterého problémů. Samozřejmě to dělat nemusíte a můžete dobrovolně zvolit složitější řešení, ale zjednodušení vás bude lákat.

 

 

Trine je skutečně krásnou hrou – doslova. Grafická stylizace se povedla na jedničku a výborně koresponduje s herním průběhem, ale i lehkým, klišovitým, zato však docela vtipným příběhem. Procházení atraktivními a pěkně zpracovanými lokacemi vás bude opravdu bavit a budete se těšit na další obrazovky. Jen škoda, že cenovka na Steamu uvízla někde mezi plnohodnotnou a budgetovou hrou, jíž by pětihodinová hratelnost v singleplayeru odpovídala, byť přidaná hodnota v podobě kooperace je značná. Na digitální platformě si navíc tvůrci mohli dovolit cenu snížit více než jen na třicet euro, což je necelých osm set korun. To je totiž částka, která donutí některé hráče váhat, a to je v případě Trine škoda, ačkoliv váhání je na druhou stranu pochopitelné. Stát hra do pětistovky, není co řešit. 79%