Tortuga: Two Treasures

Když se podíváme pár let do minulosti, zjistíme, že existovaly doby, kdy pirátská tématika nikomu nic neříkala. Jenže jak už to tak bývá, vynoří se úspěšná hra nebo film s dobrým nápadem a za měsíc je tu deset aspirantů na post nejlepší dojnice a perou se o prvenství. Vůně peněz je holt tou nejkrásnější ze všech vůní, a tak i proto si dnes počtete o pokračování jedné hry plné rumu, šavlí, dřevěných nohou a smrti číhající za každou mořskou vlnkou.

Pirates of the Carribean
Mluvíme tu o Tortuga: Two treasures. Není sice první, která se hoností slůvkem Tortuga ve svém názvu, ale zároveň, zcela proti rčení „Jablko nepadá daleko od stromu“, nezachovává ze svého bratříčka prakticky nic a kráčí si svou vlastní cestou. Zdali je to dobře nebo špatně, si ještě probereme, ale něco vám musím říci na rovinu. V životě jsem neviděl tak sprosté vykradení příběhu jako v tomto případě. Pokud jste viděli oboje Piráty z Karibiku, pak pro vás příběh nemá ani cenu sledovat, protože nejde o nic jiného než dost lajdácké stmelení těchto filmů dohromady a to ani nemluvě o zázračné podobě hlavního hrdiny Thomase „Hawk“ Blythea a Jacka Sparrowa. Jak jsem tedy již naznačil – všechno se bude motat kolem jednoho mladého, přidrzlého piráta, zlého superpiráta Černovouse, jedné krásné dívenky, obrovského pokladu a ukradené lodi. Sem tam se hrou ještě mihne zázračný kompas, který neustále ukazuje směrem k pokladu, ale tím celá ta sranda končí a pouští ke slovu všudypřítomnou nudu, navíc oblečenou v dosti ošuntělém kabátě.

Gaming options
Za normálních okolností recenzi začínám nějakými těmi plusy, abych hráči vsugeroval alespoň minimální pocit, že je proč to hrát. Jenže Two Treasures mě dostalo do úzkých a já jaksi nejsem schopen cokoli na její obhajobu uvést. Mohu tu omílat cosi o originalitě a o tom, že pirátských her není tolik a tak bychom měli vzít za vděk vším, ale to je se vší úctou pitomost, o čemž vás hra přesvědčí během chvilky. Více zábavy se dá najít i na sjezdu komatiků, kde si navíc nemusíte vypalovat oči civěním do monitoru a ještě se pěkně prospíte. Ve hře sice existují dva způsoby jak zahnat nudu, jenže jeden, ač je dobře vymyšlěný, bude normálního člověka bavit asi tak deset minut a ten druhý má bohužel jednu chybičku ve schopnosti někoho zabavit. Chybí mu totiž schopnost někoho zabavit.

Způsob první
Pod způsobem číslo jedna se neskrývá nic jiného než opravdové pirátské bitvy. I když opravdové taky není úplně přesné označení. Prostě plujete nekonečným oceánem když tu najednou dostanete za úkol zlikvidovat několik lodí. A víte co? I kdybyste pluli na pneumatice, tak se vám to nakonec stejně podaří. AI sice není nijak vypatlaná, jenom nemá takové možnosti jako vy. Vy si můžete během boje z nakoupených surovin opravovat loď, babička vám dokonce uprostřed bitevní vřavy zazáplatuje plachty a aby toho nebylo málo, můžete až pětkrát zavolat krakena. Být v jeho kůži tak nevím, jestli bych šel po svém cíli nebo sundal toho blba, co mě neustále budí. Ale každopádně, to už je jeho věc. Nás zajímá jenom výhra a tak vězte, že krakeny ve flašce, popřípadě výbušné sudy a různé druhy nábojů, se dají nakupovat po vyhraných misích v přístavu.

Bitvy jako takové jsou prakticky neprohratelné, pokud nejste omezeni časovým limitem. Soubojový systém vám nedrží ruce nikterak svázané a tak se z bitev stává docela zábava. S přibývajícími poškozeními lodi se zhoršují vaše manévrovací schopnosti, při obzvláště zlých zásazích se vám mohou zničit některá děla nebo přijdete o část posádky. Samozřejmě, vy máte možnost svůj cíl do jisté míry také ovlivňovat zvolenou municí, takže pokud použijete koule spojené řetězem, miřte raději na plachty a stožáry, pokud používáte velké koule, miřte na trup lodi a pokud chcete sundat co nejvíce posádky (což vám usnadní obsazení lodi), použijte hromadu malých koulí. Námořníci popadají z paluby jako švestky a co je nelepší, pokud máte snížené stavy, můžete je zachránit a zaměstnat u sebe. Tedy, pokud trochu máknete a nenechali si na nich pochutnat žraloky.

Bohužel, lodě ovládané počítačem jsou přednastavené dopředu, takže neočekávejte žádné poděly, pasti nebo použití vychytávek. Jsou to prostě jen tupé cíle v přesile, které s trochou štěstí vydrží minutu. Bohužel i díky tomu se do bojů po čase začne vkrádat stereotyp, protože vy jste prostě frajer s Rambolodí a lusknutím prstu potopíte klidně celou anglickou flotilu. Se stou potopenou lodí (takže po čtvrt hodině hraní) vás to jednoduše přestane bavit, protože nepřátelské lodě chodí ke dnu čím dál rychleji a už vás není čím překvapit.

Způsob druhý
Druhý způsob se také týká boje, ale bohužel v o dost primitivnějším provedení. Občas se takhle dostanete do situace, kdy musíte ze své kocábky vystoupit, nohou se na chvilinku dotknout pevné země a rozdat si to s těma grázlama pěkně na férovku. Vůbec se Thomasovi nedivím. Být takový zabiják jako on, asi bych si svou sílu taky dokazoval, neboť skolit padesát chlapů na jednou už je věcí, za kterou se stydět nemusíte. To by bylo výher v boxu, to by bylo fanynek. Naivní sny ale stranou. Chápu, že si druhá Tortuga na realističnost moc nehraje, ale po porážce celé posádky lodi jen s mou věrnou šavlí a jedním životabudičem v lahvičce jsem začal přemýšlet, jestli stále hraju Tortugu, nebo Duke Nukem.

Stejně jako na moři, i na souši můžete do jisté míry přiklánět váhy osudu na svou stranu, a to buď lahví rumu, voodoo magií, pistolí nebo životadárnými tekutinami, ale s hratelností v tomto zvláštním third person režimu to neudělá vůbec nic. Maximálně se tak přiblížíte božství, jelikož už v defaultu jste neporazitelný a navíc, stále je to jedna a ta samá nuda. Deset chlapů najednou není problém, komba jsou jednoduchá a neúčinná (jinými slovy – nemá smysl je používat) a navíc je hrůza se na to koukat. Někde je sice prostředí zpracované poměrně pěkně, modely také nejsou úplně nejhorší, ale to jak jsou jednotlivé postavy rozanimovány je strašné. Většina z nich vypadá, jako by na měsíc ztroskotala na ostrově označeným čtyřmi procenty a já vám garantuji, že už jen toho budete mít po hodince hraní plné zuby. Alespoň, že vás z toho každých pár minut vysvobodí videa.

Quest for glory
Ačkoli se většinu času budete prohánět po moři, volna dostanete jen minimálně. Hra vás bude celou dobu vodit za ručičku jak malé dítě a tak, i když se herní plocha může zdát zdánlivě nekonečná, je to opravdu jen zdánlivé. Jakmile trochu překročíte vymezené pole vašich působností, naskočí vám uprostřed obrazovky hláška a alou zpátky. Dokonce i u těch nejjednodušších úkolů pak máte na minimapce vlaječku, která vás neustále vodí za ruku a ukazuje, co máte dělat. Dobrá, je celkem pochopitelné, že uprostřed oceánu se člověk může ztratit, zvláště pak pokud není povoláním pirát, ale s tím bychom v ČR neměli mít problém, že?

Horší už je ale sehnat rum starému námořníkovi nebo se proplížit jenom se člunem skrze flotilu lodí do přístavu, chráněného věžemi. Na první pohled to zní poměrně zajímavě a ono také je. Jenže jako ve všech aspektech hry, i zde došly tvůrcům nápady docela brzy a tak někde po čtvrtině hry, kdy už podesáté plníte ten samý úkol (akorát v jiném prostředí), začnete pomalinku zuřit. Jen bych rád dodal, že taková plavba s lodičkou, která má osm životů, skrze flotilu lodí obdařených několika tisíci životy a padesáti děly navíc, je poměrně obtížnou záležitostí, zvláště pak, jsou-li tyto lodě schopny vás zaregistrovat uprostřed noci na vzdálenost deseti kilometrů a navrch jsou vybaveny mnohem, MNOHEM větším počtem veslařů. V takovém případě se začne hodnocení poněkud potápět, až se zasekne ve výšce zhruba několik málo desítek procent nad mořským dnem.

Verdikt
Bohužel, takové hře se nedá přisoudit adekvátní označení. V angličtině by to bylo asi něco jako bull*hit, ale v češtině na veřejném portálu je to nepřijatelné, a tak se smiřte pouze s hodnocením 40%. Rád bych jí dal ještě o mnoho méně, ale od smrti v bahně na dně herního moře ji zachraňuje několik faktorů. Kvůli grafice to rozběhá každý (i když si nejsem úplně jist, jestli je to výhoda), každá snaha se cení, zjistíte, jak se nemají dělat hry a některé mise vás naučí trpělivosti. Také se naučíte na hony vycítit nudu a zdárně se jí vyhnout, stejně jako byste to měli udělat v tomto případě. S klidným srdcem vám mohu doporučit jakoukoli jinou hru a nebo například Pirates od Sida Meiera. Ten hry dělat umí.