Torino 2006

Doplňující hry k olympiádám se již staly tradicí, stejně tak jejich výsledná kvalita. Vydavatelé každé dva roky silně bojují o licence, protože hry jako Torino 2006 nebo Athens 2004 dosahují dobrých prodejních výsledků, nehledě na jejich bídné kvality. Zkrátka neznalý hráč vidí v obchodě krabici s tímto nápisem, řekne si: „Wow, hra podle olympiády, to musím mít!“ a už běží k pokladně. Až doma zjistí, že po 15-ti minutách ho hra absolutně přestane bavit. Jak tedy dopadlo letošní Torino 2006? Kdovíjakou kvalitní hru asi neočekával nikdo, proto mohla jedině překvapit. Hned na úvod musíme říci, že se tak bohužel nestalo.

Disciplíny

Hra obsahuje 8 různých sportů, některé z nich se dělí ještě na jednotlivé pod-disciplíny, celkově se jejich počet vyšplhal na 15. Nyní si povíme o každém sportu trochu podrobněji. V závorce máte vždy uveden i oficiální anglický název.

Lyžování (Alpine skiing): Ovládání je řešeno pouze pomocí šipek a klávesy D, která složí na carving, tedy ostré „říznutí“ zatáčky. Toto odvětví je celkově rozděleno na další 4 disciplíny. Nejrychlejší a zároveň i nejdelší z nich je sjezd (Downhill). Brány jsou rozmístěny daleko od sebe, proto jejich projetí by nemělo dělat v zásadě nikomu problém. Druhou disciplínou je super obří slalom (Super-G), která se řadí něco mezi klasický sjezd a slalom. Na trati najdete několik prudších zatáček a pár skoků. Teď už máme na řadě obří slalom (Giant slalom). Ten se ve hře na první pohled skoro nedá rozeznat od sjezdu, pouze nemusíte tolik moc mačkat šipku dopředu a je zapotřebí si pořádně hlídat branky, jede se na dvě kola. A poslední nám zbývá klasický slalom, který je ze zmíněných disciplín nejtěžší. Musíte opatrně a velmi pomalu sjíždět dolů a neminout žádnou tyčku není nejjednodušší, největším problémem je zde přílišná citlivost kláves.

Skoky na lyžích (Ski jumping): Skoky se autorům povedly vyřešit opravdu výtečně, lépe než v mnohých hrách zaměřených pouze na ně. Obsahují normální můstek (Normal Hill – 90 m) a velký můstek (Large Hill – 130 m). Ovládání je skvěle intuitivně vymyšleno – při rozjezdu musíte pouze bilancovat, ve správnou chvíli se odrazit, následně opět bilancovat ve vzduchu a těsně nad zemí stisknout klávesu pro hladký dopad. Tato disciplína není nijak náročná a v podstatě bez jakéhokoli tréninku se umístíte na stupni vítězů.

Rychlobruslení (Speed skating): Rychlobruslení nejvíce vybočuje ze všech ostatních disciplín především pro stránce ovládání, ale i obtížnosti. Po startu se musíte co nejrychleji rozjet rychlým mačkáním šipek do stran. Mimochodem pamatujete na opravdu staré hry s tématikou olympiád, kde se vaše rychlost ve všech sportech odvíjela právě podle rychlosti stisků? To bylo potom zničených klávesnic po týdnech hraní! Ale vrátíme se zpět k rychlobruslení v Torino 2006. Po již zmíněném rozjetí ovládáte hru pouze rytmickým stiskem šipek jak se vám ukazují na obrazovce, respektive stačí sledovat závodníkovi nohy. Než budete dosahovat skvělých výsledků, je zapotřebí tréninku.

Běh na lyžích (Cross-country skiing): Nejhratelnější, nejzábavnější, nejoriginálnější, podle nás prostě nej disciplína. Opravdu běh na lyžích je vyřešen na jedničku a jako jediný je také chytlavý. Z počátku asi sotva doběhnete do cíle, jak budete vyřízeni, ale brzy pochopíte jak na to. Využívejte především klávesu dopředu, kterou určujete tempo běžce. Hra se tedy mění na jakousi strategii, kde musíte dobře taktizovat se silami svého sportovce. Opravdu stojí za vyzkoušení, můžeme doporučit!

Biatlon (Biathlon): Biatlon se skládá z běhu na lyžích, který jsme si již popsali a střelby. Jedete 2 kola hned za sebou, takže si zastřílíte celkem dvakrát. S trefením všech pěti terčů (respektive deseti) byste neměli mít žádný problém a to ani nemusíte být přeborníci v Counter Strike.

Boby (Bobsleigh): Na výběr máte mezi jízdou mužů (Four men) a nebo žen (Women’s). Dosahujete vysokých rychlostí nad 100 km/h, proto nemáte moc času koukat se na prostředí kolem. Kromě klasického zatáčení do stran se může vaše „posádka“ i naklánět. Pohled máte z očí prvního závodníka, takovou spíše zajímavostí je, že ať děláte co děláte nemáte šanci vyletět z dráhy.

Saně (Luge): V saních se podíváte na stejnou trať jako u bobů. Změněný je start, počet účastníků (pouze jeden sportovec) a chybí zde možnost naklánění. Pohled je také z první osoby, ale vidíte své (respektive jeho) vlastní nohy. Pokud také hodně bouráte do stran, občas uslyšíte výkřik. Udělali jsme zde jednoduchý pokus – vyzkoušeli jsme, jestli je možné zastavit díky neustálému dření o kraje. Výsledek je zajímavý – celou trať jsme jeli rychlostí 34,9 km/h, že by nějaké magické číslo?!

Severská kombinace (Nordic Combined): Jedná se v podstatě o složeninu dvou disciplín – skoků a běhu na lyžích 1 500m. Díky jednoduchým skokům si můžete nabrat slušný náskok oproti soupeřům a běh pro vás nebude tedy tolik složitý.

Nuda?

Po přečtení informací o všech disciplínách si možná říkáte, proč to nevyzkoušet, bude to zábava na dlouhé hodiny, než se vypracujete na vítězství ve všech odvětvích na obtížnost hard. To bohužel moc pravda není, největší potíž a překážka je totiž v hratelnosti. A i skvěle zpracovaná hra po technické stránce (netvrdíme však, že by se do této skupiny řadilo Torino 2006) musí oplývat dobrou hratelností, jinak je špatná.

Všechny již zmíněné sporty nás při prvním hraní bavily, ale jednotlivé tratě si projedete dvakrát, třikrát a konec. Chybí zde jakýkoli motivační prvek jako například kariéra, vytvoření vlastního sportovce a následné vytrénování, získávání zkušeností, apod. V této hře není obsaženo nic, co by vás, jak se říká, táhlo dál a dál.

Soupeři

Ano, je sice pravda, že autoři hry (2K Sports) tentokrát získali licenci na olympiádu, nikoli však na jména. Než aby „pracně“ vytvářeli zkomoleniny jmen závodníků, to je k vidění například u fotbalové hry Pro Evolution Soccer , radši je pojmenovali jednoduše Computer 1, Computer 2, atd. To určitě působí o dost hůře, než kdyby skákal na lyžích „Panda“ místo českého skokana Jandy. Při pohledu na tabulku výsledků určitě, takhle si připadáme jako v době začátků PlayStation, kde je to běžnější než na počítačích.

Technické zpracování

Jak vidíte na okolních obrázcích grafika hry není špatná, při nastavení vysokého rozlišení a detailů jsou závodníci kvalitně vymodelovaní, stejně tak jako prostředí. Zaostalí jsou ale diváci, jež vidíme pouze ve 2D, tedy jako placky. Na druhou stranu při takovémto počtu osob se nemůžeme moc divit, modelovat každého člověka zvlášť by nebylo zrovna jednoduché a navíc systémové nároky by šly zajisté také nahoru.

Pády a srážky

Ještě jsme se celkově nepodívali na reálnost hry, aneb další mínus Torina 2006. Chyb je zde poměrně hodně a to se na ně nemusíte nijak detailně zaměřovat. Pokud se vám opravdu nepovede dopad při skocích z velkého můstku a šíleně se rozflákáte, po chvíli závodník vstane a neustání skoku poznáte pouze podle naštvanost, že prohrál. Kdyby to takhle fungovalo ve skutečnosti, zkusilo by si skoky z velkého můstku asi více lidí.

Obdobně je to i při pádu v ohromné rychlosti při lyžování. Prakticky na každé disciplíně najdete alespoň jednu velkou chybu podobného rázu. Vezmeme-li příklad z běhu na lyžích, tam se zase nemůžete nijak srazit s protivníky. Je to ostatně vůbec jediná disciplína, ve které se s nimi potkáte přímo na dráze.

Multiplayer

Ano, dokonce i Torino 2006 lehce vyzdvihuje multiplayer z hlubin absolutního propadáku. Hru můžete vyzkoušet až s 6 kamarády, bohužel pouze v rámci jednoho počítače. To je velká škoda, protože závodit proti hráčům z celého světa prostřednictvím internetu by právě zde mohla být sranda. Alespoň bychom mohli snad pro Českou republiku vybojovat větší počet zlatých medailí.

Vraťme se ale k principu toho multiplayeru. Nefunguje na bázi split-screen, neboli rozdělené obrazovky, ale jednotliví hráči závodí postupně, kdy se u počítače musí vystřídat. U skoků je to samozřejmě pochopitelné, avšak při rychlobruslení a nebo běhu na lyžích střídání vždy až po odjetí celé trasy působí zajímavě. Přestože mohl být multiplayer pro větší počet hráčů vyřešen lepším způsobem, dodává hře zajímavý nádech a hratelnost. Zahrát si olympiádu s kamarády je zkrátka sranda.

Alternativa?

Moc alternativ, ve kterých bychom si mohli vyzkoušet zimní sporty na vlastní kůži a nezlomit si při tom nohu, není. Salt Lake 2002 (hra k minulé zimní olympiádě) dopadla ve finále ještě hůř. Nedávno vyšlo také Wintersports Pro 2006, která se jeví velmi podobně jako Torino 2006. V některých ohledech je lepší, jinde zase zaostává. Pokud ani to se vám nezalíbí, nezbývá, než si pořídit hry na jednotlivé disciplíny samostatně. Na lyžování doporučujeme Ski Racing 2006, hokejový turnaj si zahrajte v NHL 2006 a na lyžích si zaskákejte v RTL Ski Jump 2004. Máte-li tip na nějakou jinou kvalitní „zimní“ hru, určitě napište do komentářů k tomu článku a dejte o ni tak vědět ostatním čtenářům.

Konečně v cíli

A máme to za sebou! Jak jsme se bavili? Inu, nějakých 30 minut vcelku zábava. Už i půlhodina je na olympijské (PC) hry vcelku úspěch. Škoda jen, že je zpracováno pouze několik základních (a na vytvoření jednoduchých) disciplín. Na druhou stranu můžeme spíš děkovat, protože kdyby se autoři pustili například do hokeje, ještě více by hru zkazili.

Zajímalo by nás například zpracování curlingu, který se objevil doposud na PC snad pouze ve hře Take-Out Weight Curling. Sečteno podtrženo si Torino 2006 zaslouží 41%. Doufejme, že SEGA, která již vlastní licence na příští letní olympiádu v Pekingu (rok 2008), zpracuje konečně pořádnou PC hru k olympijským hrám.