Torchlight II

Pro hříšníky jenž neznají první díl, si v rychlosti připomeneme, o čem že Torchlight vlastně je. Torchlight je zkrátka klasickou Diablovkou, ve které se po výběru postavy vrhneme na nekonečné hordy krvelačných bestií, chrlících se na nás ze všech stran. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se tím celým davem probít, při čemž může naše myš utrpět nějaké to malé hardwarové poškození, neboť klikání opravdu nezná mezí. Po dosti úspěšném prvním dílu nebyl důvod pro změnu vývojářského týmu. Na pokračování tedy v celé parádě zapracoval již osvědčený tým Runic Games. Stejně jako jednička, i dvojka je k dispozici na Steamu a koupit ji lze za necelých pět stovek, což není v dnešní době nijak vysoká částka.

 

 

Celý svět je samozřejmě plný úkolů, jak těch hlavních, tak těch volitelných. A kde jsou úkoly, tam musí být také odměna, kterou zase musíme mít za co utratit. Logicky tak narazíme na pořádné množství zbraní, brnění, artefaktů a plno dalšího vybavení. To vše navíc nemusíme použít jen pro naši postavu, ale to předbíháme. Některé z itemů mohou skrývat tajemství a tak je třeba identifikovat. K tomu samozřejmě slouží speciální svitky, které je dobré mít vždy při sobě. Jiné svitky lze zase využít k vytvoření portálu do města, kde lze prodat nepotřebné věci a za utržené kačky samozřejmě nakoupit ty nejlepší kousky. Podobnost s diablem, především s druhým dílem, je tedy více než náhodná.

 

 

Soubojový systém není ničím zvláštním či neobvyklým. Na námi zvolený cíl zkrátka klikáme, dokud nepadne mrtvý k zemi. V případě, že má poněkud tvrdší kořínek, se posilníme nějakým tím kouzelným nápojem, který nám dodá zdraví nebo manu. Pokud ani to nepomůže, vždycky můžeme vzít nohy na ramena. Pokud tedy nejsme obklíčení hordou někde v rohu, což se při troše nepozornosti může klidně stát.

 

Přestože jsme se několikrát zmínili o podobnosti s Diablem, Torchlight není rozhodně žádnou drzou kopii a my tu máme celý seznam rozdílů. Takový první ihned viditelný rozpor je v atmosféře. Zatímco Diablo je drsná, krvelačná řežba, Torchlight působí o něco hravějším, jemnějším dojmem. Velkou zásluhu na tom má především kreslená grafika, která se již osvědčila u prvního dílu. Tu navíc podtrhává příjemná hudba. Žádný tvrdý rock či metal tedy rozhodně neočekávejme. Takový celek působí takřka kouzelným dojmem. Jednotlivé lokace se stejně jako nepřátele dosti liší a my tam máme šanci prozkoumávat stále nová a nová zákoutí světa Torchlight. Kampaň projdeme za necelých pětadvacet hodin, což sice není, kdo ví jak moc, ale můžeme s naší postavou i všemi itemy projít vše od začátku.

 

 

Hráč je tvorem společenským a tak nás na každém kroku doprovází jeden z věrných mazlíčků. Těch je dohromady osm, z čehož má každý ještě několik odlišných zbarvení. Na své výpravy tak sebou můžeme vzít třeba kočku, bulldoga, pumu, jestřába nebo fretku. Onen výběr živočišného druhu nemá však kromě vzhledu žádný vliv. Mazlíčka můžeme vybavit několika málo itemy pro lepší statistiky nebo mu dát nalezené věci a poslat ho do města, kde sám vše prodá. Automaticky také útočí na všechny nepřátele v blízkém okolí a ti jej tedy mohou i zabít. Po jeho smrti se však brzy narodí a znovu nás doprovází doslova na každém kroku.

 

Hrát stále dál nás motivuje Charger bar, který se ve spodní části obrazovky nabíjí při zraňování nepřátel. Pokud se tento panel nabije na maximum, poskytuje v boji značné bonusy, jako třeba kouzla nestojí žádnou manu a dávají o 25% větší damage. Pokud však pasivně stojíme, panel se postupně vybíjí a nejproduktivnějším se tak stává nikdy nepřestat hrát.

 

 

Každý nepřítel má svůj element a soupeř je tak třeba třídy ohnivé, elektrické a podobně. Námi používaný element se liší dle zbraně, jakou zrovna používáme. Brnění může být stejně tak specializované. My jsme našli třeba prsten, který poskytuje větší odolnost vůči ohni.

 

Již v úvodu jsme nakousli otázku, čímže se Torchlight II od svého předchůdce vlastně liší. Asi největší změnou je přidání multiplayeru, který jsme v jedničce tolik postrádali. Konečně si tak můžeme zahrát se všemi přáteli Lan nebo také Online. Za zmínku také jistě stojí editor, ve kterém je možné z vlastního kontextu vytvořit nový mód a ten následně sdílet a hrát s přáteli.

 

Abychom takové bitvy vůbec zvládli, budeme do toho muset skočit s pěkně vymakanou postavou. Naštěstí tu takové máme hned čtyři. Mají sice trochu neobvyklá jména, v jádru jsou to ale klasické  třídy, jaké známe odevšud. Engineer je klasický bojovník, sázející na hrubou sílu. Berserker zase mrštným a rychlým průzkumníkem. Za Embermage se skrývá kouzelník, oplývající kouzly nejrůznějších elementů. Naši fantastickou čtyřku uzavírá Outlander, což je střelec nepřipouštějící si žádné netvory k tělu.

 

 

Logicky naše postava stále získává nové a nové levely. Při každém postupu ručně rozdělíme body do čtyř klasických schopností – síla, obratnost, soustředění a vitalita. Zdůrazňuji, že tyto body rozdělujeme zcela dle naší vůle, což bylo sice donedávna jasné, ale ono Diablo III si řeklo, že to udělá za hráče samo. Tento krok však opomíjí existenci dobrého pocitu z vlastnoručního rozdělování bodů, které nás prostě baví a bavit vždy bude. S každým levelem si také volíme nový skill nebo vylepšujeme ten stávající.

 

Je tedy Torchlight II lepší než Diablo? Těžko soudit, neboť se oba tituly v mnohém liší. Obě hry své povedené i nepříliš vhodné prvky. Torchlight II je však za poloviční cenu a tak by v poměru cena/zábava jistě vyhrál. Pokud jste přece jenom na vážkách, zda si titul pořídit nebo ne, ke správné volbě zajisté dopomůže demoverze, kterou si lze stáhnout z oficiálních stránek zde.

 

Torchlight II je ve svém žánru jedním z mála opravdu povedených titulů. Pro všechny co mají chuť se probíjet nekonečnými davy, vylepšovat svou postavu a prozkoumávat zajímavý svět, je jako stavěný. Druhý díl série je vlastně převlečená jednička, okořeněná novou grafikou, postavami, předměty a především multiplayerem. Staré dobré jádro ale zůstalo nedotčeno a my si tak můžeme naplno vychutnat moderní Diablovku se vším všudy s naším hodnocením 86 %.