Top Spin 4

Tenis je jeden z mála sportů, do něhož nijak nefušuje EA. A přesto vycházejí kvalitní tenisové hry, i když si na nové díly musíme vždycky počkat déle a nejde o každoroční recyklaci. V tomto žánru existují dva velcí konkurenti: Top Spin a Virtua Tennis. Na druhou stranu nejsou až tak velkými konkurenty, protože se každý z nich vydává trošku jinou cestou. První zmíněná série, jejíž čtvrtý díl v tomto článku recenzujeme, byla odjakživa známa spíše realistickým zpracováním a mířila logicky hlavně na hardcore hráče, zatímco Virtua Tennis bychom označili jako arkádovější počin. Minulý díl Top Spin 3 nakonec mezi fanoušky nesklidil až tolik obdivu, především kvůli poněkud krkolomnému ovládání a docela zvláštnímu systému hry. Vydavatel 2K tedy šáhnul po změně – svěřil vývoj čtvrtého dílu jinému studiu, nám dobře známému 2K Czech. Ano, Top Spin 4 tedy vyvíjeli Češi. Ve skutečnosti ale né ti samí lidé jako Mafii II, která vznikala v brněnské pobočce, protože tento tenisový titul pochází z pražské pobočky. A hned na úvod vám prozradíme, že si tvůrci zaslouží opravdu velkou  pochvalu!

V první řadě se trošku zastavíme u systému ovládání. My jsme recenzovali verzi pro PlayStation 3, kde přišel Top Spin 4 s podporou pohybového ovladače Move; Kinect na Xboxu360 hra nijak nepodporuje. Na zpracování pohybového ovládání jsme se dost těšili, protože přesně takové využití Move si představujeme. Bohužel v tomto směru přišlo docela velké zklamání a v praxi to nefunguje příliš dobře. Snímání je takové řekněme zvláštní a nepřesné, navíc chybí to hlavní – pocit, že skutečně hrajete tenis a odpalujete míčky. Nefungovalo to ani u stolního tenisu v balíčku Sports Champions, ani tady to není ideální. Každopádně za zkoušku hraní s Movem určitě stojí, ale nedokážu si představit, že bych s ním procházel celou kariérou. Suma sumárum určitě si dokážete užít nějakou srandu při hraní s PS Movem na nějaké domácí párty, když budete posilněni nějakým tím alkoholem, ale nejde to brát naprosto seriózně. Po chvíli testování jsem tedy Move uklidil zpátky do šuplíku, vzal do rukou klasický DualShock 3 a pak terpve přišlo to správné „tenisové blaho”.

Klasické ovládání totiž dopadlo doslova na jedničku. S běžným ovladačem se Top Spin 4 ovládá naprosto krásně, příjemně a přesně. Navíc prostě máte pocit, že vás virtuální hráč naprosto poslouchá a to co děláte, se skutečně odráží do hry. Celé schéma není nikterak složité, což mě také potěšilo, protože třeba přeplácanost v ovládání NHL 11 se mi zdála až přílišná. Pomocí levé analogové páčky se pohybujete se svým hráčem na kurtu a křížek, kolečko a čtvereček slouží pro různé typy odpalů. A s tímto základem si v podstatě vystačíte, alespoň z počátku. Pak jsou tady ještě různé drobnosti jako třeba R1 sloužící pro rychlé přiběhnutí k síti, atp. Všechno se to naštěstí příjemnou formou naučíte v místní tenisové akademii, která nabízí několik tutoriálových kurzů. Každý se zaměřuje na něco trošku jiného, v první fázi jsou vám základy vysvětleny teoreticky, pak přichází hned i praktická část, abyste si sebrané dovednosti ozkoušeli v praxi.

Ještě než si řekneme o samotném průběhu hraní, měli bychom rozebrat jednotlivé módy. Těch se zde nabízí hned několik, ale prvním vaším krokem by mělo být asi vytvoření vlastního tenisty. Zvolíte si jak oblečení, tak jeho styl a způsoby vyjadřování emocí. Editor nabízí vcelku tradiční možnosti a ničím vás asi nepřekvapí. Potom už se můžete pustit přímo do hraní. Kromě obyčejné exhibice (tady lze vybírat i z hotových tenistů pochopitelně) se stala stěžejní kariéra. Ta nás zaujala svojí komplexností a propracovaností, ale přesto neodradí nějakou složitostí. Všechno je tady podáno skutečně příjemnou cestou a hned se naučíte, jak v Top Spinu 4 co funguje. My to vezměme jen v cukuletu: za všechny zápasy v jakémkoli herním režimu získáváte pro svého tenistu zkušenosti. Prostě klasické XP a po dosažení určité hranice postupujete na vyšší level, což přináší možnost přidat bod do vámi zvoleného stylu hraní. Specializace hráčů jsou zde tři: útočná, obranná a kvalitní smeče plus podání. Tím se vámi vytvořený tenista vylepšujete a zdokonaluje, až do dvacáté úrovně. Ta představuje pomyslný vrchol co se týká vývoje, pak přichází čistě fáze budování prestiže a vstoupání po všech možných žebříčcích. V kariéře ale plníte i další dílčí úkoly (mít třeba určitý počet fanoušků nebo vyhrát nějaké typy turnajů), a tímto se zvedáte na celkovém žebříčku prestiže.

Jak se postupně se svým hráčem vypracováváte, otevírá se celá řada dalších možností. Jednotlivé sezóny se dělí na měsíce v roce. Každý měsíc se můžete zúčastnit jedné přípravy a jednoho turnaje. V rámci přípravy se nabízí možnost potrénovat se sparing partnerem, nebo se zúčastnit nějaké speciální akce. Třeba exhibičního zápasu pro sponzory či charitu, který přinese jak zkušenosti, tak další fanoušky, nebo odehrát svůj zápas snů. Potom přichází druhá část měsíce, v rámci níž vás čeká vybraný turnaj. Logicky se vám postupně jak vstoupáte v žebříčku a vylepšujete se, odemykají nové turnaje, kterých se můžete zúčastnit. Z počátku se tak musíte plácat na malých turnajích, postupem času se vypracujete až na samotný Grand Slam. Zajímavou osvěžující featurkou jsou i trenéři, které si můžete najímat. Nabídky od nich chodí také postupně s vaší rostoucí slávou. Každý trenér vám zajistí přímo v zápasech konkrétní bonusy, vy ale zároveň musíte plnit jím stanovené úkoly, abyste maximalizovali bonus. Opět musíme říci, že jde to jednoduchý systém, jež funguje výtečně. Silnou motivaci se zde povedlo vytvořit hlavně díky neustálé nutnosti plnění nějakých dílčích úkolů a cílů, není to jen o nějakém prostém plácání se na kurtech. Kariéra skutečně působí komplexním dojmem a díky hezkému vizuálnímu zpracování všech menu a velké přehlednosti se vám bude hrát moc příjemně. Cílem kariéry je pochopitelně stát se v průběhu několika sezón naprostým tenisovým mistrem a živoucí legendou.

Dalším herní mód se jmenuje King sof the Cour ten představuje takový samostatný turnaj. Ideální využití především při hraní až s třemi dalšími kamarády u vaší televize. Čtyři hráči, které lze libovolně doplnit CPU, se zde postupně utkávají v zápasech. Vítěz přitom vždycky zůstává na kurtu a přichází na řadu další hráč. Za výhru přitom získává bod a absolutním králem kurtu se stává ten, kdo jako první nasbírá určitý počet bodů.

Od herních režimů se přesuňme přímo na tenisové kurty. Už jsme si v rámci povídání o systému ovládání řekli jak je to s odlišnými způsoby odpalování míčků. Důležité je jak rozhodnutí který z nich v jakých situacích použijete, ale také načasování. Přesněji řečeno celý Top Spin 4 je právě o dobrém načasování. Před odpalem totiž musíte příslušné tlačítko držet (čím déle, tím lépe pro prudší střelu) a spustit ho v tu správnou chvíli. Rázem se objeví barevný nápis, jak se vám načasování povedlo – když pustíte moc brzy, střela ztrácí na své přesnosti, příliš pozdě se zase snižuje její rychlost. Podobně to funguje i v případě podání. Opět tedy relativně jednoduchý systém, ale na těžší obtížnost a při hrách s náročnějšími protivníky teprve objevíte kouzlo tohoto schématu ovládání. Kromě toho jsou zde ještě další dva typy střel, které se hezky naučíte ve zmíněné akademii a bylo by zbytečné je na tomto místě podrobněji rozebírat. Snad jen dodáme, že jakmile se vám podaří všechny prvky ovládání zvládnout a takříkajíc je chytnete do ruky, budete na kurtech vytvářet krásné divadlo, na které se i hezky kouká a nesmírně vás baví.

Po vizuální stránce Top Spin 4 také rozhodně nezklamal. Klasické hraní je prokládáno různými detailnějšími záběry ve stylu televizních přenosů a zaujala nás relativně velká míra detailů. A to i ve zpracování samotných postav a obličejů hráčů. Podařilo se zvládnout také atmosféru na kurtech, snad jen zpracování diváků jako takových mohlo být krapet lepší. Na druhou stranu EA Sports s tím také mají dodnes relativně problém, a to jsou mnohonásobně větším studiem s tučným rozpočtem. Mimochodem když jsme nakousli samotné modely hráčů, musíme zmínit, že nechybí ani oficiální licence. Reálných hráčů je zde konkrétně 25, a to jak z řad mužských hvězd, tak ženských tenistek.

Jakmile se dobře naučíte základnímu ovládání a vypracujete si svého borce, přichází ta správná chvíle okusit vody online multiplayeru. Dokonce i v tomto směru hra dokáže zaujmout propracovaností a komplexností. I zde sbíráte v rámci Světové Tour cenné body, utkáváte se v samostatných zápasech se skutečnými protivníky nebo i přímo v turnajích. Bohužel tedy hraní v této části mi kazilo poněkud zvláštní fungování online serverů, kdy jsem musel opravdu dlouho čekat a několikrát se při načítání zápasu (resp. hledání vhodného protihráče) celá hra zasekla. Snad tyto problémy v online hrách opraví nějaký budoucí patch.

České studio 2K Czech s Top Spinem 4 rozhodně nezklamalo. Ba naopak, hodně mile nás překvapilo, potěšilo a ve všech módech jsme strávili a ještě trávíme hodně času. Jednoduchý koncept se i po mnoha odehraných hodinách neokoukal a musím říci, že mě Top Spin 4 chytlo nakonec více, než loňská FIFA či NHL. 2K loni zazářilo basketbalovým NBA 2K11 a teď dokázalo, že zvládne vytvořit kvalitní tenisovou hru. Top Spin 4 se nebojím označit jako úplně nejlepší zpracování tohoto sportu. Nabízí širokou škálu obsahu, zajímavé módy a motivační prvky, ale i příjemné ovládání. Snad jediným větším zklamáním se pro mne stala podpora pohybového ovladače Move u PS3 verze. Proto nakonec saháme po hodnocení rovných 90 %. Teď bude na tahu Sega se svým Virtua Tennisem – ten vychází koncem května, tak jsme zvědaví, jestli se jí podaří tohoto konkurenta překonat. Bude to mít sakramentsky těžké.