Lokálních kooperačních hříček pro dva není nikdy dost. Nebo nám to po dohrání skvěle zpracované Overcooked 2 tak připadalo. Pro hráče, kteří se nechtějí ponořovat hluboko do spletitých dějů nebo se učit příliš náročnému ovládání, jsou takové hry jako dělané. A právě na ty z nás, kteří u hraní hledají především odreagování, cílí i Tools Up!, ve které si navlékneme montérky a zkusíme si práci hodinového manžela. Může ale herní adaptace rekonstrukce bytů přinést stejnou zábavu jako na první pohled více atraktivní vaření?
V Tools Up! se ujmete role jednoho z řemeslníků, který má v krátkém časovém limitu splnit jeden nebo více úkolů na ploše jednoho rekonstruovaného bytu. Zpočátku se jedná o jednoduché práce, jako například strhnout staré tapety a vymalovat. Později ovšem přichází hned několik úkolů najednou, při pohybu po bytě nám překáží nábytek, bouráme zdi, čekáme na zpožděné dodání koberce nebo kurýrovo zvonění přeslechneme a musíme čekat dlouhé desítky vteřin, než nám tolik potřebný materiál zkusí doručit znovu. Ale pojďme to vzít pěkně popořádku.
Ve chvíli, kdy nám level odstartuje, naši dělníci stojí na prahu bytu připraveného k rekonstrukci a nevíme, co máme dělat. Úkol je totiž vždy napsaný na plánku, který je pohozený někde po bytě. Jen po jeho uchopení a rozbalení vidíme graficky vyvedený seznam úkolů. Jinde na obrazovce úkoly nejde vidět, takže je jen na naší dobré paměti, abychom po odložení plánku věděli, co máme dělat. A pokud máme hlavu děravou, musíme se často k plánku vracet. Hold, co není v hlavě, musí být v nohách. Kamera je staticky upevněná nad domem a v mnoha případech tak se svým panáčkem musíme třeba natírat stěnu, která je v zákrytu. Jediná chvíle, kdy jde otáčet pohled po herní ploše o devadesát stupňů, je ve chvíli držení plánku. Náš řemeslník si nemůže plánek ponechat, protože v rukou může mít vždy jen jednu věc.
Plánek tedy odkládáme někam na podlahu, protože už víme, že máme položit nové parkety v předsíni. Zem i zdi jsou rozděleny do funkční čtvercové sítě. Čtverec po čtverci nejdříve odstraníme tedy staré parkety, smetí naházíme do kýble, a když je kyblík plný, odneseme ho vysypat ven do popelnice. Pak ve stejném kýblu rozmícháme směs na vyrovnání podlahy a opět ji čtverec po čtverci naneseme. Přichází kurýr a nese nám parkety. Z velkého balíku vždy vezmeme jen pár parket a pokládáme je čtverec po čtverci, dokud není podlaha v chodbě jako nová. Opět uklidit a do konce časového limitu musíme všechno naše harampádí včetně plánku dostat za vstupní dveře bytu. Povedlo se? Hurá, máme všechny tři hvězdičky, za odměnu se nám odemknul nový stavitel v podobě bobra v montérkách a hra po nasbírání určitého počtu hvězd zpřístupní další levely.
Ovládání je ve své podstatě velmi jednoduché, i když občas pozlobí. Jedním tlačítkem věc sbíráme nebo pokládáme, další s daným předmětem manipulujeme. Když chceme sebrat kýbl, zmáčkneme první tlačítko. Pokud z něj však chceme nabrat barvu, musíme podržet to druhé. Při rozevřeném plánku vidíme, kolik fází mají některé úkoly. Zatímco na obrázku vidíme, že mají být zdi v kuchyni červené, ikonka škrabky a štětce jasně značí, že je nejdříve potřeba oškrábat staré tapety a až pak se vrhnout na natírání.
Pěkným oživením hratelnosti jsou situace, které k manuálním pracím prostě patří. Třeba stačí projít skrze kyblík barvy a on se rozleje po podlaze. Nedá se nic dělat, musí se to uklidit. Vtipné také je, když přichází kurýr a splete si číslo bytu, takže zvoní u sousedů a je jen na nás, abychom ho stihli doběhnout. Takových zajímavostí je ve hře ale zoufale málo.
Hraní v kooperaci až čtyř hráčů na jedné obrazovce může být pěkný chaos. Byty nejsou tak veliké, aby se postavičky mohly pohybovat společně v jednom pokoji a kooperací ho měli za několik desítek vteřin hotový. Pořád by někdo zakopával o věci a musel uklízet nepořádek, nemluvě o nábytku, který často blokuje cestu. Lepší je si rozdělit úkoly, ať každý opravuje jinou místnost. Jenže v té chvíli už vlastně nejde příliš o spolupráci.
Některé podlahy sice potřebují nějaký čas na dotvrdnutí a nesmí se po nich v té chvíli chodit, hra to v té chvíli ani nedovolí. Nebylo by lepší dát možnost námi pracně opravený kus země zničit nerozvážným krokem na usychající lepidlo? Jen ať se hra nebojí hráče potrestat. Když to porovnáme se zmíněnou sérií Overcooked, kde každému jídlu na pánvi či v hrnci bylo potřeba věnovat neustálou pozornost, aby se nespálilo, chybí v Tools Up! více úkolů, které by hráč musel hlídat. Proč třeba není potřeba udělat více nátěrů barvy na zdi, takže bychom museli počkat, až první vrstva zaschne, aby se druhé po nanesení na mokrý podklad neodloupala? Celý koncept oprav je vlastně v Tools Up! příliš idylický a nelze udělat chybu.
Hned na první pohled je jasné, že Tools Up! svým zaměřením cílí spíše na mladší publikum. Zatímco v dospělém hráči povinnost vymalovat kuchyň a ještě v ní položit novou dlažbu vyvolá unavené zasténání, dítě s přeci jen naivnějším pohledem na jakoukoli manuální práci může najít v pokládání koberce jisté zalíbení. Tomu nahrává pastelová stylizace, která víc sází na roztomilé postavičky, a i velmi nízká obtížnost. Všemu ale chybí větší cit pro detail. Jsou to drobnosti, které by však pozvedly herní zážitek o pár bodíků výše. Tím nemyslíme pouze grafickou část hry, ale i omezené množství herních prvků nebo cyklicky hrající dvě tři skladby.
V tomto stavu můžeme Tools Up! doporučit převážně rodičům, jejichž potomek miluje Bořka stavitele a zároveň ještě není v ovládání na ovladači moc zručný. Přeci jen v nejhorší chvíli stačí zmáčknout jedno nebo druhé interakční tlačítko. Však ono se něco stane. Pro trochu odrostlejší dítka, která se o práce kolem domu nezajímají, nebo hledají alespoň o chlup větší výzvu, než je přebarvení všech čtverců na stěně v kuchyni, existují lepší kooperativní hry. Neříkáme, že by je Tools Up! nebavil, jen se pocit repetitivní nudy dostaví mnohem rychleji.
