Tony Hawk`s American Wasteland

Tony Hawk – to je pojem jak ve světě skatebordingu, tak i po dlouhou dobu ve sféře počítačových a konzolových her. Důvod je nad slunce jasný – již bezmála osm let uběhlo od doby, kdy jsme se spolu s tímto mistrem skateboardingu v herní podobě setkali poprvé. Od té doby nás navštěvuje dalo by se říci pravidelně, což není v žádném případě na škodu, ba právě naopak. Milovníci minimálně tohoto virtuálního skateboardingu si musí podobný přístup pochvalovat, ačkoliv se chrlení nových a nových her s Tonym v hlavní roli odráží na kvalitě samotných kousků. Pryč jsou doby, kdy si z recenze odnášely slova chvály za precizní zpracování a spoustu inovací. Již Underground totiž ukázal, že stačí udělat prakticky jednoduché dílko s průměrnou grafikou a jemnou dávkou inovací a oni si ji hráči stejně s nedočkavostí poběží koupit…

A tak přichází po osmi letech a šesti dalších dílech American Wasteland s cílem opět navázat na předešlé díly a přinést všem milovníkům opět příjemné dobrodružství spolu se zajímavě pojatou singleplayer kampaní. Povedlo se jim to, nebo je American Wasteland (THAW) pouze prachsprostou nastavovanou kaší, která si ani nezaslouží vaši pozornost?

Story mode

Základní částí celé hry zůstává klasicky Story mód, kde se vpodstatě odehrává klasický příběh skateboardové nuly, týpka, jehož jednoho dne vyplivne autobus na okraji velkoměsta a bude jen na něm, jak si zde zvykne, adaptuje a spřátelí s dalšími jedinci. Jak je na první pohled vidět, zdejší město totiž skateboardingem doslova žije. Nejen že budete na svých toulkách jeho uličkami potkávat podívíny, kteří vám zadají nějaký ten úkol nebo naučí nový trik, nouze nebude ani o jedince, kteří jsou ochotni za vaše předvedené umění zaplatit nemalou částku.

Jakpak dneska vypadám?

Odklonem od původního konceptu a naopak příklonem k velice známé sérii GTA a především jejímu poslednímu dílu San Andreas pak je nejen celkové pojetí hry, nýbrž také zakomponování kadeřníků, obchodů s oděvy či skateshopů přímo do hry, přičemž je pochopitelně můžete spolu s hlavním hrdinou dle libosti navštěvovat. Nelíbí se vám jeho současná image? Radši byste odvážnější účes, lepší prkno a jiné oblečení než to, které bylo v módě zhruba před dvaceti lety? Rada je jednoduchá, připravte si však peněženku. Ačkoliv jsme ve hře, ani zde není nic jen tak zadarmo a na lepší vizáž si budete muset vydělat a to pochopitelně tím, co v tomto virtuálním světě zvládáte nejlépe – skateboradingem.

Poté co jste se svou vizáží spokojeni můžete vyrazit do ulic. Story mód je rozčleněn do několika oddělení, do nichž pronikáte postupem času. Základem orientace na celém současném území je takový menší radar v horní části obrazovky. Nejedná se o žádnou mapku, jako bychom mohli být zvyklí, spíše o pruh, na němž se nachází řada znaků odkazující na jednotlivá důležitá místa ve městě jako je příležitost k úkolu, kadeřník, skateshop či třeba právě průchod do další úrovně.

Co se týče designu levelů ve Story módu, nelze si prakticky stěžovat. Tvůrci nepromarnili ani jednu jedinou možnost a umístili na ulice co možná nejvíce předmětů, přes něž budete moci přeskakovat a předvádět všechny své kickflipy a mnoho dalšího. Grindovat se taktéž bude prakticky na čemkoliv a to ať už jde o schody k některé ze státních budov, lano zamezující přístupu do určitých částí pro běžné chodce, zábradlí či třeba některý z větších odpadkových košů.

Starý dobrý THPS

Pro ty, kdo vyrostli na začínajících Tony Hawk’s Pro Skater, bude podstatně lákavější než Story mód ten s názvem Classic. Ti, kdo již měli s některým z předešlých dílů co dočinění, bude každopádně jasné, co je ve skutečnosti jeho obsahem. Classic je v podstatě takovým návratem ke starým dobrým kořenům celé série. Místo plnění úkolů v útrobách velkoměsta se ocitáte v o fous menším objektu, opět plném možností k provádění svých nacvičených triků. Těšit se tedy můžete na plnění třech rozličně obtížných skóre, dělání komba v určité bodové hranici, sbírání písmenek slova SKATE či COMBO a mnoho dalšího.

BMX a multiplayer – příjemné zpestření

Příjemnou novinkou pak je zakomponování BMX ve větší míře. Nyní již tedy nebudeme odkázáni v předvádění triků pouze na skateboardu, spolu s touto novinkou se nám totiž otevřou jednak nové možnosti a zároveň také úkoly. Škoda pak každopádně je, že se BMX objevuje pouze ve Story módu, i když je to pochopitelné. Přeci jen máme co dočinění s hrou o skateboardingu – pro příznivce BMX jsou přichystány jiné hry, kde si svého oblíbeného kola užijí v daleko větší míře a ne pouze v několika málo jednoduchých úkolech.

Mutliplayer už nyní musí mít prakticky každá vycházející hra a nutno uznat, že v případě THAW ani nelze počítat, že by se nějak více uchytil, možná ale budete stejně jako já při jeho testování mile překvapeni. Autoři si totiž pro nás, hráče, připravili velkou spoustu rozličných levelů, mezi nimiž nechybí ani dosti bláznivé, leč zábavné kousky. Módy jako kdo najede nejvyšší skóre v daném limitu či udělá co možná nejlépe bodově ohodnocené kombo se pochopitelně dají očekávat. Není to ale ani zdaleka to jediné – podstatně zajímavěji vypadají ty jako Capture the Flag, King of the Hill, notoricky známe z akčních či strategických her. Ani tímto však výčet ani zdaleka nekončí, následuje totiž zhruba desítka dalších, neméně zajímavých kousků, v nichž po sobě budete třeba střílet firebally.

Opravdu je to grafika ze hry z roku 2006?!?!

Technická stránka celé hry je pak asi jednou z nejcitelnějších nedostatků. Nejen že se ani v nejmenším nepodobá současným standardům, navíc by v porovnání s předešlými díly o mnoho lepší nebyla. Zatímco by tedy leckdo možná naivně očekával, že tvůrci od dob THPS 2 či 3 udělali opravdový skok kupředu jak v oblasti obsahové tak i té technické, opak je pravdou. Zpracování se drží vcelku při zemi a my jsme tak nuceni opět koukat na to málo detailní prostředí, nepříliš realisticky vyhlížející postavy a v neposlední míře na zeleň skládající se z ohavně vyhlížejících 2D textur. Pánové z Neversoftu lehce zaspali dobu, někdo by jim možná měl sdělit, že v roce 2006 se již podobné zpracování v žádném případě nenosí.

Klasicky problematickou pasáží je ovládání, kde THAW v žádném případě nezapře svůj konzoloidní původ. Pochopitelně že si hru na klávesnici zahrajete, každopádně však nebudete mít ze hry takový požitek, jako v případě, že si do svého plechového miláčka zapojíte gamepad a vyzkoušíte nového Tonyho na něm.

Závěr

Sečteno a podtrženo je Tony Hawk American Wasteland příjemným pokračováním série, který však nabízí pramálo inovací, špatnou technickou stránku. Na druhou stranu však byla zachována typická výtečná hratelnost série, spolu se slušnou herní dobou, neboť splnění všech přednastavených úkolů bude nějakou tu dobu trvat. I přesto si ale tento prozatím poslední díl série více než 72 % v žádném případě nezaslouží.