Když nám švédské vývojářské studio Massive Entertainment před třemi lety na záda nasadilo batůžek a vykoplo nás do ulic New Yorku, jenž se v té době nacházel ve stavu naprosté zuboženosti způsobené celosvětovou virovou epidemií, kvůli níž o život přišla velká část populace, příliš jsme si nebyli jistí, co bychom od příchozího dobrodružství měli čekat. Ono se ale ukázalo, že samotní tvůrci hry to věděli naprosto přesně. Z multiplayerové akce Tom Clancy’s The Division se tak vyklubal velmi decentní kousek, jehož nedostatky však byly nepřehlédnutelné a řadu lidí odradily od zbytečně dlouhého setrvání v jeho spárech. Komerčně se ale v každém případě jednalo o nezpochybnitelný úspěch. Tvůrci tedy dlouho nelenili a pustli se do tvorby pokračování, které nám Ubisoft odhalil na své konferenci konané před začátkem E3 2018. Poučilo se studio ze svých předchozích chyb a podařilo se mu na stůl přinést titul, o němž budou věrní fanoušci skládat básně ještě za dvacet let?
Mezi často komentované nedostatky předchozího dílu patřil příběh, který se příliš do ničeho nehrnul a sázel primárně na zajetá akční klišé a vše, co k nim neoddělitelně patří. Trochu smůlou je, že se od nich Massive nebyl schopen dostatečně oprostit ani v případě Tom Clancy’s The Division 2. Titul nás vrhá do světa sedm měsíců po událostech prvního dílu. Když se kolem sebe ale rozhlédnete, tentokrát vás už nečeká pohled na výškové kancelářské budovy, ani si nebudete moci dopřát procházek parkem vprostřed Manhattanu. Vymřelé ulice New Yorku byly ve dvojce nahrazeny vymřelými ulicemi Washingtonu D.C., což je ale změna, která stojí za to. Nájezdy na současné sídlo Donalda Trumpa zde jsou na denním pořádku, přičemž mezi vaše agentské záliby bude spadat různé zachraňování, doprovázení, pomáhání, opravování, no a samozřejmě také bojování. Má to těžko dosažitelný lék, jenž by vyřešil všechny nesnáze, má to fakce vzájemně bojující o moc a vládu nad městem, má to megalomanské zápletky a zvraty, které hýbou dějinami i celým vesmírem. Má to Toma Clancyho v názvu, no a tak to má také vše ostatní, díky čemu se jeho knížky staly legendami.
Celkově to neznamená, že z příběhu budete uneseni a dočista zapomenete na realitu, znamená to spíše, že se nebudete cítit nijak uraženi a vlastně si to celé docela příjemně užijete. Ona je to totiž skvělá jízda díky všemožným (ač na první pohled poměrně zanedbatelným) scénkám, jež doslova berou dech. Často nejde o žádné velké emoce, ale spíše o naprosto překrásně vizuálně zpracované scény, které nezvládají pod pokličkou udržet úchvatnou atmosféru přetékající doslova z každé strany hrnce. Může se jednat o noční útok na Bílý dům, návštěvu přírodního muzea nebo průzkum Lincolnova památníku. Ve všech případech si ale můžete být jistí, že se vývojáři postarali o to, abyste zhlédli něco nezapomenutelného. Pak se vše vrátí do svižných akčních kolejí, začnete do nepřátel zasévat kulky a všechna krása vám vypadne z hlavy, až se však nad hrou zapřemýšlíte po odložení ovladače, vrátí se vám právě tyto atmosférou nasáklé scény, kterých je v Tom Clancy’s The Division 2 požehnaně a stojí za to.
Do značné míry za to může extrémně do detailů vypracovaný svět, na němž si tvůrci dali zatraceně hodně záležet. Když se po něm pohybujete, působí na vás, jako by každou jeho křivku, každý převrácený odpadkový koš a každý jeden upadlý list papíru tvůrci kreslili a modelovali ručně – jako kdyby vše bylo naprosto přesně tam, kde by to být mělo. Jestli si myslíte, že je vám nějaký svět jedno a chcete jenom střílet do nepřátel, i kdyby to mělo být na zelené placce, rozhodně bychom vám doporučili se do této novinky vrhnout, protože stačí pár momentů v ní strávených, abyste pochopili, jak neuvěřitelně moc může na člověka dobře vymodelovaný svět zapůsobit. Výsledkem je, že celé hodiny strávíte prozkoumáváním přiblblých detailů, na něž byste si v žádné jiné hře ani nevzpomněli. Nebo byste spíše neměli chuť je prozkoumávat, protože byste akorát zjistili, jak odfláknuté a opakující se prostředí je tam, kam si vývojáři mysleli, že se nepodíváte. U této hry je to přesně naopak. Hra chce, abyste se na detaily dívali, a když se na ně zaměříte, zamilujete si ji ještě o to více. Abychom se však neomezovali pouze na svět, to samé lze říct o misích, které jsou originální až hanba a vždy, když si pomyslíte, že tvůrci s ničím novým přijít už ani nemohou, vás čeká brzké přesvědčení o opaku.
Cit pro detail a zaměření na něj jsou znát také na zbraních, jež působí velmi opravdově. A hlavně jich je tuna. Nebo spíše dvě tuny. Nebo bychom možná raději měli říci hned sto tun. Nic se nezměnilo na tom, že bez lootování nekonečných objemů pušek a hledání nejlepší výzbroje pod sluncem to nejde. Zároveň je to však o hodně větší zábava! Tvůrci si připravili celou sbírku specializovaných, exotických a fórových počinů, přičemž všechny tyto ne zcela seriózní bouchačky vás samy o sobě zabaví na pěkně dlouho. A to si ještě ani nemusíte začít hrát s úpravami a modifikacemi, díky nimž je hledání odpovědi na otázku, jaká zbraň by měla ve vašich rukách zůstat navždy, o mnoho složitější. To vás ale dříve než po třiceti hodinách strávených ve hře pravděpodobně ani moc zajímat nebude. A kdybychom byli zpátky v jedničce, nejspíše by tomu tak nebylo ani potom, protože už byste hru dávno považovali za vyřízenou. Pamatujete si ještě, jak jste od určitého momentu v branách předchůdce tak nějak neměli co dělat?
Jestliže ano, stoprocentně vás potěší, že právě end-game se stal hlavním zaměřením studia při vývoji pokračování. Massive se rozhodlo, že bude o hodně příjemnější, pokud i po pěti desítkách hodin ještě budete dokončovat příběhové mise. No a k tomu si připočtěte denní výzvy, týmové akce a raidy, podstatná vylepšení Dark Zone a bezplatné balíčky s dalšími komplexními úkoly, které budou pravidelně vydávány v průběhu nadcházejících měsíců. Obsahu je ve hře doopravdy hodně. Nikdy se navíc nebudete cítit jako absolutní králové světa, neboť okolí se vám aktivně přizpůsobuje, a když sílíte vy, sílí i ono. Co si ale budeme podívat, některým nepřátelům by pár koleček v hlavě navíc určitě neuškodilo. Až na tyto výjimky si však tvůrci s umělou inteligencí poradili velice dobře, k čemuž s radostí připočítáváme fakt, že se namísto generických banditů ve hře nově objevuje široký repertoár všech možných i nemožných divnolidí a robotů. Trochu pozornosti by si zasloužili akorát bossové, kteří jsou nudní až hanba. To je takové to, když vezmete obyčejného nepřítele, jeho životy vynásobíte deseti, dáte mu stylovou bundičku a svoji práci považujete za dokončenou. Takhle prosím příště ne. Inspiraci by se vývojáři určitě nemuseli bát hledat třeba v dílkách od From Software.
Co bychom si dokázali též představit je, že by nám vývojáři dali trochu více místa na ty nekončící zásoby zbraní, které na zem vrhá pomalu každý nepřítel. Na druhou stranu musíme obecně ocenit rozhraní, které je jednoduché, efektivně a překvapivě dost upravitelné, což ve hře, u níž se od vás očekávají desítky hodin strávené před obrazovkou, rozhodně není na zmar. Pro zkušené agenty se do hry navrátila již zmíněná Dark Zone, která je ještě mrazivější než v minulosti. Možnost nahradit počítačem ovládané protivníky skutečnými hráči, případně si vychutnávat ještě náročnějších střetů s AI soky. Prakticky vše, na co si v prvním dílu v souvislosti s temnými výpravami hráči stěžovali, tvůrci nějakým způsobem zkusili vylepšit. Oddělený systém levelování a zlepšování se má konečně nějaký reálný smysl a vyplatí se mu tak věnovat čas, při vstupu probíhá normalizace výzbroje, takže jde o vaše schopnosti namísto počtu hodin strávených ve hře, a je zde nyní mnohem více aktivit, takže je trávení v času v zóně o hodně lákavější. Občas bychom akorát čekali trochu lepší odměny.
Je krásné, když o hře můžeme říci, že působí dokončeně. A o akci Tom Clancy’s The Division 2 to můžeme říct s naprostou jistotou. Po technické stránce jde o sladkou třešničku díky funkčním serverům, perfektním vizuálům a bezkonkurenčnímu světu, který vám svou krásou podlomí kolena, po stránce hratelnosti pak jde o naprosto solidního hrdinu, jenž se v rámci skomírajícího žánru lusknutím prstu dostal do úplného čela a my doufáme, že bude mít tuny následovníků. Titul rozhodně není bez chybičky, Massive k němu ale přistupoval tak rozumným způsobem, že pokud máte jakýkoliv pozitivní citový vztah k jedničce, budete ze dvojky bez jakékoliv pochybnosti nadšení. Namísto revoluce jde totiž o chytrou a uspořádanou evoluci. Vše, co naposledy fungovalo, funguje i tentokrát, A vše, na co si hráči stěžovali, protože to z toho či onoho důvodu nefungovalo, zde také funguje! A tak to má být. Tuny kvalitního obsahu, kterým je hra přecpaná, znamenají, že když si hru koupíte, nikdy toho ani na chviličku nebudete litovat. Tak do toho.
