Tom Clancy´s H.A.W.X.

Doby, kdy v podstatě několikrát do roka vyšel letecký simulátor a vývojářské týmy se dokonce předháněly, který z nich bude lepší, už jsou dávno pryč. Zda je to dobře, nebo naopak špatně, to už nechávám na vašem uvážení. Jedno je ovšem jisté. Nějaká pořádná letecká hra tady už pěkně dlouho chyběla. Proto jsme s nadšením otestovali nedávno vypuštěné demo, s radostí konstatovali, že ano, tohle zřejmě bude dobré a bude se to i dobře hrát a potěšeni čekali na plnou verzi. A právě ta doba před několika dny konečně nastala, mnoho hodin denně se rychlostí několika machů proháním vzduchem a přítelkyně mi teď nesmí říct jinak, než Red Baron. Ovšem dost tlachání, čas je dneska drahý, jde se recenzovat.

Vžijete se do role Davida Crenshawa. Jste bývalý armádní pilot v polovojenské “žoldácké” organizaci Artemis, která se nechává najímat na různé bojové akce. Píše se rok 2014 a velké dobrodružství začíná. Splní se vám totiž sen, o kterém si nechá zdát každý profesionální pilot. Budete létat na několika desítkách těch nejlepších a nejvybavenějších stíhaček a bombardérů a prožijete si téměř dvacítku adrenalin drásajících akcí. To je ovšem jen nástřel příběhu, další informace jsou vám servírovány přímo během probíhajících bojů, bohužel někdy i v těch nejvypjatějších okamžicích, kdy nevíte kam dřív letět a co na obloze sledovat a vnímání nějakých dalších informací poté prostě vypouštíte.

Pokud dnes někomu řeknete, že budete hrát leteckou hru, většinou si představí těch několik desítek a stovek hejblátek a měřáků, které se nachází v každé kabině, jen spráskne ruce a odbude vás prohlášením, že nehodlá studovat dvě stě stránkový manuál jen proto, aby se dokázal odlepit z letiště. Vývojáři si to zřejmě uvědomují, takže level začíná a končí už ve vzduchu, kdy většinou prvních několik desítek vteřin jen letíte, vstřebáte informace, co se bude dít a co bude třeba, a pak už nastává rychlá a intenzivní akce. Instrukce se pak během jednotlivých misí i mění, respektive jsou obměňovány, takže můžete začít s bombardováním palebných postavení, přejít v odražení leteckého útoku několika dotěrných stíhačů a celou misi ukončit opět vybombardováním nějakého významnějšího objektu.

Pokud to však ještě není úplně jasné, říkám tedy na rovinu, že HAWX rozhodně není žádným leteckým simulátorem, ale čistokrevnou a na nic si nehrající arkádou. Možná, že řada hráčů toužících po nějaké novější a pořádné letecké simulaci bude zklamána, ale já to rozhodně neberu jako výtku, spíše naopak. Hra je zkrátka koncipována tak, aby vás především bavila, a vzdušné souboje jste si užívali a nelamentovali a netrápili se nad tím, že nedokážete navést stroj tak, aby se vám konečně podařilo něco sestřelit. Připravte se ovšem na to, že tomu musela být řada věcí podřízena. Nejsem sice žádný pilot, ve stíhačce jsem nikdy neletěl, nezdálo se mi ovšem, že by mezi jednotlivými bojovými letouny byly zase tak výrazné letové rozdíly. Ona vás totiž hra většinu nebezpečných, zrádných a smrtelných manévrů vůbec nenechá udělat a tím se ty jemné detaily, pro které jsou třeba migy či mirage piloty vychvalovány, zkrátka vytrácejí.

Samozřejmě je potřeba brát v potaz zadání mise a tak, kde je vhodný bombardér a ne jen stíhací letoun, je lepší neexperimentovat, ale dát na doporučení hry. Ta vás totiž nenechá na holičkách a pro každou misi vám doporučí ten nejlepší stroj, který je pro splnění úkolu nejvhodnější, včetně vyzbrojení. Tady narazíme na výrazná omezení, protože druhy zbraní jsou zásadním způsobem ztenčené. Dočkáte se tak v podstatě jen naváděných raket proti vzdušným cílům, několika současně vypuštěných raket schopných zničit několik cílů zároveň, laserem naváděných raket, které jsou ovšem již náročnější na udržení letounu v tom správném směru, následují bomby a rakety vzduch-země proti pozemním či pohyblivým pozemním cílům, nesmí pochopitelně chybět rychlopalný kanón a světlice proti dotírajícím raketám nepřátel a tím je náš výčet v podstatě u konce. 

Osobně bych si rád užil třeba útok s pomocí atomového bombo-drobečka s následným prchnutím před jeho zničujícími účinky, celkový dojem ze hry by to rozhodně posunulo směrem nahoru. Tam kde je zbraňový arzenál omezen počtem, tak to vrchovatou mírou dohání množstvím. Počet raket je v podstatě neomezený, většinou totiž přesahuje počet stovky kusů na jednu misi. I když tedy budete střílet ostošest, a i mnohokrát minete cíl, nemělo by se vám stát, že budete zcela bezbranní. Znovu musím zopakovat, že tento aspekt nepovažuji za negativum, je to prostě ústupek směrem k zábavnosti a nenáročnosti hry a jako takový k ní tento prvek přispívá. Stejně jako dokonalý palubní počítač, který vám díky systému ERS vypočítá ideální dráhu příletu ke skrytému pozemnímu cíli nebo kličkujícímu nepřátelskému stroji. Máte-li tak problém, dostat se na kobylku třeba tanku, schovanému někde mezi budovami, právě díky ERS se vám díky jeho výpočtu dráhy podaří cíl bez problému zničit.

K celkovému dojmu ze hry pak samozřejmě výraznou měrou přispívá i prostředí, ve kterém se hra odehrává. V podstatě se vám podaří procestovat celý svět a podíváte se téměř do všech jeho koutů (téměř znamená na Evropu zapomeňte), včetně třeba afgánských hor nebo amerických velkoměst. Vývojáři použili zajímavou metodu zobrazení povrchu a sice využili reálné satelitní snímky dodané družicí GeoEye, jejíž služby využívá třeba i Google v programu Earth. Ty ve hře jsou ovšem ještě dále upraveny a především doplněny, zejména o 3D objekty jako jsou budovy, porost atd. Ze shora to celé vypadá velmi krásně, když se ovšem dostanete blízko k povrchu, je to s kvalitou textur výrazně horší. To ale nijak výrazným způsobem nevadí, protože blízko k zemi se dostanete spíš omylem a se smrtí v očích se budete snažit co nejrychleji dostat zpátky k nebesům. A další pozitivum vyplývající z napsaného je hned nasnadě. Hra totiž není nijak brutálně náročná na hardware a hýbe se velmi slušně. Přispívá k tomu jistě i výborná optimalizace enginu, za což od nás autoři dostávají zvláštní pochvalu. Na v podstatě již mírně obstarožní GeForce 8800GTX-786 se počet snímků pohyboval přes 60 za vteřinu a výš, což je pro bezproblémové hraní na maximální detaily zcela dostačující.

Tím jsme se hladce dopracovali k temnější stránce dnešní hry, protože ne všechno je tak ideální, jak by se snad mohlo z dosavadního textu zdát. Jak budete totiž postupně procházet hrou, dostaví se u vás pocit, že je to všechno vlastně pořád na jedno brdo. Zřejmě to souvisí i se zbraňovým vybavením, protože za několik hodin už budete střílet rakety a přepínat jednotlivé druhy zbraní, jak na běžícím pásu. Naštěstí máte možnost, si kdykoliv během hry na začátku nové mise znova zvolit obtížnost, pokud vám tedy hraní na normal bude připadat méně atraktivní, a opepřit si tak trochu upadající hratelnost. Bohužel, i když s vámi většinou letí kolegové v dalších bojových strojích, jsou tam spíš na okrasu a nějaké týmové akce od nich rozhodně nečekejte, tady se budete muset spolehnout jen sami na sebe.

Další, alespoň pro mě kulhající, vlastností hry je možnost vypnout kontrolu přístrojů nad letounem. Hra se pak totiž přepne do jiného pohledu a sice, a nepochopitelně, do vzdáleného a přitom posunutého vpravo, takže svůj letoun vidíte jakoby z boku. Jen v tomto režimu vám hra umožňují dělat s letounem trochu větší psí kusy, třeba snížit rychlost tak, že letoun začne padat volným pádem. I když jsem si dosud myslel, že mám velmi dobrý prostorový smysl, zřejmě jsem se spletl, protože třeba povinný boj proti třem nepřátelským stíhačkám se pro mě stal doslova utrpením a navést, otočit, překlopit letadlo tak, abych jejich stroje dostal do zaměřovače, mi zabralo několik perných minut, kdy už jsem měl chuť začít mlátit klávesnicí do stolu. Apropó, mírně problematické je i ovládání pomocí klávesnice, i když to není rozhodně žádná tragédie a po chvilce už budete létat bez přemýšlení, co kde zmáčknout. Jelikož jsem si ovšem vyzkoušel i demo hry na Xboxu 360, musím konstatovat, že ovládání na gamepadu je daleko pohodlnější, lepší a snadnější. Na klávesnici je to zkrátka takové krkolomnější.

Můj celkový dojem ze hry je ovšem veskrze pozitivní a mohu ji s klidným svědomím označit za povedenou a velmi dobrou. I když postupem času ztrácí mírně dech, je to rozhodně méně často viditelný závan svěžího herního vánku a těch není nikdy dost. Hře ovšem chybí nějaké nezapomenutelné a vychytané momenty, které ji posunou o ten pověstný krůček k nadprůměrnému hodnocení. Takhle jde “jen” o poctivě udělanou hru, která vás určitě bude bavit. Hodnocení 75%