Pokud čtete naše články pravidelně, možná si vybavíte, že v nejednom z nich padlo tvrzení, a to sice že rok 2015 je velmi plodný na nejrůznější experimenty na poli herní scény, což paralelně souvisí také s rozvojem indie scény a úspěšností kickstarterů. No, a jelikož jste se v posledních dnech mohli dočíst zejména o mainstreamových titulech – dnes se zase podíváme do těch ‚menších zákoutí‘ herní branže – v tomto případě do opravdu malého zákoutí. Pod lupu si totiž vezmeme titul, který se v době, kdy píšeme tuto recenzi, těší tepla vašich harddisků teprve několik dnů, a jak už nadpis prozrazuje, nejedná se o nic jiného než nový Toby the Secret Mine!
Pokud jste četli pozorně – ‚zákoutí‘ z kterého tento titul vzešel je opravdu velmi malé. Za celým projektem totiž stojí pouze jeden člověk, který podobně, jako třeba u velmi povedeného FEZ, dokázal udělat celou hru sám, samozřejmě s drobnou pomocí několika přátel. Hra, za kterou stojí jeden člověk, je dle našeho názoru – v dnešní době – velmi hodna vaší pozornosti, o to víc že tím člověkem je Lukáš Navrátil. Pokud tuhle bytost neznáte – nevadí! Meritem je totiž to, že svým počinem přispěl na pole české herní scény, což se přece cení. Toby the Secret Mine se sám představuje jako logická puzzle plošinovka, která se nestydí si na STEAM napsat přímo do popisu, že je ‚challenging‘. Tedy, že se cítí na to, představovat pro hráče výzvu. Je tomu skutečně tak?
Když si projedete tento článek a mrknete na nějaký ten screenshot, jako první vás zcela jistě zaujme specifická, ale dokonale zpracovaná grafika. Inspirace tituly jako je Limbo nebo Nihilumbra je zcela zjevná, ale sám autor se k ní přiznává, a tak v tom nevidíme sebemenší problém. Mluvit o nějakém ‚vykradeném konceptu‘ by byla dle našeho soudu příliš silná slova. Nakonec proč nesáhnout po vizuálním zpracování, které nejen, že se k těmto hrám nanejvýše hodí, ale ještě skvěle vypadá? Lukášovi Navrátilovi se navíc povedlo vytvořit celou hru v prostředí 3D Unity, které je známo asi každému, kdo hraje na internetu nějaké ty flashovky. A ono vůbec obecně je 3D Unity bráno, jako jakýsi nástupce flashe, který umožňuje dělat mnohem propracovanější hry.
Žádné dialogy, žádná rozsáhlá vyprávění – hráč je vržen do příběhu a celého dění přímo samotným hraním, kdy se na počátku vaší cesty setkáte s problémy přímo ve vaší rodné vesnici. Objeví se v ní totiž jakýsi darebák, který vypadá na první pohled jako vy, ale s tím rozdílem, že je o něco větší a navíc má zlé, jasně zařící, červené oči, podle kterých ho vždy zaručeně poznáte. Brzy dokonce zjistíte, že není sám, ale že takových darebáků běhá po vaší vesnici plno, a aby toho nebylo málo, unáší vaše druhy, přátele i kamarády. Tím je váš úkol zcela jasně definován – zachránit vaše soukmenovce, rozbít záhadu ohledně toho, kdo a proč je unáší, a když už budeme obdařeni tímto poznáním – rovnou je zastavit! Snad jen proto, aby se příště už nic takového nemohlo opakovat.
A tak se vydáváte prozkoumat tajemný svět, jehož náročnost lineárně graduje, a tak nám můžete věřit, že první malé záseky přijdou velmi brzy – především než si zvyknete na mechanismy hry. Ona náročnost je vůbec jedním z nejsilnějších aspektů hry, kterému se ještě hodně pověnujeme a často se k němu budeme vracet, protože ji považujeme prostě za geniální. Už jen proto, že v momentě, kdy si tak nějak osvojíte mechanismy hry a dokážete intuitivně předvídat její překážky – vždy se změní a nebo vám připraví takovou výzvu, ve které budete muset dokázat, že jste si je skutečně osvojily – skoro jak maturitu. V tomto ohledu si hra nebere žádné servítky a vůbec nepřeháníme, když budeme tvrdit, že Toby the Secret Mine je takové malé Dark Souls mezi plošinovkami. O tom, že v této hře se umírá fakt hodně, svědčí samotný fakt, že přímo v menu se počet vašich umrtí kvantifikuje. Tak třeba nám se podařilo za celou hru umřít 281x…
Jestli je to hodně nebo málo necháme na vašem posouzení, ač sami jsme přesvědčeni, že je to možná, tak akorát. A proč, že se tu vlastně tak moc umírá? Přímým důvodem, který bychom vám rádi nastínili je skvělý fakt, že hra je svou náročností velmi retro tzn. přípomíná staré náročné tituly, a tak si musíte jednotlivé části prostě ‚odprogressovat‘. Kdo kdy hrál nějaké MMORPG, jistě ví, co si pod pojmem ‚odprogressovat‘ může představit. V zásadě to znamená, že si každou část levelu, kterou je nutno projít, musíte prostě nacvičit. Někde budete mít jistě štěstí, ale drtivou většinu času budete uplaťnovat metodu pokus – omyl. Těžko totiž můžete dopředu vědět, na jakém místě vyjíždějí bodáky a že zrovna na tohle místo spadne velký kámen. A tak tam musíte prostě skočit a nedobrovolně umřít – čímž získáte zkušenost, která vám umožní to hned na podruhé (nebo taky po desáté…) zahrát správně. No, a tento proces se v podstatě neustále opakuje…
Na papíru to možná nezní tak zábavně, ale právě to je ta ryzí samoúčelová hratelnost, po které volají všichni fajnšmejkři, pamětníci a nostalgici. Snažíte se ne proto, abyste si odemknuli nové schopnosti, získali skvělé zbraně a nebo se pochlubili počtem achievmentů. Cílem je postup samotný a ne nic dalšího, co by z něj plynulo. Hráč tak zažívá spíše radost ze zdolaného, než získáného, což je důležitý aspekt, který v podstatě samotným vývojem (tedy přirozeně) rozdělil hry na dva tábory, s tím že v dnešní době zcela evidentně převažuje model druhý. A není to nutně špatně – hry se takto prostě dělají a ony i ty velké společnosti moc dobře vědí, že psychologicky je pro hráče příjemnější něco získávat a být průběžně odměňován. Nicméně zpátky k Tobymu – součástí zmíněné obtížnosti budou i malé záseky. Nejen, že některé pasáže bude třeba nacvičit, ale občas se vám také stane, že prostě nebudete vědět kudy dál.
Situace, kdy budete skákat hlavou do stropu, abyste objevili malou skulinku, která vám umožní jít dále nebo zkoušení kroků do zjevně končící zdi, budou takřka běžné. Hra to po vás zkrátka bude vyžadovat a to rozhodně ne nadarmo – některé cesty jsou totiž skutečně nepředvídatelné až bizarní. Leckdy pomůže mírná dávka racionality, ale beztak nejčastěji skončíte u toho, že budete opravdu skákat do zdí a prostě zkoušet, kudy vás to pustí. Kromě toho se Toby the Secret Mine může pochlubit také slušnou dávkou dynamičnosti a variability. Každá úroveň před vás bude klást rozdílné překážky a stavět vás do různých obtíží. Jelikož se tyto situace ve hře neopakují, ale jsou unikátní – těžko byste hledali nějaký universální klíč k jejich řešení. Přesně naopak – téměř vždy bude potřeba si osvojit něco nového. V tomto kontextu musíme zmínit také logické hádanky, ke kterým se dostanete jednou za čas – celkem asi tak pětkrát. Ty jsou nejrůznějšího typu (např. poskládat správně symboly nebo si zapamatovat nějakou řadu znaků) a představují příjemné ‚koření‘. Jejich obtížnost je přitom dle našeho názoru adekvátní, což znamená, že hádanky představují slušnou výzvu – rozhodně však nejsou nesplnitelné.
Kromě grafického zpracování a obtížnosti bychom také rádi vyzvedli zpracování hudební. Nejen, že hudba je velmi sympatická a hezky zapadá do celé atmosféry hry, ale také se mění dle situací. Vaše dobrodružství tak příjemně dokresluje a leckdy vám dává tušit i blížící se nebezpečí. Typickým příkladem budiž to, že když spatříte onoho nepřítele s červenými oči, který třeba právě unáší v kleci vašeho dalšího kamaráda – zazní smyčka jak z pravého hororu. Hra vám také nabídne několik unikátních momentů, které mohou přerůst v kvalitní herní zážitek a v tomto ohledu si svoje trumfy nechává skoro až na konec. Třeba když vás bude honit ledová lavina, před kterou je třeba utíkat a u toho ještě zdolávat regulérní překážky. Za velmi zábavnou část pak považujeme pasáž v důlním vozíku, která je zároveň jakýmsi vyvrcholením (ač ne finálem!).
To vás čeká až o několik momentů později a musíme říct, že závěrečný level představuje opravdovou lahůdku. Nejen, že je zajímavě provedený a dostatečně náročný, tak aby uspokojil i hráče, kteří se považují za hardcoristy, ale zároveň od hráče vyžaduje naprostou přesnost a skvělé načasování. Inu, konec jak má být! Celá záležitost přitom vyjde na STEAMU na nějakých 10 €, což je cena vskutku lidová. Herní doba se přitom pohybuje průměrně kolem 3 hodin – samozřejmě s ohledem na vaši zručnost. Možná vám to přijde na první pohled málo, ale my musíme říci, že to za to rozhodně stálo a byly to dobře strávené 3 hodiny (necelé). Z nějakého podivného důvodu ani nemáme pocit, že by doba měla být delší. V Toby the Secret Mine je vše ‚nadávkované‘ přesně tak jak má být – ani málo, ani hodně, ať už jde o obtížnost nebo herní dobu. Autorovi tedy vzdáváme hold a velmi rádi hodnotíme slušnými 85 %.
