První díl této střílečky spatřil světlo světa ještě docela nedávno. Vydán byl v březnu roku 2014 a sklidil nadprůměrná hodnocení. Nebylo tedy nejmenších pochyb, že se minimálně jednoho pokračování dočkáme. Netrvalo dlouho a Titanfall s řadovou číslicí 2 byl skutečně oznámen. Jeho následné vydání doprovázelo spoustu úžasně vypadajících trailerů a hra vzbudila na herních veletrzích opravu veliký zájem, samozřejmě i mimo ně. Je ale ve skutečnosti Titanfall 2 opravdu vynikající titul, nebo jen sází na úspěch prvního dílu a dostalo se nám prostého polotovaru, jako tomu je v poslední době často?
No, už na první pohled je vidět razantní skok vpřed po stránce grafické. Vývojáři měli smysl pro detail a vše působí naprosto věrohodně, až máte chvílemi pocit, že ve hře skutečně jste. Zpracování flory pralesů, voda, vizuální efekty, zde se skutečně nic nedá vytknout. Nemusíte se bát ani stereotypnosti prostředí, to se pravidelně střídá a nepřátelé se taktéž mění. Nevšiml jsem si ani žádných problémů s optimalizací, takže to zatím vypadá na opravdu povedený titul.
Ačkoli se hra zaměřuje spíše na hru pro více hráčů, singleplayerovou kampaň také pochopitelně nabízí. Co se týče příběhu, žádnou story od Michaela Baye nečekejte, ale jakékoli strohosti se rozhodně bát nemusíte. Hra je od začátku svižná, děj se posouvá a člověk ani nemá čas přemýšlet nad tím, jestli ho to baví, protože se pořád něco děje. A to Vás bavit bude. Spojlovat samozřejmě nechci, ale něco málo si o samotném příběhu povíme.
V roli Jacka Coopera se ocitáte na planetě Typhon, nikoli na dovolené, ale ve válce. Stojíte na straně rebelů, kteří si říkají Milita. Vaším nepřítelem je IMC, přesněji řečeno jakási mocnost lidí, kteří chtějí vše pouze pro sebe. Do problémů se dostáváte při výcviku a navzdory tomu, že jste víceméně zelenáč, musíte se vzchopit a ujmout se řízení obřího robota Wall•E. Ne dobře, není to ten maličký roztomilý robůtek, co třídí odpad ve stejnojmenném filmu. Ujmete se řízení obřího Titana BT7274.
Mnoho prvků se dočkalo svého zjednodušení a mnoho naopak rozšíření. To, co dělá Titanfall Titanfallem samozřejmě zůstává. Titan. Obří robot, kterého máte po svém boku. Pochopitelně nejde o žádného bota, který Vám pomáhá. Jde o robota, kterého může ovládat sám hráč a vytvořit tak několikanásobně destruktivnější účinek, než jako „obyčejný“ voják. Titan má několik výhod, mezi které patří výdrž či účinnější zbraňový arzenál, ale jak už to bývá, má i své nevýhody. Především jednu zásadní. Je podstatně méně obratný. Jenže v některých situacích je jediným východiskem, alespoň za předpokladu, že ze situace chcete vyjít po svých, nikoli po kouskách všemi směry.
Ve chvíli, kdy Titana neovládáte, nedává si čajovou přestávku. Následuje Vás a bojuje. Lze mu rozdávat rozkazy a pokrýt si tak záda či ho vyslat aby bránil loď. Hra se celkově dost odlišuje, sedíte-li v něm nebo ne. Respawn Entertainment chtěli, aby Titan nebyl jen jako výpomoc pro lepší postup nebo dopravní prostředek. Chtěli, aby jeho používání dalo hře zcela jiný rozměr, což se rozhodně povedlo. Obří robot ale není nesmrtelný a co se stane, když je zničen? Teče Vám do bot. Neznamená to, že je konec světa, ale musíte se hodně snažit aby bylo možné přivolat si dalšího.
Titanfall 2 má v krvi geny Call of Duty a Mirror’s Edge. Call of Duty proto, že část týmu, který na hře pracoval se skládal z původních vývojářů této legendární série. Mirror’s Edge zase proto, že hra nabízí mnoho možností pohybu různými směry, počínaje skluzem až po běhání po zdi a průskoky. Už jen v tomto ohledu toho hra nabízí tolik, že je člověk ohromen. Největší plus celé hry je to, že podobné ohromení z Vás po několika minutách hry neopadne, protože hra pořád přichází s něčím zajímavým, něčím, co Vás ve většině případů nebude provázet celou hrou, ale jde jen o dočasný faktor.
Je důležité vědět, že nejlepší část hry tvoří multiplayer. Netvrdíme, že by byl singleplayer špatný, to ani náhodou, je vynikající, ale má jednu obrovskou chybu. Je krátký, tak jako u valné většiny novodobých her. Když se budete loudat, hru dohrajete zhruba za 7 hodin a to je žalostně málo. Za to hra pro více hráčů nabídne podstatně více zábavy. I zde hrají titáni obrovskou roli. Nejste nuceni je používat, ale běhání „nalehko“ je podstatně náročnější a vyžaduje spíše stealth metodu nebo metodu ala hop sem, hop tam. Ti šikovnější z Vás se titánovy mohou postavit i s holou zadnicí, za což budete náležitě odměněni, pokud tedy zvítězíte.
V multiplayeru nechybí ani možnosti robotických tříd, tedy každý robot má svoji určitou specifikaci a vyniká odlišnými schopnostmi. Northstar je vynikající v boji na dálku a disponuje odstřelovací puškou, Ronin je vybaven mečem či brokovnicí a tak je jeho bojové zaměření vhodné na krátké vzdálenosti. Možností Titanfall nabízí samozřejmě ještě více. Na rozdíl od singleplayeru si zde nelze třídy libovolně měnit například v průběhu souboje, je tedy dobré předem vědět, jakou taktiku boje zvolíte a podle toho se řídit.
Multiplayer nabízí hru pro 10 nebo 16 hráčů a mnoho úrovní. Novinkou je baterie, která je v každém titánu a vy jí samozřejmě můžete ukrást. Není to lehký úkol, ale ukradenou baterii můžete vložit do svého titána a opravit jej tak. Jednou z dalších inovací je herní mód Bounty Hunt, ve kterém se střetnou 3 strany. Jednu tvoří osazenstvo botů a zbylé dvě mají v režii reální hráči, ovšem všechny tři strany jsou proti sobě. Hlavním úkolem je sbírat peníze, které musíte uložit do banku. Pokud u sebe máte nějaký obnos a zemřete, přijdete o polovinu z něj. Je tedy více než důležitá spolupráce.
Celkový počet herních režimů je osm, což je velmi pěkné číslo. Dobrou zprávou je, že se veškeré režimy od sebe zásadně liší, nejde o propírání jednoho toho samého jen s drobnými úpravami. Všechny se jinak hrají a to přidává na dynamičnosti. Přecijen to pak tak rychle neomrzí. Samozřejmě zde nechybí základní režimy, které známe z ostatních her jako zabírání bodů/vlajek, teamdeathmatch a další klasiky. Co trošku postrádáme je kooperační režim, ten hra nenabízí.
Krom toho všeho hra nabízí i úpravy titána nebo vojáka samotného, různá ocenění a podobně. Je toho pravdu mnoho, co Vám Titanfall 2 může nabídnout. Nemusíte se bát zrecyklované jedničky či odfláklého titulu, jde opravdu o vynikající titul, obsahující spoustu inovací a především vynikajícím zpracováním. Opravdu hodně se zde promítla ona souvislost s Call of Duty a to je jedině dobře, má to ten akční, chytlavý nádech, který dnes spoustu her urgentně postrádá. Titanfall 2 dokonce není kasičkou, která škemrá o zakoupení bonusového obsahu za reálné peníze či několik DLC aby se Vám vůbec odemkla nějaká použitelná zbraň nebo část vybavení.
Když to shrneme a sečteme všechny neduhy hry, dostane se nám opravdu nízké číslo. Napadají mi pouze dvě a těmi jsou krátká kampaň a absence kooperativního režimu. Všechno ostatní nádherně pasuje, skvěle působí a díky tomu dokonale hraje. Se zakoupením Titanfall 2 se Vám dostane mnoho hodin napětí, vzrušení i akce. Hra si zaslouží krásných 85 %, protože je zde vidět kus práce, nejde ve šlépějích ostatních titulů, které se zákazníky snaží jen natáhnout. S touto hrou nešlápnete vedle, proto ji vřele doporučujeme.
85 %?Dal bych možná i víc .Ale i tak vřele doporučuji.
Rádi bychom, ale bohužel nám tam chyběla ta delší kampaň. Kdyby byla natažena alespoň na těch 10 hodin, hodnocení by bylo vyšší. Nicméně, této hře se kromě absence kooperace a krátké singleplayerové kampaně nedá téměř nic vytknout. Vřele doporučujeme i těm, kteří nejsou příznivci futuristických her, robotů a podobných vymožeností.