Titanfall

Zatímco se ostatní herní servery rozhodly bláznivě předhánět v uvedení recenze o pár hodin dříve než jiné, my jsme se tomuto podivnému šílenství rozhodli vyhnout. Proč? To je jednoduché. Věříme, že naši čtenáři více ocení pořádný, hluboký a úplný test Titanfallu, nežli narychlo sesmolený článek.

Hned na úvod se musím přiznat, že futuristické akční střílečky nejsou tak úplně můj šálek kávy. Jenomže! Titanfall svou vynikající propagací obecně dokázal vzbudit značný zájem. Ještě před vydáním stihl vyhrát více než 60 cen a tak se tahle akce začala zdát být něčím skutečně výjimečným. Když pak Respawn Entertainment svou pecku konečně vydali, podlehl jsem zvědavosti, nastartoval PC a pustil se na průzkum.

 

 

Když se gigant Titanfall se svými 45GB dostahoval, byl už pozdní večer. Nevadí, nejdříve jsem hru plánoval alespoň narychlo omrknout. Jaké udivení nastalo, když se ona rychlovka proměnila v noční šichtu plnou střílení, výbuchů a nekonečné prohlašování „ještě pár misí a jdu spát“. Předem tak avizuji, že Titanfall má výbornou hratelnost a jakmile začnete hrát, atmosféra hry vás chytne a hned tak nepustí.

 

Titanfall jsme vám již dříve přiblížili v previewu zde. A jak se zdá, vývojáři se oznámeného konceptu v drtivé většině přidrželi, takže prakticky všechny již dříve popsané záležitosti zde najdeme. Titanfall je netradiční střílečkou z první osoby, posazenou do značně daleké budoucnosti, kde proti sobě stojí dvě frakce – mezihvězdná výrobní korporace (IMC) a milice. Na každé straně se proti sobě pustí 6 živých hráčů, při čemž jejich střet je nevídanou událostí hned z několika důvodů. Piloti (tak se zde říká pěšákům) jsou totiž neobyčejně pohybliví a často spíše připomínají představitele parkouru, nežli plně ozbrojené vojáky. Dokáží totiž nejenom sprintovat bez přestávky, ale také ladně běhat po zdech, odrážet se od nich a vše zakončit vysokým dvojskokem.

 

 

Piloti toho ovšem díky své výzbroji umí mnohem více. Vždyť v rukou drží ty nejmodernější kousky, jako je chytrá pistole, jenž automaticky zaměří blízké nepřátele a to i ve skupině. Pak už stačí jen opakovaně mačkat spoušť, dokud celý nepřátelský tým nepadne k zemi. Takový špión může být obzvláště nebezpečný ve spojení s neviditelností se slušnou výdrží a fungující i při výše zmíněném rychlém pohybu. Ne každý se ale pochopitelně chce skrývat a útočit jen neočekávaně. Přímočařejší bojovníci tak popadnou samopal, brokovnici či revolver, a pokud by jim to nestačilo, můžou využít i fyzický úder. Takové fyzické napadení provedené zezadu pak pro protivníka znamená okamžitou smrt.

 

 

Po celý boj se každému odpočítává čas potřebný k seslání jeho titána, robotického obra, s nímž lépe ovlivníte průběh bitvy. Čím šikovnější v boji jste, tím dříve je titán k dispozici. Poté už jenom stačí označit místo, kam se má dostavit. Hezký zážitek je i dodání téhle mechanické hračky. Nejdřív na nebi vidíme ohnivou dráhu, jakoby letěl meteorit, po čemž z onoho útvaru vyskočí obří robot a stylově dopadne na zem. Dále se k němu můžeme ihned rozběhnout, aby nás vzápětí inteligentně uchopil a umístil nás dovnitř svého kokpitu, odkud je boj mnohonásobně jednodušší. Nemůže se sice v žádném případě pohyblivostí rovnat pilotům, ale soupeřově raketě uskočit dovede. Dřímají také obří zbraň a tak zabijí kohokoliv obvykle na jednu ránu. Pokud se titánovi někdo hrdinně plete pod nohy, je pohodlně zadupnut do země. Tihle obří robůtci však mají i speciální schopnosti jako třeba vypuštění řady raket nebo vytvoření štítu zastavující všechny střely, po čemž je lze mrsknout pěkně nazpět. Tak trochu Matrix. Jasně, že ani titán není nesmrtelný a pokud je téměř zničený, je lepší se z něj katapultovat a zachránit si tak vlastní krk.

 

 

Přestože titáni jsou nesrovnatelně nebezpečnější, piloti jsou na ně připraveni. Každý pilot je vybaven speciální zbraní, vytvořenou proti titánům. Může to být samopal s průraznými střelami, raketomet i granátomet. A pokud to přece jenom chceme pojmout akčněji, můžeme na samotného titána vyskočit, chytit se za něj a začít do něj nemilosrdně. Vylézt ovšem můžeme i na vlastního titána, umístit se na jeho rameno jako papoušek, nechat se jím unášet a střílet po všech kolem. Titáni jsou vybaveni také štítem, jenž zachytí jakékoliv poškození. Jakmile je jejich štít zničen, potřebují nějaký čas na jeho obnovu. V tomto mezidobí lze titánovi ubírat jeho zdraví, které je už nevratné. To znamená perfektní vyvážení mezi částečným obnovením sil a permanentním poškozením. Užívání titanů však není nutností, můžeme jej třeba jen seslat na zem a rozkázat mu, aby nás bránil.

 

 

Tak obrovské boje neprobíhají zpravidla bezcílně, ale můžeme si je užít skrze krátkou kampaň. Ta se bohužel omezí jen na několik málo hodin. Na druhou stranu jsou jednotlivé mise bravůrním uvedením do samotného boje, kdy po krátkém vysvětlení příběhu se obdivuhodným způsobem dostáváme do bitvy a to za pomocí letadel, ze kterých musíme vyskočit nebo jakousi kapslí přiletíme přímo z vesmíru. Hráči jsou díky okamžitému narození (i po smrti) prakticky nepřetržitě v akci. Sice se tak ani chvíli nenudíme, ale na druhou stranu pokud někoho zabijeme, vědomí že se ihned objeví, jen někde jinde, zase tak povzbuzující není. Jakmile je výsledek mise rozhodnut, pro prohrávající mužstvo většinou přiletí záchranné letadlo, do něhož se pak pokouší dostat. To je velmi obtížné, neboť všichni hráči začnou k místu vyzvednutí běžet zcela bezhlavě, bez snahy o jakéhokoliv krytí. A tak začíná lov výherní strany, která snadno zabije drtivou většinu uprchlíků.

 

 

Titanfall oplývá špičkovou grafikou, postavenou na enginu Source. Každé vysazení do boje je tak čerstvá pastva pro oči a není problém si užít i prohánění se po velkých, velice různorodých planetách. Jednou tak máme co dočinění s planetou plnou draků, jindy zase v polorozbořeném velkoměstě někde v tropech. Boj 12ti hráčů by v tak rozlehlých lokacích byla pěkná nuda a tak vývojáři chytře implementovali značné množství NPC. Díky tomu můžeme naše oslnivé pohybování se velkoměstem ozdobit zabíjením okolních NPC. Snad nikdo ale nečekal, že umělá inteligence bude až tak přihlouplá. Často stačí, abyste kolem nich skákali, a oni budou mít problém vás zaměřit, takže snadno zabijete i skupinu 5 NPC pohromadě.

Chvála patří vývojářům za to, že hru ještě více osvěžili přidáním RPG úrovně hry. Hráči tak dle zásluh získávají zkušenosti a jakmile jsou pasování na novou úroveň odemykají se nové zbraně, vylepšení zbraní nebo schopnosti. Dále pak i sloty, do kterých se umisťují vlastnoručně vytvoření piloti i titáni. Zcela dle vlastní chuti si tak nakombinujeme balíček nejoblíbenějších zbraní, tuningu zbraní a schopností. Ve hře pak dle chuti či taktiky můžeme změnit typ pilota i robota. Zajímavé je umisťování naprosto všech úrovní do stejných soubojů. Začínající level 1 tak běžně narazí na levely vyšší než 35, takže šance mohou být poněkud nevyrovnané. Jenže ono to má i pozitivní stránku věci – díky tomuto systému je každý skutečně motivován neustále hrát a dosahovat vyšších levelů. Žádné pravidlo – s každým vyšším levelem = těžší soupeř – zde rozhodně neplatí.

 

 

Bitvy probíhají hned v několika módech, i když jich mohlo být daleko více. Po boků našeho týmu se tak vydáme obsazovat určitá místa (zpravidla 3), krást vlajku soupeře (a zároveň bránit svoji) nebo jednoduše zabíjet soupeřovy vojáky (tým, jenž nasbírá určitý počet zabití, vyhrává). Specialitkou je pak mód souboj titánů, ve kterém každý hráč začne v titánovi a vyhrává ten, komu nějaký titán zůstane. Aby byl Titanfall ještě o kapánek zajímavější, hráč průběžně získává herní karty, ze kterých si vybere tři, aby je umístil do úschovy. V misi pak před narozením může některou z těchto tří karet aktivovat, čím získá až do další smrti užitečnou výhodu. Tak například se rychleji pohybuje, získává více zkušeností nebo se ihned po zabití objeví na stejném místě živý. Různorodost karet je ale samozřejmě mnohem širší.

Hráč naštěstí není vhozen do všech herních principů zcela po hlavě. Před samotným hraním jej provede tutoriál všemi herními mechanismy. Možná by tutoriál nemusel být rozdělený do takového množství misí, aby hráč každou minutu nečekal na načtení dalšího kousku výcviku.

 

 

Ať se vám to líbí nebo ne, Titanfall si svou zažívající slávu dozajista zaslouží. Bohužel v něm nenajdeme dlouhou kampaň, chytrou umělou inteligenci či desítky módů. I přesto však díky brilantnímu vizuálnímu zpracování, značnou propracovaností a velkým počtem možností přináší pravou, nefalšovanou zábavu. Skvěle vykreslenou a realistickou atmosféru každého boje se nikomu nechce jen tak lehce opouštět a právě to je známka těch nejlepších her. To jsou důvody, proč Titanfall v hodnocení dostává 91 % a je jasné, že žádný fanoušek by si ho neměl nechat ujít. Hra vychází na Microsoft Windows, Xbox 360 a Xbox One a v současnosti vychází na ne zrovna nízkou cenu 1650 korun.