Titan Quest

Titan Quest byl dlouhou dobu nejočekávanějším titulem všech příznivců kultovního Diabla, které zažilo již mnoho pokusů o překonání, žádný však nevyšel na sto procent. Dílko Briana Sullivana (Age of Empires) a jeho Iron Lore Entertainment ale mělo v rukávu ty nejlepší trumfy. Samotný hrdina procházející skvěle promyšlená antická prostředí sbírajíc poklady chráněné obřími monstry, rozvětvený vývojový strom a v neposlední řadě parádní grafické zpracování. Na nás teď je, abychom zodpověděli otázku, která vám všem dozajista obtěžkává jazyk: podařilo se už konečně překonat klenot od Blizzardu?

Co se intra týče, nemůžeme mít větších výhrad, jelikož nás plně hodilo na tu správnou vlnu nedočkavosti, jež byla mírně podtrhnuta počáteční tvorbou hrdiny. Ta totiž v podstatě neexistuje, tedy nepovažujete-li za ní pojmenování postavičky, výběr pohlaví a barvy oblečku. Ano, tím to končí – žádná volba povolání. Ale jistě tušíte, že takhle to přeci zůstat nemůže. A máte pravdu. Po zabití několika málo divokých prasat a dosažení prvního levelu, následuje zvolení jedné z osmi specializací, jež pokrývají skutečně většinu klasického fantasy spektra a není tak problémem pilovat si různě zaměřené bojovníky či mágy. Každý směr přitom disponuje svým vlastním stromem dovedností, jež si ale nejdříve musíte zpřístupnit. Za každou dosaženou úroveň získáváte tři distribuovatelné bodíky, přičemž je nemůžete rovnou narvat do vybrané schopnosti, je totiž zapotřebí investovat do všeobecného umění vaší specializace a když ta dosáhne určitého stupně, pak teprve smíte vylepšovat ability. Překvapení nastává na osmém levelu, kdy si k již zvolené specializaci můžete přibrat ještě jednu. Nutno dodat, že libovolnou, čímž se otevírají vrátka pro dříve nepříliš dobře proveditelné kombinace bojovníků a mágů. Světe div se, v Titan Quest to funguje a i podobně hybridní hrdina má velkou šanci uspět. V pozdějších fázích hry narazíte v některých městech na tzv. mystiky, kteří vám za úplatu přelijí bodíky z jedné schopnosti do druhé. Vězte, že se jejich služeb vyplatí využívat.

Přišlo nám, že levelování neprobíhá zdaleka tak svižně jako v Diablu 2, kde se úrovněmi ani trochu nešetřilo. Zde se na každou, zhruba od páté nahoru, poměrně nadřete, čímž se cennost řídkých bodíků ještě zdvojnásobuje. Vedle pěstování skillů jsou tu pochopitelně ještě charakterové zdatnosti – síla, zdraví, energie (mana), pohyblivost a inteligence. Ty ovlivňují nejen přímé chování vašeho hrdiny, ale také výrazně promlouvají do toho, co smíte a nesmíte nosit. Často narazíte na předměty, které na vás jsou jednoduše příliš „náročné.“ A vzhledem k absenci jakéhokoliv úložného prostoru ve městech, jako byla třeba bedna v Diablu 2, se budete muset rozhodnout, jestli vypečený kousek potáhnete dlouhou štreku sebou a počkáte si na odpovídající zdatnost, přičemž se smíříte s nepříjemným omezením prostor vašeho inventáře, nebo zatím nepoužitelný krám někde zahodíte, popřípadě prodáte. Inventář se, pravda, časem ještě několikrát zvětší, žádná sláva to však nebude nikdy.

Příběh nenabral valné důležitosti, jedná se tak spíše o nutné pozadí líté rubačky, přesto se dá v případě zájmu sledovat. Začíná v antickém Řecku, kde bují válka s hordami monster, jež evidentně vítězí. Pomalu ale jistě se dozvídáte, v čem to vězí. Zemi se opět snaží ovládnout bájní titáni, lépe řečeno jejich nižší nohsledi. Po několika splněných questech hlavní příběhové linie, která je striktně lineární, jste pasováni do role všeřešícího reka a neuplyne dlouhá doba než před vás postaví úkol z nejprozaičtějších – zachránit svět. Dá se říci, že Řecko je, přes relativně solidní herní dobu, pouhým rozjezdem před dvěma dalšími částmi hry, Egyptem a Čínou. Čas, jenž u Titan Quest strávíte, se tak rozroste na velice solidní desítky hodin, což je při faktu, že se nemáte šanci kdekoliv ztratit, vždy jdete přímo za nosem a pokaždé víte co máte dělat, velmi pěkný výsledek. Zda hru dohrajete až do konce, nebo zůstanete trčet někde na cestě se slovy „mě už to nebaví,“ záleží akorát na vašem vztahu k akčním RPG, jež většinu svých trumfů vykládají v úvodních částech hry a zbytek už představuje pouhá „lítá jízda a řežba.“ Někoho to uspokojuje, odreagovává a baví, intelektuálové se však zcela jistě postaví do opozice a najdou spoustu důvodů, proč Titan Quest zatratit, v čele s obecnou primitivností samotného konceptu. Úhel pohledu zde rozhoduje, naše osobní zkušenost je taková, že jsme se od hry většinou nemohli odtrhnout.

Prostředí nejsou náhodně generovaná jako u Diabla 2 a je to dost možná lepší, jelikož takhle si tvůrci mohli více pohrát s vzezřením krás starověkého světa. Ačkoliv většinu času stejně budete procházet louky a lesy, čas od času narazíte i na architektonické skvosty – chrámy, ať už zruinované či vcelku, sochy i města. Určitě tak je na co se dívat. Na svých toulkách budete samozřejmě narážet i na lidská sídla. Vesnice většinou zprostředkují jen ten nejnutnější obchod, ovšem ve městech se toho děje nepoměrně více – na náměstích potkáte řečníky a básníky vyprávějící rozličné příběhy, NPC zadávající hlavní i vedlejší questy, prodavače a také teleporty. Hned na počátku hry také získáte moc šikovný teleportační kámen, který vám umožní otevřít si bránu do objevených měst a po vykonání potřebných úkonů se opět vrátíte, odkud jste přišli.

Hlavní dějovou linku bychom měli odbytou, jen doplníme, že v ní de facto chodíte od jedné příběhové postavy ke druhé, jež vás zase někam pošle atd. Nakousli jsme ale i vedlejší úkoly, kterých jsou ve hře desítky a je jen na vás, zda se do jejich plnění vrhnete, nebo se na ubohé obyvatele zdejšího světa vykašlete. Pravdou je, že odměny za splnění těchto zakázek nejsou nijak valné, ba právě naopak. I v pokročilejších fázích hry dostanete třeba jen několik tisíc zkušeností, což už je ale počet získatelný za zabití několika běžných monster. Tyto úkoly ke všemu nejsou zrovna objevné a točí se v zaběhnutých rovinách. Pokaždé je potřeba někoho najít, přinést určitý předmět nebo zabít zrůdu ohrožující všeobecné blaho. Zpočátku tak vedlejšáky zřejmě plnit budete, postupem času ale nadšení opadne a pokud se řešení nebude naskýtat přímo na hlavní cestě, jakože i to se často stává, tak se na ně vykašlete. A neuděláte kdovíjak velkou chybu.

Jak na to tak koukám, už bychom asi měli přestat okecávat a přejít k tomu hlavnímu, co nám toto akční RPG může nabídnout. A tím jsou pochopitelně boje, jelikož neuplyne chvíli, kdy byste nevykuchali nějakého toho padoucha, jichž jsou opravdu spousty. Narazíte na řadové satyry, harpyje, minoutary, kostlivce, kyklopy a desítky dalších, hůře identifikovatelných objektů určených na porážku. Vzhledem k rozloze hry vám může přijít, že se monstra často opakují a budete mít částečně pravdu, nicméně jejich repertoár je podle nás vskutku široký. Nejtužší jsou logicky příběhové nestvůry, s nimiž je radost bojovat, už proto, že tušíte značnou odměnu.

Přišlo mi, že pocit z bojů je o něco horší než byl v Diablu 2, které tak po této stránce stále drží primát. Pořád je to moc dobrá zábava, drtit jednoho zmetka za druhým, nicméně ve zmíněné legendě jsme měli pokaždé skvělý pocit zadostiučinění. Možná je to způsobeno i výběrem předmětů, který není tak široký, možná o něco méně vyzývavými bossy. Každopádně věciček zde naleznete přehršle, jen jejich vizuální odlišnost nedosahuje kýžených vrcholů a osobně jsem vždy vydržel s určitou výbavou až příliš dlouho. Z monster totiž padaly samé šmejdy a vážně trvalo než jsem se dostal k něčemu lepšímu. Navíc je docela otrava pořád nabírat nepoužitelné kousky a po negativním zjištění je zase vyhazovat.

Za svou grafickou stránku se Titan Quest vůbec stydět nemusí, lépe zatím žádné akční RPG nevypadalo a ani Oblivion není o tolik napřed. Hardwarové nároky jsou ale neúprosné, na průměrných sestavách se hra často velice trhá, zvláště, když je na obrazovce rušno a do toho sem tam vyletí nějaký ten efekt, ovšem ani ty nejlepší mašiny si s rozpohybováním nejsou jisté v kramflecích. K tomu si ještě připočtěte problém s nepříjemným padáním a máme tu jasného adepta na brzké opatchování. Stejně jako grafika, sedí i zvuky a hudba.

Titan Quest je tedy jedním z nejlepších akčních RPG, jaká si dnes můžete zahrát. Podle nás v mnoha směrech překonává nejen Sacred, ale i Diablo 2, od něhož však nepokrytě kopíruje. Přesto Diablo 2 tento útok zřejmě znovu přežije a zůstane sedět na trůnu. Nikoliv však neohroženě. Nevím, zda jsou v Blizardu skutečně tak geniální vývojáři, nebo jejich produkty za ta léta vývoje a slávy na trhu získají jakousi auru nedotknutelnosti, jež působí hodně silně. Nepopírám ale, že Titan Quest pro někoho může být dokonce lepším titulem, a to především díky atraktivnímu prostředí a zábavné hratelnosti. I v takovém případě však ale půjde o pouhou kopii, která do geniálního základu vymyšleného před deseti lety přidává pramálo nového. Proto 80%