Thief

Ukrást pár mincí z kapes nic netušících občanů v oblíbené sérii Assassin’s Creed je jedna věc, pokusit se o důmyslnou loupež šperků chráněných stovkou obezřetných stráží je ale něco úplně jiného. I k takovému zážitku se nicméně v herním průmyslu máte možnost bezproblémů dostat. Ideálním zástupcem, s nímž se můžete po cestě zločinu vydat, je bezesporu série Thief, která tu s námi je již od konce minulého tisíciletí. Po téměř deset dlouhých let se každopádně zvládala úspěšně skrývat ve stínech a neslyšeli jsme o ní absolutně nic. Teprve před pár dny se rozhodla navrátit na stroje všech fanoušků, kteří na ni během té doby nezapomněli, s nejnovějším pokračováním a zároveň rebootem nazvaným prostě a jednoduše Thief. Podařilo se mu na původní sérii navázat kvalitou hratelnosti, v níž Thief už od počátků nad ostatními stealth hrami jasně vynikal?

Jak jsme už stihli zmínit v úvodním odstavci, originální Thief: The Dark Project vešel na trh v roce 1998. Dva roky poté nastal čas na to, aby se ukázalo pokračování Thief II: The Metal Age, na nějž v roce 2004 navázal dokonce i třetí díl Thief: Deadly Shadows, jehož vývojářské studio Ion Storm se bohužel krátce poté rozpadlo. To bylo koneckonců hlavním důvodem, proč jsme se nikdy nedočkali čtvrtého dílu. V roce 2009 byla značka naštěstí předána do rukou tvůrců z Eidos Montreal, kteří se už v minulosti postarali o výborný titul Deus Ex: Human Revolution, či třeba o multiplayerovou část rebootu Tomb Raider z minulého roku. I proto v nás nový Thief vzbouzel po svém oznámení velké naděje. Do jaké míry je však byli vývojáři schopni naplnit?

S příběhem se v rebootu tvůrci nijak výrazněji piplat nehodlali. Do rukou se nám, stejně jako ve všech předchozích dílech, dostává Garrett, který se po delší době vrací do svého rodného města. To je každopádně postiženo epidemií a situace se vyhroťuje. Bohatí dále bohatnou, zatímco chudí dále chudnou a umírají, proti čemuž se nižší z vrstev přirozeně bouří a vyvolává řady demonstrací. Ty se pak snaží krvavě potlačit tyran, jenž se dostal do čela města jen a jen za pomoci svého bohatství. Nastalého rozsoustředění  se Garrett rozhodne vychytrale využít k tomu, aby se dostal k nejcennějším věcem, jež bohatá vrstva měšťanů ukrývá ve svých přepychových sídlech, což ale ani tak nebude žádnou procházkou růžovým sadem.

 Největším problémem příběhu je, že se s ním přímo ve hře prakticky ani nesetkáte. Hráči se totiž do rukou dostává pouhá sada nesouvisejících misí, jejichž pojítka musíte hledat teprve prostřednictvím různých drobností rozházených po jednotlivých lokacích. Na druhou stranu je třeba ocenit mistrnou práci, kterou vývojáři v souvislosti s herním prostředím dokázali. Pokaždé se před vás totiž postaví něco dočista odlišného, a i když je vše obvykle zahaleno ve tmě, neodpustíte si pootevřenou pusu pokaždé, když je vám poskytnut výhled na některou z pěkných screnérií. Velmi dobře se tvůrci vypořádali i s pozadím vedlejších charakterů, s nimiž si čas od času dostanete příležitost promluvit. Jejich tajemství totiž také začnete odhalovat teprve spolu s tím, jak budete důkladně prohledávat každý z koutů, který se v právě probíhající misi nachází.

Extrémně důležitým prvkem celé hry je atmosféra, kvůli níž se vám nejednou zcela zatají dech, načež vás dokáže kompletně pohltit. Neustále však budete muset věnovat pozornost tomu, co se děje na obrazovce, jinak příliš dlouho na svobodě nevydržíte. Hratelnost vám dává na výběr z několika různých herních stylů. Pokud jste ale zarputilí fanoušci série, nic jiného než tichý postup vás pravděpodobně ani zajímat nebude. Plížení se u této hry je koneckonců i tím nejzábavnějším, do čeho se můžete pustit. Přímočaré šermování a střílení šípů do každého, kdo by mohl ohrozit úspěšnost vaší mise, totiž pozbývá kouzlo, protože se s ním můžete setkat prakticky v každé druhé hře. A Thief si přece zaslouží něco speciálního, co téměř nikde jinde nenajdete.

Při procházení jednotlivými úrovněmi je třeba promýšlet doslova každý krok. Tvůrcům se skutečně povedlo, i když jsme tomu moc nechtěli uvěřit, vytvořit hratelnost, která je vyzývavá, ačkoli vás stále ještě drží zcela mimo hranice frustrace. Každý postup, který provedete, navíc hluboko uvnitř pocítíte jako hrdost směřovanou k vlastním schopnostem a budete se cítit, jako by vám celý svět ležel u nohou. Často se však stane, že vás nepřátelé chytí, i když vás neměli šanci vidět, a nebo se naopak z neznámého důvodu přestanou zajímat o vaši přítomnost, i když by vás téměř zaručeně o sekundu později zabili. V celkovém měřítku se každopádně umělá inteligence jeví jako velmi dobrá a navíc se na ní úroveň obtížnosti, kterou si vyberete, skutečně podepisuje, což můžeme jedině ocenit.

Výborně zpracované herní lokace kromě atmosféry a krásy nabízejí ještě jednu drobnost, která je však, vezmeme-li v úvahu, že si znovuhratelnost kousku zakládá především na ní, rozhodně důležitá. Nikdy totiž před sebou nemáte jedinou možnou cestu, kudy projít, pokud chcete ve hře postoupit dále. Na výběr obvykle bývá z několika trast, které vás vždy dostanou tam, kam potřebujete, ačkoli se předtím budete muset vypořádat s naprosto odlišnou sérií překážek. K tomu je vám k dispozici spousta technických vymožeností, jež si u sebe Garrett schovává, včetně vodních šípů, s nimiž můžete zhasínat světla, a šípů s přivázanými lany, díky nimž se dostanete na vyšší pozice, kam byste se jinak neměli šanci podívat. Zásoby speciálních šípů jsou každopádně omezené, takže musíte každé natáhnutí luku předem uvážit.

Příběhovému módu, v němž jednotlivými misemi proplujete tak, jak byly seřezeny tvůrci, asistují takzvané „výzvy”, v nichž se budete snažit dosáhnout co nejvyššího skóre. Na několika různých mapách můžete vyzkoušet hned tři různé herní módy, které se ve všech případech přirozeně soustředí na to, abyste dokázali nakrást velké počty cenností. Jde o příjemné ozvláštnění, až vás klasické hraní přestane bavit, ačkoli nám přijde, že samy o sobě výzvy příliš dlouho vydržet nedokážou. Jediným, co vás žene kupředu, je totiž snaha býti před vašimi přáteli v žebříčcích. S těmi se navíc můžete kromě toho porovnávat i v počtu získaných trofejí, které samozřejmě nesmí chybět.

Jak by se dalo očekávat, audiovizuál hry je na velmi vysoké úrovni. Titul na konzoli PlayStation 4 běží s rozlišením 1080p za bezvadných 60 FPS, takže vás budou trápit pouze časté načítací obrazovky, které zážitek ze hry tak trochu kazí. Chybět nemůže ani propracovaný dabing a skvělý soundtrack, který je hlavním strůjcem atmosféry. Jestliže máte dostatečně rychlé internetové připojení, není problém si hru s využitím funkce remote play zahrát dokonce ani na handheldu PlayStation Vita, i když se nic nemá šanci vyrovnat zážitku z hraní na pořádné obrazovce.

Vytvoření kvalitního pokračování takto legendární série, aby se novinka měla šanci vyrovnat originálu, je věcí, s kterou by si příliš mnoho vývojářů poradit nedokázalo. Bohužel se to nepodařilo ani tvůrcům ze studia Eidos Montreal, i když by se jejich výtvor za úplné zklamání považovat v žádném případě také nedal. Reboot přichází na scénu především s velmi dobrou atmosférou, jejíž divadelní představení naneštěstí kazí nedostatečně propracovaný příběh. Hratelnostně si titul vede poměrně dobře, ale ani v tomto směru není vše dokonalé a mnoho drobností zůstává zoufale nevyužito. Thief si proto z naší recenze odnáší 75 %, každopádně, pokud máte sérii rádi a nedali byste na ni dopustit, se titul rozhodně nebojte vyzkoušet, neboť od něj se zklamáním v žádném případě neodejdete.