Už se nám začínalo zdát, že se tohoto okamžiku snad ani nikdy nedočkáme. Konečně je však tady. Třetí Zaklínač přetrhl cílovou pásku, z nebe se na něj začaly sypat konfety a nadšení fanoušci mu předali první obrovské kytice a radostná blahopřání. Vzhledem k rozruchu, který ještě před svým vypuštěním The Witcher 3: Wild Hunt vyvolal, by nemohlo jít o hotový neúspěch ani v případě, že by šlo o nejhorší hru v historii herního průmyslu. CD Projekt RED by se však samozřejmě nesmířil s ničím jiným než absolutní dokonalostí. I proto hru potkalo několik odkladů, které jsme přijímali bez problémů právě proto, že nám bylo jasné, že tvůrci vědí, co je pro Geralta nejlepší. Už jsme se od nich dočkali dvou geniálních RPG, s nimiž jsme s radostí strávili celé stovky hodin a nikdy nás nepřestala bavit. Platí to samé ale i pro nejnovější pokračování, jež je zároveň vyvrcholením celé trilogie?
Titul navazuje tam, kde poslední díl skončil. Legendární Geral z Rivie se tentokrát vydává pátrat po svých milovaných, okolní svět mu to však nijak ulehčovat nehodlá. Sever se rozhodla ovládnout tajemná armáda, jež pochází z jiného světa. Nikdo se jí svou silou samozřejmě ani nepřibližuje, klíčem k její porážce se však zdá být právě náš šedovlasý hrdina. Ten má bohužel plné ruce práce s pronásledováním své bývalé lásky a odkrýváním místa, kde se nachází jeho tajemná dcerka. Navzdory tomu, že jsme rádi, že trojka hraje tak trochu na city, a přesto zároveň zvládá nabídnout příběh hodný Bible, který zahrnuje nemrtvou armádu, obrovské hrdinství a záchranu celého světa, připadá nám, že se příběhem The Witcher 3: Wild Hunt zrovna dvakrát nevyznamenal. V porovnání se svými předchůdci se zdá být skutečně o ničem. Jeho základ je skvělý. Bohužel to s ním také končí. I přes obrovský počet příběhových questů se dokonce i ve finální čtvrtině hry stále v té či oné podobě točíte pouze kolem původních cílů Geralta, aniž byste se jim jakkoliv přibližovali.
Rozhodně se však nedá říct, že by nám svůj nedopracovaný příběh hra žádným způsobem nevynahrazovala. Naopak. Po celou dobu hraní se kolem vás pohybuje obrovské spektrum neskutečně zajímavých vedlejších postav, o jejichž životě byste se měli zájem dozvědět všechno. Většinou vám o sobě také něco málo poví, když se s nimi bude setkávat na své cestě napříč světem a při plnění všemožných questů, přesto vám to ale stačit rozhodně nebude. Na druhou stranu postava, o níž bychom se zřejmě měli zajímat nejvíce, zůstává tak trochu upozaděna. Geraltova dcera se stane středem vašeho vesmíru až v pozdější fázi hry, kdy už budete mnohem blíže seznámení s desítkami jiných postav, takže pro vás bude hrát vcelku mnohem méně podstatnou roli, než by měla. Taková Yennefer nám kupříkladu přirostla k srdci právě proto, že jsme s ní byli seznámeni ihned.
Snad největší změnu od minulého dílu podstoupil herní svět. Krásné, otevřené lokace nám byly v sérii samozřejmě k dispozici vždycky. Většinou však byly značně omezené svojí rozlohou, a i když jste se s každou kapitolou příběhu posunovali dále, nikdy vám nebyl od první sekundy otevřen každý cíp mapy. A přesně tím se může třetí Zaklínač pochlubit. Okamžitě se můžete vydat do obrovského kusu světa, který je ještě větší než Skyrim. A ano, abyste se pěšky dostali z jedné strany mapy na druhou, pěkných pár hodin to potrvá. Dokonce i v sedle vašeho koníka počítejte s hodinovou vyjížďkou. Časem je vám přirozeně k dispozici dána možnost rychlého cestování, nesmíte si ale myslet, že byste nejprve každou z lokací nebyli nuceni prozkoumat hezky postaru. Rozhodně to však budete dělat s radostí. Zdejší prostředí ukrývá obrovské počty různých aktivit, vedlejších questů a dalších drobností, díky nimž má i po stovce hodin strávených ve hře stále co nabídnout.
Obrovské potěšení plyne z návratu do lokací, kterými jste již prošli v úvodních částech hry. Naprostá většina RPG kousků slibuje, že vaše rozhodnutí budou něco znamenat a vaše akce se na herním světě odrazí. The Witcher 3: Wild Hunt se tím ani nemusí vychloubat, na rozdíl od jiných her se toho ale drží jako klíště. Každé z mnoha vašich rozhodnutí má na okolní svět obrovský vliv. Vaše konání u jednoho z úkolů může znamenat, že až se příště vydáte do jedné z vesniček, naleznete místo ní jen spálené trosky. Hra umožňuje dokonce i přenesení uložené pozice z posledního dílu, jež má na okolí stejně velký dopad. Díky krátkému dialogu v úvodu se však můžete rozhodnout raději přepsat Geraltovu historii a nijak se nezabývat tím, kam jste se naposledy dostali.
Velkými změnami prošel soubojový systém. Ten je nyní mnohem akčnější a ještě více si s ním užijete každého zabití protivníka. Musíme uznat, že hra není tak náročná, jako byli její předchůdci, stále však hraní na odpovídající obtížnost bude pro každého fanouška v každém případě výzvou. O to se postarají především nároční bossové. Když se s nimi dostanete do boje, počítejte s tím, že bez taktizování velmi brzy pohoříte. Je nezbytné, abyste byli neustále ve střehu a uskakovali každému z přicházejících útoků. I obyčejní nepřátelé se ale občas dokážou vzepřít vaší obrovské moci, spíše je však budete masakrovat ve velkých počtech naráz. A navíc stylově! Geralt se od minula naučil řady efektních triků, díky nimž můžete život nepřátel ukončit rychle a pořádně bolestivě. Stačí zmáčknout jedno z tlačítek v momentě, kdy je protivník bezbranný, a Geralt už vykoná zbytek práce za vás.
Velké změny proběhly v oblasti znamení, díky nimž náš hrdina může využívat své magické síly. Jsou nyní mnohem užitečnější a můžete jich využívat mnohem více než dříve. Stávají se tedy zcela plnohodnotným pomocníkem v každém souboji a byla by chyba jich nevyužívat. Řekli bychom, že s trochou snahy by na nich nyní bylo možné vystavit celou svou soubojovou strategii, až se vám nebude chtít nadále spoléhat na svoji krásnou sadu naleštěných mečů. Aby toho nebylo málo, každé ze znamení má svoji alternativní verzi, díky nimž máte samozřejmě ještě větší počet schopností, jež můžete dle libosti kombinovat.
Tvůrci se rozhodli prohloubit celou řadu RPG prvků, na nichž si série v minulosti stavěla, a i když řady věcí současně zjednodušili, většinou budete za snazší využití jednotlivých možností hry jedině rádi. Snad nejvíce jsme si oblíbili vylepšený systém zlepšování vašich schopností, který jde více do hloubky a zcela se přizpůsobí vašemu stylu boje. Dokonce vás je schopný podpořit i v tom, když se do každého boje zpravidla vrháte s lahvičkou magického roztoku v sobě. Lektvary a elixíry jsou mnohem snáze využitelné prostřednictvím nového menu, které vám poskytuje také třeba možnost vystřelit na protivníka z kuše, kterou má Geralt vždy při ruce. Vaření těchto roztoků je navíc stejně zábavné, jako bylo vždy, což z něj dělá lákavou příležitost k tomu si s alchymií začít konečně hrát s účelem.
Po technické stránce patří třetí Geralt k absolutní špičce. V současné podobě se sice čas od času potýká s drobnými poklesy snímků za sekundu a různými bugy, tvůrci však pracují na tom, aby vše bylo perfektně plynulé co nejdříve, takže se tím není třeba zabývat. Až na výjimky jde totiž o nezaznamenatelné výpady, které jsou podníceny přenádhernou grafikou, kterou hra disponuje. Na PC vypadá samozřejmě nejlépe, připravit byste si však měli pořádné herní dělo, pokud byste si chtěli na maximální nastavení titulu dopřát. Mnohem jednodušší je se na něj vrhnout na konzolích, kam sedne přesně na míru a vypadá podobně parádně. Rozhodně si ceníme také orchestrálního soundtracku hodného epických filmů z Hollywoodu, kromě nějž se vývojáři vyzbrojili také profesionálním dabingem, jenž dělá z každého rozhovoru bezvadný prožitek.
Geralt se tentokrát do světa vrhá s ještě větším nadšením než kdy dříve. Nese si s sebou svůj osobní život, který musí čas od času ustoupit stranou, aby se náš legendární hrdina mohl vypořádat s armádou smrti. Příběhem nás třetí Zaklínač zklamal snad nejvíce. I bez něj vás však bude schopný zcela stoprocentně přikovat k židli, neboť jde o geniální kousek, který se s klidem opírá o fantastické charaktery, úžasný herní svět a precizní soubojový systém, jenž je ještě více přizpůsobivý novým hráčům. Z naší recenze si The Witcher 3: Wild Hunt odnáší 95 %. Že bychom měli prvního aspiranta na titul pro nejlepší hru tohoto roku? Rozhodně. Tento kousek je dokonalým důkazem toho, že když se chce, tak to jde. Polské studio se na tento kus vrhlo s láskou v srdci a je to na něm v každém případě vidět. Ať už žánru RPG fandíte, nebo jde zcela mimo vás, rozhodně byste měli dát Geraltovi šanci, neboť si jsme jistí, že se zklamáním neodejdete.
Autore, autore, nejprve bych si, být tebou, zjistil fakta. Sever se nesnaží zabrat žádná tajemná armáda z jiného světa, je to Nilfgaard, jižní císařství...ti "tajemní" jsou jezdci Divokého honu a ti se nesnaží zabrat sever, nýbrž dostat Ciri. Příběh se mi zatím líbí, nicméně tím otevřeným světem holt trochu trpí, ale díky skvělým vedlejším questům mi to vlastně ani tolik nevadí.
Co se obtížnosti týče, tak mi přijde, že to taky není pravda, co je psáno v recenzi. Za mě je tenhle díl rozhodně v soubojích těžší než ty předcházející, ve dvojce byla jen nevýhoda, že pokud si člověk nevypil vlaštovku před boje, tak měl občas problém. Každopádně takovej souboj s vlkodlakem, kterému se regenerují životy stál opravdu za to.
Docela mi prekvapily naroky kamarád to dal i ze 4 gb ram grafikou 650Ti a procesorem amd x4 na stredni detaily plynule,všude psaly core i7 zbytečnost ....
první díl byl nejlepší,pak už přišlo na řadu zjednodušování...a dokurvování ovládání ve prospěch konzolí..Kdo by měl zájem,mužeme si o tom popovídat...Ale jinak serie je jedna z nejlepších,Divoký hon sem začal na obtížnost nejtěžší,kdy se neregeneruje život a je to prvních pár lvl opravdu maso,líbí se za každé nasátí z místa moci prvně objeveného dostaneš 1bod,.Druhej díl to sem si pustil PL dabing...je to žrádlo,překvapil mě v trojce jenom ENG dabing,nebo polština není??
Geralt dceru nemá protože je neplodný...