The Stalin Subway

Jednu věc nelze ruským vývojářům odepřít, dokáží obohacovat herní průmysl o svěží a originální nápady. Již několikrát dokázali, že jim nechybí nové myšlenky, které se nebojí aplikovat do svých her. I přes obrovskou kreativitu však nedokáží skrýt nedostatek zkušeností a trošku chaoticky přístup k celé věci. Je to podivné, ale ve finále (pokud se svého vydání vůbec dočká) se jinak skvěle vyvíjející hra změní v slabý průměr. Existují však i čestné výjimky, ke kterým pak vycházejí datadisky ještě několik let.

Největší východní distributor Buka si pro nás připravil další zajímavý kousek. V poválečném dramatu se vydáme do moskevského podzemí. Naším hlavním hrdinou je mladý důstojník KGB, slepě oddaný ideálům strany. I přes popichování volnomyšlenkářského otce dává přednost budování kariéry před štěstím v osobním životě. Z rudého snu ho vytrhne až telefonát otce, který je zatčen ve veřejné knihovně. Obavy o jeho zdraví se prohloubí ve chvíli, kdy do ústavu, kde slouží, přivlečou skupinku zajatců, které vzápětí postaví před nejbližší zeď a popraví. Mladý pionýr náhle přehodnotí své ideály a je rozhodnut zachránit svého otce stůj co stůj. A jak s tím souvisí moskevské metro? Je to jediný způsob jak se dostat k místu, kde byl otec naposledy. A aby to nebylo tak jednoduché, na cestě je třeba skolit davy soudruhů ve zbrani.

Akčních her jsou na trhu stovky a často jsou si podobné jako vejce vejci. Žádná však nemá tak spolehlivě odrazující začátek jako tato. Když vynechám tisíckrát okoukanou pasáž, kdy je vám do ruku vložena zbraň a jediná šance na přežití je série masových vražd, zbude jen odporně vtíravý zvuk poplašné sirény, jenž vás provází celým úvodním levelem. Jednomu by z toho pukla hlava. Tento mučící úvod má zřejmě hráčům nahradit nudné tréninky, které autoři často do stříleček cpou.
The Stalin Subway se žánrově řadí mezi klasické akční hry, kdy celou hru jen střílíte a střílíte. Prozaické ovládání toho příliš nenabízí a k dispozici je jen kombinace úkroků a tlačítko pro střelbu. Přikrčení a výskok využijete jen minimálně. Všechny mise jsou šity podle stejného kopyta, které vás nutí prostřílet se z jedné strany na druhou, aby následovala další velice originální bitka.

Atmosféra utvrzená ráznou ruskou brutalitou vykresluje obraz této země v šedesátých letech minulého století. Propagandistické plakáty visí na zdech, rozhovory jsou politicky zabarveny a symbol ženské dokonalosti je obtloustlá, neholená Nataša v uniformě. Kromě vojáků je velice dobře patrné již na první pohled, že všichni civilisté, které kdy potkáte, mají podobu vězňů nucených k práci. Je mi trošku záhadou, proč se autoři rozhodli děj zasadit právě do moskevského metra a několika přilehlých budov, když mohli využít potenciál celé země. Lokace a mise vám tak po čase připadnou naprosto stejné, jelikož metro je především směsí stanic, tunelů a vlaků. Dříve nebo později na vás padne ponorková nemoc, za kterou nese vinu neschopnost hlavního designéra vyplodit nějakou kloudnou myšlenku. Kromě úvodu a konce se mise odehrávají v následujícím sledu: Z naprosto utajené budovy se vydáte směsicí podzemních chodeb do metra. Zde se prostřílíte přes nástupiště plné vojáků k lokomotivě a rozjedete vlak. Do něj však neposlední chvilku naskáče kupa ozbrojenců dělající neplechu. Vyčistíte tedy od těchto černých pasažérů vlak a opět jej uvedete do pohybu. Nepřátelé však na vás připraví past v další stanici, kde musíte přesednout do jiného. Do něj na poslední chvíli opět naskáče… No a tak je to pořád do kola.
Myslím že i totální flegmatik musí při pátém opakování tohoto kolotoče třísknout klávesnicí a už nikdy neusednou před monitor, protože tohle se prostě nedá vydržet. Tvůrci se při tomto umělém protahování děje ani příliš nenamáhali a do konce vám párkrát předhodí stejné místo, jenž pozmění umístěním několika předmětů a budou ho vydávat za zcela jinou lokaci. Možná kdyby měli více času při vývoji, přidali by i trasu B, jejíž stěny by měly jiný odstín textur.

Herní prostředí zeje prázdnotou a v zoufalství navíc narážíte na věci příčící se logice. V třetím patře podzemí betonového krytu například vězni přehazují lopatami písek. Jindy zase potkáváte stále stejné předměty, jako jsou motory ve vlaku, jenž záhy naleznete v každé další místnosti představují strojovnu. No holt asi to má být narážka na sériovou výrobu tehdejší země. Až potkáte na malém staveništi šest buldozerů, nedivte se prosím, protože zavádění mechanizace se bralo opravdu vážně 😉
Naopak nedostatek odlišných předmětů nahradili autoři širokým arzenálem zbraní ruské výroby. Názvy jako Tokarev, Makarov či Špagin se to jen hemží. Například populární raketomet byl nahrazen protitankovou puškou schopnou nadělat brutální paseku. Proti vám stanou většinou příslušníci KGB či Rudé Armády. S jejich inteligencí to však není nikterak slavné a tak jim autoři prostě jednoduše přidali pouze na odolnosti. Všichni protivníci se generují na základě skriptů a podobně vypočítavé je i jejich chování. Žádné taktické orgie nečekejte, tohle je spíš lov krocanů, jenž je nutné ustřílet dřív než vás uklovou.

Kromě střelby se nedá s ničím jiným počítat, protože do hry nejsou přidány prakticky žádné interaktivní věci. Jediným reagujícím předmětem na podněty z okolí jsou explodující barely. Některé dveře otevřít jdou a jiné, naprosto stejné, nikoliv. Okolní předměty mohou reagovat na střelbu a rozletět se do všech koutů, ale vše je nepřirozené a někde na úrovni prvotního testování fyzikálních enginů ve hrách. Herní zpracování je opravdu velice slabé a i když měl někdo zajímavý nápad, v rukou designéra se změnil v trosky. Pocitu prázdnoty se převážnou část hry prostě nezbavíte.
Na určitou nezkušenost studia doplatila i grafika a hudební doprovod. Technická úroveň se nedá srovnat s prvotřídními válečnými tituly zvučných jmen. Český distributor obdařil The Stalin Subway domácím dabingem a titulky pro filmové pasáže, takže neznalci nebudou mít problémy. Rozpočet ale asi nebyl veliký a překlad skvěle zapadá svým všedním pojetím do hry. Některé hlášky mají úroveň hospodských rozhovorů.

Nic naplat, kvalita The Stalin Subway je na hranici průměru. Základní myšlenku (udělat akční hru na bázi tak oblíbených válečných titulů a zasadit ji do komunistického Ruska) ničí špatné zpracování a slabý design. Chvílemi zejí lokace prázdnotou jakoby docházely nápady. Je to celkem škoda, protože například arzenál zbraní obsahuje plno novinek, které byly v ostatních hrách opomíjeny. Kvalitě však odpovídá i cena supermarketových titulů, kam jistě tento akční titul míří. Naše hodnocení je 52%.