The Sims 4

Když bych se zeptal, jestli se tu najde někdo, kdo nezná Counter-Strike nebo Warcraft, asi bychom takového čtenáře herních recenzí hledali dost těžko a jinak tomu není ani v případě The Sims. Osobně neznám člověka, který by The Sims během života nehrál, nezkusil nebo alespoň neviděl. Dokonce i tací, kteří hru původně zaměnili za populární animovaný seriál Simpsonovi, si nakonec vzpomněli: ‚Jo, to je tamto, kde si stavíš vlastní dům a staráš se o rodinku!‘. Domníváme se tedy, že sérii The Sims není třeba blíže představovat, ale jelikož je generalizace čehokoliv zcestná, přesto to uděláme.

 

Když vyšly v roce 2000 první The Sims, spustil se kolem hry poměrně velký rozruch. Je sice pravda, že někoho hra bavila více a jiného méně, jak to ostatně zůstalo do dnešních dnů. Tak či onak tehdy proběhla revoluce. Po 90. letech, kterým vévodili klasické FPS, strategie a RPG staré školy se totiž objevilo něco zcela nového. Byl před námi úplně nový žánr a nikdo do té doby nevěřil, že by mohlo být zábavné simulovat obyčejný lidský život. Praxe však ukázala, že opak je pravdou.

 

 

 

Jelikož dnes recenzujeme již 4. díl a na hru vyšlo také několik desítek přídavků a balíčků – je zcela na místě se zeptat, zda nám potom, co herní série urazila poměrně dlouho cestu, má vůbec co nabídnout a zaujmout alespoň z části tak, jako se jí to podařilo před lety. Odpověď nemusí být úplně jednoduchá. V zásadě se jedná o staré dobré Sims, kde si vytvoříte simíka popř. celou rodinku, koupíte pozemek, na kterém zbudujete fajnový domek se zahrádkou a vrhnete se přímo do hry.

 

Jak se ale takový život hraje a co je třeba dělat? To je možná směsně znějící, za to hluboká otázka. Pravděpodobně na ní nikdo nezná uspokojivou odpověď, a proto si můžete dělat naprosto, co chcete. A to je právě ono staré a stále aktuální kouzlo The Sims. Zkusit si takový život, jaký bychom přesně chtěli, to je přece idea, která stojí za zvážení a v tomto ohledu jsou to právě The Sims, kteří vám mohou pomoci naplnit ambice a zažít nevídané situace – i když jen virtuálně.

 

 

 

První záležitost, která proběhla četnými změnami je samotná tvorba simíka. Ta teď připomíná mnohem více titul SPORE (shodou náhod, také od Willa Wrighta), kde si jednotlivé části těla nevybíráte, ale jednoduše je sami modifikujete pomocí myši a tažením – je to takové modelování. Když jste chtěli v předchozích dílech kupříkladu zmenšit nos, museli jste buď najít v nabídce úplně jiný a nebo si poměrně dlouho hrát s posuvníky a hledat optimální velikost. Tentokrát stačí nos jednoduše chytit a myší táhnout pro jeho zvětšení či zmenšení.

 

Je třeba předeslat, že nový systém rozhodně není všemocný a reklamní slogan: ‚Udělejte si simíka přesně podle vašich představ.‘ není úplně pravdivý. V tvorbě postavy existují stále četné limitace, je však pravdou, že možnosti jsou lepší. Hlavní výhodu shledáváme v tom, že ve hře existuje díky modelování mnoho druhů postav. Dříve měl každý věk (dítě, teenager, dospělý)  svou vlastní postavu, která se dala rozdělit pouze na štíhlý či obézní, což byli jediné rozdíly ve vzhledu postavy.

 

 

Tentokrát je každý simík jaksi více unikátní, jelikož lze pouhým tažením nastavit šířku ramen, svaly na rukou, velikost břicha a mnohé další včetně velikosti zadku. Můžeme konstatovat, že právě tvorba postavy je záležitostí, která se vývojářům povedla nejvíce, resp. tato oblast zaznamenala nejvíce změn k lepšímu. Je však k zamyšlení, proč se systém ‚kliknout a táhnout‘ objevil v The Sims až teď, když s ním stejná firma pracovala již před 6 lety právě ve zmiňovaném SPORE.

 

Pokud jde o gameplay, chcete-li hratelnost, tady je vše při starém. Stále zadáváte simíkovi jednotlivé činnosti s ohledem na jeho potřeby (hlad, únava, hygiena, potřeba WC, zábava, pohodlí, společenskost) a přání. Cílem tak je, aby byl simík, co nejšťastnější a zároveň nejvíce prosperoval, chcete-li, rostl, ať už v oblasti kariéry, dovedností či osobnosti dle vašeho zaměření. Jak tedy můžete vidět, simíci mají dokonce svá vlastní přání – a co jejich přání a touhy určuje? Zejména charakter, který je modifikovatelný již při tvorbě postavy. Aspirace představuje něco jako předpoklady, či zkrátka simíkův životní úděl – to, k čemu byl předurčen – kudy bude směřovat jeho životní cesta, která je doprovázena 3 vlastně zvolenými vlastnostmi. Ty následně ovlivní nejen přání či touhy, ale především nové emoce.

 

 

Emoce jsou další novinkou nového dílu, kterou nám vývojáři interpretují, jako klíčovou. A o co se vlastně jedná? V základě jde o to, že vám většina činností přivodí (nebo může přivodit) nějakou emoci. Když si například dáte dobré jídlo, budete spokojený. Pokud si přečtete kvalitní knihu, můžete být inspirovaný, a nebo zažijete nepříjemný rozhovor s opačným pohlavím a po zbytek dne budete smutný. Emoce jsou zkrátka výsledkem interakci mezi vaším simíkem a vnějším světem zahrnující prostředí i ostatní lidi. Simíci navíc dávají svoje emoce rádi a intenzivně najevo, což můžete sledovat i v jejich tvářích, gestech, výrazech atd.

 

Ačkoliv žádné oficiální dělení emocí neexistuje, my bychom si je pro vás – naše čtenáře – pro lepší porozumění rozdělili. Prvním typem emocí, jsou takové, které si přivodíte sami. Například si dáte relaxační koupel a budete příjemně odpočatý nebo vyluštíte logickou hádanku a budete se cítit sebevědomý. Pro některé činnosti je třeba být v konkrétních emocích a emoce vlastně celkově ovlivňují vaše konání i úspěšnost v něm. Pro konkrétní představu, například pokud půjdete do práce pod vlivem sebevědomé emoce, máte výrazně vyšší šanci na povýšení.

 

 

Jelikož si však emoci sebevědomý, dokážete přivodit sami skrze vyluštění logické hádanky, není problém záměrně vyluštit hádanku před každým odchodem do práce a záměrně tak zvyšovat svou šanci na kariérní růst. Z něčeho, co by mělo být zábavné a náhodné se tak stává mechanická záležitost a to podle nás není zábavné. Přitom způsobů, jak toto ošetřit, existuje celá řada. Stačilo by, aby získání konkrétní emoce nebylo stoprocentní nebo aby bylo emocí víc či aby existovala šance na protiklad = po vyspání jsem se mohl vyspat dobře i špatně, ale ne vždy dobře, protože mám drahou postel.

 

To je tedy první typ emocí, tedy takový, který si můžete přivodit sami, kdykoliv a záměrně provozováním určité činnosti. Pak jsou tu však také emoce pocházející z vnějšího prostředí, tedy emoce, které mechanicky a záměrně ovlivnit nelze. Panuje tu tedy určitý faktor náhody, který nám jednoduše řečeno přijde zábavnější, než když člověk ví, co přesně se dopředu stane. Nejedná se přitom o nic marginálního či banálního, protože emoce mají opravdu velký vliv, nejen na vás samotné, ale dokonce i okolí (někteří simíci jsou například smutní, vidí-li jiného smutného simíka).

 

 

Takovou nepředvídatelnou emoci můžete získat například, když na vás v práci kolega bafne nebo se seznámíte s novou kolegyní, jež se představí flirtovním způsobem. Způsobů existuje samozřejmě celá řada, ale podstatou je, že nikdy přesně nevíte, co se dopředu stane a jak kdo zareaguje, což je prostě zábavnější než účelové činnosti pro získání konkrétní emoce. Ač vás to může možná překvapit, tak pokud přičteme ještě nový engine, zde seznam novinek opravdu končí.

 

Ano, vývojáři z Maxisu nám opravdu nadělili nový engine, editor postavy, který použili již v roce 2008 (ale funguje dobře) a tak nějak smysluplné emoce pro naše simíky. Přijde vám to málo? Pak zadržte… ve hře totiž chybí mnohé, na co jsme si v předchozích dílech již zvykli. Tak například ve výběru povolání chybí zásadní oblast vzdělávání a po městě se projdete pouze pěšky. Přitom jsme se v automobilu mohli projet již ve druhém dílu, respektive v jednom z jeho raných přídavků. Jsou snad autoři tak zapomnětliví nebo se jedná jen o účelovou vypočítavost?

 

 

Není žádným tajemstvím, že pokud jde o The Sims, předchozí díl se všemi rozšířeními bude vždy obsáhlejší než aktuální díl nový. Teď je však otázkou, jestli je od autorů férové chtít po nás cca 1199,- Kč za novou hru, kterou chceme-li ji kompletní, musíme zakoupit ještě několik chystaných přídavků. Nám se taková taktika nelíbí, vzhledem k tomu, že vývojáři řekli, že pokud se nebude čtvrtý díl dobře prodávat, pátý dělat nebudou. Domnívám se však, že pokud chtějí čtvrtý díl dobře prodávat, měli ho také dobře dodělat a ne hráčské komunitě vyhrožovat a následně ji nutit kupovat datadisky a rozšíření. Marketingové oddělení Maxisu patří zřejmě k těm agresivnějším…

 

A co tedy s tím? Není všechno zlato, co se třpytí a nic není růžové. Upřímně nás vývojáři trochu zklamali, jelikož jsme na základě slibů čekali více, i když samozřejmě chápeme, že hru, jež simuluje lidský život, není tak lehké inovovat, jako běžné žánry. Ten pocit při hraní, že tu však chybí zásadní věci, na které jsme zvyklí je však zřejmý a potvrzuje ho i zbytek většiny hráčské komunity. Byli bychom zkrátka radši, kdyby se Maxis vzdal takového počtu přídavků a radši investoval, co nejvíc do základní hry, čímž by i oslovil širší spektrum hráčů, jelikož není-li kvalitní základ, kdo si pak bude ony přídavky kupovat? (kromě tvrdého jádra skalních fanoušků).

 

 

Tak či onak se však stále jedná o ty staré dobré The Sims, kde můžete bydlet v luxusní vile, mít tam kupu holek (auto ne) a užívat si bezstarostného života stejně jako postupovat na kariérním žebříčku nebo se prostě jen tak starat o rodinu a sledovat její slasti i strasti. I když mohl být dle našeho názoru nový díl o něco povedenější a zejména obsáhlejší, je třeba uznat, že koncept The Sims skrývá obrovský potenciál hratelnosti. Možnosti jsou sice omezené, ale za to opravdu rozsáhlé. Koho The Sims bavilo dříve, bude ho bavit i dnes, a proto dáváme střízlivých 73%.