The Settlers: Rise of an Empire

Série Settlers se již delší dobu utápí na mrtvém bodě. I když to může znít jako poměrně nelítostné a razantní prohlášení, bilance posledních vydávaných dílů tomu jedině odpovídá. Sami autoři, ač mají na svém stole koncept a práva k vydávání her jedné z nejsilnějších strategických sérií, již delší dobu nedokáží zaujmout fanoušky, nové hráče ani recenzenty takovou hrou, která by se konečně vyhoupla nad 80 či 90% hodnocení, kam by legenda takto zvučného jména nepochybně patřila.

Kampaň a rytíři
Singleplayerová kampaň se opět odehrává ve středověkém období, přičemž nás protáhne přes několik různých kontinentů s rozdílnými přírodními podmínkami. Novinkou, o níž se v souvislosti s tímto dílem hojně mluvilo, jsou Rytíři, jejichž působení v Rise of an Empire lze jedině pochválit. Zpočátku máte na výběr z pouhých dvou, při dokončení téměř každého levelu se ale řady rozrostou o jednu novou možnost, která je verbována z řad vedoucích přátelských vesnic v misi předešlé. V souvislosti s nimi je třeba zdůraznit, že nejde samozřejmě jen o muže – naopak jsou obě pohlaví příjemně vyrovnány. Bez rozdílu ale každý disponuje jednou speciální schopností, podle níž se budete většinou rozhodovat. Řada z nich totiž je nesmírně užitečná jako třeba chlapík, který dokáže zajistit jídlo nespokojeným settlerům v momentě, kdy vaše výroba nestačí. Jiný rytíř zvládá léčit vlastní jednotky ap. Jedno ale mají sfpolečné – i když jejich schopnost občas dokáže vytrhnout trn z paty, celkovou hratelnost a postup v misi ovlivní jen opravdu minimálně a rozhodně se nemůže stát, že byste volbou nesprávného odsoudili následující level od začátku k nezdaru.

Co se charakteru jednotlivých misí týče, ty jsou až nečekaně dlouhé. Rozhodně tedy nepočítejte, že byste jeden level stihli dohrát v deseti minutách – již od samotného počátku se rozsah pohybuje v rozmezí půl hodiny až hodiny v závislosti na vaší šikovnosti. Na celou tuto dobu budete zásobováni slušnou řádkou malých úkolů místo jednoto velkého, který zde prostě chybí. V kampani to tedy funguje tak, že do začátku dostanete přidělen úkol a další přijdou až v momentě, kdy jej splníte a tak stále dokolečka. Velice časté jsou nutné pomoci co se zásobování okolních národů týče, kdy jim pošlete kupříkladu kámen výměnou za něco jiného a tím jim vypomůžete v obtížné situaci. Čas od času se rovněž zjeví quest, který je časově omezený. V takovém musíte kupříkladu v časovém limitu pěti minut vybudovat co největší armádu a poslat ji na pomoc o něco severněji. Častou součástí úkolů budou i sami rytíři, které musíte povýšit o jednu či dvě hodnosti, což si pokaždé vyžádá splnění předem nastavených podmínek (dostatek košil, upgrade vlastního hradu ap.). I když máte v každém momentě k dispozici alespoň jeden úkol, častěji pak dva a více, trpí Rise of an Empire přemírou hluchých míst, kdy prostě nemáte co dělat. Suroviny potřebné pro splnění se samy vyrábí a vám nezbývá nic jiného než maximálně koukat na obrazovku, uvařit si kafe, přičemž občas stihnete i menší oběd.

Jak ženy zahýbaly životy Settlerů
Zatímco v prvních dojmech jsme se prozatím jen nechápavě rozhlíželi, nyní již můžeme s určitostí prohlásit, že řada tiskových zpráv autorů byla jen vyhypovanou směsicí nesmyslů. Ostatně projděme si to pěkně po pořádku. Revolucí v životech virtuálních settlerů mělo být historicky první výskyt příslušnic ženského pohlaví, s nimiž mají obyvatelé uzavírat sňatky atp. Jestli se tomu tak skutečně děje či nikoliv, to zůstalo hráči bohužel odepřeno a tak jediný veřejně viditelný kontakt s příslušnicemi opačného pohlaví mají muži v případě, že na náměstí uspořádáte slavnosti, kde si spolu dvojičky zatančí a třeba i později odejdou domů. To je asi tak vše – tento fakt nemá sebemenší vliv na hratelnost, neovlivní vaše smělé herní plány a o revoluci již nemůže být řeč ani v nejmenším.

Skládáme zbraně
Další drobnou změnou je bojová část, kterou se tvůrci podle všeho pokusili téměř vyeliminovat a nám nezbývá, než na toto prohlášení pro změnu souhlasně zakývat. Skutečně, bojové stránky v rámci jednotlivých levelů bude úplně minimálně o čemž svědčí i zmenšený počet budov určených k tvorbě vojáků. Ty nebudete ve většině případů využívat k mocnému napadání okolních kmenů, místo toho budete vytvářet jen malé pluky o cca 6ti lidech, kterými vypomůžete okolním vesnicím, jež mají bojové síly nedostatek. Nebo pro změnu za jejich pomoci ochráníte vlastní povoz se surovinami, pomocí něhož jsou převáženy všechny potřebné látky mezi osadnickými vesnicemi. To souvisí zejména s diplomacií, jejíž moc s ústupem bojových složek nečekaně narostla. Nakupovat od vedlejších přátelských osad budete téměř nepřetržitě, vždyť málokdy se poštěstí, abyste měli na svém vlastním území dostatek všech vyžadovaných surovin. I když na jednu stranu tento krok přispívá k celkové vizi mírumilovného života vašeho pracovitého národa, ubrání soubojů neproběhlo až tak hladce. Zůstala po něm totiž velká propast, co se zábavnosti týče, kterou bohužel ani zvětšená diplomacie nenahradila.

 

Staří dobří Settleři?
Abychom ale nové Settlers: Rise of an Empire jen dokolečka nehanili, je třeba zdůraznit, že ani nový díl není rozhodně špatnou hrou. Většina věcí, pro něž je již série více než deset let milována a obdivována zůstala na svém místě, včetně skvělého minimalistického zpracování a tak trochu neosobního přístupu k jednotlivým obyvatelům – tedy že vyjma vojenských jednotek nemůžete přímo řídit kroky dalších zaměstnanců. Na skvělé úrovni zůstal i technologický strom, stejně jako variabilita jídla a dalších potřebných surovin. Těch je poměrně dostatek, navíc jejich zdroje jsou značně omezené, což nás nutí k neustálým expanzím dál a dál a rozšiřování vlastního území.

 

Zase o fous lepší grafika
Chválení grafické stránky již tak nějak k recenzím nových dílů Settlers patří. Poté co autoři překonali kritický přesun do třech dimenzí vypadají jejich hry stále více „settlersky“, tedy dokonale roztomile a tak trochu komiksově a nereálně (ne jako když se v Heritage of the Kings snažili co možná nejvíce přesunou k realismu). Díky několika možným pohledů a maximálnímu přiblížení je možno sledovat až takové drobnosti, jako je třeba výraz tváře pekaře v momentě, kdy se mu v troubě peče nový bochník chleba. Díky několika speciálním ikonkám je možno kameru připoutat k některému pracantovi a sledovat jeho kroky, tedy třeba i celý výrobní proces. Za zmínku rozhodně stojí i dynamické změny počasí, které jsou očekávatelné díky zabudovanému kalendáři s předpovědí počasí. V zimních měsících tedy bude vesníce zavalena sněhem a obilí neporoste. Naopak na jaře začne okolí postupně roztávat, kdy je možno chvíli pozorovat mizející břečku a nastupující jaro. A právě za tyto drobnosti budete autoriy doslova milovat.

Závěrem
Jak jste jistě sami poznali, recenze se nesla v dosti negativním duchu, což ale bylo do velké míry způsobeno rozladěností z dalšího zpackaného dílu populárních osadníků, kteří prostě mohli vypadat lépe. Nebýt hluchých míst v hratelnosti, dlouhých prostojů a možná až zbytečně rozsáhlé diplomatické části, mohli jsme mít konečně co dočinění s důstojným konkurentem strategických velikánů současnosti. I přes to ale hře udělíme myslím férových 68%, které její kvalitě odpovídají asi nejvíce.