The Settlers 7: Cesta ke koruně

Jen blázen by čekal, že se tvůrci rozhodnou navázat na minulý šestý díl, který se stal velkým zklamáním a ukázkou toho, jak může známá herní série naprosto vyhořet a zklamat. Jediným logickým východiskem se zdál být návrat ke kořenům celé série, zkrátka začít tam, kde hra zažívala největší slávu a tam navázat s pokračováním.

Původní The Settlers od německého studia Blue Byte Software vyšly na počítače v roce 1994. Od té doby se toho změnilo hodně, kupříkladu bylo tohle studio skoupeno gigantem Ubisoftem, pod jejichž vedením a pečlivým dohledem vznikal i tento sedmý díl. Pokud jste snad neměli s předchozími (respektive hlavně původními) díly tu čest, pojďme si stručně říci o základním konceptu. Settlers 7 je opět realtimovou strategií, která se však od většiny her tohoto žánru razantně liší. Nejlépe ji lze přirovnat asi k loňskému Anno 1404 (naše recenze). Zkrátka jde o budovatelskou strategii, která sice obsahuje i trochu soubojů, ale cílem k výhře je dosahovat různých budovatelských nebo shromažďovacích úkolů. Vaším hlavním úkolem je budovat a komplexně řídit vlastní království v renesanční době. Hra od svých prapočátků obsahuje propracovaný systém, kdy musíte obstarávat hlavně všechny potřeby svých obyvatel, což je jediný možný způsob pro další rozvoj a expanzi vašeho impéria.

Několik úvodních misí v rámci kampaně představuje komplexní tutoriál. Zkrátka postupně se vám odblokovávají nové možnosti stavění a hra vám po malých dávkách podává nové informace a možnosti, jejichž spojením se pak stává na pohled docela složitá. Ale vězte, že jakmile dostane celý koncept pod ruku, bude to pro vás hračka a zároveň skvělá zábava. Později a především v rychlé hře nebo multiplayeru pak jde o dosahování přesně daných cílů. Jakmile některý z nich splníte dříve než ostatní hráči, získáte bod a po nasbírání předem stanovené hranice máme jasného vítěze. Především v multiplayeru docela nevšední, ale právě ona odlišnost působí docela zajímavě. Bohužel jak jsme testovali online část Settlers 7, tak se objevovaly docela časté problémy. Jednak neustálé lagování, ale občas mi hra úplně spadla a navíc nebylo možné vrátit se do ní zpět. Docela škoda, protože podobné chyby dokážou multiplayer natolik znepříjemnit, že už ho po několika takovýchto zkušenostech prostě nespustíte.

Ale zpět k probírání hratelnosti a jejím hlavním stavebním kamenům.  De fakto by celý systém šel označit jako komplexně fungující ekonomika, propracovaná do nejmenších detailů. A všechno do sebe parádně zapadá. Právě o celém systému stavění bychom si určitě měli říci více, stojí totiž za to. Jeho popsání není zrovna jednoduché, a tak si to ukážeme i na konkrétním příkladu. Každičká vaše stavba má nějaký účel a v podstatě nic nestavíte jak tak pro nic za nic. Ba naopak všechno musíte stavět právě tak, abyste napojili celý dlouhý řetězec, ze kterého nakonec získáte požadovanou surovinu nebo cíl. Jak už je vám asi jasné, sedmý díl se jasně nese v duchu původních Settlers.

Podstatné je především vědět, že nebudujete konkrétní budovy jako třeba dřevorubce, ale funguje to krapet jinak. Nejprve totiž musíte stavět pouze základní budovy, jako je třeba Farma, Chatrč nebo Rezidence. A k těm pak přistavujete konkrétní dílny a budovy (až tři k jedné základní stavbě). Takže třeba postavíte farmu a k ní potom přistavíte obilnou farmu, vepřín nebo mlýn. Ve finále se tak nabízí opravdu hodně různých kombinací, které se sebe zapadají jako ozubené kolečko. Vezměme si celý proces trošku blíže v případě chatrče. Pro její vybudování potřebujete tři prkna. Musíte ji umístit k nějakému zdroji podle toho, co pomocí chatrče chcete produkovat. Dáte ji třeba k lesu, kde zároveň může pobíhat divoká zvěř. Tím získáte tři místa, takže k chatrči dostavíte ještě dřevorubce, který vytěží dřevo, které přenese do pily a hurá, máme tady produkci prken. Ovšem to je vůbec nejjednodušší výrobní proces. Stejně tak může chatrč sloužit třeba rybáři, nebo lovci, pokud je poblíž nějaká divoká zvěř. Ten když uloví maso, tak musí jít na zpracování k řezníkovi a pak získáváte „lepší” stravu. Řezníka můžete pro změnu postavit u základní budovy šlechtické rezidence. Má to celé ještě jeden háček – pro její postavení potřebujete kamení a provoz vyžaduje základní jídlo. A tak hurá stavět farmu, pěstovat obilí, zpracovat ho v mlýnu, přenést do pekárny a už máte na skladě jedno základní jídlo. Jste z toho krapet zmatení? Ani se vám nedivíme, Settlers je potřeba si zažít na vlastní kůži. Podobně propojené je v Settlers 7 úplně všechno a musíme uznat, že všichni fanoušci tohoto žánru si prostě přijdou na své. Parádní.

Osobně mám právě takto promakané budovatelské strategie hodně rád. Přesto mám k Settlers 7 určité připomínky a výhrady. Ekonomický systém je dost propracovaný, ovšem z počátku může někoho odradit. Vypadá totiž nesmírně jednoduše a jeho rafinovanost a promyšlenost oceníte až v pozdějších fázích. Stejně tak ze začátku hru docela sráží nesmírná utahanost. Především pokud si celý systém dopředu dobře nepromyslíte a nenavrhnete, tak se nevyhnete vcelku nudným pasážím, kdy jste prostě na mrtvém bodě a musíte hrooozně dlouho čekat, než se všechno postaví a posunete se ve výrobním cyklu zase o kus dál. Základem úspěchu se tak stalo dobré plánování a efektivnost ve výrobních procesech. Kromě toho musíte dobře plánovat i cestičky pro vaše pracovité settléry a také počet a umístění skladišť. Nic se zde netransportuje automaticky, a tak každičkou věc tady musí malí roztomilí panáčkové náročně přenášet. Což stojí především čas.

Kromě zmíněných budov je k dispozici i pár speciálních, které se odblokují za získávanou prestiž. Konkrétně se jedná třeba o kostel nebo obchodní centrum. Jde o skvělé doplnění, kdy podporujete duševní obyvatelstvo, což vám přináší nová vylepšení a technologie nebo můžete obchodovat a získávat tak suroviny, kterých se vám aktuálně nedostává. Celá hratelnost se ve finále nese na vlně původních dílů hlavně díky její pomalosti. Zdá se to možná paradoxní, ale chvílemi si připadáte, jak kdybyste hráli mírumilovné šachy. Prostě není se kam hnát (samozřejmě tedy v případě, že zrovna nejste v multiplayeru), poklidně si budujete a musíte hlavně přemýšlet. Pokud totiž nějakou část výrobního řetězce dostatečně nepromakáte, z počátku to nemusíte poznat, ale v jednu chvíli se vám úplně všechno sesype a nebude fungovat. Jakmile se zhroutí jedna část, už je to cesta do pekel, protože je tady všechno hodně propojené.

O konceptu celé hry jsme si už pověděli, ale v zápalu nadšení jsme neřekli ani slovo o příběhu. Ten v rámci kampaně také nechybí, ale nemohu říci, že by mě jakkoli nadchnul. Zkrátka Settlers 7 si budete užívat po hratelnostní stránce, nikoli nadšeným sledováním příběhu. V něm vystupuje mladá princezna, která by ráda viděla na své hlavě královskou korunu – tady se také bere podtitul tohoto dílu. Ovšem než ji její otec předá nadvládu, tak po ní chce, aby splnila několik důležitých úkolů. Ano, to jsou právě postupné úkoly, které získáváme v jednotlivých misích připravené kampaně, o níž jsme již mluvili.

Po vizuální stránce jsme rozhodně spokojeni. Celkový styl připomíná taktéž původní první (nebo druhý) díl, ovšem jde o moderní 3D zpracování. Když si hru úplně maximálně přiblížíte, tak si připadáte spíše jako v nějakém third-person RPG. Zkrátka grafika je nádherná, nesmírně detailní a především stylová. Ano, to je pro reinkarnaci Settlers hodně podstatné. Když se na tuhle skoro až kreslenou krásu díváte, tak ve vás vyvolává mírumilovné a příjemné pocity, což si zaslouží uznání a velkou poklonu. Ostatně nejlepší představu o tom, jak hra vypadá, si můžete udělat po zhlédnutí videa v tomto článku. V souvislosti s grafikou si ale musíme postěžovat nad relativně vysokou obtížností, alespoň na poměry strategií. Asi kvůli špatné optimalizaci se nám hra na jednom vcelku výkonném stroji hra čas od času trochu zasekávala. Přitom oficiální minimální požadavky nejsou až tak drastické: 2GHz Intel Pentium 4 / AMD XP 2600+ a lepší; 2GB RAM; 256MB grafická karta s Shader 3.0 a samozřejmě stálé internetové připojení k internetu alespoň o rychlosti 128 kbps. Proč připojení k internetu?

Pro mnohé tady máme špatnou zprávu skoro na závěr. Settlers 7 se stává jedním z prvních titulu od Ubisoftu, který obsahuje novou protipirátskou ochranu. To znamená, že během hraní musíte být neustále připojeni online. Jakmile připojení spadne, tak se hra automaticky zapauzuje. Bohužel krátce po vydání hry se objevovaly docela časté problémy s výpadky serverů, takže nebylo možné vůbec hrát. Mě osobně se objevovaly pouze problémy, které jsem už výše popsal v souvislosti s multiplayerem. Každopádně tato nemilá ochrana má alespoň jednu přednost – hra nabízí docela slušné komunitní funkce. Takže si tam můžete přidat své kamarády do seznamu, skrz hru jim psát (jen škoda, že jsem neobjevil přímý chat, ale pouze jakési maily), atp. Úspěchy ve hře pak můžete rovnou vkládat i na váš účet na Facebooku. Na druhou stranu nejde v tomto směru o nic převratného, většina featurek je třeba v případě Steamu naprostou samozřejmostí. Ale během hraní mě nakonec ochrana vlastně nijak neobtěžovala, takže se nemohu přidat ke všeobecně naprosto odpudivým komentářům, i když z ní nijak nadšený nejsem.

Osobně jsem měl docela strach, že se nové Settlers 7 nepodaří. Ale naštěstí nezklamaly. Tento návrat k původním kořenům celé série se nesmírně podařil a tvůrci zabodovali. I když občas narazíte na nějaké mouchy nebo bugy, nejde o nic podstatného. Hra nabízí všem fanouškům tohoto žánru skvělou zábavu na vlnách ekonomicko-budovatelské strategie, která vypadá k světu i po grafické stránce a vyvolává parádní příjemnou atmosféru. My jsme tedy spokojeni, škoda, že multiplayer nakonec nevyčerpal úplný potenciál a z počátku hraní mohou Settlers 7 kdekoho odradit pomalým rozjezdem. A když to vezmeme úplně kolem a kolem, tak oproti původnímu šestnáct let starému prvnímu dílu se vlastně nic nezměnilo, tedy kromě grafiky. Naše hodnocení 82% si však moderní reinkarnace známé série určitě zaslouží!