V roce 2013 se rozhodli bývalí zaměstnanci herního studia Thatgamecompany vytvořit svoje vlastní studio Giant Squid, které nám po třech letech po založení přineslo velmi zajímavou podmořskou adventuru Abzú. Jako druhý svůj projekt nám zhruba před dvěma lety představili dobrodružnou hru The Pathless, na kterou jsme se podívali pod drobnohledem v této recenzi. Pokud jste však Abzú hráli, určitě budete mít alespoň nějakou představu o tom, jakým zhruba směrem se vývojáři vydali v tomto zajímavě vypadajícím počinu.
Ve hře se zhostíme role Lovkyně, jejíž úkolem bude záchrana temnotou pohlceného světa. Ten se pokusíte zachránit osvobozením spektrálních zvířat, které jsou po celém světě drženy okovy. Abyste je těchto okovů zbavili, musíte posbírat pečetě ukryté ve čtyřech regionech, a to především v různých monumentech a ruinách již téměř zaniklé civilizace. Asi si dokážete představit, že to není ten nejlehčí úkol. Naštěstí ale má vaše hlavní postava k dispozici kouzelnou čelenku, jež vám ve světě zvýrazní důležité body a hádanky, takže navigace po světě je s jejím použitím o dost jednodušší.
Příběh adventury The Pathless je vyprávěn dvěma způsoby, ten první už tradičně spočívá ve čtení stovek textů, které jsou po celém světě rozsety na nejrůznějších místech. Hlavním způsobem vyprávění je ale samotný obraz hry a její symbolika, která kolikrát vydá za tisíc slov. Co je na hře na první pohled zajímavé, je její uživatelské prostředí, které je téměř nulové. Díky tomu si tak hru můžete užívat bez jakéhokoli růšení, což oceníte okamžitě po jejím zapnutí.
Po mapě se můžete pohybovat dvěma různými způsoby. Tím prvním je využití vašeho orlího přítele, který vás doprovází celou hrou. Ten vás pak v pozdějších částech hry dokáže vynést až k oblakům, díky čemuž získáte pohled z ptačí perspektivy na velkou část mapy. Druhým způsobem jsou pak vaše vlastní nohy, přičemž pohyb po nich je ozvláštněn velmi zajímavou herní mechanikou.
Ta spočívá v sestřelování všudypřítomných terčů, které vás po jejich sestřelení rychlostí blesku vynesou vpřed. Pokud se vám pak podaří jednotlivé terče sestřelovat za sebou, dokážete se po krajině pohybovat s neuvěřitelnou ladností a precizností, kterou může konkurovat snad jenom symfonie Ludvíka van Beethovena. Tyto dvě herní mechaniky jsou však docela obtížné na naučení, nicméně pokud to zvládnete, pohyb ve hře si zamilujete. Já sám jsem se občas přistihl u toho, že jsem si jentak poletoval světem, protože už jen tohle je opravdu zábavné a také to vzbuzuje pocit klidu a jakési relaxace.
Když už jsem zmínil sestřelování terčů, asi vás napadlo, že jste vyzbrojeni lukem. Ten ale paradoxně v podstatě nevyužijete k boji, jak je u zbraní dobrým zvykem, ale k řešení hádanek. Mezi ty patří například zapalování luceren, trefování terčů ve správném úhlu nebo sestřelování závažích upuštených vašim orlím přítelem. Všechny tyto typy hádanek jsou pak velmi intuitivní a jsou také představeny už v tutoriálu hry, takže by se vám určitě nemělo stávat, že si s něčím nebudete vědět rady.
Samozřejmě svůj luk využijete i na ony zmíněné souboje, ale je to spíš jen taková okrajová záležitost na jednu specifickou situaci. Abyste totiž mohli vysvobodit spektrální zvířata, musíte je nejdřív po jejich probuzení lapit. Pokud se vám to podaří, dostanete se k cíli v podobě vícefázového bosse, kterého po nalezení jeho slabiny docela jednoduše porazíte.
Tím se dostávám k jednomu z bodů mé kritiky, kterou je absence jakékoli penalizace za neúspěch, a to ani v soubojích s bossy. Pokud se vám totiž nějakým záhadným způsobem podaří neuspět, přijdete pouze o nějaké ty body z výdrže nebo se vrátíte na začátek souboje. Frustrace tedy v The Pathless není na pořadu dne, protože vše je až příliš jednoduché. Na druhou stranu to ale beru i jako výhodu, protože celá hra je vlastně jeden velký antistresový míček, u kterého se můžete nádherně uklidnit po těžkém dni v práci.
Příběh jako takový zaběre nějakých 5-6 hodin, nicméně pokud máte zájem celou hru prozkoumat a splnit všechny výzvy, určitě se dostanete na nějakých 10-15 hodin. Je velká škoda, že hádanky nebyly ve hře více rozmanité a složité, protože si umím představit, že by k celkovému hernímu času pár hodin přidaly. Nejhorší pak na hádankách je, že jsou opravdu repetitivní a časem se může stát, že vás unudí k smrti. Kvůli tomu bych tedy spíše doporučil hrát hru ve více dnech a v kratších časových intervalech, aby vám kvůli hádankám hra nezevšednila příliš brzy.
Trošičku bych se pozastavil u technického zpracování hry, které je vlastně bezchybné. Vše jede neuvěřitelně plynule, FPS nepadají a graficky je hra opravdu nádherná. Art styl celého světa, spektrálních zvířat, ale i hlavní hrdinky mají určité kouzlo, které jsem ve videohře již dlouho neviděl. Třešničku na dortu tomu dává velmi příjemný soundtrack od skladatele Austina Wintoryho, který složil hudbu například i ke hrám Flow a Journey.
The Pathless je hra s nádhernou grafikou, fantasticky zpracovaným světem a klidnou atmosférou, kterou mohu doporučit naprosto každému hráči videoher. Společně s parádně vyřešeným systémem pohybu se z této nenápadně vypadající hry stává velmi originální počin, který v časech násilních her přináší něco pro oči krásného a neokoukaného. Je jen škoda, že si tvůrci nedali více práce s hádankami, které po několika hodinách začnou pořádně nudit.
