Zbrusu nové vývojářské studio Question Games vypustilo do světa svůj první kousek – a ne ledajaký. Autoři se totiž rozhodli zapomenout na existující hry, vykašlat se na jakoukoliv inspiraci a vytvořili něco tak divného, až vyvstávají obtíže smysluplně hru přiblížit. Možná to bude právě tím, že tahle hra ani příliš utvořený koncept nemá. Naopak pouští uzdu fantazii a vývojáři do hry vložili snad vše, co je zrovna napadlo. Výsledkem je jakási splácanina, která některým hráčům přijde naprosto zcestná, nepochopitelná a kašparská, zatímco jiní zde vidí možnost ponořit se do zcela unikátního herního zážitku.
Vždy záleží na tom, co na hrách nejvíce oceňujete. Pokud byste rádi silný příběh, jenž vás chytí za srdce nebo atmosféru, která se dá krájet, jste na špatné adrese. Stejně tak rovnou zapomeňte na drsnou akci, propracovanou hudbu či dech beroucí vizuální zpracování. The Magic Circle se totiž zaměřuje na úplně něco jiného. Snaží se hráče překvapit, ukázat něco, co nikdo nečeká a vyvézt je ze zažitých herních stereotypů.
Hráč se stává postavou nazvanou „The Hero“ – Hrdina, který je charakterem nedokončené, stále se vyvíjející hry. Zatímco neustále potkáváme poletující mluvící barevné oči, které představují jednotlivé vývojáře, uprostřed tvoření hry sami žijeme a provádíme nejrůznější úkony. Jak správně poznamenal kolega zahraniční redakce, jen málokde zažijete tak napjatou atmosféru, jako právě mezi jednotlivými „oky“, které jiné postavy hry nazývají „létající bastardi“. Vývojáři se totiž neustále hádají, přou a snad absolutně na ničem se neshodnou. Zvláště dva nejdůležitější vývojáři Ishmael Gish a Maze Evelyn vidí vše zcela naopak.
Na začátku se procházíme a pořádně ani nevíme, co tu vůbec máme provádět. Postupně ale začínáme zdejšímu světu rozumět a učíme se různým akcím, které zde lze provádět. Tím však rozhodně nechci říct, že by to znamenalo jakoukoliv předvídatelnost zdejšího dění. Krátce vám proto popíšu některé zážitky, abyste získali alespoň částečnou představu o šílenosti hry. Začínáme v jakési zdemolované středověké vesnici, která je vykreslena černobílou animovanou grafikou, po čemž za chvíli začne kolem chodit jakýsi strašidelný obr, který zase zmizí, když se vývojářské oči začnou znovu hádat. O chvíli později se dostaneme do jakési vyprahlé oblasti, všude samá skála, písek a okolo podivná stvoření. Časem budeme potkávat o to zvláštnější tvory, které jsou tak neskutečné, že by mohli vytvořit další generaci pokémonů. Kromě toho na sebe navazují oblasti, které spolu vůbec nesouvisí a z přírody tak vyjedeme výtahem skrze vesmír do jakési retro vesmírné lodi, která vypadá jako z Duke Nuke. Pak potkáme na uvězněný chodící hřib, což je zdejší čaroděj a musíme tak hledat klíč, kterým ho osvobodíme.
Náš Hrdina s velkým H ale není nebojácný rytíř, ani krásná princezna. Je to takový malý programátor, který ve hře sice nemůže měnit cokoliv, ale mnoho toho může upravovat. Jak se postupně učíme stále dalším kouskům, rozšiřují se i naše možnosti. Nejčastěji budeme upravovat nejrůznější tvory, které při průzkumu zdejších končin potkáme. Některé jsou přirozeně mírumilovné, jiné se nás okamžitě pokusí sežrat. Danou bytost však můžeme paralyzovat za pomocí speciální schopnosti, po čemž k ní stačí přijít a začít ji programovat. Neočekávejte ale žádné skutečné složité kódy. K dispozici bude jen pár řádků. Každý řádek přitom udává jinou vlastnost a pouhým klikáním na nabízené možnosti měníme danou bytost. Zpočátku lze zvolit jen, kdo je jeho spojenec a kdo protivník. Později však budeme moct určit i způsob pohybu (chození, létání), způsob útoku a dokonce i speciální schopnosti. Změny nemusíme brát příliš vážně, jelikož je lze později kdykoliv dle uvážení změnit.
Při tomto „kódování“ jsme v černé místnosti, kde na přední stěně najdeme výše popsané vlastnosti, zatímco na straně levé objevíme počet zdraví, sílu útoku a rychlost daného stvoření. Tyto „levé“ záležitosti lze zlepšit jen za předpokladu, že v průběhu hraní najdeme volné body, které vzápětí investujeme do nějaké té vlastnosti jediného tvora. Tyhle investice se ale již nedají zvrátit, takže tady není na místě příliš věc uspěchat.
Všechno, ať už živé želvy, krysy, roboti či nehýbající se mrtvé tělo, stává našim spojencem, pokud to u něj nastavíme. Kromě toho, že na nás pak automaticky neútočí, nás noví kamarádi všude následují a s jakýmkoliv protivníkem si to ihned rozdají. Narazíme totiž také na bytosti, které přenastavit nelze a bitva je tak nevyhnutelná. Jakmile získáme speciální nástroj, můžeme našim ochočeným i udávat bod, na kterém se všichni shromáždí. Tím je můžeme poslat na nám nepřístupná místa, kde třeba již svou přítomností něco spustí. Někdy naopak jisté typy přátel něco odemknou, jen když jsou nám poblíž, jako například jeden robot, který umí vyřadit elektrické silové pole. Robota je ale nejdříve nutné najít a získat. Teprve potom se lze dostat do míst, chráněné silovým polem.
Právě tak funguje velká část hry. Musíme se dostat do jednoho místa, abychom si zpřístupnili jiné, a tak se dostali dále. Mise ale nejsou lineární. Naopak mezi mnohými oblastmi budeme cestovat sem a tam, řada úkolů lze splnit více způsoby a záleží tak pouze na naší kreativitě. Aby cestování na větší vzdálenosti nebylo nudné, pomůže nám mapa, která kromě orientace umožňuje i rychlé cestování. Může se stát, že své spojence ztratíme, například když ujedeme výtahem nebo když budeme rychle běžet, zatímco někteří z nich (želvy) jsou obzvláště pomalé. V takovém případě lze použit speciální kouzlo, kterým si všechny teleportujeme k sobě. V tomhle bodě hráči obvykle přijdou na to, že se k nim přepraví i různé mrtvoly a neživé objekty, kterým nastavili, že jsou jejich spojenci. Proto není nejlepším řešením nastavovat to všude tam, kde je to umožněno.
Zapomenout nesmíme na speciální energii, která se některými činnostmi vyčerpává. Ta lze získat z k tomu určených kouzelných míst a pak ji stačí použít třeba na zhmotnění některých vývojáři smazaných objektů nebo na oživení zemřelých spojenců. Přestože se do boje přímo nezapojíme, naše úloha spočívá právě v oživování. Nepřátelé nás ale i tak mohou snadno zabít a člověk tak mnohdy musí vzít nohy na ramena, aby situaci přežil.
V tomto černobílém světě existuje i mnoho barevných věcí, které díky tomu výrazně vynikají. Na straně druhé to někdy bývá matoucí, jako když se pokusíme přejít tekoucí proud na planině a zjistíme, že se nejedná o vodu, ale lávu. Žádné varování tu není a na místě okamžitě umíráme. Takových nedostatků je ve hře více, ale jsou to spíše okrajové záležitosti, které na hratelnost mají minimální vliv. Škoda ale je poměrně krátké kampaně.
The Magic Circle je asi tou nejzvláštnější hrou, jakou jsme v redakci za dlouho dobu měli. Přesto je nutno říct, že tahle hra skutečně umí pobavit a celosvětově si zatím získává dosti kladné ohlasy. Na straně druhé, pokud nejste fanoušek zvláštních, bláznivých nápadů a chcete raději pořádný příběh nebo nekončící akci, rozhodně byste měli sáhnout po něčem jiném. Pokud byste si to ale přece jenom chtěli zkusit, pak hru najdete na Windows, Mac i Linux za 550 Kč. Hodnotím 73 %.
