The Last Remnant

Zatímco klasické akční RPG alá Diablo nebo třeba Baldurs Gate vycházely vždycky výhradně na PC, tak s akčními řežbami japonského stylu se naopak častěji setkávali majitelé konzolí. Některé firmy se pak následně sice rozhodli i pro port na počítače, ale přiznejme si to, výsledky nebyly kdovíjak chvályhodné. Další věcí, která jim nehraje příliš do karet je celkový styl. Zkrátka většina evropských (potažmo rovnou českých) hráčů není do podobných akčních bitek až tolik zapálená jako třeba právě Japonci a jejich nákupní mánie při uvedení očekávaných titulů na trh. Když se tady bavíme o tomto tématu, musí vám být jasné, že se přímo dotýká i dnešní počítačové novinky – The Last Remnant. Na Xbox360 toto akční RPG z dílen Square Enix vyšlo před nějakou dobou, ovšem majitelé PC si museli počkat právě na vydání této konverze. Jak se tentokrát povedl převod a co zajímavého, či naopak odpudivého přináší samotná hra?

Začněme právě hrubým zhodnocením konverze, která dost často celou hru odepíše hned v úvodu. A to se bohužel stalo i v případě The Last Remnant. Tedy abychom byli přesní, musíme převod rozdělit na dvě části. První je technická a vizuální stránka, jež se tentokrát povedla. Opravdu jsme neměli problémy s výkonem hry, grafickou stránkou, frame-ratem ani padáním, apod. Jistě občas na nějaké vizuální chybičky narazíte, ale kdoví, jestli to je jen problémem konverze z Xboxu360. V tomto směru tedy nemáme větší připomínky, ale horší už je to s ovládáním. Zkrátka tady Last Remnant zklamal na plné čáře.

Tvůrci se prostě s konverzí nijak nepiplali. Ve hře se vám tedy v rámci tutoriálu, který probíhá přímo v akci během prvních misí, ukazují konkrétní příkazy pomocí tlačítek Xboxu360. A vězte, že v takto velké míře tohle dokáže naštvat každého věrného PC hráče. Navíc ať zkoušíte mačkat na klávesnici cokoli, prostě nemůžete přijít na to, které tlačítko xboxového gamepadu náleží čemu na klávesnici. Inu, tak skočíte do nastavení a hledáte možnost vlastního nabindování dle libosti nebo alespoň zjištění, jak je hra nastavená. Rázem však přichází další zklamání, protože tady nic podobného nenajdete. Jak jsem po čase zjistil, abyste si mohli upravit nastavení kláves, musíte to udělat přímo z hlavního menu The Last Remnant ještě před tím, než si načtete rozehranou pozici, jinak máte prostě smůlu. Takhle odfláknout konverzi je skutečně nehoráznost, nic jiného. A jak využijeme myš? Minimálně. Jediné co s ní můžeme dělat je otáčet pohledem našeho hrdiny, ale to ještě tak kostrbatě, že musíte držet pravé tlačítko a až pak pohybovat. Prostě nechápeme, kdo tohle mohl vymyslet.

Zkrátka konverze nám celou hru hned od první chvíle doslova znechutila a už se to táhlo během celého hraní. Teď už se raději pojďme podívat na přeci jen zajímavější prvky samotné hratelnosti. Ta je vskutku typická a znalce tohoto žánru nemůže v základu ničím překvapit. V reálném čase prostě zkoumáte okolní svět a dostáváte se do soubojů, které probíhají pro změnu tahovým způsobem. Dostáváte se do role Rushe Sykese, jež hraje prakticky nejdůležitější roli v celém příběhu, který se točí ohledně hledání jeho ztracené sestry Iriny. Pochopitelně během tohoto zdlouhavého putování se postupně dostáváme do mnoha různých konfliktů a otevírají se další a další problémy nutné k řešení. Příběh je podáván vesměs pomocí renderovaných videí. Jak si řekneme později, ty vypadají hezky na pohled, ale obsahově už je to slabší. Jsou totiž až příliš častá, dlouhá a nezáživná. Než se postavičky vymáčknou a řeknou co chtějí, čekáte věčnost. Navíc dialogy bychom si určitě dokázali představit napsané zajímavější, chytlavější a přitažlivější formou. Dokonce je ani není možné jakkoli odkliknout, takže občas, když už jsem jich měl vskutku plné zuby, jsem prostě nechal video běžet, v klidu si odskočil, připravil oběd a pomalu se vrátil k počítači, kde ještě náruživě diskutovali o ničem. Podle oficiálních zdrojů potřebujete k dohrání základního příběhu 45 hodin, dle mého názoru minimálně polovina z toho jsou právě zmíněná videa. Značně otravné a zdrženlivé jsou pak i nahrávací obrazovky, na něž narážíte také pořád.

Asi nejzajímavějším prvkem, díky němuž se The Last Remnant alespoň trochu odlišuje od svých konkurentů, jsou právě souboje. Ty si prostě musíme rozebrat hodně podrobněji. Nebojujete totiž pouze v malé skupince několika málo postaviček, ale povětšinou se proti sobě utká docela dost jednotek. A to jak v řadách protivníků, tak našich. Na druhou stranu s tím je spojeno docela dlouhé čekání, než se všichni vystřídají na tahu. Naštěstí nechybí speciální turbo mód, jímž lze tyto prostoje zrychlit. Tahové souboje se celkově povedly, protože nabízí skutečně plno možností efektivních útoků. Můžete i pohybovat s jednotkami, upravovat jejich rozdělení do skupinek, dělat různé formace a odlišnými styly útočit. Do velké míry bychom zde tedy nalezli i určité strategické prvky a stejně tak si mnohé Last Remnant vypůjčil ze série Final Fantasy. V bitvách samozřejmě nechybí získávání zkušeností, jinak bychom hru ani nemohli označit jako RPG. Za expy pak získáváte nové schopnosti. Ve skutečnosti se však nezvyšuje úroveň vaší postavy a nejde ani nijak konkrétně upravovat jednotlivé charaktery. Prostě se jen určíte nové techniky boje, toť vše.

Po vizuální stránce se The Last Remnant jednoduše nemá za co stydět. Grafika vyniká především opravdu kvalitními texturami, ale i vymodelováním všech postav a příšer. Především během soubojů, na kterých hra stojí a jsou zde tedy na denním pořádku, pak ohromí vysoká míra detailů i různých speciálních efektů. Pro úplnost také uveďme, že Last Remnant běží na Unreal 3 Enginu, z nějž tvůrci v tomto případě dokázali vymáčknout snad maximum. Doporučené HW požadavky jsou shodné s běžnými hrami dnešní doby – Intel Core 2 Duo (2.4GHz) / AMD Athlon X2 (2.4GHz), 2 GB RAM a NVIDIA GeForce 8800 VRAM 512 MB. Krásná jsou především renderovaná videa, ale s jejich četností to Square Enix prostě přehnalo. A na druhou stranu dobře víme, že grafika prostě není všechno a tady se nám to potvrdilo.

Od The Last Remnant jsme skutečně měli velká očekávání. Na závěr se dobrovolně a bez mučení přiznám, že jsem neměl možnost hrát tento titul na Xboxu360, kde vyšel původně a pro který byl dělaný jako na míru. Myslím si však, že tento fakt není ve výsledku handicapem. Ze hry skutečně jsou znát ohromné zkušenosti tvůrců, inu přesně ví co a jak. Přesto osobně nemůžu říci, že bych se u hraní bavil, to skutečně ne. Dost možná nejsem naprostým hardcore milovníkem tohoto žánru, pro které je Last Remnant evidentně dělané. Pochválit určitě musím za skvěle odvedenou práci v oblasti soubojů, které mají šťávu, spád a budete se u nich brilantně bavit. Hezká je i vizuální stránka okolního prostředí, byť se místy dostavil trošku stereotyp a určitě šlo všechna místa navrhnout elegantněji. Nad zápory se však musím pozdržet trochu déle. V prvé řadě jde o naprosto ofláknutou konverzi co se týká ovládání, takže pro mne osobně byla hra (bez použití gamepadu) prostě nehratelná. Kromě toho určitě musím zmínit i plytký příběh bez zajímavé zápletky, příliš hodně dlouhých videí, která jsou nezáživná, nelze je odklepnout a s nimi jsou spojeny i neustálé loadingovací obrazovky. Díky tomu tak hra absolutně ztrácí přitažlivost a spád. Po pravdě řečeno příliš nechápu první zahraniční recenze, v nichž si hra odnášela vcelku dost vysoká hodnocení. My, právě kvůli výše zmíněným důvodům, dáváme 59% a víc ani ťuk.