The Last of Us

Konců světa tu bylo již tolik, že mezi nimi vypadá 21. prosinec 2012 jen jako zrnko písku uprostřed Sahary. Pokud však jde něco s určitostí říci, žádné z domnívaných dat dosud poslednímu vydechnutí lidstva neodpovídalo. Přesto je zajímavé sledovat, jak se s tímto tématem vypořádávají tvůrci ve filmovém a herním průmyslu. Někteří volí klasický dopad obrovského asteroidu, jiní sázejí na příchod mimozemšťanů a v neposlední řadě se objevují i tací, kteří do role viníků nešťastné situace spojené s ukončením života na naší planetě usazují zombie. Studio Naughty Dog by se dalo nejspíše zařadit k poslední ze jmenovaných skupin. S podobným tématem totiž přichází jeho nejnovější hra nazvaná The Last of Us. V porovnání s jinými kousky jde ale mnohem více do hloubky a nesnaží se je usazovat do role vašich největších nepřátel. Vede se jí  to však? Odpovězme si na tuto otázku v dnešní recenzi.

Crash Bandicoot, Jak and Daxter, Uncharted. Tři série, tři konzole, jedno z nejuznávanějších studií v celém herním průmyslu. Zhruba tak by se dala shrnout historie společnosti Naughty Dog, která do rukou Sony připadla v roce 1996. Ještě předtím se jí ale povedlo dosáhnout obrovských úspěchů na prvním PlayStationu s legendární sérií skákaček, na níž navázali dalším úspěchem patřícím ke klenotům PlayStationu 2, o nichž fanoušci Xboxu sní ve svých vlhkých snech a nočních můrách zároveň.  O nic menším hitem každopádně nebyla ani série Uncharted v čele s „mužskou verzí Lary Croft” Nathanem Drakem na konzoli PlayStation 3. Ukončení svého působení a přesun na další generaci konzole se každopádně tvůrci rozhodli vykonat právě za pomoci titulu The Last of Us, kvůli němuž tu dnes jsme. Jedná se o předem očekávaný nepřekonatelný zážitek, nebo se tentokrát tvůrci sekli do prstu a vše jim nevyšlo tak úplně podle jejich představ?

I když se zatím žádné z pandemií nepovedlo vyhubit lidstvo, několikrát jsme měli rozhodně na mále. Mor či cholera jsou však v porovnání s tím, co společnost ochromilo ve světě The Last of Us, pouhé rýmičky. Lidé se začali měnit v neovladatelná monstra a napadat ostatní, až se nakonec moci chopilo vojsko a nastolilo pořádek, jejž naneštěstí následovala tvrdá diktatura. My se spolu s Joelem, hlavním hrdinou hry, nacházíme 20 let po zásahu pandemie. Nebezpečí však stále ještě číhá na každém kroku, tudíž je boj o život denním chlebem každého z přeživších. Když proto Joel dostane spolu se svojí partnerkou Tess nabídku na to, že bude za dopravení čtrnáctileté Ellie na určité místo odměněn hodnotnou zásobou zbraní, neodmítne a rozhodne se do toho jít celým svým srdcem. Je v tom ale samozřejmě nejeden háček, s nímž si bude třeba na cestě poradit.

Celou hrou prostupuje velký kontrast mezi Joelem, čtyřicátníkem, který si při propuknutí pandemie prožil nejtěžší chvíle svého života, a Ellie narozené až po katastrofě a nedotknuté tím, jak to na světě vypadalo dříve. Po opuštění hranic tábora určeného pro přeživší je tak mladá dívka bez přestání okouzlována naprosto novými věcmi a zážitky, jež jí byly dříve odepírány. Skutečná genialita však tkví v postupně se budujícím vztahu mezi těmito postavami, ačkoli i ten se musí vzpamatovávat z mnohých ran udělených nemilosrdným životem. Zvraty v příběhu má každopádně Naughty Dog po sérii Uncharted zvládnuté perfektně a zde je jejich prostřednictvím odhalována nejsilnější stránka perfektního příběhu, který vás už v první minutě hry dokonale vtáhne a stoprocentně nepustí.

Rozšiřován je samozřejmě i neustálými rozhovory mezi jednotlivými hlavními hrdiny. Skutečnou atmosféru každopádně nasajete teprve v momentě, kdy vše utichne. Teprve pak si uvědomíte, o kolik přicházíte, protože rozhlédnutí se po herním světě v The Last of Us nabírá naprosto nových rozměrů. A užijete si to jako nikdy. Neustálý strach z toho, co na vás číhá za rohem, sice vyvolává mnohé nepříjemné pocity, jichž byste se chtěli zbavit, avšak na to jste ke hře až příliš dobře připoutáni. Do pozadí navíc neustále vtéká perfektní soundtrack vytvořený přesně na míru hry, takže, když si dáte jedna a jedna dohromady, brzy zjistíte, že atmosféra a příběh jsou ve hře nesmrtelným kombem provázejícím vás a pulzujícím vaším tělem po celou dobu hraní. Že by se hra ale nějak omezovala a nedovolovala vám přičichnout si k soubojům, s tím také nepočítejte.

Na rozdíl od velké většiny jiných her zde přímá konfrontace s nepřáteli přináší více problémů než řešení. Často se totiž jedná o zmutované jedince, kteří vynikají svou odolností a ještě ke všemu dokáží Joela usmrtit jediným nečekaným kousnutím. Proti nim je tak ideální zvolit tichý postup. Na rozdíl od lidských protivníků se navíc chovají předvídatelně a jejich výhodami nejsou chytrost a schopnost krýt se, nýbrž útoky ve velkých skupinách, čemuž se chcete rozhodně vyhnout. Není tak problém celou dobu, kdy jsou poblíž vás, pouze rozhazovat do okolí cihly a flašky, které najdete na zemi, s jejich pomocí je odlákat a následně je tiše obejít bez toho, že byste zabili jediného z deseti nepřátel, jež vám stáli v cestě. Tak jednoduché to ale samozřejmě proti obyčejným lidem nebude. Na ty se proto vyplatí procvičit si mušku, i když ušetřit si pár nábojů na horší časy je v The Last of Us nesmírnou výhodou, která by neměla být přehlížena.

Každý ze soubojů má dočista odlišný průběh. Závisí pouze na vašich uspořených zásobách a na tom, jak s nimi hodláte naložit. Na základě Joelovy speciální schopnosti, kdy se zaměří pouze na zvuky a i přes stěny dokáže zjistit, kde se nacházejí protivníci, můžete před každou z vašich akcí uvážit, zda bude výhodnější zkusit plížení nebo rovnou střílet. Jednotlivé typy nepřátel se od sebe navíc v mnohém liší, což váš úsudek po několika zkušenostech ovlivní také. Hra je však i o umírání. Po každé smrti však musíte zkusit něco jiného, zajímavějšího a originálnějšího, protože jinak se nikdy nikam nedostanete a hra vás tak maximálně začne frustrovat. Nebude to ale proto, že byste neměli více možností postupu, ale jenom proto, že se dostatečně nesnažíte a zbytečně do soubojů taháte palné zbraně, které by ve skutečnosti měly být až vaší poslední reálnou šancí na úspěch.

Tvůrci do hry vnesli i nejeden originální prvek, jakým je kupříkladu crafting. Hráč má k dispozici sadu receptů zahrnujících tvorbu vylepšení chladné zbraně, lékarničky, primitivní bomby či molotovova koktejlu. Pokud však chcete něco vytvořit, musíte si v reálném čase zabrouzdat v batohu nehledě na to, zda nepřátelé poblíž jsou nebo ne. Je proto důležité předem uvážit, co využijete, abyste nakonec neskončili uprostřed souboje bez lékárniček a surovin na jejich výrobů, zatímco byste měli tři nožíky, jež ale ani nedokážete využít. Sbíráním surovin časem získáte dostatek prostředků i na to, abyste mohli vylepšit jednu ze svých přibližně deseti zbraní určených pro boj na dálku, což následně v přestřelkách probíhajících především v pozdějších fázích hry rozhodně uplatníte. Prohledáváním světa navíc budete obohaceni i o různé dokumenty, dopisy, easter eggy a další drobnosti, které ještě více prohloubí váš zážitek ze hry a odhalí vám detaily o propracovaném světě, jež byste jinak minuly.

Jak jsme již zmínili, audio patří k nejdůležitějším složkám celé hry a tvůrci si na něm dali obzvláště hodně záležet. Jednotlivé songy byly vytvořeny speciálně pro tuto hru, což se na nich v každém případě podepsalo. Dokonale sednou k atmosféře hry a perfektní vyostření jednotlivých situací, do nichž se ve hře dostanete, je pak už jen příjemným bonusem, který by nebylo možné ani náhodou odmítnout. Dabing se drží na neskutečně vysoké úrovni kvality stejně tak, takže by se ve výsledku dalo hraní bez zvuku považovat za zneuctění práce vývojářů, do čehož byste se zamotat samozřejmě nechtěli. I když PlayStation 3 nesahá svým grafickým výkonem další generaci konzolí ani na paty, tvůrci z konzole vyždímali maximum a hra vypadá bezvadně. Nakonec je tak jediné, na co si je možné stěžovat, porce bugů, kterou bychom nicméně s chutí viděli i u jiných her. Je totiž nicotná a dokonce ani po 15 hodinách strávených ve hře jsme se nesetkali s jediným vážnějším výpadkem.

Tvůrci ze studia Naughty Dog mají jasno v tom, co dělají, tudíž není žádnou záhadou, proč se každá z jejich her tak neskutečně povedla. Ukončení svého působení na konzoli PlayStation 3 nicméně chtěli vývojáři oslavit něčím skutečně speciálním. Survival akce The Last of Us speciální je. Vlastně je tak speciální, že, ať už byste se na ni podívali z kteréhokoli pohledu, vždy byste nalezli kus dokonalosti. K úplnému vrcholu byl doveden příběh, atmosféra, audiovizuál, hratelnost i hlavní postavy, takže by byla chyba hru neocenit absolutním hodnocením. Žádná hra však nemůže být dokonalá, přestože se k tomuto přídavnému jménu The Last of Us blíží více než cokoli jiného, takže jsme byli nuceni naše nadšení zastavit na 97 %. Pokud máte pod televizorem usazený PlayStation 3, jedná se pro vás o naprostou nutnost, jestliže se ještě někdy chcete nazývat hráči. Zároveň bychom hru s klidem označili za to nejlepší, co kdy bylo pro tuto konzoli vytvořeno, a už se začínáme těšit na to, kam povedou cesty tvůrců na novém PS4.