The Incredible Hulk

Zdá se, že filmový průmysl našel v komiksových předělávkách nový zlatý důl a ve chvíli, kdy chybí opravdu velké hity, zastávají tuto roli právě snímky se superhrdiny v hlavních rolích. Letošek je zářným důkazem. Klasické blockbustery se odporoučely kdovíkam a do kin se dostávají spíše levnější filmy. Když se pak objeví vysokorpozpočtová komiksová nakládačka, je docela jasné, že se na ní lidé pohrnou. Přesvědčil se o tom Iron Man a vedle Temného rytíře (Batman) to čeká také The Incredible Hulka. Respektive v Americe už ho to potkalo a k nám se další Hulk, tentokrát s Edwardem Nortonem v hlavní roli, dostane zanedlouho. Podobně jako v případě Iron Mana je také The Incredible Hulk doprovázen počítačovou (i konzolovou) hrou. Stejně jako u Iron Mana se o ní postarala SEGA. A jelikož byl herní zážitek z Iron Mana opravdu špatný, měli jsme už před vydáním Hulka nemalé pochybnosti o jeho kvalitách, zejména s ohledem na to, že obě hry mezi sebou mají velmi malý časový rozestup. Naděje však umírá poslední. Takže co se nám tu urodilo?

 

 

 

Herní Hulk kopíruje děj toho filmového, což znamená, že se v roli Bruce Bannera, který se čas od času mění v zelenou a neskutečně svalnatou bestii, budete snažit vyrovnat s bojem de facto proti všem. Hulk je výsledkem nepovedeného vojenského experimentu a ani Banner nedokáže transformaci v něj tak úplně ovládat. Proto se proti němu obrátí armáda, která ho začne nahánět zprvu kdesi v Brazílii a pak i po celém světě. Jenže ta je vcelku nuzným oříškem proti tomu, co připravují skuteční zloduši. Jedná se o čtveřici předních vědců a byznysmenů, z nichž každý ovládá široké vojsko jakýchsi robotů. A jistě není třeba dodávat, že nemají zcela čisté úmysly. Hulk sice občas rozmlátí i to, co nechce a někdy nezabrání příliš agresivním projevům, v jádru je to ale dobrák, který se zapojí do procesu záchrany světa, i když je sám naháněnou zvěří. To je poměrně lákavé rozložení karet, ovšem autoři ho podle očekávání nedokázali uchopit tak, jak by si zasloužilo. Dodejme, že příběh je vyprávěn prostřednictvím poměrně častých nehratelných sekvencí, do nichž se občas podařilo vměsnat i něco vtipu.

 

 

 

Samotná hra bohužel nevystupuje ze zástupu komiksových adaptací, z nichž výrazněji vyčuhuje snad jen Spider-Man 3. The Incredible Hulk by se naopak dal popsat jako Iron Man. Občas jsou k vidění na chlup stejné (ošklivé) textury, prostředí mnohdy vypadá dost podobně, hrdina je sice jiný, ale většina pohybů se ovládá totožně a hra je vlastně jen jednoduchou rubačkou. Na počátku čeká poměrně rychlý úvod v jedné z továren, kam je Hulk zahnán a kde se ho chystá armáda vykouřit. V lineárním stylu proběhnete nuzným skladištěm, které samozřejmě vypadá stejně jako to z Iron Mana, rozmlátíte několik dveří a nepřátel, kteří odlétávají jako míčky a na konci si střihnete boj proti prvnímu jednoduchému bossovi. Mezitím si osvojíte základy ovládání, které snad ani jednodušší být nemůže.

 

 

 

Hrdinu řídíte klasicky kurzorovými šipkami, zatímco myš používáte k otáčení kamery a její dvě tlačítka potom k slabšímu a silnému úderu. Pokud je tisknete na přeskáčku, Hulk občas automaticky provede nějaké to kombo. S tím si proti většině nepřátel bohatě vystačíte a prakticky se můžete vykašlat na složitější údery a komba, která počítají se zapojením dalších kláves a prostředního kolečka na myši. Popravdě nám není příliš jasné, kde brali tvůrci inspiraci k těmto kombinacím, jelikož vyžadují naprosto krkolomné stisky tlačítek, jež se velmi špatně pamatují a ještě hůře provádějí. Nehledě na to, že na ně prakticky vůbec nemáte čas, jelikož nepřátel je většinou nadstandardní množství a na vyvolávání komb je třeba aspoň trocha klidu. Tedy aspoň zpočátku. V případě, že si je osvojíte, jde to mnohem rychleji, ovšem když na začátku nemáte čas osvojovat, nebudete je umět ani později a spolehnete se na základní údery. Jak už bylo řečeno – vystačíte i s nimi. Je to přitom docela škoda, protože kdyby bylo ovládání vyřešeno lépe (a kamera nebyla tak hektická a zběsilá), byla by to větší zábava.

 

 

 

Jediným kombem, které si budete muset rychle vštípit do krve, je ozdravné. Jakmile totiž hodnota zdraví klesne Hulkovi na určitou úroveň, obrazovka začne rudnout. To je jasný signál k tomu, abyste se zastavili a vyvolali speciální kombinaci na léčení. Troufáme si tvrdit, že autoři by udělali lépe, kdyby zvolili způsob, který je dnes v akcích obvyklý: na chvíli se schovat a vyčkat doplnění zdraví. Jinak akce sama o sobě není zase tak tragická, jak by se mohlo zdát. Po úvodní misi se dostanete do pseudo otevřeného prostředí, které vás ale stejně žene poměrně lineárním způsobem. Jediné, co totiž můžete dělat, je sledovat vytyčená místa, kde se pokaždé spustí určitá mise, spočívající většinou ve vyvraždění náhle se objevivších nepřátel všeho druhu. To potom probíhá pobíháním Hulka od jednoho ke druhému a jejich odhazování do všech možných stran. Působí to přitom o něco lépe než v Iron Manovi, zejména proto, že okolní prostředí, byť velmi jednoduché a málo detailní, lze zničit, a když někam hodíte zlořáda a tím rozbijete třeba trafiku, docela to potěší. Stejně jako kdy občas vybouchnou plynové nádrže a tato efektní scéna vám znásobí bodíky, jež se průběžně připisují na konto a následně otevírají v příslušném menu nejrůznější bonusy. Potěší také možnost čapnout do mohutných paží auto či rovnou autobus a buď s ním mlátit do země, čímž všichni kolem odlétávají, nebo ho po nich rovnou mrštit.

 

 

Jelikož je Hulk superhrdina, musí toho dokázat pochopitelně ještě více, a také že ano. Například je velice dobrý ve skocích, kdy dokáže překonat i vyšší překážky ladným přeskokem. Velikost skoku se přitom v průběhu hry stále zlepšuje. Kromě toho dokáže také velmi rychle šplhat po zdech, což z něj dělá slabší odvar Spider-Mana. Autoři toho docela často využívají, a tak se připravte na adrenalinovější bitky na střechách domů, z nichž není – i díky nepříliš citlivému ovládání – těžké čas od času spadnout.

 

 

 

Grafika je jednoznačně zastaralá a jakoby Iron Manovi z oka vypadla. Konzolové verze opět vypadají o poznání lépe, ale je jasné, že PC Hulk jede na stejném enginu jako jeho komiksový kolega. Budovy a vozidla vypadají neuvěřitelně hranatě, postavy postrádají detaily a efekty výbuchů působí občas spíše směšně než velkolepě. SEGA tak opět ukázala, že přinejmenším na počítačových hráčích jejích komiksových adaptací ji záleží zcela minimálně. Dají se sice hrát, ale není to ani žádná velká zábava, ani pěkné pokoukání. A vzhledem k tomu, že je v regálech mnoho kvalitnějších her, není tu ani žádný důvod, proč takový titul pořizovat. Leda byste byli těmi nejoddanějšími fanoušky Hulka. 50%