The Fate Of Hellas

Za vývojem této hry stojí studio World Forge, které toho za sebou zatím příliš nemá. Zhruba před rokem dokončili realtime strategii Ancient Wars: Sparta, která nesklidila příliš velké úspěchy. Naopak se objevilo plno problémů při samotném vydávání. Původně to měla na starost firma Playlogic International, ovšem vznikly určité problémy v podobě nesplacených závazků vůči tvůrcům z World Forge. Právě z toho důvodu přišla rychlá reakce z jejich strany a rázem Playlogic International vypověděli smlouvu. Nakonec se jim povedlo sehnat ruskou společnost Play Ten Interactive, kterou evidentně hra zaujala a rozhodla se ji znovu vydat. Proč o tom všem mluvíme? Důvod je prostý, Fate of Hellas je totiž pokračováním právě Ancient Wars: Sparta, byť jak tvůrci tvrdí jen nepřímým. S ruským vydavatelem patrně nebyli příliš spokojeni, a proto si pro toto pokračování našli jiného partnera, jímž se stal známý rakouský vydavatel JoWood.

  

Jak to všechno začíná
Žánrově se od minulého dílu Ancient Wars: Sparta prakticky nic nezměnilo a opět se jedná o čistou realtime strategii se silnými budovatelskými i bojovými prvky. Pokud bychom měli hledat nějaký podobný titul, kterým se snad mohli tvůrci inspirovat, bylo by to rozhodně staré dobré Age of Empires. Podobných titulů dnes příliš nevychází, přesto se občas nějaký objeví právě od nějakého menšího nebo začínajícího studia, jako v tomto případě. Fate of Hellas nás zavází do starověkého Řecka, v době 2500 let před slavným Římem, kdy se mnozí snažili právě tuto malou zemi dobít. Během let 385 a 323 před naším letopočtem se uskutečnilo několik úspěšných vojenských tažení, především v podání jejich „blízkých příbuzných" – ukrutných Sparťanů a také jejich sousedů Makedonců. Právě v těchto bitvách se proslavili především dva vůdci – Agesilaus II a Alexander Makedonský. Konec vykládání historických pramenů, které jsou základem této hry. Pojďme se už pustit do toho, jak se vlastně Fate of Hellas hraje.

  

Kampaň
Hra nám nenabízí jen jednu, ale rovnou celé dvě kampaně. V té první se podíváte na bitvy z pohledů Sparťanů, které známe dobře právě z prvního dílu. Druhá potom představuje novou rasu Makedonců, jejichž vůdcem je zmíněný Alexander Makedonský. Docela mne potěšilo, že můžete rovnou hrát obě dvě kampaně a není zapotřebí nejdříve tu první dohrát. Horší už je to s počtem misí, kterých je celkem pouze 14 (sedm za každou rasu). Při vytváření jejich náplně se mohli tvůrci přeci jen více snažit a zapojit svoji fantasii. Primární úkoly bývají většinou strohé a jen musíte zničit konkrétního nepřítele. Postupně jsou vám zadávány i vedlejší cíle, jejichž splnění často pomůže k jednoduššímu boji s hlavním nepřítelem. Například když je do značné míry závislý na těžbě dřeva, dostanete za úkol zničení vybudovaných skladišť. Taky nic extra složitého na přemýšlení či taktizování, jen plníte tupé přímočaré „rozkazy". Až obě kampaně projdete, nebudete mít určitě žádnou chuť ani motivaci pro opětovné hraní. Naštěstí nechybí ani volná hra, v níž si nastavíte všechny parametry podle sebe a hurá bojovat. Zkrátka klasika, nic nového v tomto směru určitě nehledejte.

  

Budujeme
Je otázkou, jestli má být hra více budovatelskou, nebo spíše bojovou strategií. My jsme žádnou razantní specializaci neobjevili a obě tyto složky jsou vcelku rovnoměrně zastoupeny. Samozřejmě abyste mohli budovat, potřebujete k tomu určité zdroje. Ty se zde smrskly na pouhé dva, respektive tři. Základem je dřevo, jehož těžba probíhá naprosto tradičním způsobem. V hlavní budově si vytvoříte pár Hellasů (obecně řečeno otroků) a pošlete je se sekyrkou na dříví. Chvilku kutají, naberou si co unesou a utíkají odevzdat suroviny do hlavní budovy, popřípadě do nejbližšího skladiště. Druhým, úplně stejně důležitým zdrojem se stalo zlato. V tomto případě musíte nejprve najít nějaké ložisko, u něho postavit zlatý důl a pak je situace stejná. Naši otroci pobíhají sem a tam mezi dolem a skladištěm a my můžeme jen sledovat, jak narůstají zásoby. Tyto dvě suroviny jsou jediné, které využijeme při stavění čehokoli. Právě to se mi zdá škoda a uvítal bych větší množství různých zdrojů. Stejně tak mi malinko chybí alespoň nějaké výrobní procesy, jako například: vytěžíme dřevo, odneseme na pilu, kde ho zpracují a až poté ho použijeme při stavění. Něco podobného zkrátka titulu, který si říká i budovatelský, chybí. Stavět všechny stavby a dokonce i vojenské jednotky čistě ze dřeva a zlata je málo. Zmínili jsme i třetí surovinu, kterou jsme měli na mysli jídlo. To nevyužijete při stavění jednotek, jak byste se mohli chybně domnívat, ale vojáčci ho jednoduše sní. Musíte ho produkovat dostatek (vzhledem k velikosti armády), aby nepřišel nikdo zkrátka. V opačném případě se totiž nebudou zraněné jednotky nijak léčit. Vcelku zajímavý nápad, jen se mi zdá opět škoda, že je proces výroby jídla až natolik jednoduchý a strohý (podobně jako zmíněný příklad se dřevem). Nabídka budov zahrnuje všechny základní stavby, které vás napadnou. Zajímavější jsou snad jen pasti. Na konkrétní místa lze nachystat například schované bodáky, které nepřítele usmrtí, když na ně vstoupí. Vybírat můžeme i z několika dalších typů.

Zbrojíme
Konečně se dostáváme k asi nejzajímavějšímu prvku na celé hře – tvorbě útočných jednotek. Právě celý tento proces se nám hodně líbil a jako snad jediný působí promyšleně a svým způsobem inovativně. Nejprve musíte postavit kasárna, plus ještě nějaké budovy na výzkum nových technologií. Potom už můžete přejít k samotnému návrhu jednotlivých typů vojáčků. Nejsou zde žádné připravené jednotky sekerníků, kopiníků, lučištníků, apod. Všechno si musíte udělat sami. Zvolíte vytvoření nové typu, pojmenujete a pak už určujete další vlastnosti. Zvolíte mu nějakou z dostupných primárních zbraní, případně i nějakou sekundární. K tomu můžete přihodit do ruky nějaký druh štítu, atp. Potom si tuto předlohu uložíte a stavíte ji do aleluja. Samozřejmě mohlo by to být zpracováno ještě detailněji, ale to by možná nebylo ku prospěchu věci. V této míře nám tvorba vlastního vojska naprosto stačí. Odlišně funguje tvorba kavalérie. Ve stájích nejde udělat rovnou bojovníka na koni, ale vycvičíte tam pouze samotného koně. A na něj potom můžete posadit některé typy pěchoty a máte hotovo.

  

Útočíme
Vlastní vesnici jsme vybudovali, vojska jsou vytrénovaná a už nezbývá nic jiného než se pustit do samotných bitev. Velkou roli zde hrají speciální hrdinové, o nichž jsme se dneska zatím nebavili. V každé misi je rovnou dostanete a věřte, že sehrají při soubojích hodně důležitou roli. Svojí silou totiž převyšují běžné vojáky mnohonásobně. Jak s nimi postupně ničíte další a další nepřátele, získávají dokonce zkušenosti a postupují po úrovních. Za každý level mu lze přiřadit jeden bod do některé ze tří dostupných schopností (např. zvýšený útok okolních přátelských jednotek, šance na kritický úder, apod.). Nečekejte monstrózní útoky jako třeba v Total Waru, většinou proti sobě jde maximálně kolem dvacítky jednotek.

  

Průměrné zpracování
Fate of Hellas pohání 3D grafický engine využitý už ve svém předchůdci. Během vývoje prošel určitým vylepšením, ale spíše jen kosmetickým. Dle libosti si lze otáčet kamerou, zoomovat i naklánět. Bohužel si nešlo pohled na hru pořádně oddálit a na můj vkus jsem se na to pořád koukal až příliš zblízka. Kvůli tomu jsem měl pořád pocit, že nemám vůbec přehled o tom, co se kde děje. Grafická stránka nemá šanci nikoho ohromit, ale ani neurazí. Skutečně hezky vypadají snad jen bitevní lodě.

  

Výhra, nebo prohra?
Jinak pojmenované pokračování Ancient Wars: Sparta nedopadlo nijak slavně a novinek je poskrovnu. Budovatelská část se nám zdála až příliš strohá a o nějaké fungující ekonomice vůbec nemá smysl mluvit. Asi nejvíce potěšeni jsme byli procesem vytváření jednotek. Na druhou stranu samotné bitvy nikoho nemohou ohromit, podobně jako náplň a cíle jednotlivých misí v kampani. Vizuální zpracování se řadí mezi dnešní běžný průměr a přesně tam bychom celkově zařadili Fate of Hellas. 57%