Test Drive Unlimited – mega recenze

Na Test Drive Unlimited se hodně čekalo. Ostatně hra vyšla už před více než půlrokem na Xbox360 takže víme, že nejde o žádný výstřel do prázdna, ale hraní by mohlo být opravdovým zážitkem. To koneckonců naznačily i první dojmy, které jsme vám nedávno přinesli z pravidelně vydávaných betaverzí. Slibovaná recenze se nakonec nekonala, protože čekání na review verzi od distributora se protáhlo o několik dlouhých týdnů. Dnešním dnem se situace mění a pojďme přijmout nabídku od Eden Games a Atari a společně si užít krásy havajského ostrova Oahu.

V předchozím odstavci jsem naznačil, jak vypadá celá dějová linie hry. Hlavní postava nasedá do letadla a sní o jízdě v rychlých autech. Už na ostrově si půjčuje za krvavý peníz luxusní auto dle svého výběru a dostává první úkol – dopravit se k realitní kanceláří a koupit nějaké obydlí. Pro začátek si vybere něco v přírodě a za zbytek peněz, kterých už není mnoho, si pořídí i nějaké auto. To pochopitelně nepatří do kategorie „s normálním platem ho budu mít za 50 let“, do kterého by modelky sedaly jako včela na med. Zkrátka normální auťák střední třídy, s kterým se dá při troše šikovnosti nějaký ten rychlostní rekord trhnout. Od této chvíle už vám hra dává absolutní volnost. Chcete si jen tak hodiny bezcílně jezdit po přírodě? Zkoumat temné uličky města? No klidně, žádný časový limit na vás tlačit nebude a zřejmě to tak ze začátku pro seznámení s okolím i uděláte. To vám ovšem dlouho nevydrží a začnete se rozhlížet po nějakém tom pořádném závodě.

Nejlepší pro vyhledávání závodů je mapa. Po přepnutí na mapu jste efektně vyzvednuti nad automobil a poté rychle zazoomujete několik stovek metrů nad terén, takže máte celé okolí jako na dlani. Tato operace se ve zpětném režimu opakuje i při vracení zpět do vozu a působí přirozeně a nemám jí co vytknout. Ne nebojte se, celý popsaný úkon trvá dohromady ani ne dvě vteřinky, takže nějaké dlouhé čekání se nekoná. Přes obrazovku tedy vidíte celý ostrov, který si můžete přibližovat a oddalovat, dle přání a potřeby. Nejen že máte přehledně nabídku jednotlivých závodů, ale vidíte i prodejny automobilů, kde se zrovna nacházíte a další údaje. Mapa je tak jedním ze stěžejních pomocníků hry a věřte, že ji budete používat velmi často. Pro vstup do závodu stačí jen kliknout na vybranou ikonu. Ze začátku hry se vám tím jen přenese údaj do dalšího důležitého pomocníka a tím je GPS neboli navigační systém. Následuje návrat do vozu, GPS vám ukáže cestu k závodu, ke kterému se musíte dopravit po svých, tedy jízdmo. Tato povinnost v pozdějších fázích hry odpadá. Jestli chcete závodit, stačí kliknout na ikonu a už jste na startovní čáře, pokud ovšem splňujete podmínku, že jste v dané oblasti již jednou byli. Samozřejmě možnost označit si jen start závodu a hezky si tam dojet stále zůstává.

Ze začátku mi tento koncept volnosti vyhovoval. Prostě si jezdíte jak vás napadne, když chcete vydělat nějaké peníze, tak si vyhledáte závod a tak pořád dokola. Dokola! A v tom to je. Po nějaké době vás to začne mírně nudit. Rozhodně bych uvítal, kdyby se na ostrově dělo ještě něco dalšího, kdyby byl příběh rozvíjen dál, abych nejen závodil a měl i za něčím jít. Možná u mě byl tento pocit vyvolán tím, že jsem hrál v podstatě bez přestávky mnoho hodin denně a pokud ke hře sednete na hodinku denně, ani vám to nepřijde. Nepopíratelnou výhodu tento koncept ale rozhodně má. Hra je v podstatě neustále ukládána, takže kdykoli můžete hru bez následků opustit nebo se do ní naopak připojit. Hlavním styčným bodem je vámi koupený dům, odkud po spuštění hry vždy začínáte. Dům má kromě toho, že je u něj garáž pro vaše vozy i další funkci. Je to v podstatě vaše multimediální doupě. Může si tam prohlížet fotky, které si pořídíte během závodění, ale třeba i jít do šatny a změnit tam svoje oblečení a obuv, pokud si tedy ve městě nějaké nakoupíte. Tato funkce nemá na celkové hraní žádný vliv a je tam jen do počtu, zkrátka se jednou převlečete, aby jste si to vyzkoušeli a tím to celé hasne.

Pojďme konečně k hlavní , a dodejme i neobvyklé, vlastnosti hry a tou je netypické a unikátní propojení off-line a on-line závodění. Hra nemá žádný klasický multiplayer, ale závody přes internet jsou zakomponovány přímo do prostředí ostrova, a to během vašeho singleplayerového působení. To taky znamená, že i během single ježdění jste stále připojeni na server, o čemž vás neustále informuje ukazatel v menu. Registraci k serveru je možné provést přímo ze hry, stačí zadat nick, e-mail, heslo a je hotovo. Pokud zadáte jen nick, hra se přepne do off-line modu a on-line závody pak nejsou k dispozici. Opusťme registraci a konečně se zaměřme na již zmíněné propojení. Kromě klasických závodů si na mapě všimnete i barevně odlišných ikon, které představují právě možnost připojit se do on-line závodu. Při vstupu do něj se hra pokusí vyhledat vám hráče, který by byl ochoten si s vámi zajezdit. To můžete buď jen tak pro potěšení nebo si zvolíte hodnocený závod a získané body z něj se vám započítají. Při maximálním zoomu na mapě vám hra ukáže i on-line závody, které jsou aktivní nebo v nich čeká alespoň jeden hráč. Dostat se tak rychle k zápolení po internetu je poměrně snadné. Ale to není všechno. Máte možnost založit si vlastní klub, třeba fanoušků jednoho typu automobilu a užívat si tak společně s přáteli. Taky můžete uspořádat volnou jízdu, do skupiny pozvat několik lidí a s těmi pak společně vyrazit na volné ježdění do terénu. Další volbou je uspořádání vlastního závodu pro ostatní. Zkrátka možností pro vyžití je více než dost.

Pár slov i k samotným off-line závodům. Ty by se daly rozdělit do několika základních kategorií. Klasické závody na předem daném okruhu či trase, který je tvořen normálním městem příp. jeho okolím. Proti několika oponentům měříte svoje řidičské umění, ten kdo dojede na hodnocených třech místech získá finanční odměnu. Těchto závodů by mělo být ve hře více než 120, což je opravdu pěkný počet. Dalšími jsou klasiky známé i z dalších her – jízda na čas nebo na maximální dosaženou rychlost, kdy musíme za daný čas projet co nejvíce radarů na měření rychlosti. Nic co by nás v závodními hrami nabité době výrazně překvapilo. To další závody nebo spíše úkoly jsou daleko zajímavější. Jde o přepravu modelek nebo stopařů na delší vzdálenosti, mnohdy se jedná řádově o téměř deset minut rychlé jízdy. Úkol je následující: přepravit danou osobu v časovém limitu na předem určené místo, ale přitom nesmíte „příliš“ narážet do ostatních účastníků provozu, ani vyjíždět mimo silnici. Vzhledem k počátečním 70 bodům, 20 trestným za kolizi a vzdálenosti přes 10 mil jde většinou o nesnadný úkol. Nevěřil bych, že hnát se v podstatě rovnou dálnicí rychlostí přes 150km/h a přitom vyhýbat ostatním autům, sledovat kdy budou zatáčet, jak dávají blinkr a tím aktuálně měnit způsob jízdy může být taková zábava. Nepamatuji se, kdy naposledy mě nějaká hra nenásilnou a zábavnou formou donutila jezdit přesně po vyznačené trase, dávat pekelný pozor na všechno dění na dálnici a při tom se zatraceně dobře bavit. Podobný úkol představuje i doručení super luxusních bouráků na předem určená místa. U těchto úkolů už není daný časový limit, ale pouze hodnota vozu, která se každou kolizí, či vyjetím z trati zmenšuje a tím mizí v nenávratnu i naše finanční ohodnocení za úspěšné doručení vozu. V tomto i dalším konání nám navíc brání i policie, která je sice hodně benevolentní k některým přestupkům, jako je rychlá jízda či jízda na červenou, ale absolutně netoleruje kolize s ostatními vozidly. A pokuty při dopadení jsou pěkně mastné. Samozřejmě za všechny závody a úkoly jsme finančně odměňováni, nová auta a domy stojí neuvěřitelnou sumu peněz. Abychom se nemuseli ze začátku pořád plahočit s levnými a pomalými modely, dává nám hra právě díky přepravě těchto naleštěných bestií možnost, vyzkoušet si i v prvních hodinách hry ty nejrychlejší auta. Navíc je stále otevřená půjčovna, kde si za cenu jednoho vyhraného závodu můžeme půjčit super auto v hodnotě stovek tisíců dolarů a to na několik desítek minut. Možnostem se meze opět nekladou.

Díky neustálému spojení na servery má TDU i jednu úžasnou vlastnost. Každý váš off-line závod se zapíše do statistik, takže kdykoli po závodě se můžete podívat na skóre ostatních a porovnat ho se svým. Hra nabízí přehled umístění těch nejlepších a pak tu vaši, která bývá po prvním závodě většinou hodně vzadu :-). Vzhledem k tomu, že tento přehled je v podstatě u každého off-line závodu, dostává díky tomu i singleplayer novou dimenzi a troufám si tipnout, že něčeho podobného se brzy dočkáme i u dalších her a nejenom těch závodních. Bohužel tato funkce v době recenzování stále ještě nefungovala na 100%. Velmi často se mi stávalo, že po kliknutí na statistiku jsem dostal hlášku, že údaje nejsou k dispozici a druhém kliknutí mi byly okamžitě nabídnuty. Aby hra nevyužívala jen síly internetu, nabízí i možnost využít síly vašeho harddisku. Pokud si do určené složky nahrajete svoje mp3 soubory, můžete si je během jízdy libovolně přehrávat na rádiu. Rádio se dá nejen zesilovat, ale i přeskakování skladeb nebo vypnutí není problém.

Co bylo v beta verzích hře hodně vyčítáno byly jízdní vlastnosti vozidel. Ne že by se snad auta chovala zcela nereálně, ale na jejich ovládání si člověk musel notnou chvilku zvykat. Jak je tomu v plné verzi? Musím kvitovat, že situace je daleko lepší a konečně jsem zažíval od začátku radost z jízdy. Možná to bylo ale tím, že jsem měl natrénováno mnoho hodin z betaverze a tudíž už jsem byl na ovládání zvyklý. Něco jako řízený smyk, který byl hlavní devizou třeba v posledním NFS, tady v TDU v podstatě neexistuje. Sice se dá s trochou zručnosti udělat v zatáčce solidně rychlý oblouk, ale jestli jste z jiných her zvyklí přivést auto do smyku a pak pomocí jemné manipulace s plynem elegantně prosvištět zatáčku, tak zde na to rovnou zapomeňte. Ježdění v TDU je hlavně o umění v přesné chvíli před zatáčkou zpomalit na tu správnou rychlost, zatáčku pokud možno projet bez smyku a za ní zase co nejrychleji zvýšit rychlost na maximum. Ze začátku je tento styl jízdy neobvyklý, ale dá se na něj poměrně rychle zvyknout a po pár hodinách už vám to ani nepřijde. Stejně tak v plné rychlosti přes 150km/h má auto při rychlém zatáčení (vyhýbání se aut na dálnici) tendenci jít do nekontrolovatelného smyku, takže se nějakých rychlých hrátek s volantem nebo brzdou během zatáčení rychle vyvarujete.

Hra nabízí obrovský vozový park, celkový počet aut a motorek se blíží počtu 90 kusů. Najdete tam kromě vozů střední střídy i ty nejluxusnější a nejdražší auta a motorky, o kterých si může nechat normální smrtelník jen zdát. Každý vůz je vyobrazen do nejmenšího detailu a to včetně interiéru, po kterém se jde dle libosti rozhlížet. Vaše auto pak nejde zničit a přežije bez úhony náraz i v sebevětší rychlosti. To neplatí o ostatních vozidlech na silnici, stačí malé ťuknutí a ohýbají se plechy a vzduchem lítají součástky. Možná bude někomu připadat, že nemožnost zničit vůz je velký nedostatek, ale já si to nemyslím. V zájmu zachování vysoké hratelnosti ani jiná možnost není. Pokud ve hře dosáhnete úrovně šampión, otevře se vám navíc nový mód, obligátně nazvaný hardcore. Ten je vytvořen speciálně pro ovládání volantem a měl by hře dodat nové možnosti.

Jak už bylo řečeno na začátku, celá hra se odehrává na exotickém havajském ostrově, kterému dominuje moderní velkoměsto. Ze začátku vám krajina přijde trošku stejná a fádní, ale když se dostanete blíže k městu, změníte názor. Stejně tak při delších projížďkách za město se vám občas otevřou úžasné scenérie. Třeba když sjíždíte kolem pohoří do údolí, celou silnici máte před sebou jako hada, který se vine několik kilometrů obklopen bujnou vegetací a mizí kdesi v dáli u blankytně namodralého moře. Prostředí vás navíc nenechá ani na chvilku oddechnout, takže se na obrazovce pořád něco děje. Na horizontu se sem tam objeví letadlo, kolem silnice létají ptáci nebo při jízdě zvednete oblak pohozených papírků. Celé okolí je vymodelováno do nejmenších detailů a v podstatě nemám, co bych mu mohl vytknout, krajina je jedním slovem úchvatná.

S tím souvisí i další věc, možná už někteří tušíte, o čem bude řeč. Ano – prokletá hardwarová náročnost. S potěšením musím konstatovat, že se situace z bety, která byla opravdu krvavě náročná neopakuje a hra doznala jistých optimalizací. Při rozlišení 1024×768, kvalita nastavení – high + 4x antialiasing (bez HDR) jsem průměrně dosahoval kolem 20-25FPS. To je sice málo, ale i tehdy šlo bez problémů hrát. To vše na stroji s Athlonem XP3000+, 2GB RAM, Radeon X850XT-256. Při stejném nastavení jsem měl v betě jen něco kolem 10 snímků, takže nárůst více než slušný. Potěšitelné navíc je, že se má v květnu objevit patch, který slibuje další optimalizace a nárůst výkonu.

Jsme na konci dnešní, o něco delší recenze, ovšem Test Drive Unlimited si to zaslouží. Pokud jste poctivě dočetli až sem, máte poměrně jasnou představu o tom, co hra nabízí. Vězte, že je toho ještě mnohem více, ale cílem recenze není bezezbytku vyjmenovat všechny vlastnosti. Pro ty, kdo jsou lenošní číst je tady celkové shrnutí. Test Drive Unlimited je závodní hra, která přináší netradiční propojení single a multiplayeru v jednom, kdy rozdíly mezi těmito dvěma složkami jsou téměř neznatelné. To vše v úžasné grafice, na obrovském exotickém ostrově nabízejíc více než 1500 km silnic a několik desítek aut a motorek. K tomu si připočtěte fakt, že hra vám vydrží velmi dlouho, zdolání všech závodů a úkolů, pokud nepočítám on-line zápolení, zabere několik desítek hodin. Co z toho všeho vyplývá? Pro mě udělit vysoké hodnocení – 88% a pro vás skočit do obchodu a tuhle skvělou hru si také užít.