Terrorist Takedown 2

Samotná herní série Terrorist Takedown má na svém kontě již několik dílů, přestože má tentokrát ve svém názvu číslovku dvě. Inu první díl této FPS, v níž jde v první řadě o boj proti teroristům, spatřil světlo světa v roce 2004. V recenzích naprosto propadl, ovšem prodejnost patrně nebyla až tak špatná, a proto přišlo zhruba po roce pokračování Pay Back. Skoro nic se na něm nezměnilo a všechno, co jsme řekli v minulé větě, se takřka naprosto opakovalo. Uběhl další rok, tvůrci vydali další díl War in Columbia a pak už se po Terrorist Takedown slehla zem. Po pravdě řečeno jsme byli spíše rádi, protože opravdu nešlo o ničím zajímavé hry. A vida, nyní, po zhruba dvou letech od War in Columbia přichází znovu a do názvu přibylo právě ono cílevědomé označení druhého dílu. Že by se to tentokrát konečně podařilo alespoň trochu lépe?

 

 

Levný příběh
Základní věci zůstávají beze změn. Opět se stanete členem elitního komanda, které je vysláno do války proti teroristům. Čekají nás především mise, v nichž musíme zachraňovat unesené civilisty a vyjednávat s vládou. Na celém story jsme neshledali prakticky nic zajímavého, dialogy jsou nezáživné, zdlouhavé a měl jsem pokaždé sto chutí co nejrychleji je odkliknout. Bohužel to nejde, a tak je musíte všechny doslova přetrpět. Celkově hned první dojem nebyl vůbec dobrý. Dialogy jsou vytvořeny přímo ve hře, jenom se nemůžete nijak pohybovat a kamera není z pohledu první osoby. Její nasměrování se většinou příliš nepovedlo a od filmových dialogů mají ty zdejší hodně daleko.

Arsenál
Příběh a videa nechme být a raději se rovnou pusťme do rozebrání samotných ryze herních a především akčních aspektů Terrorist Takedown 2. Začneme naším pracovním náčiním – zbraněmi. Najednou můžete nést vždy pět libovolných kousků, přičemž všem padlým protivníkům můžete sebrat jak samotnou zbraň, tak jenom náboje, pokud ji už máte. A mezi čím můžeme vybírat? Nabízí se vcelku široká škála vojenského arsenálu, byť s jejich vymodelováním si nikdo dvakrát hlavu nelámal. Někdy jsme to měli problém poznat, ale všechny vycházejí ze svých reálných předloh. Nechybí například H&K G36K, FN SCAR, Famas, PP-19 Byzon nebo klasická Beretta 92FS. Kromě toho můžeme sbírat a používat i granáty, bohužel jenom obyčejné fragy. Se střelbou se pojí poměrně zajímavá zkušenost. Jednak lze mířit běžným zaměřovačem (chcete-li čtverečkem), ale také s přiblížením přímo přes zaměřovač na té které zbrani. Docela mne přitom zaujalo, že používal-li jsem přiblížení, hra mi pomáhala s mířením. Pokaždé stačí zhruba najít protivníka a s detailní a přesnou muškou vám pomůže. Systém zdraví opět kopíruje moderní fenomén, kdy se vám samo doplní pouhým chvilkovým odpočinkem mimo akci a jediným znamením umírání je zčervenání obrazovky.

Dementní umělá inteligence
Opravdu hodně bídnou stránkou Terrorist Takedown 2 se stala umělá inteligence, přestože právě na ní tvůrci hodně lákali. Přesněji řečeno vypadá to, jako kdyby ve hře vůbec žádná nebyla, anebo se tvůrci snažili o vytvoření co nejdokonalejšího nasimulování tuposti. V tom případě to zvládli na jedničku. Protivníci, kteří mimochodem po vizuální stránce vypadají všichni prakticky stejně, nemají v první řadě absolutně žádný pud sebezáchovy. Prostě jen tupě vyběhnou do prostranství a začnou po vás pálit. Občas se tedy „defenzivně" alespoň přikrčí, ale to je všechno. Hodně oblíbenou mají ještě jednu činnost. Tvůrci do hry zabudovali možnost speciálně přeskočit nějakou překážku, nejčastěji zábradlí. A asi aby nám tuto možnost pořádně představili, naučili to i protivníky. Má to ale zase jeden háček. Vojáci při "přeskakování" vypadají hodně nemotorně a celou akci provádí s podobnou svižností jako osmdesátiletá babička, která sotva vyšplhá do tramvaje. Když tedy například vběhnete do nějaké místnosti s čekajícím nepřítelem, nejdříve se vám pěkně ukáže, chvíli zmateně pobíhá a pak začne přelézat zábradlí, aby se k vám dostal. Problém ovšem je, že kdyby to raději oběhnul, bude u vás desetkrát rychleji. A stejně nechápu, proč mají takovou tendenci dobíhat úplně až k vám, místo bezpečnější střelby z dálky. Zkrátka v tomto směru hra absolutně propadla, ostatně jako prakticky ve všech dalších aspektech.

Kam zavítáme?
Design prostředí taktéž nezklamal svojí bídnou kvalitou. Zhruba stejně dlouhou dobu se budete pohybovat v interiérech i exteriérech. Problém je, že celé prostředí se neustále dokolečka opakuje a téměř na každém rohu máte pocit, že jste tudy již několikrát prošli. Všem mapám chybí jakýkoli náboj, nápad, či zpestření. Strohé silnice, malé uličky, holé a architektonicky nijak nenavržené místnosti, toho všeho si užijete až až. Na nějaké zpracovávání detailů se tvůrci evidentně úplně vykašlali. A když už někde narazíte na něco jiného kromě holých zdí, přijde vám to spíše k smíchu. O tom svědčí například i tento screenshot, na němž vidíte opřené kolo. Myslím, že i začínající grafik samouk by ho dokázal vymodelovat lépe a skutečnému kolu se podobá jen hodně vzdáleně. Nehledě na divně rozložené rámy působí vtipně především hranaté pneumatiky. Ale to jsme vybrali jen jeden ukázkový příklad z mnoha.

JupiterEX
Ještě nám zbývá povědět si o vizuální stránce Terrorist Takedown 2. Pakliže jste dočetli recenzi až sem, už asi ani v tomto směru nic chvályhodného neočekáváte. Skutečně i grafika jen potvrzuje zařazení hry mezi horší budgetovky. Jak jsem nastínil v minulém odstavci slabý design, tak ten jde ruku v ruce právě s grafikou. Vymodelování budov i postav bychom ještě vcelku brali, přestože se ty samé často opakují. Horší už je to v případě prostředí s kvalitou textur. Jsou dosti bídné a navíc taktéž vidíte ty samé pořád dokola. Co se týká postav, nelíbí se nám zase animace. Vypadají nerealisticky a spíše nám připomínají roboty a to jak při in-game dialozích, tak když chodí, resp. pořád vlastně jen běhají. Tvůrci se oháněli a lákali na technologii JupiterEX, na které běželo například F.E.A.R., ovšem není o co stát. Stejně tak jsme se měli dočkat dobře fungující fyziky díky Havoku, který jsme opravdu nezpozorovali. Alespoň hardwarové nároky se drží také u země a vystačí vám Pentium 4 2.0 GHz, 512 MB RAM a grafická karta GeForce 5700 nebo Radeon 9700 se 128 MB.

Jak to nakonec dopadlo?
Od druhého pokračování Terrorist Takedown asi ani nešlo čekat kvalitní a zajímavou střílečku. Nakonec to však dopadlo ještě hůře, než jsme předpokládali. Hra zaostává ve všech směrech, jak musí být z celé této značně negativní recenze patrné. Jen namátkou vyzdvihněme nezajímavý příběh, neskutečnou linearitu, nascriptovanost, tragickou umělou inteligenci, odpudivou grafiku a mnohé další nedostatky. Tuto hru si zkrátka můžete s klidem zařadit mezi kousky, kterým byste se měli velkým obloukem vyhnout. Po pravdě řečeno nedokážu osobně říci jediný pádný argument, proč byste ji měli byť jenom na chviličku vyzkoušet. Možná jedině pokud byste si chtěli zhnusit dobrou náladu. Ale kdo by to dobrovolně dělal? Naše hodnocení nemůže jít výše než na 29%.