Surf's Up

Takzvané freestylové hry se mezi hráči těší velké oblibě. A je celkem jedno, zda stojí v popředí skejťáci, byť Tony Hawks Pro Skater tuto mánii pochopitelně rozjel a je v tomto směru stále nejpopulárnější, nebo motorkáři, kolaři (i na BMXku se dá vyrobit pár pěkných triků, jak nám ukázal Dave Mirra) a stranou nesmíme nechávat ani surfaře. Několik pokusů přivést tento přímořský sport na obrazovky počítačů tu již bylo, ale vesměs nemohly kvalitou takovému THPS konkurovat. Na konzolích jich už bylo o něco více, ale ani tam to dosud nevypadalo na žádné velké terno. Není tedy divu, že hra s názvem Surfs Up u mnoha hráčů budí spíše rozpačité úsměvy než nadšení vyvěrající v běh do obchodů pro vlastní kopii.

A pokud už je někdo přeci jen nadšen, s velkou pravděpodobností ho odradí následující informace: Surfs Up je hrou na motivy chystaného animovaného filmu, který do našich kin vtrhne co nevidět pod názvem Divoké vlny. Zkrátka a dobře, extrémní sport, jakým surfing dozajista je, ve spojení s partičkou kreslených tučňáků, kteří se k tomuto fenoménu tak nějak nehodí, to musí na pohled působit vysloveně odrazujícím dojmem. Obzvlášť když tomu připočteme značnou pravděpodobnost zpackanosti na základě přetváření filmové licence do herní podoby. Měli bychom tedy Surfs Up odsoudit? Ale co vás nemá – ani omylem! Předsudky stranou (co si budeme povídat, i my jsme je měli) a pojďme se vrhnout na první vlnu.

Hra nabízí prakticky veškerý licencovaný obsah své předlohy, byť to pro nás, kteří film neviděli, prakticky nehraje žádnou roli. Dokážeme si ale představit nadšená dítka, která rozdovádí prostý fakt, že si mohou zahrát za své oblíbené hrdiny (tučňáci na všechny možné způsoby) a podívat se do lokací (hlavně se budete zaměřovat pochopitelně na vodu, ale pobřeží je věrně vykresleno), které tak dobře znají. Nesmí samozřejmě chybět ani slušný výběr surfů, jež se od sebe ale kvalitou nikterak neliší a překvapivě nářezový je i soundtrack.

Hlavní nabídku Surfs Up tvoří šampionát. Respektive obrovský šampionát, který zastřešuje šampionáty menši, které jsou rozděleny do jednotlivých závodů. Ty pak takříkajíc odjíždíte. Pokud tuto pouť odstartujete, objeví se před vámi pěkně vyvedená mapa tropického ostrova, na níž je viditelných mnoho štací. Prakticky všechny jsou zamčené – až na jednu. Právě tam povedou vaše první kroky a není divu, že v rámci tohoto dílčího šampionátu absolvujete i mnohabodový trénink. Ten spočívá v odškrtávání zvládnutých položek, a přestože jejich seznam vypadá na pohled hrozivě dlouze, nemusíte se bát. Jednotlivé tréninky jsou vždy zaměřeny pouze na jediný ovládací aspekt. To je skvělé řešení, protože se nemusíte soustředit na nic jiného než právě na to, abyste ho plně ovládli, což díky bezproblémovému ovládání netrvá déle než dvě minuty. Jakmile úspěšně absolvujete všechny položky, zjistíte, že naprosto přesně víte, jak se hra ovládá, takže nad tímto tutoriálem musíme jednoznačně smeknout. Ovšem i Surfs Up spadá do kategorie těch her, které je jednoduché se naučit, ale obtížné ovládnout. Jejich kouzlo spočívá v tom, že ačkoliv vlastně všechno umíte, stále se máte kam zlepšovat. To v tomto případě platí trojnásob.

Surfs Up evidentně počítá i s dětskou účastí a je to jedině dobře. Nenabízí sice přímou volbu obtížnosti, ovšem v jednotlivých závodech šampionátů je vždy hned několik splnitelných cílů. K tomu, abyste šli dál, potřebujete splnit jen ten základní, který obvykle spočívá v nashromáždění relativně rozumné sumy bodů. Podaří-li se vám to, je závod brán jako splněný, nicméně zůstávají ještě minimálně dva další cíle, často jde o zisk mnohem většího počtu bodů nebo úkoly vycházející z podstaty závodu, jako je například projetí určitým počtem na moři rozmístěných branek. Vedle toho, že si touto svědomitostí otevřete bonusové materiály, například více songů, budete mít ze hry i mnohem lepší pocit. A vězte, že základní cíle splní každý, ale na ty vyšší se pořádně nadřete. A to je výzva!

Pokud by však samotná hra nebyla opravdu zábavná, jakákoliv výzva by postrádala smysl. To však není případ Surfs Up. Pravda, někomu může připadat až příliš jednoduchá co do možností, které hráč má. Jde však jen o mylné zdání. Tučňák je poháněn automaticky, tudíž mu stačí jen určovat směr, případně ho naklápět dozadu. I tak ale vaše prsty budou mít co dělat, byť je ovládání klávesnici přizpůsobeno nejspíš nejlepším možným způsobem. Jsou tu čtyři další klávesy na běžné triky, jedna pro zrychlení, další pro speciální manévr přinášející opravdu hodně bodů (dá se vyvolat jen tehdy, když máte plně nabitý trikový potenciál, čehož dosáhnete vyvoláváním běžných kousků) a pak jsou tu ještě kurzorové šipky. Ty do jisté míry slouží vytváření vlastních triků, ale dají se i kombinovat s těmi předdefinovaný. To už je ale poměrně náročné na klávesnici ukočírovat a nebudeme zastírat, že o dost lepší volbou je gamepad.

Možností, jak přijít k bodům, je tedy habaděj. Některé z nich ani nemusíte využívat, a přesto dosáhnete velmi slušných skóre. Jak ale probíhá samotné hraní? Už jsme řekli, že postavička neohroženě frčí vpřed, přičemž vždy má vedle sebe, pravda, poněkud nerealisticky, vztyčenou vlnu, na kterou může vyjet, čímž dosáhne vymrštění do vzduchu a prostoru k triku. Čím rychlejší je nájezd, tím delší je pak čas setrvání ve vzduchu. Proto se vyplatí čas od času aplikovat zrychlení, které ale zase hrozí tím, že vrazíte kupříkladu do ledovce. Tím sice hra nekončí, ale jde o nepříjemné zastavení plynulého trikování – pokud máte zrovna rozjetý trik, tak ten pak pochopitelně končí nezdarem, a to především v případě těch vskutku vydařených, kdy padají desetitisícové sumy bodů, hodně zamrzí. Na moři jsou navíc umístěny branky, jež je zapotřebí projíždět, ale také hodně účinné nájezdové plošiny či ledové kry, na něž po triku můžete dopadnout a „grindovat“ dále, aniž byste přerušili pospolitost trikové sekvence. Prostředí se samozřejmě už na základě tématu hry zase tolik měnit nemůže a reálný dopad změny je pak ještě menší. Tratě, dá-li se relativně volné jízdě takto vůbec říkat, se od sebe zase tolik neliší, tedy aspoň ne tak, abyste si je zapamatovali na základě signifikantních prvků. Jistému stereotypu se tak těžko ubráníte, ovšem nikdo vás nenutí hrát Surfs Up hodiny v kuse. Jedná se spíše o relaxační hříčku, v níž se i bez zdlouhavého tréninku stále zlepšujete.

Za zkoušku stojí také multiplayer. Ten sice nejde spustit přes internet ani LAN, nicméně i splitscreen má něco do sebe. Předpokladem je ale aspoň jeden přídavný gamepad, nejlépe pak dva, aby hráči měli stejné podmínky. O grafické pozlátko se stará Unreal technologie a na pěkné vodě i detailech postaviček to je jednoznačně znát. Proto jsme rádi, že můžeme konstatovat plynulý a rychlý běh ve vysokých rozlišeních i na slabších strojích.

Surfs Up tedy považujeme za hru, která je na povrch lehce přístupná, snadná, občas i sympaticky vtipná a kterou je i radost hrát. Nečekejte žádné sofistikované zážitky, ale čirou zábavu na relativně omezeném prostoru. 75%