SUPERHOT

Tohle tu opravdu ještě nebylo. Bez nadsázky. Moc dobře si pamatujeme na to, jak jsme byli fascinováni tím, že v Soldier of Fortune šly ustřelovat končetiny, jakou do tehdejší doby nevídanou atmosféru dokázalo navodit původní Call of Duty nebo jak moc revoluční byl Bullet-time prvního Maxe Payna. Každopádně hrál někdo z vás někdy FPS, kde by čas plynul, jen když se pohybujete? Dokážete si takový koncept vůbec na první pohled představit? Může něco takového rozumně fungovat? No tak na to můžete vzít jed! Stačí projet pár screenshotů a o originalitě této hry budete moci pochybovat jen těžko. Permanentní zpomalený čas navíc není jedinou inovací, se kterou nový SUPERHOT přichází. Můžete nám zkrátka věřit, že v téhle hře toho budete dělat hodně „poprvé“, a proto by měla upoutat pozornost jak mladých dravců, tak ostřílených veteránů – a to i těch, kteří jinak pod fous remcají, jak je za těch 25 let hraní už nemá co překvapit…

 

 

SUPERHOT si ze začátku nedělá moc starostí s vysvětlováním, a potom co budete možná překvapeni sakra nostalgickým menu, které je designováno, jako byste hleděli do CRT monitoru, na kterém běží DOS – budete vrženi přímo do akce, a to naprosto doslova. Aniž byste vůbec mohli tušit, proč, jak, kdy, kde a kdo jste, objevíte se přímo ve společnosti červených panáků, kterým jde očividně o jedno – zabít vás, a to prosím všemi dostupnými prostředky. Někteří tak na vás budou střílet z pistolí nebo brokovnic (a vy se budete muset vyhýbat kulkám), jiní se zase neostýchají vyběhnout na vás s katanou, lopatou nebo i holými pěstmi. Dokonce jsou natolik chytří, že když jejich kamarád upustí zbraň, jsou schopni si pro ni doběhnout a začít se opět pokoušet o vaši smrt.

 

 

 

Celkem rychle tak pochopíte, že SUPERHOT je sakra přísná záležitost. Žádné HP, žádná regenerace a už vůbec nějaké „až budeš umírat, zablikáme ti obrazovkou a běž se schovat Jeníčku“. Jedna kulka znamená okamžitou smrt a restart levelu, přičemž brokovnice jich na vás díky rozptylu pošle hned několik – někdy je tak opravdu radno se takové střele vyhýbat. Nenechat se zasáhnout a přitom zabít všechny ostatní je oč tu běží, ale rozhodně si nemyslete, že se během několika levelů stanete agentem z Matrixu, který se s buddhistickým klidem na tváři vyhýbá brokovnicím a samopalům, přičemž sám osobní bouchačkou všechny likviduje a ještě stihne utrhnout ze zdi katanu, kterou pošle přímo na čelo protivníka, který zrovna stál za ním. Obtížnost bude každým levelem přituhovat a to tak, že intenzivně. Rozhodně nechceme strašit nebo přehánět, že tato hra je nedohratelná – nicméně v porovnání s ostatními FPS lze konstatovat, že nároky na SKILL jsou v případě SUPERHOT značné.

 

 

To neznamená, že byste museli hodiny trénovat, abyste prošli další level, ale spíše je hra dimenzována tak, že se budete muset téměř v každém levelu něco nového naučit. Někdy půjde o využívání nových zbraní, jindy zase o způsoby jak se bránit nebo se vyhýbat novým zbraním. Zhruba v půlce obdržíte dokonce schopnost, která může na první pohled vypadat jako ryze ultimátní – jedná se totiž o možnost převtělit se do těla nepřítele. Ač si teď možná říkáte: „Tak co nás tady lakuje, jaká obtížnost a skill, když se tam pak můžeš převtělovat, což ani Morpheus neumí!“ nenechte se oklamat. Jak jsme již zmínili, každý další level s sebou přináší o něco tužší výzvu a schopnost převtělování se dostanete přesně v moment, kdy už je spawn nepřátel natolik intenzivní, že úroveň bez této schopnosti nejde dohrát. Což mimo jiné ukazuje precizní práci vývojářů, téměř matematicky přesnou.

 

 

Boje v SUPERHOT jsou prostě lahůdka! Ať už se potřebujete jednoduše odreagovat nebo chcete obdivovat přesný fyzický model, SUPERHOT vám umožní obé a možná ještě něco navíc. Možná bude nejlepší mrknout na screenshoty nebo rovnou na video, což může v tomto případě nahradit veškerá slova a prozradit o tom, jak je boj koncipován, mnohé. Přesto se jedná o aspekt, který se vývojářům podařil dovést k dokonalosti. Člověk by si mohl myslet, že hra, která je postavená primárně na bezduchém zabíjení nemůže končit jinak než v jednoduché repetitivně linearitě. Určitou linearitu je zde třeba přiznat, ale přesto se „nějakou záhadou“ budete těšit na každý další výstřel, protože bude v určitém slova smyslu unikátní, tak jako celý SUPERHOT. Vývojáři zde navíc opět dokazují rozum a důvtip, když jinak implicitní linearitu rozptylují za pomoci příběhových vstupů.

 

 

Počkat ono to má příběh? Ano, a navíc dost promyšlený. Všechno se však odkrývá až v průběhu hraní, a to často dosti nejasně. Rozhodně tak neočekávejte hotové definitivní odpovědi, protože SUPERHOT zřejmě chce, abyste mysleli – ač to může být vzhledem k jeho jinak brutálnímu charakteru překvapivé. V tomto ohledu ani nejde nikterak spoilovat, protože příběh i samotná pointa je na hranici slovního vyjádření. Koho to zajímá – musí si to prostě zahrát a nazřít sám. Jediné, co můžeme prozradit je, že motivy jsou psychologické a psycho-analytické. Každý kdo nachází zalíbení v těchto oblastech nebo jsou mu třeba blízké filmy Davida Lynche, bude s nejvyšší pravděpodobností spokojen. Jinými slovy je to přesně ta situace, kdy celou dobu vypadá všechno naprosto „weird“, nesmyslně, iracionálně, nelogicky a bláznivě, když v tom se odkryje klíč a vše do sebe zapadne, jako puzzle – s nutnou dávkou vlastního myšlenkového úsilí.

 

 

Takové spojení intelektuální zátěže a brutality dělá ze SUPERHOT vskutku geniální záležitost, která hráčovi nabízí obé. Může tak oslovit jak typy přemýšlivé, tak vyloženě hráče, kteří si u her chtějí naopak odpočinout. SUPERHOT totiž nabízí jak první, tak druhou stranu a přitom obě zároveň. Pokud jste zručnější, hlavní příběhová linka přitom zabere cca 2 hodinky hraní, což však neznamená, že by tím byl všemu konec. Ba přesně naopak teprve po dohrání hlavního příběhu se vám otevře celá řada režimů, které inovativnost a originalitu SUPERHOT jen potvrzují! Kupříkladu si můžete zkusit projít celou hru výhradně s katanou, přičemž není dovoleno používat pěsti, takže jediné, co můžete dělat je sekat popř. katanu hodit. Zkuste to proti třem pistolím a uvidíte, že KILL BILL musel být těžký lhář! Nebo můžete zkusit třeba tzv. Endless mode, který vám nabízí několik prostředí, ve kterých na vás budou periodicky útočit vlny nepřátel, jejichž náročnost se s postupem času zvyšuje. Můžete překonávat svůj osobní rekord a věřte, že po několik prvních pokusů může být i přežití 10 nepřátel slušným výsledkem…

 

 

Nebudeme nikterak zakrývat nadšení – tahle hra je prostě parádní. Zpracování nemá chybu, koncept je naprosto nevídaný, obtížnost ryzí, pointa hluboká a navíc je to extrémně zábavné, což je mimochodem asi to hlavní, co by počítačová hra měla být. Hratelnost je velmi chytlavá a všechno další už tak jde jenom do plusu. Stačí se podívat na STEAM, mrknout na pár reakcí nebo komentářů a rázem uvidíte, že opravdu nepřeháníme. Jediné, co by mohlo představovat odrazující prvek, je v tomto případě cena. Ta totiž vyjde na cca 600,- Kč, což se může někomu zdát za 2 hodiny hraní a něco k tomu prostě moc. Pokud má však recenze plnit právě tu funkci, aby vám pomohla se rozhodnout, zda jít do koupě takového titulu či nikoliv – pak říkáme jasné ano. Málokdo je totiž zklamán, a tak můžeme po delší době udělit s klidným srdcem krásných 85%. Vývojáři si navíc tuhle hru vydali sami, a my jim tímto upřímně děkujeme, že se rozhodli vypustit takový počin do světa…