Sudden Strike 3: Arms for Victory

Mezi válečnými strategiemi z druhé světové byste mnoho význačnějších titulů než sérii Sudden Strike nenašli. Ostatně, byl to právě první díl této ságy, který spolu s několika dalšími na přelomu tisíciletí o tento podžánr rozjel enormní zájem. Následovaly desítky méně či více kvalitních RTS z bojišť zachycených v letech 1939-1945. Recenzenti brzy začali žehrat nad mizivými rozdíly mezi jednotlivými tituly, ale hráči jako by stále neměli dost. Ale buďme konkrétnější, ještě teď mě ze spaní probouzí jména jako Blitzkrieg, D-Day, Desert Rats vs. Afrika Korps, Codename Panzers, Rush for Berlin a další. Pokud se na tituly podíváte blíže, zjistíte, že se mezi nimi Sudden Strike opravdu vyjímá. Přitom ani v jednom, ani druhém, a jak se brzy dozvíte, tak ani v třetím případě nejde o masovou záležitost. Naopak – tyto RTS si vychutnají hardcore fandové a ostatní frustrovaně utečou. Přesto se Sudden Strike vždycky dobře prodával. Ovšem třetí díl od samého počátku vývoje neměl na růžích ustláno. V ruském studiu Fireglow se cosi pokazilo a hra vznikala neuvěřitelně dlouho. Od dvojky uběhlo více jak pět let. S vydáním se přitom počítalo mnohem dříve, před rokem jsme vám například nabídli první dojmy z demoverze. Ale teprve nyní se Sudden Strike 3 skutečně dostává na trh.

  

Nabídka hry je opět velice obsáhlá. Po nakliknutí singleplayerové hry je záhodno nejprve zvolit tutoriál. Pokud nás paměť neklame, je to poprvé v historii série, kdy se autoři rozhodli hráčům pořádně osvětlit principy svého titulu. Na pohled se sice nevymykají běžnému standardu RTS a cvičení by se tak mohlo jevit jako přinejmenším zbytečné opakování, ale po absolvování prvotních pohybů zjistíte, že v Sudden Strike 3 toho budete muset stíhat mnohem více než třeba v Command and Conquer či Company of Heroes. Tutoriál je navíc zpracován dobře a není to tedy úplná nuda.

  

Otevřete-li si přehled samostatných scénářů, budete si připadat, jako by vám ho někdo promazal. V prodejní verzi se totiž nachází jeden jediný scénář, který se zabývá zajímavou, ale rozhodně ne trvanlivou operací na Sicílii. Nebýt solidní porce kampaní, řekli bychom si, že tady někdo šil hodně horkou jehlou a byli bychom zklamáni. Naštěstí jsou si autoři tohoto manka vědomi a ještě před vydáním hry vypustili do světa zprávu, že chtějí samostatné scénáře, které nestihli zakomponovat do hry, uvolňovat bezplatnou formou.

Ale do nich se stejně pustíte až poté, co absolvujete pětici kampaní. Každou z nich si střihnete coby velitel odlišné armády. Rusové tentokrát dostali atraktivní boje na krymském poloostrovu, a pokud nás paměť neklame, kolem černomořského přístavu Kerč jsme se ještě v žádné válečné RTS nepohybovali. Německá kampaň se odehrává v roce 1944 a je tak poznamenána především snahou obránit zbytky válečných struktur. Do čela britských jednotek se postavíte v hodně profláklé normandské operaci. Ano, ani zde nesmí chybět populární vylodění na francouzských březích. Určitým vrcholem hry, o který se opírají snad všechny marketingové materiály, je dvojice kampaní odehrávajících se na tichomořské frontě. Ta je jistě pro každého válečného fandu hodně zajímavá. Jedná se o příjemnou alternativu ke známým bojištím. Zdejší atmosféru si navíc užijete z obou perspektiv. Americká kampaň začíná dobýváním proslulého ostrova Iwo Jima, zatímco japonská startuje obranou tohoto strategického území.

   

Válečná atmosféra je dost možná tím hlavním, proč se Sudden Strike těší takové oblibě. Jistě, Company of Heroes či Codename: Panzers se hrají výborně a jsou jednoznačně přístupnější než SS, ale nedokáží (ani se o to nepokouší) vybudovat tu pravou válečnou vřavu, ovšem třetímu dílu SS se to daří náramně. Například na počátku zmíněné japonské kampaně máte několik málo minut na zformování obranných šiků, než začne americký nálet a posléze i vylodění stovek vojáků. Své svěřence proto pošlete do zákopů, chatrnou techniku umístíte na takové pozice, ze kterých má největší šanci rozdělit co možná nejvíce škod a už jenom čekáte. V tom se ozve hrozivý ryk radaru a začne bombardování. Ke břehům přirazí transportéry, z nich se vyhrnou Američané a jdou vstříc vašim pozicím. Bitva může začít.

   

Tam, kde v jiných RTS máte prakticky dokonalý přehled o tom, co se na mapě děje, v Sudden Strike 3 to neplatí. Jednak je třeba zmínit nekompromisní „fog of war", tedy válečnou mlhu, která se rozprostírá všude, kde zrovna nemáte nějaké jednotky. Rozhled bojovníků, tanků i dalších vozidel je přitom značně omezený a daný realistickými parametry. Proto při postupu vpřed málokdy vidíte na vzdálenější horizont, ale mnohdy se musíte vrhnout do neznáma. A to si pište, že tam na vás často budou čekat nabroušené nepřátelské jednotky. Tento problém se dá řešit buď vysíláním průzkumníků (i ti ale upoutají pozornost), nebo mnohem přízemněji – a vězte, že se tomu nevyhnete -, kdy si na první pokus mapu takříkajíc osaháte, zjistíte, kde má protivník stanoviště, a potom restartujete a pokusíte se těchto znalostí využít. Ono v Sudden Strike 3 je totiž naprosto zásadní vědět, kde se nepřítel nachází a aspoň trochu i to, co od něj čekat. Řada situací ve hře se totiž řídí skripty, zejména prvotní impulzy, kdy se se svou armádou dostanete na určité místo. Jakmile je ale tento podnět dán, zapojuje už se běžná umělá inteligence, která dokáže překvapivě dobře reagovat na rozmístění i akce vašich jednotek. To je třeba vyzdvihnout dvojnásob, protože mapy jsou skutečně obrovské (až 64 čtverečních kilometrů!) a taktik, které můžete zvolit, nejsou desítky, ale stovky. V kontrastu se solidní AI nepřátel bije do očí nárazová neschopnost vlastní armády. Vězte, že budete operovat s desítkami a stovkami jednotek, což už samo o sobě není nejjednodušší. Ovšem věc je to o těžší, že svěřenci vás někdy nechtějí poslechnout. Vůbec nejvíce bije do očí neschopnost dojít na místo určení, nebo se sešikovat do kýženého útvaru. To znamená spoustu zbytečné práce a mnohdy i frustrace, protože takové chyby ve vypjatých momentech mohou stát celou bitvu a tím na nich závisí i úspěch či neúspěch mise.

   

Stíhat veškeré dění v Sudden Strike 3 je hodno kvalit skutečného stratéga. Nejenže je třeba dirigovat jednotky ve fungující útočný či obranný koncert, ale nevyhnete se ani doplňování paliva, popřípadě nutným opravám. Na to vše je třeba dbát, a to ne na jedné, ale hned několika frontách! Mise jsou od počátku koncipovány tak, že řešit paralelní situace na různých místech mapy. Na dvě ohniska konfliktu si ještě lze zvyknout, ale pokud jsou tři, nebo snad ještě více, začíná opravdová honička. V tomto kontextu je důležité, že hra nemá zdaleka takové tempo jako jiné RTS. Jednotky obvykle nevybuchují po několika výstřelech a nepohybují se bleskovou rychlostí, což každého stratéga jistě potěší.

Musíme pochválit realisticky fungující jednotky, které vcelku dobře vypadají. Horší už to je s okolním prostředím a efekty, na nichž je vidět příliš dlouhý vývojový cyklus. Celkově vzato ale Sudden Strike 3 není špatnou strategií. Pokud nehledáte prostou zábavu postrádající větší výzvu, mohl by se vám tento hardcore kousek zamlouvat. Začátečníkům a milovníkům konceptu Command and Conquer ale něco podobného nelze doporučit. 70%