Stronghold: Legends

Nový Stronghold si vzal na paškál legendu o hradu Kamelotu, králi Artušovi a jeho kámoších od kulatého stolu. Nejsem žádným velkým zastáncem her podle filmu a tak jsem tento nápad nepřijal úplně radostně, vzápětí mi však docvaklo, že Firefly má v oblibě obléhací strategie okořeněné slušnou dávkou budování a ekonomie a hned mi bylo lépe. Stále mi sice mrazilo úsměv pomyšlení na jistou možnost dojení osvědčeného tématu, ale o tom že to bude vcelku hratelné dílko, jsem nepochyboval. Stronghold jednička byla pařba nad pařby, dvojka také stála za hřích, tak co by nějaké zrání navíc mohlo zkazit, že?

Novinky
Popravdě řečeno, nový Stronghold je poněkud přezrálý. Je tam spousta nápadů a jsou opravdu dobré, jen mi připadají nevhodně zkombinované. Třeba už jen bitva Artušovských armád proti výkvětu všeho zla podaném v mordorovském stylu ala Lord of the Rings 2 a navíc ještě versus ledové armády trpaslíko-čarodějnico-obrů ze země ledu. Výhodu to má jedině v tom, že pokud vaše hrdinné armády bojují proti zástupům špinavých pekelníků na jedné frontě, mohou si, až jim bude ze všech těch ohňů vedro, skočit na duel k trpaslíkům na Sibiř. Všechny hlavní jednotky jsou u každé strany identické, takže to, co činí každou stranu jedinečnou, je stavitelský sloh, hrdinové a speciální jednotky, které verbujete za peníze a jakési body prestiže. Každý má také několik vlastních vychtávek pro obranu hradu a ve výsledku tak máme tři naprosto odlišné strany, za které je radost hrát. Liší se totiž nejen vzhledem, ale do jisté míry i taktikou vedení bojů. Zlouni vyšlou své netopýry, aby vám z hradeb sundali vojáky, jakési čtyřnohé bestie pak přelezou hradby, obsadí bránu a udělají tak volno pěší armádě. Ledoví seveřané zase pošlou obry, kteří vám bez milosti rozmlátí hradby a vše na nich, aby vám posléze základnu vyplenila jízda obrněných ledních medvědů. Jediní lidé nedisponují žádnými mýtickými obludami, ale spoustou poctivých rytířů, kteří podobně jako ostatní hrdinové umí nějaká ta kouzla. Například mohou zvýšit útok, obranu, vyléčit armádu, probourat hradby nebo vyvolat nad nepřátelskými hlavami mocné blesky.

Snad nejvýraznější změnou, nad kterou zaplesá nejedeno srdce stratégovo, je rozdělení krajiny na vícero celků s vesnicemi. Ty totiž můžete obsazovat a diktovat místním co mají těžit nebo vyrábět a následně dovážet do vašeho královského skladiště. Dost vám to ulehčí práci při řízení ekonomiky vašeho hradu. Bohužel je také fakt, že vesnic je po většině map až přespříliš a tak se i ostřílený borec může dočkat porážky od nováčka obdařeného trochou štěstěny a vychytralosti. Pokud jsou totiž podmínky natolik příznivé a dovolí vám zabrat si třeba pět takových území, nemusíte se už starat vůbec o nic. Snad jen o výrobu zbraní a přihlížení porážkám vašich oponentů. Pravda, o tyto celky se může bojovat a jejich obrana vzhledem k nemožnosti stavby na jiném než prvním políčku není z nejjednodušších, ale pokud vás napadne ta spásná myšlenka zabrat si něco králem hned na začátku, pravděpodobně se vaše strana na nějakou dobu stane monopolem přes zbrojní průmysl.

Umělá inteligence
AI je ve Stronghold: Legends řešena stejně jako v minulých dílech, tedy dost nešťastně. O tom jak to budete mít těžké, nerozhoduje ani tak míra obtížnosti jako spíše to, proti komu hrajete. Určití vládci používají určité techniky a ty prostě nemění, takže není problém nacvičit si pro každého taktiku a dávat mu s úšklebkem ve tváři na frak už během první čtvrthodinky. Pokud máte rádi opravdové výzvy, bude pro vás lepší volbou kampaň nebo skirmish proti několika protivníkům. Bohužel musím konstatovat, že se to dá uhrát i proti přesile, protože nikoho z těch hlupoňů prostě nenapadne obsadit si více než jednu či dvě provincie a co je ještě horší, dokonce je nenapadne ani záměrně zabrat nějakou vaší. Abych byl přesnější, vaše provincie jsou nejvíce v bezpečí tehdy, kdy v blízkém okolí není ani jeden voják. Nepřátelské armády tam nemají na koho zaútočit a tak prostě táhnou dál někam, kde se mohou zapojit do víru bitvy, a maximálně vám tak zničí domečky stojící v cestě.

Stejně tak mě zaráží chování jednotek. V agresivním režimu jsou přesně podle očekávání agresivní, v obranném režimu si sem tam vystřelí nebo hodí kopí, ale víceméně se jen nechají vraždit po jednom a v pasivním režimu jsou k nerozeznání od mrtvých. Ať už jste si ale své vojáky nastavili jakkoli, můžete si být jisti tím, že ke svému okolí budou stále maximálně neteční a tak pokud bude hrozit uhoření, uhoří a pokud bude hrozit probodání šípy, tak budou probodáni šípy. Nevím jak problémy s hořícími zády řešíte vy, ale já bych rozhodně zkusil něco originálnějšího než postávání na místě a vydávání skřeků ladících se skřeky ostatních hořících.

Herní principy
Zavilý fanoušek Strongholdů se v posledním pokračování série od Firefly Studios bude cítit jako doma (a to i ten, který skončil u prvního dílu nebo u Crusadera), protože ovládací rozhraní prakticky nedoznalo změny. To rozhodně není na škodu a hra se ovládá naprosto skvěle, o každé prkotince můžete mít během vteřiny přehled a herní principy také zůstaly (až na několikero novinek) ušetřeny jakýchkoli změn. Za běžných okolností začínáte hru s kamennou tvrzí, králem (po smrti krále se vám zhroutí celý hrad), několika základními pěšáky a trochou surovin nezbytných pro další rozvoj. Jako pracovní síla poslouží banda povalečů před hradem, a teď se snažte. Potřebujete těžit/pěstovat materiály, z těch vyrábět výrobky a těmi uspokojovat potřeby armády, vesničanů a dokonce i šlechty. Od vaší úspěšnosti v tomto ohledu se pak odvíjejí vaše obchodní a tím pádem i válečné možnosti. Na armádu budete potřebovat spoustu zbraní, spoustu peněz a na hrdiny potom spoustu bodů cti. Jenže kde to vzít?

Drahocenné dukáty získáte zvýšením daní, což však sníží vaši popularitu u prostého lidu a tak je potřeba ji zase někde jinde nabrat. To můžete buďto zvýšením přídělů jídla, větší rozmanitostí jídla (k vypěstování je dostupna čtveřice druhů), stavba hospod, k čemuž ale musíte pěstovat chmel a z toho následně vyrábět pivo, a také stavbou monumentů a zavedením víry (kostely musíte zásobovat svíčkami). Pokud se vám podaří dosáhnout té nejvyšší možné spokojenosti, můžete si dovolit klidně extra kruté daně a nikdo ani necekne, protože i tak bude ke spánku uléhat správně pivně obveselený, řádně očištěný od hříchů a ztěžklý pod náporem dobrého jídla. Body cti pak získáváte za své úspěchy v oblasti uspokojování lidu a také za přecpávání šlechty tím nejlepším vínem, masem a zeleninou v královské kuchyni. Takhle najednou to zní asi docela složitě, ale věřte mi – není problém si během dvou či tří her ve skirmishi nacvičit postup, který bude fungovat.

Hrajeme, posloucháme a koukáme
Jak se to tedy hraje? Což o to, hratelné je to skvěle, ale stále mám pocit, jako by mi tam něco chybělo. Asi je to tou nedotaženou AI, která jménu Strongholdu opravdu k výšinám nepomáhá. Nebo snad je to tuhou kampaní? K dispozici jsou podle očekávání tři, každá za jednu stranu, přičemž dohromady čítají asi pětadvacítku misí. Ty jsou opravdu zajímavé a kupodivu to není jen samé postav hrad a znič hrad jiný, ale snaží se hráči ukázat veškeré herní možnosti. Jen je škoda, že jsou tak neskutečně tuhé. Všechny hry hraji na medium obtížnost a ani zde jsem neslevil, ale zvýšit jsem si opravdu netroufl. Ve většině misí jste limitováni drsným časovým limitem kombinovaným s rychle se opakujícími nájezdy protivníků a pokud možno ještě s nějakou náhodnou katastrofou, jako je třeba mor. Každá z misí je proto tak na tři opakování a to mi věřte, potupná zkáza minutu před koncem mise dokáže pěkně naštvat.

Namluvení hry mi přijde velice sympatické. Autoři se snažili o co největší autentičnost, a tak je hra namluvena způsobem jakým se před x lety v Anglii opravdu mluvilo. V dnešní době to zní celkem zábavně, ale především to hře dodává punc starověkosti. Stejně tak jako hudba, která k době morů, válčení kvůli kravinám a hodování v honosných palácích sedne naprosto dokonale a mimo jiné se dá i poslouchat. Nad grafikou už jsem se tolik nerozplýval, protože je jednoduše nic moc (spíše nic), ale stále slouží svému účelu a navíc je nenáročná. S maximálními detaily si poradí mašina, jakou má dnes kde kdo (v ČR bych to viděl na slabší průměr), a i když to nebude vypadat tak dokonale jako třeba Company of Heroes, stále to bude koukatelné. Jediné, co mě na ní opravdu vadí, je přílišná hranatost modelů a nemožnost nahlédnout do vnitřku téměř kterékoli budovy, jako tomu bylo v díle minulém.

Rozsudek
Dobrá, SL má své chyby, jsou to výrazné chyby a troufám si tvrdit, že se díky nim pro singleplayer moc nehodí, i tak nám ale servíruje zábavu na zlatém podnose. Moc podobných her není (vlastně nevím o žádné anebo přinejmeněím o žádné povedené), a tak musíme vzít zavděk tím co je, a to říkám bez jakéhokoli úmyslu o urážku. Singleplayer je zábavný, ale je nedotažený. Zato mulťáček je tu naprosto luxusní a zase mě na nějaký ten měsíc uvězní ve spárech nelítostných bojů o každou píď hradeb. Zatím zdar, sejdeme se za pár let, nevyspalí a podvyživení u dalšího dílu.

Hodnocení: 75%