Když se řekne „bojové hry na PC“, tak ač to nejsou tituly jediné, pravděpodobně se vám v zásadě vybaví dvě série. Již od svých počátků, jde každá z nich trochu jiným směrem, nicméně neznám člověka, který by výhradně hrál jen jednu z nich. Kdo má rád klasické bojovky tohoto typu, s nejvyšší pravděpodobností bude mít zkušenost s oběma tituly. Jasně, že nemluvíme o ničem jiném, než dvou proslulých rivalech, a to sice sérii Street Fighter a Mortal Kombat. Zatímco druhý zmíněný nás v posledních letech pravidelně zásobil novým obsahem (Mortal Kombat Komplete, Mortal Kombat X), od vydání posledního Street Fighteru uplynulo již celých 8 let. Fanoušci by tak mohli očekávat zásadní posun – zda je však nový Street Fighter skutečně tak revoluční nebo jen osvěžil to, co jsme znali dosud, na to se pokusíme nabídnout odpověď o několik řádek níže.
Než se však podíváme na zoubek novému přírustku série, pojďme si jen krátce připomenout, jak to vůbec všechno začalo. Člověku se tomu nechce zpětně ani věřit, ale úplně první díl Street Fighteru jste si mohli zahrát už v roce 1987! Příští rok to tedy budou kulatiny a série oslaví celých 30 let existence (není to vhodnější doba k vydání nového dílu?). Přesto, že hru bylo možné rozběhat na tehdy téměř všech dostupných platformách jako Commodore 64, ZX Spectrum, Amiga, ale také DOS. Dokonce – představte si, původní Street Fighter se dočkal i své CD-ROM verze, což byl tehdy sakra luxus! Pro představu říkám, že ještě v roce 1996 u nás byli lidé, kteří doslova prahli po CD-ROMce, aby si mohli zahrát nové hry, na které měli jinak stejně slabé sestavy. Hlavní je však zmínit, že Street Fighter uspěl zejména a především jako „maringotková hra“, a tak se s ním řada lidí setkala spíše tou formou, že do něj opakovaně házeli 5 koruny, než aby si třeba i druhý díl zapařili na nintendu – zkrátka typická arkádová záležitost.
Odvraťme však zraky od minulosti a podívejme se, jak že si to vede ten nový díl, když za sebou doslova táhne takovou silnou tradici. Prvně je důležité říci, že se vývojáři rozhodli nový díl zaměřit primárně na multiplayer – tedy hru s ostatními hráči, což může v dnešní době znít logicky a rozumně, ale zda to titulu skutečně prospělo nebo ho naopak oslabilo – na to se ještě podíváme. Pokud jste byli u bojovek zvyklý po startu rovnou vypálit do Arcade Modu a prohlédnout si všechny dostupné postavy, přičemž každý už viděl tu, která zaujala jeho pozornost nejvíce a mohl si tak představovat jaképak triky to asi jen má – pak můžete být velmi zklamáni. Ano, hra která vyrostla na tom, že byla vždy arkádou s velkým A, postrádá Arcade Mode. Kvůli tomu samozřejmě nemusí být hned oheň na střeše, ale o to více vás možná zamrzí, že módy pro jednoho hráče jsou ve hře pouze dva.
Prvním je Story Mode a ač nechováme ke Street Fighteru žádné negativní předsudky či antipatie, ba přesně naopak (já osobně na Street Fighteru II vyrostl a triky jsme pak zkoušeli s kamarády…), musíme hodně přívírat oko, abychom celý mód neoznačili za pouhou parodii na Story Mode. I skrze perspektivu toho, že vývojáři chtěli hru orientovat na multiplayer, je story mode zcela evidentně odfláknutý (na 8 let čekání minimálně). Za každou postavu na vás čekají totiž pouhé 3-4 boje (technicky stejně náročné), za které získáte pro danou postavu další oblek. Naštěstí jsou jednotlivé boje alespoň proloženy komiksovými scénami, které jsou na celém Story módu pravděpodobne to nejzajímavější. Druhým dostupným modem je pak Survival – v tom si vyberete postavu a jednoduše se s ní budete třískat tak dlouho, dokud se udrží na nohou, s tím specifikem že HP se vám po jednotlivých bojích neobnovuje. Naproti tomu si můžete po každém boji zakoupit za herní body nějaký ten boost. Uznáváme, že na papíře to nemusí znít špatně, ale věřte, že pokud si chcete relaxovat u Street Fighteru v osamocení, tohle všechno vás omrzí dříve než rychle.
Pokud to budete s novým Street Fighterem myslet vážně, pravděpodobně tedy zkusíte poměřit své síly s ostatními v nekonečných hlubinách internetu. Tak můžete učinit hned ve třech modech, mezi kterými bychom našli „Casual Match“, což je prostě takové mlácení pro zábavu nebo na rozcvičení, zatímco další „Ranked Match“ vám již nabídne nejen postupné umísťování v žebříčku, ale i získávání tzv. League pointů. Postupně tak můžete stoupat nahoru a nahoru a soupeřit se zručnějšími hráči, což se prozatím jeví jako nejrozumnější volba, už jen proto že každé případné vítězství je náležitě oceněno. Pokud však máte dostatek kamarádů, kteří by hráli nový Street Fighter s vámi (recenzent ne), pak by vaši pozornost mohl zaujmout mód poslední, a to tzv. „Battle Lounge“, do kterého můžete nainvitovat své přátelé a společně se tak hezky pomlátit, třeba hned ve čtyrech. Celý multiplayer má však zatím jeden velký nedostatek, a to sice ten, že čekání na zápasy je opravdu dlouhé. V tomto ohledu však věříme, že s přibývajícími hráči a případnými patchi se situace zlepší.
Co se týče postav, situace je taková, že nám některé známé (a oblíbené) tváře zmizely, zatímco jiné, zcela nové přibyly. Fanoušci série se tak alespoň prozatím musí rozloučit s Blankou, a proto poprosím o minutu ticha… ba né, vzdali jsme jí čest formou screenshotu, a tak je i ona součástí této recenze, nicméně ve hře ji nenajdete. Další klasickou postavou, kterou v pátém díle můžete postrádat je Guile. Týpek s bloňdatým vlasem nahoru, podobně jako Paul z Tekkena, ale obvykle oděn ve vojenském. Na druhé straně zde naleznete hrstku nových postav (a mají ještě přibývat), které nejsou špatným přídavkem, ale z nějakého důvodu (a v tomto případě to může být velmi subjektivní) se nám hrálo lépe za staré známé. Zatím to vypadá, že největší pozornosti mezi novými charaktery se dostává Lauře, která se věnuje Jiu-jitsu a její vizuální zpracování je možná až zbytečně záměrně atraktivní. Další posilou do týmu je Rashid, který pochází z prostředí pouští, a proto také velmi dobře ovládá element vzduchu, chcete-li větry. F.A.N.G. pak připomíná tajemného podivína, který se vyzná především v toxinech a jedech – takový zákeřňák. Poslední Necalli je pak postavou prezentující máyské prostředí.
Nutno podotknout, že drtivá většina charakterů oplývá přehnanou tělesnou stránkou, ale evidentně zcela záměrně. To se týká jak můžu, do jejichž paží by se vešla hlava 7x, ale samozřejmě také žen. Většina má opravdu velká prsa a opravdu velké zadky, zcela bez nadsázky. Dokonce je většina útoků designovaných tak, že například při kopání na vás postava zadek vyloženě našpulí. No, mrkněte na nějaké video a bude vám to jasné. Něčeho takového jsme si všimli už v betě a samozřejmě jsme nebyli jediní. Ohlasy, ale i kritika, že „tohle je fakt přehnané“ se zvedla velmi rychle, ale jediná změna o které jsme doposud slyšeli byla, že vývojáři změnili úhly kamer u některých sekvencí. Tak například taková Laura už se při kopání neotáčí zadkem do obrazovky, ale na druhou stranu, přesto nechť situaci posoudí čtenář sám. My se jen domníváme, že ač průměrnému hráči to zase tak vadit nemusí, feministická společenství napříč světem musí tuto hru proklínat. Ač to teď může vyznít velmi komicky – grafické zpracování hry je jinak velmi povedené. Grafika má kreslený nádech, je velmi detailní a za zdařile zpracovanou lze označit jak sympatickou visuální stránku levelů, tak třeba i speciálních útoků (HADOKEN!).
Pokud jde o boj jako takový, ten se dočkal malé technické změny, která umožňuje lepší přístup ke speciálním útokům, a možná může trochu připomínat systém Mortal Kombat. Oproti předchozím dílům totiž budete v průběhu boje plnit dva metery, a to tzv. V-Skill a V-Trigger. První V-Skill aktivujete poměrně jednoduše – současným stiskem klávesy pro střední punch a střední kick. Každá postava má přitom svůj unikátní V-skill, který však často nějak souvisí s jejími dosavadními schopnostmi (silnější rány, lepší odrážení útoků atp.). Oproti tomu V-Trigger, který je podstatně složitější naplnit vám umožní provést opravdu mocný útok a nebo dočasně výrazně zvýšit svou sílu. V obou případech se jedná o nástroj, který může zvrátit dosavadní boj a někdy ho i úplně otočit naruby. S klidem tak můžeme říci, že pokud jde o jádro gameplaye, které představuje samozřejmě boj samotný – koho to bavilo dříve, bude ho to bavit i dnes. Postupné učení se za postavu a osvojování si složitějších a složitějších útoků je přesně to, co dělá dobrou bojovku bojovkou.
Sami tak musíte zvážit, zda vám pouhý fakt, že je to stále to staré dobré bojování stačí na to, abyste si hru případně koupili. Aby byly věci uvedeny na pravou míru, je třeba zmínit, že samotní vývojáři si jsou vědomi toho, že hru vypustili možná trochu nedodělanou. Ano – základ, který nalezneme ve všech předchozích dílech, ale i v jiných sériích – to staré dobré bojování tu opravdu je. Nicméně s ohledem na nový díl po 8 letech opravdu nemůžeme mluvit o nějaké výrazne inovativnosti, a jak jsem již zmínil, vývojáři to moc dobře ví. Právě proto slibují do budoucna opravdu velké množství dalšího obsahu v podobě postav, levelů, ale možná i režimů hraní. Ty mají být přístupné, jak za peníze, tak herní měnu. To zní na první pohled fér, ale jestli je fér vydat možná záměrně nedodělanou hru, vzít si za ní nemalý peníz (cca 1200,- Kč), a pak slíbit atraktivní obsah do budoucna, to už je otázka pro každého čtenáře. Další zajímavou otázkou může být, jestli stihnou vývojáři dodat nový obsah než hra drtivou většinu hráčů omrzí… No, žádná revoluce se tedy nekoná a za užití dobrého jména k průměrnému výsledku, dáváme rovných 60 %.
