Stormrise

Než rozebereme, co nám na Stormrise vadilo, zkuste laskavě zodpovědět následující dotaz: jaký operační systém používáte? Jedná se o otázku zásadního významu, vždyť jinak bychom se neptali. Jde totiž o to, že potenciální zájemci o Stormrise, kteří dosud nepřešli na Windows Vista – a takových bude velká většina, ať už v Microsoftu říkají cokoli – si tuto RTS nezahrají, ani kdyby sebevíc chtěli. Ne že by snad o moc přišli, ale to teď ponechme stranou. Jak jsme vás nedávno informovali, vývojářské studio se rozhodlo programovat hru pouze pod rozhraním DirectX 10, které plně podporuje právě až systém Vista. Nejspíše jde o první náznak, kudy se brzy začnou ubírat věci budoucí (i když jedna vlaštovka jaro nedělá, jak víme), je ovšem otázkou, zda se tvůrci nyní jen neprozíravě neochuzují o potenciální zákazníky – my bychom řekli, že ano. Nicméně Stormrise na Vistách nespustíte, a basta.

 

Zatímco Empire: Total War od Creative Assembly byl určen lidem, kterým záleží na komplexních strategických možnostech, Stormrise, RTS od týchž tvůrců, si najde fanoušky především z řad hráčů, kteří dávají přednost akčnějšímu pojetí žánru. Série TW vždy hledala inspiraci v našich pohnutých dějinách, kdežto Stormrise myslí daleko víc dopředu, dá-li se to tak říct, protože nás zavede do poměrně vzdálené budoucnosti. V ní jeden nepovedený klimatický experiment, který měl jednou provždy zastavit globální oteplování, trvale zhyzdí tvář Země. Někde se prostě něco podělalo, svět se hnul, řekl by Kingův hrdina Roland z Gileadu, a katastrofa globálních rozměrů rázem smetla civilizaci z povrchu zemského… Část lidstva – “ti důležití” – se uchýlí do zvláštních krytů, kde v hibernaci přečkají nejhorší výkyvy počasí, ovšem prostí lidé venku v nehostinném prostředí hynou po miliónech. Jisté procento z nich se ale zvládne přizpůsobit drasticky změněným životním podmínkám a jejich potomci dají vzniknout nové rase, zvané Sai. A tak když po několika stoletích první lidé procitnou z kryogenického spánku a vylezou na povrch, čeká na ně nemilé překvapení v podobě chapadlovitých Sai… Kostky jsou vrženy – a jak se s nimi hraje?

Frakce Echelon (hibernovaní) spoléhá na vyspělé technologie, kdežto anarchističtí Sai dávají přednost hrubé síle a psionickým schopnostem. Obě strany jsou pěkně vyrovnané, osobně mě ale více zaujala Sai, a to především díky originálně vyvedeným jednotkám. Za obě strany se ale hraje stejně. Stejně špatně. Stormrise totiž přináší zajímavý, nikoli však dobrý či dokonce revoluční, jak praví marketingové materiály, systém ovládání. Hra byla vyvíjena primárně pro konzole, a podle toho i vypadá ovládání, kdy musíte poměrně složitě řešit prosté úkony.

 

 

Kamera je vždy zamčená na označené jednotce a kromě neomezené rotace s ní toho příliš nenaděláte, takže pokud zrovna nemáte pod palcem letku stíhačů, jen těžko získáte přehled o celkovém dění na mapě. Jde o záměr: tvůrci chtěli hráče oprostit od nezúčastněného pohledu stratéga odkudsi z vrchu, kde se nelze vžít do postaviček, jež bojují a umírají “tam dole”. Proto vidíte jen to, co vidí vaši svěřenci. No, idea je to nepochybně krásná a ušlechtilá, ale v praxi přirozeně vůbec nefunguje, protože místo abyste vychutnávali žár bitvy s kamerou za rameny zúčastněných, musíte jako šílení neustále pendlovat mezi jednotkami, jinak hru neukočírujete. Na nějaké kochání se válkou není prostě čas.

 

 

Když stisknete a podržíte pravé myšítko, objeví se ikonky, reprezentující vaše ostatní jednotky, a žlutá výseč, pomocí níž se mezi nimi přepínáte. Funguje to tak, že výsečí otáčíte v rozmezí 360-ti stupňů – kamera při tom stojí – a jakmile najedete na ikonku požadované jednotky, jen pustíte myšítko, což vás přepne požadovaným směrem. Tohle možná funguje na konzolích, kde se toho moc (co se ovládacího rozhraní týče) prostě vymyslet nedá, ale na PC je to nepohodlné, ve chvílích spěchu značně nepřesné a frustrující. Ikonky jsou malé a nedostatečně informativní, navíc se díky perspektivnímu zkreslení často překrývají, na obrazovace jich máte chumel, takže označení správné jednotky je hotové utrpení. Navíc jich nelze označit více naráz, proto musíte dávat příkazy každé zvlášť, což rychle začne otravovat, a časté klouzání kamery po bojišti vás dezorientuje. Můžete sice vytvářet skupiny, ale pouze trojčlenné, a hru to usnadňuje méně než by mělo. Vzato kolem a kolem, tvůrci otrocky přenesli konzolovou verzi, jež si od recenzentů vysloužila vesměs pozitivní hodnocení, na počítače a my hráči za jejich “snahu” sklízíme pěkně shnilé ovoce. Neustálé “šibování” výsečí a zjišťování, co se kde právě podělává, vás rychle otráví. Nedávno recenzovaný Tom Clancy´s EndWar, který se Stormrise v mnoha ohledech podobá, se s tímto problémem popral výrazně lépe, a to jak v konzolové, tak i PC verzi.

Stormrise využívá klasickou dystopickou paletu barev, svět je tedy zahalen do odstínů šedé, černé a hnědé. Podíváte se do trosek měst a průmyslových zón, spatříte pozůstatky kdysi vyspělé civilizace; prostředí se rozhodně nedá upřít atmosféra. Grafika vypadá docela pěkně, ale ne tak pěkně na to, že se jedná o čistě DX10 titul, jenž vyžaduje pořádně silné železo, chcete-li si užít vysoké detaily. Poměrně příjemný dojem z vizuální stránky ale kazí poněkud toporné animace a nepříliš nápaditý design echelonských jednotek. Musím také zmínit, že pohodlnou identifikaci vlastních i nepřátelských jednotek bohužel ztěžuje všudypřítomný prach a vzduchem poletující smetí – vypadá to sice impresivně, ale přehlednost dost trpí.  

Jestliže vás neodradí vyloženě nepřátelské ovládání, a chce to docela velkou dávku tvrdohlavosti, abyste Stormrise znechuceně nezahodili, možná si vychutnáte největší devizu hry, kterou je důraz na vertikalitu. Můžete bojovat ve vzduchu, na střechách, na zemi a pod zemí – to jsou čtyři různé úrovně jednoho a téhož bojiště. I když frakce neohromují počtem různorodých jednotek, možnosti taktického vyžití jsou opravdu široké a v multiplayeru si hra připisuje cenné plusové body. Ale v jiných ohledech… no, nic moc. Pathfinding trpí četnými neduhy: jednotky obvykle dorazí na vámi určené místo, ovšem cesta, kterou při přesunu volí, je někdy zbytečně komplikovaná a nezřídka spatříte své vojáky pochodovat do zdi, jakoby ve snaze popřít úsloví “hlavou zeď neporazíš”. Ani umělá inteligence nestojí za moc, což se bohužel týká jak nepřátel, tak vašich vojsk. Když například pěchotě zadáte přesun z místa A do místa B, běda jak se do cesty připlete protivník, protože milí vojáčci tupě pochodují k bodu B a úplně ignorují ničivou palbu nepřátelských panáků. Teprve až zdecimovaný zbytek čety dorazí na místo, začne se starat o likvidaci nepřítele. Když už je hra založena na tom, že nemůžete mít přehled o celkové situaci, poněvadž jste přímo ve výhni bitvy, větší samostatnost armády by člověku dost zpříjemnila život.

 

 

Kdybych měl popsat Stormrise jedním slovem, připadalo by v úvahu jediné: zklamání. PC verzi této RTS si užije nejspíš jenom pan Bursík a jeho souputníci, poněvadž celou hrou se zřetelně nese ekologické poselství typu “děcka, nezahrávejte si s počasím, jinak to váma mocinky špatně dopadne”. Ostatní zapláčou nad absolutní ignorací zásad ergonomie a mizernou hratelností, která zadupává do země všechny klady, jaké by snad Stormrise mohlo mít. Kdybyste náhodou hledali příklad portu, který slouží jen a pouze k dojení peněz, klidně teď přestaňte hledat – 50%

 

Poznámka: Omluvte prosím nižší kvalitu screenshotů, měl jsem potíže udělat vůbec nějaké, poněvadž hra se dlouho nechtěla “poddat” programům na tvorbu obrázků, které běžně používám.